Tak jsem o víkendu byl na cestách a jedna z těhle cest mě přivedla až do Plzně. A co jsem tam viděl a nafotil, stojí za samostatnej článek. Klikujte!
Takže, v Plzni jsem dělal objednávky na zimu 2008-9 aby jste si mohli u nás nakoupit tunu hadrů, a byli jste fešáci, že, hehe. No a večer hospoda s Jardou z Five-ten, Jirkou Dr. Plzákem, Koučem a Plamenem, wejžínem a Havrošem. Párty mocná, kydy, hrozný hlášky, a že druhej den pojezd.
Druhej den ale hnusný počasí, a tak že půjdeme aspoň něco postavit. Stavím nový věci rád, takže jsme na to vlítli. Kára naložená dřevem, cajkama pilama, lopatama, vším co potřebuje zdatný biker ke zbudování trailu sobě hodného…
Už jsem na tomhle trailu byl pojezdit s Plamenem dřív, a bylo to fakt super. Teď jsem ale čuměl jak péro z gauče, neboť teď, pánové a dámy, je to trail jak z kanadskejch videí ! Tohle vidět takovej Schwara, tak si stříkne. No popíšu, a fotkama doložím.
Takže, rozjedeš se z mírnýho kopce, a celkem jí rubeš, a už tě čeká první gap, tak 2,5 na 5, lehce přizvedlej, takže hodí noblesně.
Dopad do centrifugy. Z centrufugy dirty out. To na rozjezd.
A teď to začíná bejt zajímavý. 3 možnosti odrazů dál. Od menších gapíků až po takovýho dle mě 3 na 5 macíka.
Dál už to vidíš ? Největší peklo. Doprava na vólo, ale není to jen tak nějaký obyčejný vólo, je to macík !
S náskokem, a celkem nakolmenej, a taky zatočenej, a vůbec není teplej ! Je to celkem zatáčka předtím, ale kdo je zkušený, ten se nezalekne…
Klopka, a zase víc možností – doleva na dropík a gapík, a nebo rovně na zasílací gapík. Dokládám foto z loňska, pro ilustraci.
Dopadneš, a vymlaskáváš klopenku – upozorňuju že od začátku sem je to tak 20 sekund odhadem, fakt hodně technický, nasmrkaný za sebe. A blížíš se na dva kvotry. Levej, kterej teď akorát kluci dělali, tak není foto, a pravej, kterej jsme už dávali na jaře. Zase dokládám foto.
A ta poslední věc hned za kvotrem, je klopka a macatej dirt.
Teda není dlouhej, ale je to kopák ! Dřevěnej dopad, a už jsi na konci…
No tak pánové, vypadá to naprosoto nádherně. My jsme stavěli ten dirt, a kvotr, dělal se taky dopad, pilo se kafíčko a den příjemně utíkal. Já musel kolem 14 h zmizet směrem Praha, ale za ty 3 hodiny jsme tam udělali dost práce, kluci tam pak zůstali až do 5 ti a doladili zbytek.
V Plánu je další akce – lávkovej technickej trail s uzkejma sviněma a sjezdíkama po lávkách, a macatej roadgap. Prostě to tu kurva žije ! A již teď mužu prozradit, že letošní trip začínáme Plzní…možná zajedem i sem :)
A teď to nejdůležitější nakonec.
Lokalita je soukromá, a to z toho důvodu, že povolení na ní si domluvili kluci sami. Staví si tam taky sami, a ani to jinak nechtějí, jen pak chtějí mít právo si tam určovat který lidi tam budou jezdit. Přeci jen uklízet odpadky po cizích lidech, nebo jedno hustý slovo od mlaďasů k nesprávnému člověku procházejícímu kolem – to všechno jsou rizika a činnosti který kluci nechtěj podstupovat. Přeci jen lokací je málo, a takhle vymazlenejch a s pílí budovanejch ještě míň, a bohužel po špatnejch zkušenostech z dřívějška byl tenhle krok nutností.
Nicméně lokace je možná polítnout po domluvě. A to s Plamenem, kterej bydlí kousek odtamtud, a určitě tam s váma kdyžtak rád zajde. Takže kdyby něco, tak mu zavolejte na telefon 731 537 400. Tak a to je vše.
A vzkaz pro hateclub a prudiče skrz "private secret spot". Udělejte si svůj trail, kde si budete určovat vy, a máte po starostech. HA.
Čárys.
Povím vám taková jeden obyčejný příběh obyčejných lidí. Tenhle příběh začal na jaře loňského roku, kdy jsem se přestěhoval za prací do Plzně…
V té době jsem začínal jezdit na kole a na Krkavci jsem se seznámil s Jirkou Júzou, kterej na tom byl s ježděním podobně. Hned jsme si padli do oka a začali jsme spolu hodně jezdit. Spojovala nás nejen láska k ježdění a chuť se zlepšovat, ale i podobná věková skupina. Chtěli jsme se naučit jezdit a skákat, ale na Krkavci se nám to zdálo všechno moc sevřený mezi stromy, takže jsme brzy zjistili, že potřebujeme vlastní píseček, kde bychom mohli realizovat naše představy o bezpečných skocích.
