S nápadem závodit v jízdě směrem dolů bez řetězu, přišel před nějakým rokem, jeden hodný člověk, ale nebyl to František Dobrota, nýbrž Martin Cheníček, který toho pro nás dělá tolik, až to hezký není. No nic přejděme tedy do Kocourova, je to malá vesnička malebného jihočeského kraje, teď bych se mohl rozepsat trochu o poloze, rozloze, počtu obyvatel, a spoustě dalších pro někoho určitě velmi zajímavých informací, ale věřím, že koho to opravdu zajímá, ten si to zjistí sám, a najít Kocourov v mapě, není zas tak složitý.
Na místo dorážím s kamarádíčkem někdy v půlnoci den před závodama, s tím že si v pátek pěkně zajezdíme. Nicméně po příjezdu na místní parking, není skoro nic vidět, tak bereme čelovky a jdeme se porozhlídnout, jak to tu vypadá. První co nás udivuje je osel, kterej je pěknej vztekloun, při snaze ho podrbat, kope nohama jak bejk na rodeu…a to padl nápad, že ho osedláme. Pokračujeme dál do tmy a přicházíme ke vleku, a nacházíme trať, jsou vidět obrysy celkem macatých cílových lavic, a naproti lavicím vidíme mezi dvě hromady zaparkovanou Avii, nevěřícně se jdeme podívat blíž, je to takovej step-up a  pak gap z korby tohodle nejrychlejšího náklaďáku (všichni víme že vždy jede první a dost špatně se předjíždí). Cestou po trati na start se zastavujeme snad u každýho skoku a čelist nám padá níž a níž, až nabíráme místní prach do úst. Nicméně u startu tratě zjišťujem, že kopec, je spíš kopeček a je spíš menší než-li větší. Ale to co tady mají je prostě i takhle “na oči” B.O.Ž.Í.. Tady si dovolím obrovskou pochvalu stavitelům a všem, co mají s tratí a vlastně AP Kocourov co dočinění…DOBŘE VY!!.)

Vracíme se na parking a uleháme pod hvězdy, s tím že musíme spát tak, aby na nás ráno nesvítilo sluníčko. Ráno mě budí …. první paprsky, které se přehoupnou přes horizont, což ukazuje jak dobře na tom jsme s orintací. Dávám koupačku v místním vychlazeném potoce, a jdu se projít za světla po areálu, a mají to tu fakt pěkný. Zabírám si místo na terase a listuju časopisama co tady mají, zanedlouho vidím pohyb, blíží se tři chlapíci, zdravíme se a hned jsem otázán, zda si dám kávu…tomu říkám servis. Děkuji velice. V tom se budí i můj kamarádíček, dostává taky kávu.
Probíhá snídaně a vzhledem k tomu, že v pátek lano pouštějí, až od 14:00, jdeme tlačit, trať si sjíždíme po částech, hned v prvním úseku porušuji svou, na mě celkem dlouhou sérii ježdění bez pádu, a sluníčko začíná pěkně péct, takže se rozhodujeme pro koupaní. Je nám doporučeno přírodní koupaliště nedaleko areálu. Cestou teda nevěříme, že tím směrem něco může býti, ale jak se nakonec ukazuje je to tu a je to fakt luxus. Vstup za lidovku, párky v rohlíku, pivo, limo, bez front a pro ženy ..plavčík:))))))
Odpoledne se začínají sjíždět ostatní bikeři a jejich doprovody, do teď jsme tu byli sami, a začíná se okolo trati pořádně prášit. Lidí je tak akorát, že se nedělá fronta. Jezdíme až do zavíračky, a opět tu zůstáváme sami. Ještě že přijíždí morální podpora v podání tří krásných žen.) Večír popíjíme, povídáme. …spát jdeme tentokráte na druhou stranu auta…ráno je tu kupodivu stín:D

