První lyžovačka byla na otvíračce ve špindlu, což bylo vážně jen tak pro pocit, abych se dostal na sníh a moh otestovat nový lyže, který mi za krásnou cenu vyladil Robin Holub. Takže zimu jsem začal se setupem K2 Sight 2012 + MarkerJester. Ve špindlu jsem se trochu rozštíp, takže měsíc bez sněhu. Stejně žádnej nebyl. No a během toho měsíce jsem si zasoutěžil na frírajdu a voila, vyhrál jsem další lyže – snad můžu timhle způsobem poděkovat www.snowpanic.cz za pohodovej přístup a rychlý řešení všeho. Jestli potřebujete něco na freeski, klidně tam koukněte :)

Po vánocích jsem se vydal na 14 dní do Krkonoš. Tejden jsem učil lyžovat malý klacky ve Velký Úpě, což byla celkem sranda a hlavně tou dobou začal připadávat pořádnej prašan, takže ježdění excluzive. Postavili jsme si tam jeden hop, takže jsem aspoň poprvé v zimě potrénoval beko, 360, nějaký graby. Pak tejden v harrachově, kam nikdo nejezděte, protože větší koncentraci nejezdičů už nemáte šanci vidět nikde na světě. Kdyby zas nenakydalo a nedalo se jezdit pod lanem, tak nevim co bych tam dělal. Cestou domu jsem prodal K2 a tenhle víkend na Klínovci už jsem testoval nový pecky – CoreUpt Yard 2012, který mi teda sedly poměrně víc než K2 od první chvíle. Nějaký recenze tady rozepisovat nebudu, stejně si každej koupí co chce:)

No a na klínovci celou neděli probíhal K2 Jam, což značilo božsky šejplej park a lidi z K2, který tam celej den koučovali nás lamy, jak na prkně, tak na lyžích a bylo kjásný. Kdo chtěl, moh si tam půjčit prkno, nebo lyže z nový K2 kolekce, čehoš nakonec využil kámoš Adam, protože všimněte si – asi první 3 jibby z videa si jede na carvovejch střelách, což tam lidi náležitě oceňovali, ale není to ono no. :D Pak se tam jel K2 pop itcontest. Což je jam o největší ollie na prkně, přes laťku. Winnerdal mám dojem 97cm a odnes si hodinky. Ještě budou asi 4 zastávky týhleakce a kdo dá nejvíc z celýho státu, pojede za odměnu do států, takže sleduje kalendáře akcí a skákejte o dovolenou. No a tady mini video. Jak sem říkal, letos poprvé park, takže jsme gopro moc netrápili.

Spíš tak ilustračně :)

-shampon-

Link na stažení

Bože, jak já bych chtěl léto. THX 2 Shampoo

 link na stažení

Sice už začla škola, ale jak říkám, tohle je nabídka, která se neodmítá.

Hned ze začátku podotýkám, že jsem nikdy nebyl dál než v Chorvatsku, takže nemám naprosto žádnou zkušenost se zeměma poněkud jinýho smýšlení a kultur. Proto, když budu jásat a rozplývat se nad něčim, co vy jste už na dovolený milionkrát viděli, přejděte to s úsměvem. Tyhle první slova píšu v autobuse na cestě z Hurghady do M.Alam, jsem v Egyptě asi 2 hodiny, ale pocitů je ve mně už tak na rok. Protože jsem si s sebou vzal malýho netbooka, budu to psát formou deníku každej den, abych na nic nezapomněl. Můžete se teda připravit na spoooustu keců, který vás třeba ani nebudou bavit, protože si budu prostě vylejvat srdíčko na papír.:)

Takže hezky od začátku.

Jak jsem řek, to že mám tuhle možnost, jsem se dozvěděl týden před uskutečněním. Počateční neskonalý nadšení rázem zarazila jedna drobnost a to sice, že nemám pas. Hned na to nastoupilo obrovský nadšení, když mi došlo, že rychlopas je záležitost 2 dnů, rázem jsem byl uzeměn www stránkama ministerstva zahraničních věcí, kde píšou, že pro vcestování do Egypta je potřeba cestovní doklad mající platnost minimálně 6 měsíců po opuštění země. Rychlopas má platnost 6 měsíců od vydání. Líná huba, holý neštěstí. Telefon na egyptskou ambasádu, telefon na letiště a voila – od března jsou změněny podmínky, pro v cestování do země stačí platnost dokladu 2 měsíce. Je rozhodnuto, JEDU! Během týdne pofackovat pas, pojištění a hlavně goPro, který mám domluvený na odletovou sobotu večer, ale v sobotu ráno mi to padá, takže hrocení na poslední chvíli a na štěstí za nesmírnýho přispění www.uforide.cz , se goPro sežene.  Sobotní noc – den D je tu. Odlet plánovanej na 1.30 ráno, se sune na 3.00. Nastoupim, dám si exklusive těstoviny z plechu, usnu a budim se až při přistání. To co vidim z okýnka mě prostě zvedá z křesla. Znám to jenom z obrázků, takže měsíční krajina kolem Hurghady je první věc, která ve mně zanechala hlubokej dojem.

