Nuže jako každoročně místní parta nadšenců zorganizovala orientační závod v okolí malebné třeboňské krajiny. Systém je jednoduchej, dostaneš mapu se zakreslenýma stanovištěma a zbytek je na tobě. Kolik jich objedeš, kudy pojedeš, už si vymysli sám. Jediná kontrola je povinná, a to občerstvovačka. Ve výsledcích se pak zohledňuje počet objetých kontrol a samozřejmě čas. Nu a my tam každej rok jezdíme ukázat, že i na těch našich hajtrách se dá ujet. Problém je, že z tý starý party lidí už málokdo má takovej stroj, takže letos Ajdam2 startuje normálně na svým XC, hamba. Zíma, kterej má jen silničku, nevyměknul a půjčuje si aspoň starýho A-ganga, já beru mýho Monstera.

Večer před závodem ladím formu na novým 11° Gambrimusu Excellent. Nedoporučuju. Jedinej efekt je, že mě pak celej den excelentě bolí hlava. Ráno se teda sbírám, předělávám kolo do XC úpravy (nasazuju dlouhou sedlovku), beru auto, vyzvednu Ajdama2 a valíme směrem do Příbraze.

Tam v kulturáku běží registrace, pár lidí už kalí. Platíme teda 3 kila startovný, dostáváme mapu, popis jednotlivých kontrol, kartu, kterou na každým stanovišti procvakneš kleštěma a visačky na krk, kvůli jídlu a pití zdarma. Vymýšlíme trasu, kudy by se dalo jet. Jde o rozloučení se sezónou, takže žádný hrocení, lidi sem jezdí více méně pro zábavu. I když je tu pár lidí s velkýma ambicema. My to pojímáme takovou volnější formou, Ajdam2 formou jednoznačně turistickou. Nosič, banány, PET lahev, boží.

Cíl je jednoznačnej – dojet. Nutno podotknout, jedeme letos popátý, nicméně jsme se do výsledkové listiny dostali jen jednou… Důvody vetšinou byly v tom, že byla mapa v nesprávných rukou, moc rumu v čaji a tak.

Posloucháme výklad tratě a pravidel, chvíli potom se startuje. Nezapřou se naše bikrosový kořeny, takže se hodláme ze startu vyloktovat, jenže to zas tak dobře nejde, lidi se rozjíždí snad na úplně všechny strany.

Tak do toho dupem, prvních pár kilometrů paráda, samej vtípek, plný energie. Dvě kontroly máme raz dva, valíme to po polních cestách, ještě to je od rána zmrzlý takže to docela i jede. Jede to ale jen do tý doby, než se dostáváme na rozvoraný pole. Ne, tudy cesta nevede, musíme přes lehkej močál zpět na polňačku. Ajdam2 to zkouší projet, no bylo to na just. Týpek z jiný hlídky, co jela tak nějak stejně s náma, vidí, že to šlo, rozjíždí se asi o metr vedle, zápich, seskok a šup do mokrýho až pomalu po kolena. Nezávidim. Radši to objíždím o kus vedle, zato ale suchou nohou.

Dál to berem podél řeky, krásnej singltrek. Míjíme stádo ovcí, jedno malý jehně je úplně mimo od ostatních, stojí u plotu, bečí, smutně kouká… Ajdam2 by ho bral s sebou, ale nevešlo se mu na nosič, tak ho tam necháváme a jedeme dál.

Cesta už rozmrzla, jede se po tenký vrstvě takovýho mazlavýho sajrajtu a to mě nějak zpomaluje. Nebo, že by to bylo v nohách? Nevim, začínám cítit únavu. Máme nějakých 20 km, tak dávám nějakou lehkou sváču a čokoládu. Pořád slyším syčení, jako by mi ucházelo kolo. Mám normálně schýzu z loňska, to jsem píchnul rovnou šestkrát.

Některý kontroly jsou umístěný docela vtipně, takže lezeme třeba na silo u rybníka.

Kilometrů přibývá, na Ajdama doléhá kocovina ze včera a mě taky neni zrovna hej. Míříme už na občerstvovačku, což je jediná povinná kontrola a navíc tam člověk musí dojet do určitýho času, jinak je diskvalifikovanej. To už taky dobře známe.. No dojíždíme tam už dost na krev, nějak mi došly baterky. Nemám ani sílu nadávat, že musim tahat debilně těžkej batoh s foťákem, abych vám to mohl dokumentovat. Nikdy už nepojedu na takovým kole, je to fakt jak za trest. Na tachu nějakých 40 km a 10 kontrol na kartě.

