Tak tu máme novou rubriku, a to napráskej svého kamaráda. A hned v ní vychází novej článek, "situace kolem uvědomělého a zmoudřelého Robyna Trnky…" Muhahahááá !
Hele, chvilku jsem to v sobě podusil, ale teď už je to připravený vyplout na povrch. Prostě musím reagovat na úvahu Robyna Trnky a konečně vám o něm prásknout pravdu. A může si za to sám! Je pátek večer a já se po dlouhý době dostal zase jednou do Kraslic. Sedím u netu a studuju bulvár 720.cz. Strejda Robyn tu má poslední článek o tom, jak vyrostl a chce zmoudřet a zbytečně neriskovat a nedělat koniny. Spousta lidí nad tou uvědomělostí tleská. Jenže…
Jenže jak dlouho ten kluk vlastně jezdí? Myslím, že určitě už od pravěku. A historie je neomylná a pořád se s železnou pravidelností opakuje a tak si vlastně ani nevzpomenu, který léto jsem Robyna neviděl belhat o hůlkách. Jeďte se podívat do Sokolova a jen na chirurgii vyřkněte jeho jméno: startuje vrtulník a čerstvě prostírají lůžko, který je olepený samolepkama Smith, Giro, RB, Fox, Rigida, Saint….. a je na něm napevno přidělaná cedulka s Robynovo jménem. To lůžko má opravdu předplacený. A doktoři se sázejí, co budou šít a rovnat letos.
A teď proč jsem tohle naprášil. Ještě jednou: je pátek večer a já si čtu onu uvědomělou úvahu pana fotografa – je blbost zbytečně riskovat, nemá cenu se rakvit z plezíru apod. Sobota ráno: v Kraslicích se pořádá srandamač na místní frkrosce, uzavírá se sezona. Jdu se tam mrknout na svýho bráchu, přijíždí banda děcek z okolí. Většina z nich tu trať hobluje téměř denně a proto taky trať dostává skoro co čtrnáct dní novej kabát a po měsíci byste tu trať nepoznali.
Mlaďasové trénujou už od rána, snaží se to naskákat a vypilovat. Už se měří časy, kluci to pálí dolu skoro poslepu a lepí jeden skok za druhým, pěkně bikrosově. Už odjel poslední a najednou, koho sem vítr donesl: strejda Robyn. Ospalky v očích, mžourá a že prej mu kluci z Rotavy volali, že se tu dneska bude jezdit. A tak se do něj všichni pustili, že pojď si to nechat změřit. Robyn zaváhal jen pár sekund: jedna vteřina proto, aby si vydloubnul ospalky z očí, druhá, aby sundal sedlo dolu, třetí, aby utřel slint a ve čtvrté vteřině už stál ve startovním bloku. V momentě kdy za ním starťák začal odpočet, vytřeštil Robyn voči: „Dyk já jsem tu nebyl půl roku, co to tam dole maj za hoblinky?!!“ „Teď!!!“ Brána dole, přikurtovanej v nášlapech, rudo před očima, dupe jako králík. První hoblinky-good, druhý-ajajaj, ale 160mm Foxe ve předu to požralo. Tak dál. Co bude za touhle zatáčkou? Běžím do dolní sekce a vlasy mám už teď šedivý. Dyk už je to starej pán, opatrně přece! Další přeďák, překvapil ho mírnej sestupák. Ale dupe dál, jak na Tour de France. Cíl a je živej, gratuluju.
Tím to ovšem nekončí. Bobyn je neuvěřitelně soutěživej člověk a když před ním někdo zamává praporkem, nezná bratra a rozvaha si bere neplacený volno. Během několika dalších pár jízd se stihnul probudit. Fest ho povzbuzujem a nabádáme ho, aby těm děckám ukázal, zač je toho loket. A Robyn si to bere za svoje a pěkně podjíždí 13letýho frkrosáka a najíždí si vnitřkem klopenky před dalšího prcka. Vyjíždí jako první, jenže vyjíždí šoupajíc se po zemi. Když tlačí nahoru a já mu udílím trenérské sofistikované rady, koukám, že je samá díra a je roztrhanej, jak stará fena. Dostal vynadáno, že se ušmudlal, načež jsem byl odbyt s tím, že jsem debil, že se regulérně rozflákal, ať si z něj nedělám prdel. No a zase rychle na staťák.
Nakonec odjel celej a živej.
V pátek večer si od něj přečtete jednu pohádku a v sobotu v poledne s ním zažijete div ne horor.
A tyhle špionážní fotky myslím dokreslí ten zbytek. Nenechte se opít rohlíkem :))
Hola hola