Ráno probíhá koupačka, snídaně šampionů (vločky s banánem :D ), ladění strojů, já neladím, jelikož jsem poladil, již dva týdny před těmito závody na Špičáku (prostě mi ta hazka najedmnou ulítla), a jde se na registraci a na lano. Lidí je tu poměrně dost, cca 45 závodu chtivých. Dnes se práší snad ještě víc, a to i přesto, že proběhla údržba tratě v celé její délce. Sleduju jak to kdo má v paži a třeba takovej Zub a Joza jezděj (pumpujou) opravdu moc pěkně a rychle, na tom se s kamarádíčkem shodujeme. Přichází čas oběda tak si jdu nacpat břicho zeleninou, v tom vedru, který panuje, se ani nic jiného pozřít nedá. Pak ještě pár jízd dávám a když je cca 30 min do strartu 1. kola závodu, zjišťuju, že jsme píchal, a guma je děravá, no nic jdu tedy lepit, no se.ru (dámy prominou) se s tím jak nikdy….po čtvrtém pokusu, to stále utíká, foukám na 4,5 a jedu nahoru s tím, že jsem píchač a všechny co čekají na start předbíhám, jedu tak jak jedu, pro radost a pro diváky. Druhé kolo následuje hned po dojetí prvního, a já do toho jdu s větší vervou, jelikož jde o závod bez řetězu, je potřeba pořádně pumpovat…beru tedy s sebou pumpičku. Nechávám odjet snad všechny závodníky jako revanš za předchozí předběhnutí, nafoukám zase 4,5 a jedu, jízda je o poznání lepší, než-li na poloprázdném kole.

Závod končí a rozjíždí se sesion na již zmíněné Avii. Netro vyzývá 360, sází neskutečně pěkný káňa, tak jako jeho kolega kterej se toho vůbec nebojí a po káňu zjišťuje, že má asi ještě času na rozdávání a nasazuje supermana, ve kterém taky dopadá…naštěstí bez zranění. Cruzo v jeho nezaměnitelném stylu Hellkicker, někdo vytuhle bokem (já), někdo rovně, někdo whipem, rozhodně diváctvo se náramně baví a hecuje každý pokus.
Blíží se vyhlášení vítězů, takže davová nervozita značně stoupá, a je potřeba ji snižovat nějákým tím pívečkem, chozením po lajně, snahou pokořit zavěšenej provazovej žebřík (nedal jsem to…chběli dvě žbrdlínka :( ), což se taky děje. A je to tady, pan domácí (majitel areálu) se chopí mikrofonu a jímá se vyhlásit kategorii těch u plotny šikovnějších…tedy žen jsme chtěl napsat. Celkem s velkým náskokem, vyhrává po dlouhé době na závodní pole navrátivší se Bohouš, před Šárkou, která se tady seznamovala se svým novým Ninju od AGANGU, a třetí je Lucka z Černošic. Na řadu přichází kategorie samců… třetí Ríša Jozů, druhej je Zub a teď otázečka, která se nabízí..kdo je sakra první…..a je to tu není to nikdo jiný než ten můj kamarádíček Petr Dočekal. Časy si někde najděte, ale co vím tak Bohouš pojela asi půlku kluků což je teda nářez. Gratulace vítězům, čest všem ostatním:))
Po vyhlášení se rozjíždí zábava formou koncertu dvou kapelek a je to opravdu něco, od těch starších je slyšet slova chvály, že takhle to má být..jako za starých časů ČPDH….,,chceme pepř!:D:D,,…kapelky hrajou asi do 22:00 a pak následuje volná zábava.
Akce to byla víc než zdařilá, areál je na svou velikost neskutečně našláplej, lidi tu jsou víc než pohodový, je tu to koupaliště, což je benefit k nezaplacení. Určitě to stojí za návštěvu, zajezdí si tu úplný začátečník tak ostřílený borec. Jako doplněk si můžete zajezdit na terénních tříkolkách, čtyřkolkách a možná i na oslu (z toho ale chci fotku):)

Ještě jedno díky všem co mají s AP Kocourov co do-činění.

Závod byl vypsán na 29.6., ale vyrážíme pro jistotu už 28.6. odpoledne s
tím, že se zastavíme pod mostem, no díky tomu, že se odjezd klasicky
zdržuje, jedem rovnou na místo dění. No rovnou…tohle musím napsat…ani
jeden z nás nevíme, kde přesně to v těch Kosmonosích mají.

Hledám tedy přes mapy strýčka googla, nacházím, a hledám cestu kudy tam….řidič dostává pokyn “rovně”, já opět čučím do telefonu, po chvilce zvedám hlavu a
zjišťuju, že jedeme po jakési velmi zarostlé z kopce vedoucí polní cestě, kde naposledy projel místní sedlák traktorem začátkem jara. No nic jedem dál jelikož otočit se není kde, až dojíždíme na takovou louku, kde se konečně otáčíme a vydáváme se na trápením auta cestou zpět. No nic, i to se stává, nakonec v pořádku dojíždíme přímo pod trať, je pátek něco okolo 20:00 a zde jsou jen místní a všichni na tati likvidují následky tří denního lijáku, který se na ní dost podepsal.