Zastávka pro vízum a vyměnit nějaký peníze. Že se v arabských zemích smlouvá na ulici jsem věděl, ale když je na vízu napsáno 15 dolarů, tak bych možná čekal nějakej přepočet, nicméně ze 100€ bankovky mi zbývá jen 85€. Kdybych mu dal sto českých, asi by to bylo taky za 15. Vylezem ven z terminálu a vzhledem k teplotám, jaký u nás momentálně panujou, si místních ranních 25°C náležitě vychutnám. Za chvíli dorazí bus, kterej nás má dopravit do přístavu asi 250km dál na jih. Cestou se zastavujem ve městě a na osvěděčenejch místech testujem místní delikatesy. Jakousi placku s fazolema, placku se zeleninovym karbanátkem, který kdybych si udělal doma a chunaly takhle, neřek bych ani slovo, nicméně nedůvěra v místní hygienu si s buňkama trochu pohraje. Největší pecka je ovšem kvašená zelenina v nějakym chilli nálevu. Je v tom vše – brambory, lilek, mrkev, česnek, cibule – vše na kousky a žhaví to neuvěřitelně.

Záchranou nám budiž třtinovej nápoj, kterej se lisuje rovnou ze stonků a podává se v underground freestylu – naleješ do pytlíku, strčíš brčko, pytlík zavážeš a hotovo. Chutná nějak mezi kokosovym mlíkem a nálevu ze sterilovaný kukuřice. (vypadá to jak chcánky. Poznámka čárys)

Prostředí si fakt neuvěřitelně užívám. Nový vw, mezi nima rikšové s oslama, všude neskutečnej bordel a zároveň nadmoderní hotely. Co mě trochu zaráží je, kolik je tady všude rozestavěnejch budov. Každej kdo sem přijde začne stavět na novo, i když kolem jsou tři polododělaný hotely, na který už investor asi neměl prachy. Je to škoda. Teď už jenom 4 hodinová cesta totálním desertem. Divim se, že Egytp není vyhlášená bike lokalita. Silnice je komplet lemovaná skálama, skalkama, poloskalkama a homolema, který přímo vyzývaj k nějakýmu dropování. Pro začátek bylo plkání dost. Dám si zas tak osm hodin prostoru pro všechny vjemy, který dokážu vstřebat a pak budem pokračovat v krasojízdě.

 
16.10., 18:51
Zhruba po druhý hodině jsme dorazili do přístavu, loď byla přistavená asi 100m od břehu, takže jsme se tam na 4x přesunuli na člunech. Rychlý ubytko v kajutách po dvou, geniální oběd formu naber si sám. Proběhlo zevrubný seznámení s lodí, nějaký pravidla.

Předběžná domluva kdo je jen na freedive a kdo bude lochtat přístrojový potápění. Vzhledem k tomu, že máme povolený odplutí až na zejtřejší ráno, je to v marině dost těžký. Kotví tu lodí víc a místní „čerti“, tady neustále brouzdaj mezi jachtama na člunech. Aby se vyhnulo úrazům, je prostě v marině zákaz vstupu do vody. Nicméně naprostej sunshine a 32°C prostě nejde na palubě vydržet. Kor když se jeden dozví, že periferie lodi se v žádnym případě nebrání nějakýmu tomu skákání. Tim bylo rozhodnuto. Zábradlí horní paluby je tak v 6m, když si vylezeš na jakejsi spojler lodi, seš ještě o metr a půl vejš. Takže mám o zábavu asi na hodinu a půl vystaráno.

Zábradlí a vůbec všechno sice pekelně klouže, ale když zbytek spoluplavců vidí, že to jde, pár se jich taky odhodlá a vesele se skáče. Jen do chvíle, než přijede marina-bos kontrolovat odkotvení sousední lodi. Když vidí, co se děje na naší, málem ho odvezli a přísnej zákaz vstupu do vody až do zítřejšího vyplutí je na světě. Uchylujem se tedy zpět na horní palubu a tak nějak se čte, kouká na filmy, relaxuje, cvičí a spořádaně se čeká na večeři, která je v plánu na půl osmou. Pak nás čeká repríza itineráře, nějaký domluvy, kam se nám bude chtít a kam nebude a povídání o místní underwater fauně, kterážto je ve většině případů mírumilovná. Ba, není tomu ani rok, co tu na stejnym místě docela hnusně, (čti k smrti) pokousal jeden nekolegiální žralok, jednu do tý doby kolegiální francouzskou potapěčku. A 14 dní před tím taky. A nedlouho před tím taky. A dva roky zpět taky. Už se těšim do vody! Tak zas zítra.

 —————————–

17.10.,18:16

Dneska jednoduše nebylo kdy dřív se dostat k pc. Budíček 7.30 a na snídani. Palačinky, toustíky, tak to má být. Kousek před devátou dorazí pan policajt a dá nám povolení k odjezdu. První přesun je asi jen na 25 minut a to sice na Shaab Marsa Alam. Je to konec reefu, kterej se táhne podél celýho pobřeží Marsy. Na konci, kde jsme zakotvili, je oddělenej jeden větší kus reefu. Mezi nim a hlavní reefem, už nějakej ten rok zpět, proploval se svou bárkou jeden místní kapitán kormorán a uplně to řízení neuhandloval, takže tam na dně tu svojí kocábku náramnou přenechal pro zkoumání budoucím generacím. Z lodi už zbývá jen torzo, boky, hlavní trámy, ale takový věci jako wc atd. jsou stále na svým místě. Vrak je podle suunto 10,5 metru hluboko, takže i po jeho dosažení pořád zbývá dost kyslíku na nějaký proplouvání, motání kolem trámů atd. to mě baví.