Jednoho dne mi Jirka volal, že na své služební cestě objevil nepoužívanou starou pískovnu, která by se mohla stát naším útočištěm. Hned to odpoledne jsme se tam jeli podívat a o hodinu později jsme již stáli frontu v Baumaxu a ve vozíku jsme měli nové hrábě, motyku, lopatu a krumpáč a rejč.
Tak pro nás začala krásná doba, kdy jsme chodili do pískovny stavět, kopat a jezdit, kdykoliv jsme měli možnost. Začalo to asi dvou metrovým dropem, který Čárys trefně nazval Mrdka Tvrdka . Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Takže jsme se poučili a drop předělali na gap 3 X 5 s luxusním, dlouhým a prudkým dopadem. Navazoval wallride o kousek dál..
Dále jsme na tento gap časem navázali step up, který měl odpal jak na FMX a taky tak krásně házel. Asi bych měl zmínit, že materiál v pískovně byl na povrchu suchý a tvrdý, ale už tak 30 cm pod povrchem se nacházel vlhký červený písek, ze kterého byla radost stavět. To jen tak…
Další věc, co jsme se chtěli aspoň trochu naučit, byly dirty. Ne že bychom měli nějaké freestyle ambice(na to už jsme starý), ale zkrátka jsme chtěli být všestranní jezdci, takže další věc, na které jsme začali dělat, byla posílací lavice, která měla tak 6 metrů na délku. Tady jsme se taky hodně vyblbli a postupně ladili radius i dopad do větších a větších rozměrů. Za lavicí jsme pak našejpovali přírodní wallride slušných rozměrů. Plánů na další překážky byla fůra, protože kam se člověk podíval, nabízely se nové a nové možnosti.
Místo, kde se pískovna nachází jsme pečlivě tajili, protože to byl od začátku ilegal a párkrát jsme tam byli nachytáni majitelem. Ten po klidné debatě s námi slíbil, že bude dělat, že o ničem neví, pokud tam budeme chodit pouze v pár lidech a budeme nenápadní.
Z toho důvodu jsme do pískovny chodili s Jirkou hlavně sami, jen občas jsme si pozvali některé VIP hosty, kteří pod hrozbou mučení slíbili, že místo pískovny nikde neprozradí. Lidi, kteří měli možnost se svézt byli“ Plamen, Wejža, Jaroušek Podkolenka, Tomáš Lučan, Tačmůd, Maloun, Čárys a eMTý…
Jednoho dne mě přijel navštívit budějovickej kamarád Hany, se kterým jsem na kole začínal. Těšili jsme se, jak si užijeme den v pískovně a pak si dáme pár piv.
Jaké bylo moje zděšení, když jsme dorazili do pískovny a namísto gapu a step upu jsem uviděl pouze koleje od buldozerů. V pískovně se začalo opět těžit. Všechna naše práce byla jednou provždy v řiti. REST IN PEACEkovna…
Nebyl to žádnej zázrak, ale bylo to místo, kde jsme mohli realizovat naše nápady, aniž by nám do toho někdo kecal. Kopali jsme a jezdili a bylo nám tam fajn. Možná, až s těžbou přestanou, se tam jednou vrátíme…
Zatím nevěšíme hlavu. Spojili jsme se s Plamenem a Wejžou a stavíme teď pro změnu v jedné rokli, kde to taky není vůbec špatný. Povolení od lesa máme, takže makáme a činíme se. Neboť chuť na ježdění kvete v každém věku a tak je třeba pro to něco udělat. Aby bylo kde.
Děkuji partě kámošů. Bez vás by to bylo o ničem.
Havroš.
|
No Havroše asi všichni znáte. Skejtr, spolupořadatel a účastník spousty skate závodů, starej punker ze staré školy. Poslední rok se fakt vostře vopřel do kola, a že staví a dává, vám můžu potvrdit. Lahůdku z Plzně vám přinášíme uvnitř..
Havroš sayz : "Servus, tak jsme si s Jirkou zas neco nakopali u nás v pískovně . Lavice – poctivejch 6 metrů do dálky, vysoká tak 1,5 metru. 3 hodiny kopání, ale myslím, že to stálo za to. Rádius je dokonalej na velký full kola, to znamená dlouhej a pozvolnej. Fota napoví.
Bohužel nás tam včera vyhmátnul jeden z majitelu společnosti a byl docela hustej, ale máme s ním příští tejden schůzku, vezmeme nějakou láhev (sáhneme mu ve sprše na švába) a snad povolí a bude dál dělat, že o nás neví…"
No a co dodat. Dobrá práce na starý kolena, což jen potvrzuje, že kolo, hadry a věk nejezdí. Jezdíš ty. Jen tak dál, kucí!!!
