Cestou začíná pršet a nepřestává až do cíle a dle informací člověka z Xcentra po příjezdu má pršet tři dni. Ale než jsme dořešili ubytování přestává pršet a plán je udělat na kolech průzkum kolem městečka Torbole.

Padá návrh na Monte Velo, ale místní značení a rady domorodce se ukazují překážkou pro nás zvyklé turistického značení z Čech. Šlapeme a chvilkama tlačíme do kopce po malé asfaltce a po nastoupání 600 výškových metrů se orientujeme že jsme trochu jinde. Dotlačujeme kola do 900m a terén je hned plný šotoliny kamenů a cesta je i užší.

S chutí zasouváme sedlovky a letíme  z kopce plný  šotolinových vraceček, které nejsou pro nikoho náročné.  Sjezd má cca 7km a vyhodí vás to v městečku Arco. Určitě pro rozehřatí dobrá volba.

Z Arca (278mnm) klesáma po silničkách a šotolině do Torbole (67m) údolím plným sadů. Tachometr ukazuje 23km na kole a po 650km v autě toho máme až kam a jdem ujíst a upít ze zásob…

Druhý den už nikdo nechce šlapat a tlačit tak zkoušíme zajistit bike shuttle. A v už jednu nandaváme kola do dodávky a s předpovědí bouřek se necháme dovést do 1702m pod Tremalzo. Autem je to 42km a o zatačky není nouze a tak po chvíli nám sedícím v zádu je docela nevolno a Jana moc nemluví a nahoře se jí nechce vystoupit z auta.. (klepou se jí nohy)

Šlapem k tunelu 1889mnm který nás dovede na druhou stranu kopce kde začíná sjezd zpět  jezeru a dle info řidiče nás bude čekat cca 35km. Cesta dolů je plná stovky zatáček, výhledů vraceček plných kamenů, šterku v kde se kola docela topí a podjíždí, ale po chvíli se na to nechá zvyknout.

Spouštíme se o 350 výškových metrů. Zastavujeme po chvilkách a čekáme na jestli jsou všichni v pořádku. Pak pokačujeme zase trochu do kopce a z kopce cesta stále příjemně traverzuje a mapu vyndavám už snad po třicátý…

Dorážíme k chatě kde není žádná obsluha a ani lidi, ale je plně k dispozici a je plná piva, vína, vod, čaje, kafe a atd. Ceny nejsou stanoveny a tak do kasičky sypeme libovolně drobné E a načínáme plechovky s pivem a flašky s vínem. Přicházející bouřka nás nechává v klidu a  díky chatě i v suchu.

Po druhé bouřce nás tak trochu tlačí čas 17:20. Jezero je hodně daleko a my hodně vysoko, tachometr ukazuje 14km a teplota klesla, že jsem oblekl vše co bylo v batohu. Musíme přidat protože světla sebou nikdo nemá.

Cesta dál se změnila na singeltrack, který se začal i hodně svažovat a tak přišli na řadu i brzdy. Některá místa po dešti se stala silným oříškem i pro zdatné a ostřílené jezdce. Trat 422 se ukázala jako jedna asi z nejlepších a nabízela ůplně všechno co si jen pomyslet. Já osobně jsem asi dvě techniky pro jistotu svedl.

Z vesnice Pregasina (532mnm) se napojujem  na starou asfaltovou cestu z velkým klesáním a zatáčkama o 180°, které nás napojí na staré tunely a prašnou cestu ve skalním masívu plné starých nefunkčních skoků po které nás  silný protívítr snaží brzdit, ale moc to nevadí a rychlost je příjemná a šlapat se taky moc nemusí…

Je to hodně hravý a pohodový 3km úsek, ale pozor za krásného počasí tam chodí hodně lidí na procházky a i volně pobíhající psy za zatáčkou se můžou naskytnout.  Po příjezdu do města Riva (66m) má tachometr 26km a kolem pláží a městem dojíždíme v 19:15 do Torbole. Uf, bylo to jen tak.

Středa s předpovědí na slunečno je asi ideální na výlet k vrcholu Altissimo (2079m) , z kterého má vést trat 601 a ta dle info je nejsjezdovější. Shuttle řídí starší tlustej Ital, kterého domluvil řidič z úterka. Po chvíli stoupání ukrutné 16% a do každé zatáčky troubí protože šíře vozovky a tunelu je místy pouze pro jedno auto…

V 1617 metrech platíme 15E za osobu a teplota je tu snad pod deset stupňů. Oblíkáme co máme a hodinu šlapem k vrcholu, kde už tolik nefoukalo a teplota se zdá být příznivější. Výhledy jsou fantastické, je vidět celé jezero a ani oblačnost není moc a tak dáváme fotosession, jíme svačiny a hrajem fotbálek, kterej je tu nainstalovanej…

Hledáme začátek trati a po pár metrech trati 601 je nám jasné proč nám jí řidič rozmlouval za mokra. Volné kameny až do velikosti konské hlavy, trať úzká a plovoucí podloží na velkém sklonu podsekávají kola. Jana svádí a na odbočce jí posíláme radši po široké cestě dolů, protože není jasné jak to bude vypadat dále.