Když doblbnu z vrakem, láká mě zas nějakej ten všudypřítomnej život, takže se začnu přesunovat směrem k reefu. Sotva se dostanu k hranici, mám štěstí na žralůčka, je to takovej malej prevít. Co jsem tak zaslech, mám dojem že bělocípý. Doplavu až skoro k němu, ale laškovat se mu nechce, takže bere čáru do korálů. Snažim se ho následovat, ale nechává mě daleko za sebou. Ani se nerozkoukám co dál a při vynořování si dám dostaveníčko s murénou. To zvíře je prostě nádherný. Může mít něco přes metr, je smotaná pod skálou a ven nechává trčet jen otevřenou tlamu, přes kterou filtruje vodu. Moc jí neprovokuju, protože pro kousnutí taky nejdou daleko a jdu zkusit poslední atrakci reefu. Je to takovej tunýlek, co začíná asi 4 metry pod hladinou a vede nějakých 8 metrů skrz kámen. Nejprve se mi do toho nechce. Ale skrz tunel je vidět světlo na druhý straně, takže se do toho nakonec dokopu.

Tim na Marse končíme, vylezem na palubu, rychlá sprcha, oběd a po něm vydatný dvou hodinový spánek, během kterýho se přesunujem na další místo. Během přesunu to začíná poměrně dost houpat a začínám cejtit, že to asi není uplně ono. Žaludek je trochu na vodě, takže se to snažim zaspat. Když dojedem na místo – Elphistone letim se hned oblíkat, protože už mě to na lodi fakt houpe velice. Na briefingu se dozvídáme, že to je nějakých 300m dlouhý reef, podél kterýho teče proud, takže plán je takovej, že jachta zůstane na konci, my se na člunech přeusnem na začátek a pomalu si to sjedem s proudem zpět k lodi. Samotnej reef má asi 10m vysokou stěnu podél který plavem a pod ní dno, který začíná celkem kolmo padat dolů až do 100m, takže mám poprvý prostor zkoušet i nějakou tu hloubku. Suunto ukazuje 18m, tlak bez problému, jen pocit, že se nestihnu vynořit, mě zatím pořád táhne vzhůru. Jezdim teda jen podél stěny nahoru a dolu a spíš zkoumám život. Občas narazíme na želvu, sice jen tak kolem 40cm velikosti, ale zážitek to je stejně. Když už se blížíme k lodi, máme ještě štěstí na perutýna.

Když vylezu na loď, začnu zase cejtit ten neblahej pocit, protože vlny na širym moři celkem stouply a pohrávaj si s lodí jako s hadrovou panenkou. Tak půl hodiny hraju tvrďáka, pak ale seznámim mísu v kajutě se všim co jsem od včera sněd. Horním otvorem. Na půl hodiny lehnu a snažim se dát nějak do kupy, ale už když tohle píšu, probíha dvanáctihodinovej přesun  na další místo, takže houpání si ještě užiju přes noc. No uvidíme. Co mě trochu spravuje náladu je, že třetina lidí na tom není o nic líp. Takže máme 18.51 a tak nějak kolektivně si tu zvracíme než bude večeře. Po ní přijde lehkej seminář o vyrovnávání tlaku a pak už pokus o spánek za jízdy. Tak zas zítra.

——————-

18.10., 18.01
A jsem tu zas, akorát jsem odložil příbor po obědě. Ano, čtete správně, oběd dneska proběhl v 18 hodin, protože jsme měli prostě tak nabitej den, že se to nedalo stíhat. Jak jsem avizoval včera, přes noc probíhal dlouhej přesun, takže jsme nemusel vstávat nějak brzo. Probudil jsem se někdy před osmou za vytrvalýho houpání a na palubě jsem zjistil, že pomalu kotvíme. Snídaně v plánu nebyla, protože bylo krásný světlo a po jídle by se muselo moc dlouho čekat na ponor. Takže na rychlej briefing a  začít zkoumat East Shaab Shear. Reef samotnej je dost podobnej Elphistonu, dlouhej, s podélnym proudem. Držíme se na východní straně, která je v podovdním závětří, takže tam není zvířená voda. Maximální hloubka kolem je 16m, a  téměř přímo pod našim kotvištěm je další z vraků. Je to tak 15m dlouhá loď, která si tady před deseti rokama zakotvila na noc. Byla zakotvená tak geniálně, že už jí nikdy nikdo neodkotví. Bohužel už je zas v celkem desolátním stavu, takže nic moc zajímavýho. Co je zajímavý hodně, jsou jeskyně podél celýho reefu. Tim se bavíme přes dopoledne.

Před dvanáctou vylejzáme jakože na oběd, ale ten si nedáme, protože jsme ještě nesnídali. Takže v poledne probíhá snídaně.