Kluci dělají co můžou a nás nebaví jen tak koukat tak bereme volné lopaty, hrábě a kolečka a přidáváme ruku k dílu. Po dokončení úprav trati, za pomoc dostáváme každý po dvou kelímcích piva…za což moc děkujeme. Po zbytek večera popíjíme a koukáme na videa. Pak už jen dobrou noc a hezky se uložit k spánku pod širou oblohu.

Ráno se budíme s malou opičkou za krkem, no nezůstalo jen u oněch dvou piv :D, do krásného dne, probíhá snídaně, a ladíme jak to uděláme, páč já s sebou nemám kolo, budu si ho půjčovat od ostatních členů posádky. Jdu se tedy registrovat mezi prvními, abychom časově zvládly předávku kola. Během tréninku se trať ujíždí a je to každou jízdou lepší a lepší. Přichází na řadu kvalifikace. S Čerwem se dohadujeme, že to dáme bez šlápnutí, po
odstartování zjišťuju, že to určitě nepůjde, nešlápnout tak jsem na první rovince ještě dneska. Ostatně Čerw na naší domluvu také kašle a rve jí dolu strašnou, kvalifikuje se tuším na 2. místě, dobře on. Já dojíždím někde okolo poloviny o 0,02s za kamarádem s kterým jsem přijel, respekt patří časoměřičům.

Závod se oproti časovému harmonogramu posouvá o 30 minut, což někdo využívá na další tréninkové jízdy, někdo na pivo, někdo na jídlo a někdo očumování místních krás(ek) a že jich tu není málo, sem se budu asi vracet. Jelikož jsme v rozjížďce s kamarádem, říkejme mu Kerry, dohadujeme se na taktice, jakou závod pojmeme, já jedu pomalejší stopu, mám na helmě kameru otočenou dozadu, tak je asi jasné jak to dopadne. projedu cílem a mám 2 minuty, abych dopravil kolo na start a předal ho jeho majiteli, aby mohl taky absolvovat
závod. No kopec to není velikej, ale nahoře toho mám celkem dost.

Koukám po krás(k)ách podle trati, točím nějákej ten materiál, co bude asi do konce světa ležet na disku mého PC a sleduju jak kdo má našlapáno…a Kuba Šosvol má našlapáno solidně. Jsou k vidění i nějáký ty pády pana-orel, roztrhlý řetězy na startu, holt je to závod a k tomu ta vyhrocenost patří. Na druhý závodní kolo ladím kameru směrem dopředu, a po dojezdu zase honem nahoru předat kolo. Další kdo mě hodně mile překvapil je Jonáš, jede mu to moc pěkně, jen tak dál chlape, jak na kole tak s Vomáčkou a hořčicí.

Opět se jdu podívat kolem trati. třetí jízdu ladím kameru do boku, což naznačuje boj. Po startu jedem tak něják pospolu, ale Kerry v jedný zatáčce dělá chybu a já mu ujíždím, no nevadí o kousek dál na něj zase čekám, pozdě se rozjíždím a mám co dělat, aby mi zase neujel on, bojujeme o každý centimetr, diváci šílí, cílem projíždím o gumu a kousek první, Kerry je kluk slušná a moje počkání mi před cílem oplácí přimáčknutím brzdy. Respekt kamaráde!
Takže postupuju do dalšího kola. Na startu zjišťuju, že jedu s Kuzmičem, moje šance na úspěch je asi taková že vyhrajete 1. ve sportce. Startovací brána padá a Kuzmič mi mizí, to se opakuje i v druhé jízdě, a to jsme dole slyšel desatero Michala Prokopa, hned první bod bylo – nepodcenit start a makat hned od začátku, no asi jsme nebyl jedinej, kdo to slyšel.

No nic jedeme dál, pro mě tím závod končí, tak vracím vypůjčené kolo a jdu se opět kochat, opravdu to bylo neskutečný, jaký a kolik jich tu bylo, ale nekončí pro zbývající postupivší závodníky, někteří mají kolo zřejmě vybavené motorem, jinak to moc nechápu. Závod vyhrál ten co pojel druhého, to je asi všem jasný, a ostatně výsledky najdete někde na internetu. Gratulace vítězům a čest poraženým.
Nás čeká zabalit věci, uklidit kolem našeho VIP místa pro auto, poplácat se na rozloučeno a snad na brzkou shledanou a vydat se s vidinou neúčasti na party, která se po závodě rozjela a trvala až do tý doby, aby se slušní lidé mohli vrátit domů za světla, k domovu.

Děkuji partě za uspořádání tak skvělé akce. Děkuji všem co mi byli ochotni půjčit kolo (Dejve a Gregy). Děkuji Kerrymu za závod a za fotky.

Děkuji všem co tam byli.

KOMPLET GALERIE JE HÝR !

-COOLO-