Myslím že je načase dát tu prostor taky nějakejm mladej punkáčům, co maj spoustu věcí na háku, co punkujou a bikujou a vůbec se s tím nemažou – video a článek s fotkama od dědků z Hradce je inside !

Rychlý káry, kola, lehké ženy…no popravdě asi jenom ty kola, ale i tak to stojí za to! Trabant sice nebyl zas takový žihadlo, ale oproti těžký americký káře se dal aspoň v pár lidech přenýst nebo otočit. A ženy…ty se vždycky najdou ;)
Na začátku prázdnin jsem si pořídil nový kolo a bylo potřeba to řádně zajet. S Jindrqou jsme měli už delší dobu v plánu natočit společný video, ale pořád jsme nevěděli, kdy k tomu dojde…

V červenci jsem znepojízdnil v Leogangu celopérko a tak na pevňáka začlo bejt víc času. Jenže většina lidí v Hradci šmrdlala pořád park a to mě moc nebralo, tak jsme se s Jindrqou domluvili, že se pustíme do toho našeho videa…

Jezdili jsme, hledali spoty, sem tam nějakej fesťák, výlet s trabantem ( třeba ten na xc závody do Malíkova, kde jsem vyhrál skokana do dálky, zůčastnil se pekelný soutěže "pivo biker" a skončil v trabantu zahrabanej pod větvema s J-gvím v lese ), brigáda, Jindrqa je extradědek – takže práce, koncerty, tripy ( pardubickej trip bohužel nedopadl moc dobře, přišel jsem při něm o auto )…a pravidelně jsme se scházeli u božolé, to jsme nepodcenili ;) Na konci srpna jsme zjistili, že jsme toho moc dohromady nedali a přehodnitili plán…

Začla škola, já musel zas do Budějic a už to vypadalo, že z videa nic nebude. Nakonec jsme do toho znova práskli a za září a říjen o víkendech dotočili ten zbytek. Sice to nebylo jen tak, v pátek po škole rovnou s kolem, batohem a taškou v ruce letět na vlak, ale nic neni zadarmo…( to jsme zjistili i u vstupu na tři sestry…)

Na konci října byl svátek našeho státu, ve škole nám picli dva dny volna, Jindqa dostal v práci taky volno, tak jsme to sesmolili a 5.11. byla slavnostní premiera v J. Hradci ku příležitosti prvního koncertu nedávno vzniklého hradeckého uskupení Crashdogs ( hc/disco/teplopunk! ).

Koncert byl skvělej, božolé teklo proudem, zkušebna se otáčela v základech! Jindrqa nezklamal a klasicky usnul, já také nezklamal a klasicky přišel ve čtvrt na děvet domů ( v půl 9 už jsme odjížděli na celodenní FR/DH/HC ježdění na pérech za Demem do Brandlína…).

Tak a to bude asi tak všechno, stalo se toho samozřejmě ještě daleko víc, ale to si schováme až na knížku. Jinak všechno ježdění na videu je točený schválně jen v Hradci a tak to asi bude i v dalších dílech, jestli se jich dožijem…a jak by řekl legendární Ajdam2 : Čéa!

shamann

(www.bike-jh.wz.cz) – v rekonstrukci

Tákže klucí mladý z JH konečně taky varazili na Geiskopf.Jelikož venku leží tuna sněhu a bike materiálu se zelenou a hnedou barvou je prostě málo, tak tady je jedno ohlédnutí za létem od mlaďasů.. Díkys !

Vyrazit do Geisskopfu a na Špičák jsme plánovali už docela dlouho a myslím, že každýho z nás hodně zamrzelo, když jsme na poslední chvíli zjistili, že asi nikam nepojedeme. Dodávku, kterou si měl Zelí půjčit v práci potřebují a my tedy nemáme, jak se tam dostat.