Po ní hodinu spánek a pak hodinu dechový cviky. Pak jde valná většína freedivistů trénovat na bójky, to ale není věc co mě láká, takže si na svou temnou stranu strhávám instruktora scuba divingu a jdu poprvý v životě zkoušet dejchat pod vodou. Briefing proběh zhruba tak: ty seš kluk šikovnej, takže nějaký základy – bla bla bla bla, nesmíš! Bla bla bla, v každym případě musíš! Nikdy nesmíš! Hlavně nezapomeň! A už jsem byl ve vodě. A je to asi ta nejlepší volba. Jako štěně co hodíte do vody, a ono začne plavat. Deset minut zkoušíme všechny možný krizovky ve třech metrech a potrénujem gesta. Důvěra je mi vložena zcela, takže cesta vzhůru už neprobíhá a jdem jen níž. Je to sen, lituju každýho, kdo to nikdy nezkusí. Ze začátku mám fakt divný pocity, že se musíš 100% spolehnout na nějakou hadici, ale je to jak na skále. Když se od toho odpoutáš, už seš jak ve vesmíru. Jen koukáš kolem a nestíháš žasnout. Zpět na loď a relax. Do večeře probíhá photo a videoprezentace a teď už máme půl sedmý, ale tim dneska nekončíme. Pomalu se chystáme na první noční ponor. K tomu asi není co dodat. Lokalita pořád stejná, měsíc, baterky, goPro a my. Za tenhle zážitek asi víc vypoví mediadokumentace. A já se ozvu zase zítra.

——————–

19.10.,15:19
V první řadě ke slibovaný noční dokumentaci. Tak trochu prd no. GoPro má prostě dost omezenou světelnost pod vodou i přes den, takže v noci už je to uplná bída. Světlo z baterky buď bodově přepaluje, a nebo nesvítí dost. Škoda, noční ponor je zase uplně o něčem jinym. Ryby více méně zůstavaj stejný, jen jsou zblblý světlem, takže nejsou tak plachý, ale hlavně vylejzaj zvířata, který sou přes den schovaný. Gigantický ježci, který maj bodliny třeba 20cm, to znamená že ježek má v průměru skoro půl metru. Nechápu, kde jsou přes den schovaný. Všechny možný lastury se v noci otvíraj a největší paráda jsou dravý sasanky. Přes den o nich nevíš, jsou prostě smotaný v nějaký svý díře. Ale v noci, v noci se prostě vyplivne ven a dělá obrovský barevný vějíře do kterých chytá malý hloupý rybky a ruce velkejch hloupejch nenechavejch potapěčů => dneska znova noční a vyzkoušet jinou techniku, abych vám moh přecejnom aspoň něco z toho ukázat.

Ráno nás budí zvuk motoru někdy před sedmou, protože se přesunujem na západní stranu Shaab Sheer. Ve jedný řadě, aby sme nebyli pořád na stejnym místě a v druhý, kvůli odpolednímu plánu, ke kterýmu něco řeknu v zápětí. Snídaně opět neprobíhá a v osm se jde do vody. Většina jde freedivovat na bojky, ale mně se včera zalíbila lahev, takže si jí beru zas a jdu to jistit zespod. Dám si hodinu pod vodou a plácám se v nějakejch 16m a zkoušim naučit tělo zacházet se sebou i s tou zátěží, což není uplně sranda. Vzhledem k tomu, že mám hodinu jenom pro sebe a na jednom místě, prostor ke zkoumání je dostatečnej, takže objevuju různý nový zvěře. Rejnoci, platýzci, murény a vzájemný provokace. Po hodině hurá na snídani a po ní briefing. Ještě ani nevylezem na palubu a půlka lidí je zpět ve vodě. Proč, mi dochází hned – Delfíni nás přišli navštívit. Daj nám ale akorát pět minut, takže ani nestihnu dojít pro foťák. Snad bude ještě příležitost.

Odpoledne je věnovaný vraku, kterej je dost na otevřenym moři, proto jsme se přesunovali, odsud to máme blíž, a to sice Salem. Něco přes 100m dlouhá loď, která se potopila v roce 1991 na cestě z mekky. Údajně Cca 200 lidí přežilo, ale přes 600 jich tam už zůstane na vždycky. Obrazně teda. Spousta těl se vytahala, ale pořád tam jsou kajuty, který nejdou otevřít, takže je to taková novodobá hrobka. Loď leží na boku a je téměř neporušená. Má otevřený zadní nákladový vrata a vplouvat dovnitř se dá ledackudy. Jedinej menší problém je, že nejvyšší top lodě je v 15m a vplouvání je až někde pod 25m, takže žádná sranda. Atmosféra vevnitř je ale k nezaplacení. Všechno zůstává tak, jako když se to potopilo. Kočárky, kola, oblečení, auta, boty, všechno tam plave a stojí na věky.  Dost zajímavá věc. Teď máme 15.48, půlka lidí se chystá ještě s lahvema na Salem a půlka jde na trénink dechovýho cvičení. Mám toho dneska celkem dost a ještě mě čeká dneska další nočák, takže si dám pauzu a asi zase zejtra.

————————–

20.10.,12:02
Dobrý poledne, právě jsem vylez z vody. V půl osmý ráno proběh přesun na Umm Mhal Hal, kterej údajně nejhezčí korálovou zahradou v rudym moři. A že je teda fakt boží. Je to 300m dlouhej a nějak tak podobně širokej reef, kterej má kolem dokola maximální hloubku kolem 10m, takže na šnorchlování ideal. Jediný co je malinko problém jsou proudy kolem. Necháváme se člunem vyhodit na druhý straně než kotvíme, a že se jako necháme unýst proudem k lodi. Kdyby sme se byli nechali na pospas vodě, měli by sme to tak za 10 minut, takže se snažíme klást decentní odpor a coral garden si vychutnávat. Je to vážně jeden korál vedle druhýho, všechny možný barvy, druhy a velikosti. Všude spousta korálovejch ryb. Život tady prostě vře. Bohužel je fakt neskutečnej vítr, takže trpim při každym vynoření, kdy mi poryvy s ladnou elegancí nahrávaj proudy vody přímo do šnorchlu, a já je vdechuju. Do večera čekám zvracení. Opět. Když reef obeplujem až na úroveň lodi, začíná další paráda a to sice takový příjemný bludiště.