Naše trat pokračuje schovaná v lese a vede přímo dolů. Je úzká, prudká, plná jenom šutrů, klacků a listí naházených v korytě a zatáčky radši nevzpomínat. Tak tohle trvá cca 5km,  brzdy jsou cítit a to dáváme časté pauzy k uvolnění rukou a ochlazení brzd. 

Celou cestu nás křižuje silnice a tak jeden úsek jedu po asfaltu. Pak to chvíli vypadá nadějně ale po chvíli se zase motokros vrací. Vzdávám to a dojíždím závěr radši po silnici. Večer všichni souhlasí že 601 už ne a tak na čtvrtek je plán znovu Tremalzo z jiným sjezdem přes jezero Lago di Legro.

Čtvrtek : Nahoru nás vyváží FR kára a veze 6 lidí + kola, pro kterou se pak vrácí felda. Průměrná 30km trasa převážně jenom z kopce po širokých cestách a v závěru naše odvážné odbočení na neznámou a neoznačenou cestu odhaluje hezký hliněno – kamenitý singltrack. Závěrem nás čeká již známá trasa starýmy tunely…

Super den. 

Na pátek padlo rozhodnutí na sjezd z Monte Balda a po zjištění že lanovka jede pro bikery pouze brzo ráno (do 9:45) Schwara zajistil kluk šikovná shuttle. Naše časté ponocování nezaručovalo vstávat tak brzo…

Řidič nám nejprve předvedl hádku v italštině asi ze svojí šefovou a pak mistrnou jizdu Ducata 2,8Tdi do 16% stoupání s rukou v sádře. V autě sedím hodně často, ale špatně z jízdy asi jako ostatním jsem dlouho nezažil… Hrůza.

Hoch nás poslal na trat č. 6bis634 že je jeho oblíbená. Pro zahřátí těla a mysli jsme se vydali z 1425m do 1783m pro krásné výhledy. Vrchol byl plný lidí a paraglajdů a v závětří bylo horko jak na pláži u moře. Sníst svačiny, vypít gambáče, pár fotek a hurá zase dolů..

634 začala hodně z vostra a připoměla trat 601, ale s více zatáčkama. Po chvíli zvolnila, ale přesto pustit brzdové páčky bylo nemožné a brzdy na každé zastávce pěkně voněly. Cestou dolů jsme potkali nahoru tlačit xc kola starší chlapíky od Marijánek. Prý ten dolní usek se nám bude líbit a že je moc hezký a plný volných kamenů. A to nevěděli co je čeká výš.

634 neubírala moc ze sklonu a za každou zatáčkou nás čekalo překvapení ve formě skalek, kamenů a klopenek. Při jedné ze zastávek, kdy si Aleš telefonicky něco domlouvá, je mu naznačeno ať si nic nedomlouvá, že ještě není dole a dolů to bylo stále dost daleko a nikdo z nás netuší co bude dál.. Až dole byla trat více vyježděná a v zatáčkách se dalo opřít i o vybržděné klopenky a brzdy si mohly taky odpočinout.

Track končí v Navene úplně u jezera a má délku 7,5km s převýšením 1357m – to je dost !

Návrat do Torbole je to cca 10km po silnici plné aut a tunelů, kde tě auta míjejí půl metru od řidítek a tak si radši přibalte i blikačku…

A tím náš výlet pomalu končí. 

Já za Tábor, Aleš ze Sobíku, Swara, Kojc, Jana, Michal z CB a Jana s Petrem z Prahy odjíždíme v sobotu po ucpané němcké dálnici a navigace vždy po stovkách kilometrů stručně něco prohodí ve stylu jet dalších 200km rovně atd. A za soumraku dorážíme zdravý do Čech.

A jak to vyšlo finančně ?

Náklady:   ubytování 2100,- /5nocí
                Shuttle   1500,-
                Cesta      1300,- (rozpočítáno na 4 lidi)

Urazy : minimální, pouze Aleš spálenou ruku když lehce dotknul při vystupování kotouče.

A kola : pouze jeden defekt. Doporučuji pouze sjezdové zesílené pneu a nové destičky. A klidně i v batohu náhradní se spoustou oblečeního protože teploty se mění od 25 do 10°C.

Večery:  probíhaly standartně večeřením, sprchováním, popíjením piv, vín, rumu, hraním karet a pojídání uzeného, opékání bůčku, pizzou nebo procházkou k jezeru.

Prostě dovolená jak má být, a skvělé zakončení sezóny! Děkuji všem.

Móra. 

Jo a další článek a fota jsou u K.O.jce