Naštěstí to vše zachraňuje Hraby. V práci domlouvá VW transporter TDI od Peace, takže můžeme jet!Odjezd je naplánován na čtvrtek brzo ráno. Ve středu nás ještě všechny Hraby objíždí, nakládáme věci a kola, aby jsme se tím nemuseli ráno zdržovat. Je čtvrtek, 6 hodin ráno a my vyrážíme směr Geisskopf, zažít asi nejvíc problémovej trip v historii. To se potvzuje už po chvíli cesty, kdy Preeema zjištuje, že doma zapomněl peněženku. No nic, otáčíme se a jedeme zpět. Doma jí ovšem taky nemá. Bere aspoň příbor…

Cesta vcelku poklidně ubíhá… Dospávám, co jsem v noci zameškal a budím se až ve Strakonicích, kde jdeme nakoupit do Billi něco k jídlu. Nákup už taková klasika – rohlíky, paštiky, čínský polívky. Ovšem co mě překvapuje je zdělení paní u pokladny, že mám za těch mých pár paštik zaplatit něco kolem 86 tisíc! Nakonec se vše vysvětluje a můžeme pokračovat v cestě. Znovu usínám a budím se až v někde v Německu, zrovna když Hraby zjišťuje, že to auto má taky rychlost č.6. Prej jsme i trochu bloudili, takže do Geisskopfu dorážíme zhruba po 6 hodinách cesty… Vybalujem věci, dáváme dohromady kola, pak jdeme natočit příjezd, takže zase všechny věci nandaváme, natáčíme, přemísťujeme se, vybalujem…no asi tak po hodince jdeme konečně na lanovku. Lanovka teda neni žádnej rychlík, ale aspoň si můžeme odpočinout a porozhlídnout se po bavorských přírodních krásách.

Začínáme jezdit dualku, je to super trať – rychlá, plná klopenek a skoků s dobrým povrchem,  když to pustíš, tak to i celkem valí…po pár jízdách jdeme na FR trať. Z první jízdy jsme trochu rozpačití, ale pak to víc poušťíme a začíná se nám to moc líbit. Je tam plno kořenů, kamenů a děr. V horní části je na výběr několik druhů cest, takže se dá jet vlastně pokaždé trochu jinak. Super. Moc se nám to líbí a nechceme se odsud odtrhnout. Nakonec ještě jdeme zkusit DH trať. Ta je narozdíl od FR traťě plná skoků. Neni to úplně zadarmo. Hrabymu a Zelímu se do toho nechce a jdou radši na FR. My s Preeemou tam nakonec zasíláme vše a tím se pro nás trať stává opravdu zábavnou a rychlou.

Dole u lanovky se nachází pár lávek, lavic, walride s náskokem, step-up, dirt, nějaký rolety atd. Chvíli tam všichni společně blbneme, ovšem jen do té doby, než se rozhodnu zkusit si roletu. Nějak to přepaluju, skáču z jedný boule do druhý, ta mě vyhazuje, letím na heiníka, pouštím řidla, šáhám po zemi, nikde nic, najednou rána, dostávám řidítkem do stehna, roluju se do kuličky, kolo si ještě skáče o pár metrů dál….když se vzpamatuju, začnu se proklínat, že jsme hroznej blbec, takhle se vyndat hned první den tripu. Se Zelího pomocí se zvedám a dobelhávám k autu. Po chvíli to balí i kluci, skoro každej má totiž nějakej problém s kolem a taky se vyndavají…

Stavíme altánek, grilujeme, ulízíme atd. Dáváme nějaký to pivo, a já zjišťuju, že nejsem nějak ok a tak si jdu radši lehnout. Ráno nemůžu ani zvednout nohu na pedál, je to špatný. Snídáme, spravujeme kolesa a někdy před polednem jdeme jezdit. Neni to tak hrozný, jak jsem čekal, až na to, že si tu nohu musím vždycky vysadit na pedál, jak důchodce.