Z naší strany je reef komplet prošpikovanej různejma cestama a tunelama, který končí až na dně, kde je nádhernej bílej písek. Podle všeho by tam měla proběhnout photosession, protože se tady budem zdržovat do zejtra, tak uvidíme. Teď probíhá oběd, ale nějak nemám chuť, protože jsem přejedenej solí a palačinkama z rána. Po odpolední pauze nás čeká přejezd na extra hlubokej reef – Panorama. Freediveři si chystaj pustit sled až tak do 100m, takže to vidim zas na lahev a brouzdání kolem reefu v lidštějších hloubkách. A večer přesun zpět sem, protože na Panoramě se nesmí kotvit přes noc, a nějaká ta noční schovávaná v bludišti.
21.10.,10:32

Tak, právě dožvějkávám poslední sousto ze snídaně – obligátní každodenní palačinky, tousty s naprosto boží tuňákovou pomazánkou s červenou cibulí, a jdu vám sem za čerstva naservírovat aktuální zážitky. Dneska byl budíček kousek před sedmou a začal přesun zpět na Panoramu tak, aby jsme byli před půl osmou ve vodě. Většina šla dobývat hloubky na sledu, ale u mě se začíná objevovat drobná závislost na kyslíku, takže volbou mou je opět lahev. Tlakujeme 220barů, což by mělo s klidem stačit na hodinu a půl reefování. Z těch hlubokejch reefu je tady Panorama asi vážně nejhezčí a do života nejrozmanitější. Reef velkej asi jako fotbalový hřiště, kterej padá do hloubek přes 100m a uprostřed má mělčiny do 5m s panenskym bílym pískem. Já s lahví zůstávám po obvodu a kolísám si mezi 5m až 20m, což je prostředí na život nejzajímavější. Už asi po 5 minutách s širýho moře připlouvá celkem vkusná barakuda. Vzpomenu si na jizvu, kterou mi dva večery zpět ukazoval jeden z členů posádky a spojim si jedno s druhym. Při týhle velikosti to je sice krasavec, ale radši se nepřibližovat a ona naštěstí moje tajný přání respektuje.

Největší zabiják reefu je ale Nemo. Klauni jsou tak teritoriální ryby, že…jsou prostě hrozně teritoriální. Žijou v párech vždycky v tom samym druhu sasanky a jakmile k ní přiblížíš ruku, začnou po ní startovat a kousat do ní. Rukavice to dneska jistí. Sem tam se v prostoru mihne nějaká velkoryba, ale mám nakázáno zůstat poblíž reefu, takže se nevzdaluju. Po půl hodině v jinym světě přichází na návštěvu opět želva. O dost větší než minule a dost přítulnější. Takže na 15 minut zábavy postaráno. Velký želvy maj všechno na háku, plavou kolem vás, sem tam si zobnou nějakou tu trávu z útesu a nijak neplaší. Na kameru to je nejvděčnější cíl. To už jsem ale na 100barech, minimální tlak při kterym můžu zůstat ve vodě mám stanovenej na 50bar a nevim jak jsem daleko, protože se nemůžu vynořit bez dekompresní přestávky, která by mi zas nějakej ten vzduch sežrala, takže kvapem zpět.

Právě se nastartovaly motory a přesouváme se na další lokalitu. Podle majitele lodi to je takovej jeho malej secret spot, protože tam nikdo nejezdí. Tak jsem zvědavej. Zatím vim jenom že to je vrak, kterej napůl čumí nad hladinu a napůl představuje potápěčskou prolejzačku pod vodou. Když už jsme u lodi, tak něco k lodi. Je tu 10 lokálních členů posádky a 24 potapěčů, ze všech koutů republiky, ze slovenska, jeden polskej kamarád. Celý to je pojatý jako takový soustředění pod M.Zajacem z apneaman.cz , kterej nám tady všem vládne. Bydlíme v kajutách po dvou. V každý kajutě je sprcha, telka, ale co mě baví nejvíc, že pokaždý, když se vrátíš ze snídaně, máš ustlanou postel a složený věci. Hahaha. Co se jídla týče – pravidelnost už tak nějak průběžně naznačuju, ale jinak si není na co stěžovat. Každej den palčinky, tousty, rejže, těstoviny, dvakrát denně polívka, masa, ryby, prostě všechno. Posádka je naprosto geniální. Pořád chodí kolem a jakmile vidí, že je něco třeba, okamžitě to udělaj. Zapínání neoprenu, nasazování ploutví, nasazování jacketu. Jakmile lezeš z vody, okamžitě od tebe odebíraj všechno co ti může při vylejzání překážet a hned podávaj pití na spláchnutí tý slaný vody. Jakmile odložíš automatiku s lahví, okamžitě jí začnou plnit, aby byla připravená na další ponor. Vše jak má být. Jojo, jako v ráji.