Občerstvovačka mi ale spravila chlapa, dostáváme čaj, pečivo s pomazánkama, tatranky, sušenky, i nějakej ten rumík ještě zbyl. Dozvídáme se, že 2 týpky prej odvezla rychlá, ty bláho, to je poprvý co tu jsem, že se někomu něco stalo. Jeden koukal tak dlouho do mapy na řídítkách, až ho tahali ze zadních sedaček zaparkovanýho jeepu, druhýmu se nějak splašila přední brzda a ve společnosti nášlapů a tvrdýho asfaltu asi taky nebyl moc freš. A pak že je downhill nebezpečnej…

Řešíme taktiku, co dál. Pomalu začíná být jasný, že asi nevyhrajeme :-) Tak buď můžem dát ještě tak 30 km a objet aspoň těch 15 kontrol, který jsou pro hodnocení maximum. Nicméně by to muselo bejt sakra v tempu, času moc nazbyt není. Navíc jsme docela promrzli, takže volíme schůdnější verzi, zajedem si ještě pro jednu kontrolu, která je poblíž a pak tradá do Stráže do hospody. Odsud už je to tak 15 minut do cíle, takže zastavujem, dáváme si grog a hodláme aspoň urvat poslední místo a cenu (lahev ferneta) pro hlídku s nejdelším časem. Načasovaný to máme akorát, Ajdam ještě po cestě mizí do křoví s tim, že už na to sere. Přijíždíme v čase 16:57 a nějaký drobný. To zní slibně, nikoho po nás dojíždět nevidíme. Ve výsledcích pak ale koukáme na nějakou hlídku co prej dojela v 16:59:30.. Sakra!

No všeho všudy máme nějakých 55 kilometrů, to je ve srovnání s minulýma ročníkama docela málo. Jednou se taky najelo asi 90 km, ale to už kluky málem hledali vrtulníkem někde u Veselí nad Lužnicí.. Sečteno podtrženo jsme rádi, že jsme vůbec dojeli, o mapu se celou dobu staral Ajdam2 a teda, musim uznat, že ty léta co jsme spolu strávili v Junáku aspoň k něčemu byly. Letos jsme asi fakt poprvý nezabloudili. Dostáváme polívku, klobásky, pivečko, všechno v ceně startovnýho. Před vyhlášením vítězů má ještě exhibici mladej Šmíďák, co jezdí trial. Ten kluk to má fakt v paži, byl letos snad 5. v republice, prostě umí. Jede v nějakých šílených elasťákách co doma našel, kam se hrabe celej emo styl na bmx, hehe.

Nu a my házíme kola zpátky do auta a jedeme domů. Takže zazvonil zvonec a pohádky je konec. Nebo ne? Zdaleka ne, doma akorát dám sprchu a vracím se zpět, na party. Ne jen na 3DH se loučí se sezónou ve velkým stylu.

Na visačky ještě dostáváme guláš a pozdě v noci utopence. Pití už se musí platit, rozpočet není bezednej. Za barem je zajímavej barmanka, vypadá jak Michael Jackson, očividně tam proběhla nějaká změna pohlaví, jen nikdo neví z čeho na co. Losuje se tombola o sponzorský dary, letos poprvý i něco vyhrávám. Na pódiu to rozjíždí kapelka "AKIA b.a. ZBYTEČNÁ ZTRÁTA ČASU" která hraje dlouho do noci a dokáže to tam řádně rozproudit. Jinak se leje, paří a s postupem večera to začíná bejt docela divoký. Z pódia se skáče do davu, z bikových časopisů, co tam byly gratis k přečtení zbyla jen tlustá vrstva roztrhanýho papíru pokrývající celej parket. Všichni na tom padaj, buď jsou vožralý jak smeták, nebo to fakt klouže. Zvlášť při pogu. Do detailu to vyprávět nebudu, sám si pamatuju docela hovno. Okolo druhý jdem na kutě, klasicky roztahujem spacáky na pódiu. Nicméně budíček v půl osmý ráno neni zrovna příjemnej. Budí nás obsluha baru, že prej chtěj už taky jít spát.. No moc vlídných slov tam nepadlo, ale nakonec nám ještě otvíraj hospodu, tak si aspoň dáme guláš a česnečku co zbyla ze včera. Nějakou dobu střízlivíme a pomalu se rozjíždíme zpátky domů.

Tak a to by mohlo být už opravdu všechno. Největší dík patří hlavním pořadatelům, což je konkrétně Miroslav Jílek, Pavel Šmíd a Jirka Šetka. Maj už to po těch letech zmáklý a přitom na tom sami nic netrhnou, tohle si fakt cením. Závěrečnej večírek je pak jen třešničkou na dortu. A i když na podiu neřve pokérovanej týpek a všichni nemaj rovný kšilty a velky řeči, tak to tu má svoje kouzlo.

Všichni se baví, jsou v pohodě a cítíte se mezi svejma. Jo, kvůli tomu sem vlastně tak nějak jezdim, pro mě není lepší zakončení sezóny. 

Takže zas za rok :-)

Fousmen.

Fousi, ty jsi se překonal. 

Nemám slov. 

Takže už zavřu hubu, a vy koukejte. TADY : 

Děkujte jemu. 

Děkujem.

K vídeu – no comment. Play. 

Applause !  

[coolplayer width="480" height="380" autoplay="0"
loop="0" charset="utf-8" download="1" mediatype=""]
http://720.cz/video/XBOX_slopestyle_Pisek.wmv [/coolplayer]