Jezdíme, tak nějak všechno, taky natáčíme a fotíme, i když to se nám moc nechce, protože chuť jezdit je přeci jenom větší. V průběhu dne máme každej strašně moc problémů s kolem a postupně se střídáme v navštěvování servis centra. Nakonec to končí tak, že já a Zelí jezdíme bez řetězu dualku, Hraby dolejvá každých 10 minut olej do tlumáku a Přema, ten pořád shání nějaký šroubky do patky…no situace kritická!  Někdy navečír se přesouváme na Špičák. Po dlouhém vybírání místa k zaparkování se nakonec usidlujeme u konce sjezdovky, kde je i trenink center (dvě boule a houpačka). Zase vybalujeme věci, stavíme stan, svazujeme kola, grilujeme, popíjíme….

Další den nás budí bubnující kapky. Prší! Ach ne…Ježdění v tomhle počasí nemá cenu. A vlastně ani neni na čem jezdit. Kola jsou totiž nepojízdný. Hraby dává jasnej pokyn, vyrážíme do Klatov pro jídlo a věci na kola. Jelikož je sobota půl jedenáctý, tak to Hraby drží v kulích, aby jsme tam stihli dojet než nám zavřou. Po objetí pár bikeshopů sháníme potřebný věci, akorát Zelí si musí ještě v Tescu vypůjčit pilníky, protože neměli přesně patku, kterou potřeboval. Je to však kluk šikovný a tak si jí potvoří, aby pasovala.

Zbytek dne už trávíme opravováním kol, vařením jídla, mícháním nápojů…co je ale nejhorší jsou takový ty horský mušky, co nejsou vidět, ale strašně moc koušou! Kvůli nim se nakonec přesouváme do Blaženky (hospoda), kde už je vcelku parádní atmosféra. Seznamujeme se s ostatníma jezdcema, potkáváme kamarády. Párty se rozjíždí slušně….apla, zelená, tančící pes, alpa, zelená….atd. Raději nebudu dál popisovat.

Zábavy moc!

Ráno už je ovšem o něco horší, my se však řídíme heslem: "Alpa a zelená, bikera neskoná!" A proto nasedáme na kola a hurá na lanovku. Tratě jsou tu celkem dvě. Black friday, což je takovej klasickej bikeparkovej trail, s množstvím lávek, klopenek, skoků atd. a Struggle, technická DH trať. Obě dvě nás moc baví. Některé úseky jsou mokré a rozbahněné a stávájí se tak příjemně otížnými. Ježdění si užíváme, naskakujeme skoky, zrychlujeme a je to fakt paráda! Jezdíme jak, to jen jde. Pak ale zas přichází naše smůla, která nás provází celým tripem. Preeemovi se urve patka, zamotá se i s přehazkou do drátů, dráty se lámou, Preeema točí bárspiny, pak kotouly, naštěstí přežívá. Já se na jednu jízdu držím za Zelím, na spodních lavicích Zelí nějak neodhadne rychlost a oba přelítáváme hned tu první lavici asi o čtyři metry. Padne rána, dorazy na max, duše bouchají. No něco takovýho jsem ještě nezažil. Jdeme tedy zalepit, Preeema už nemá šanci kolo spravit a tak jde poklízet stany a věci. My s Hraby a Zelím frčíme ještě něco potočit a pofotit.

Po necelý hodince přichází bouřka a déšť. Rychle se přesouváme k autu, umejváme kola, balíme a odjíždíme směr J. Hradec. Během cesty všichni (až na Hrabyho – musí řídit) dopíjíme zbytky nápojů, co nám zůstali a tak začíná pořádnej humor. Všichni se suprově bavíme. Do Hradce dorážíme někdy v noci. Hraby nás ještě rozváží po domovech a tim končí celej trip. Musím říct, že i přes všechny ty trable to bylo opravdu skvělý a moc se těším na další výlet!                                                                                                                                

Shamann