————————
21.10.,17:45
Tak jsme tu zpět. Máme po odpoledním programu a dnešek asi můžu oficiálně vyhlásit TOP dnem. Ráno už jsem popsal a co se dělo pak? Přepluli jsme na zmiňovanej secret spot, kterej leží kdesi v Rudym moři. Je to nákladní loď, která převážela cement a nějakym nedopatřením se z ničeho nic ocitla na dně. Smutnej osud. Jak jsem řek, loď leží ve ve svý lodní poloze, jen ne na hladině, ale na dně, hloubka vody je max. 13m a druhá, třetí paluba, záď a kapitánskej můstek čumí nad hladinu. Takže doplaveš k vraku, vylezeš na na něj, zaskáčeš si, proplaveš paluby pod vodou, proplaveš nákladový prostory, potkáš se stádem perutýnů, zavřeš pusu z údivu a jdeš zas zpět na svojí loď. Pěkná záležitost.

Rychlej oběd, malej spánek, během kterýho zas probíhá přesun a to zpět na West Shaab Sheer, kde máme asi jenom hodinu, protože nás přes noc čeká dlouhej přesun zpět do M.Alam. Protože mám plný dutiny vody, rozhodnu se, že už dneska do vody nepudu. Takže se jdu sunshinit na palubu. Jsem si myslel, než jsem mezi neoprenama nezmerčil tu nádheru – wakeboard. Haha, a bylo rozhodnuto. Následující hodina je věnována wejku a vodním lyžím za člunem. Řikám si, že už jsem jako párkrát jezdil, jakože už i za mnohem větším člunem, s mnohem většíma vlnama, takže to bude pohoda, jenže – moře má trošku jiný vlnky než Labe v Litoměřících, takže jdu na hubu každou třetí zatáčku. Nicméně sranda neskutečná! Ostatní vidí, že to jde a nebolí to, tak se jich na to pár pouští taky a je to show. Teď máme 18.00 a protože se jde chystat nějaký překvapení a máme před sebou poslední noc na lodi a všchni jsou na horní palubě a veselí se a popíjí a kouří vodnici a já jsem tu sám a píšu, tak jdu taky nahoru.

——————-
23.10.,4:09
Tak v tuto krásnou hodinu se teprve dostávám k nějakýmu prostoru po dnešním dni, kterej bych vzal tak nějak ve zkratce, protože to bylo dost hektický a všechno honem, takže jsem to zapomněl. Ráno jsme byli na 100% želví lokalitě, kde jsem po dlouhym zvažování vzal opět lahev, protože mám po tom tejdnu docela zrychtovaný uši a už jim nedělá dobře pořád nahoru, dolu, nahoru dolu a neustálý vyrovnávání. Takže jsem si zaplul na dno, vyrovnal jednou a něco přes hodinu žil želví život na bílym písku, kde se pásli na mořský trávě. Pak bylo jídlo, pak jsem spal, pak bylo další jídlo, pak jsem zase spal, pak jsme byli v přístavu a do toho ještě nějaký potápění, kterýho jsem se nezůčastnil, protože jsem spal a konejšil uši, aby mě nezradily v letadle. Pak jsme si střihli 250km busem z M.Alam do Hurghady, kde jsme na poslední chvíli podojili v hotelu all inclusive večeři, protože poslední noc padla prostě na hotel. No a jelikož jsme celej tejden byli na lodi a k pevnině a arabskýmu šmelinářství jsme ani nečuchli, nechali jsme se zlákat. No a takhle jsme se lákali, a lákali, až je tolik kolik je a já se teprve dostal do postele. S blahým pocitem na srdci, jakej že to sem obchodník, když mi i hotelovej personál potvrzuje, že můj handl je dokonce ještě lehce výhodnější, než je průměr. Paráda. Proti handlířovo prvotní nabídce jsme se sesekali zhruba na polovic. Mám teda jednu vodnici extra big a k tomu tolik věcí extra náhradních, že uvažuju o otevření vlastního kofí šopu.

No a tím asi moje povídání končí. Zejtra ve dvě přesun na letiště, do tý doby ještě jednou kouknout do města, něco pojíst a pokud se vyloženě nestane nic, co by stálo za připsání, jsou to má slova poslední. Kdo to dočetl až sem, má můj nebetyčný obdiv, protože koukám, že je to celkem slohovka. Závěrem snad už jen mnohá díky všem co se podíleli na umožnení týhle parády. Všem lidem na lodi za vytvoření novejch známostí a přátelství. Apneaman.cz v čele s Martinem Zajacem za nový poznání. Rendovi Melichárkovi za Dive & Travel , kterejžto má na svědomí většinu těch geniálních podvodních fotek. Atd. atd. atd.:)

-shampon-

A tu je to ! 

Tak další závodní víkend máme za sebou. Buď jste si mohli vybrat elitní, závoďáckej a velice blátivej Špindl, kde se jelo o titul MČR 2011, nebo jste si mohli udělat příjemnej sluncem prolitej víkend v Rakovníku, kde se celý dva dny nesly v rytmu „Rakovnického Cyklování.“ Nakonec to dopadlo tak, že do špindlu jeli asi jenom junioři a eliťáci, kterejm šlo o titul a ostatní jeli na dovolenou do Raka. Včetně mě a takhle to tam zhruba vypadalo.

Vyrazil jsem sám v sobotu před polednem, cesta zhruba na 2 hoďky, protože byly avizovaný spousty dalších, zajímavě znějících doprovodnejch akcí. První co mi padlo do oka, když jsem přišel na náměstí, což bylo centrum všeho dění, byl Gaspiho Simple Ride sektor, kde měl postavenejch pár jednodušších překážek, na pučení tři bighity v různejch velikostech, 4 helmy Kali, 2 luxusní hostesky, který měly v popisu práce hezky vypadat, starat se o děti, aby z překážek nepadaly a to nejlepší – obě maj papír přes masáže, což tam měly jako veřejnou nabídku. Takže kdokoliv chtěl, přišel, sednul, hodil do placu dobrovolnej drobák a moh se těšit masáží celý horní části těla – příjemný! Krom toho, rozdávali Frí pivka bez alkoholu a kdo byl na dráze velkej umělec, moh si vyjezdit i pěknej dres od Dakine. Za dobu co jsem tam stál, se nikdo z nich tří nezastavil a co já sám jsem viděl, tak rozmezí věku od 3 let na odstrkávadlech do 60 let? Na půjčenym bighitu – obdiv! Mimo jiné si Gaspi pořídil novýho hlásiče, kterýho využívá k lákání kolemjdoucích v případě nezájmu. Video bude, a je zlý!

V průběhu celýho dne se jelo asi tak 15 různejch závodů, všech možných věků, všech možných vzdáleností a to na XC. Všechno široce open source, takže se moh zúčastnit kdokoliv. Jedinej známej, kterýho jsem postřeh, byl starší seriozní pán – Zlovouš, kterej jel profi závod na cca 7 kol, což bylo něco přes 20km. První tři kola zdravil, ve 4. se jen podíval v dalších kolech už ani to. Ale dojel a přežil!
    

Co dál k vidění? Tak třeba přímo na středu náměstí stálo pěkně rozměrný účko, který bylo celej den otevřený veřejnosti, takže si moh každej zajezdit na čem chtěl. Veřejný ježdění bylo jen chvílemi přerušovaný, a to kvůli různejm bmx, skate a bruslovejm exibicím. A jamovejm závodům na prkně, bruslích atd., kde si každej moh něco pěknýho vyhrát. Další jam na prknech se jel na mini railu. Šlo o asi dvacetiminutovej rozjezd pro dvě kategorie, zase o parádní věci. Takže co se vyžití veřejnosti týče – vysoce úspěšno.

No a co mě v sobotu zajímalo nejvíc, byl contest na rakovnickejch dirtech. To bylo jediný stanoviště, který bylo trochu z ruky, ale kdo závodil, jel na kole, kdo byl divák, udělal si pěknou procházku a já zneužil Electric car, který vezlo Klauzovi nějaký nový podpultový zboží a ceny pro závodníky, a svez jsem se s nim, takže jsem byl na místě akorát včas, abych stihnul rozjížděčku open skupiny.

Celej den na dritech si vzal pod svoje stále rostoucí spíkerský křídla sám Big Bubba. Má drštičku prořízlou, slovníček nevybraný,  byť obsáhlý, takže průběžně sesekával množství diváků o starší generace, které s oky v sloup a rukama zakrývajíce uši vnoučat utíkaly pryč, seč jim nohy stačily. I přes to byla divácká kulisa celkem na úrovni a je fakt příjemný vidět, že má takový množství lidí zájem alespoň okouknout nějakej jinej sport. Ty jména z dirtů moc neznám, ale bylo vážně celou dobu na co koukat.  V open kategorii jelo asi 10 lidí, který měli každej zhurba pět kol, aby ukázali to nejlepší co v nich je. 360 padaly snad od každýho a na všechny způsoby, beka, tejbly, lookdowny atd. atd. Kdo nejen mě fakt zaujal byl jakejsi Kudrnáč? Kterej jel na dvacítkovym kole a celou dobu byl tak o 2 úrovně nad všema ostatníma ve skupině. Vejšky hrozný, triky na čisto, fakt pěkný.  Výsledky vám fakt neřeknu, to už jsem byl pryč. Potom přšila na řadu dirt smetánka – Zero, Frenk, Mlaďák v čele s lokálním sedlákem Klauzem, který jeli stejnym systémem, jako předchozí skupina. Triky opět něco parádního, supermany, beka, 360 atd., ale to byl teprve překrm, protože se všichni šetřili na následující exotprohibici, která se jela ná parádním dřevěnym kopáku zakopanym v zemi s do bezpečna načechranym dopadem, takže si každej troufne ještě o mnoho víc. Tim začla ta pravá podívná, kluci sesbírali veškerý síly a začly padat 720, superflipy, 360 tailwhipy a spusta dalších. Kdo si počkal, neprohloupil, protože bylo fakt na co koukat. Chválim! Aj organizaci a zvučení.
    

Z dirtů jsem se opět za pomocí Electric-mobilu přesunul zpět na náměstí za Gaspim, kde jsme mu pomohli složit stuff do dodávek a vyslat ho na další cesty. Balení bylo za doprovodu již zmiňovanýho soukromýho singera, kterej nám notoval známejma peckama. To všechno jsme stihli už asi kolem půl sedmý, což bylo na dopředu avizovanou party na místním koupališti dost brzo, takže sem sebral malou skupinku a vypravili jsme se kousek od Raka, do jakési Lužné na hrad vesnickou party, ta nestála za nic, takže od 7 do 10 vám neřeknu nic. V 10 se nám podařilo sehnat odvoz zpět do Raka na Tyršovo koupaliště, kde už to žilo všem dobře známým cyklistickým, velice společenským životem. Už když jsem poprvý slyšel, že bude party na koupališti, začaly se mi tvořit divoký scénáře o koupání alkoholem omámenejch bláznů uprostřed noci. V době příjezdu na místo bylo naštěstí asi 9°C, takže zima na koupání. Jsem si myslel. Ani jsem se nerozkouk a na 3,5m vyskokym skákacím prkně stáli tři velmi veselí společnící v trenkách. Co se dělo pak, se popsat ani nedá. Nejhorší věc co padla, bylo jednoduchý salto vzad. Seběhli se diváci a začlo hecování. Po zhurba pěti minutách padaly dvojitý beka, dvojitý frontflipy, dvojitý sideflipy…smrt za celou dobu nepoložila kosu. Mráz venku všechny naštěstí včas probral, tak se to přesunulo inside, kde sice měly bejt nějaký kapelky, ale asi jsem přišel pozdě, takže už tam byly jen solo vystoupení různých bicích a tak dál. Nicméně pro tanec dostačující, takže tanec probíhal. Pak se lezlo po stropě, opíjely se místní lolity, který všem vřele doporučoval Cerw. Víc k tomu asi nemám co.

Včas jsem se zapakoval domu, do teplý postele jednoho z místních hostitelů, kterou jsem okupoval už kolem 1 ráno, takže ráno fresh a v 9 zase na námku, kde už byla v plnym proudu registrace hlavní disciplíny - DownTown.

S uzavřením registrace bylo na papíře bezmála 110 závodníků, zhurba půl na půl HT a fully. Jak jsem řikal, do Špindlu nejeli zdaleka všichni Závorci, takže na startovce byli lidi jako hlavní organizátor Červ, Kubajsz, Jouda, celá západní crew kolem Lepa, mediální hvězda Klauz, Spíkr Bubba, pan podnikatel Maverick, Radek Mrožů, 100kláda – všichni na pérech a pak skupina sama pro sebe, vyhrocený forkrosáci Stašek, Pytlík, Pošvi a tak různě. Takže o konkurenci rozhodně nebyla nouze. Co se trati týče, fakt paráda. Začátek rychlej lesík s jednim dropikem, rubačka po panelce, přeskok přes rozkopanýho fiátka, kličkovala mezi panelákama, parádní lavice, na kterou se muselo jet fakt v high speedu a navíc před ní byla roztomilá šikana, která nejednou trestala. Joudo? Pak byl extrémně úzkej průjezd vedle brány, takový malý velmi kamenný dveře, který měly šířku cca metr, takže lidi s širšíma rodlama už tam maj vážně hodně co dělat. Co přišlo potom, byl prostě dar z nebes. Červ si dokázal podplatit veškerou rakovnickou papaláškovst a zařídil to tak, aby se začla rekonstruovat silnice zrovna v době závodů , takže po průjezdu úžinou byl krásnej, asi 100m úsek rozházenejch dlažebních kostek, rozsypanýho kačírku, zabetonovaných obrubníků a jinejch podobných pozemních stavitelských lahůdek. Bylo to fakt pěkný zpestření trati a mě to potěšilo. Pak zas rychlá kličkovačka mezi barákama, přejezd přímo přes střechy místního tržiště a plná palba na cílovou lavici, která opět nejednoho závoďáka vybičovala k divácky atraktivním kreacím. Jako třeba Klauze, kterej si tam střelil no foot can can…aby se neřeklo. Bez komentáře. Časově všechno vycházelo parádně, až na menší, větší pauzu mezi první a druhou jízdou, která teda nakonec byla o hodně delší než měla, ale všichni to nějak zvládli. My šikanovali 100kládovic pesana a pózovali pro kamery. Nakonec se všechno uzavřelo kolem 4 hodiny, což je pěkný a každej měl dost času na cestu domu. Výsledky si někde určitě dohledáte, co bych chtěl určitě vyzdvihnout, byl výsledek Mavericka, kterej se oproti prvnímu kolu polepšil o víc než 20 vteřin a to mu hodilo první flek, deset vteřin před druhym. Ale protože to je charakter, nebo se bál dopingových testů, tak se prvního fleku statečně vzdal. Celkově časy kolem 1.30.

Celej víkend hodnotim vlekym počtem dostupných hvězdiček a Smolíků, bavil jsem se, nenudil jsem se, sluníčko svítlo, na kole se jezdilo, jedlo se a pilo a hotovo. Tady je pár fotek, kterýma jsem se aspoň trošku snažil procvakat atmosféru, ale měl jsem jen kapesní kompakt, takže žádná do nebe volající kvalita to nebude. Než jsem se vydal domu, tak jsem ještě na rychlo podplatil jednoho z fotografů, abyste měli k článku aspoň něco. A v nejbližší době by mělo přibejt ještě jedno minividejčo. No a to je ode mě pro dnešek vše, doufám, že se vám to líbilo a když mě neukamenujete, budeme se tady potkávat častějš a při různejch jinejch akcích.

-Šampón-

————-

Čárys dodává :

foto bude zítra  – kompletně od Ronnie Kerchnera - tHX a koukněte k němu na blog. Dále některý fotky nafotil Šampón na krabičku od mejdla, a ty jsou taky tady. Rozdíl poznáte, hehe :) Díkuju kluci. 

A vy poděkujte v komentech. Dobrá práce !!!

PS : galerie bude zítra, neboť se mi zde vyskytl blíže nespecifikovatelný problém s ftp a já už si tady v kavárně fakt 3 tí kafe nedám :)