Tak večer proběhl v milé společnosti, kuřátko a vepřík, salátek a káva, ach ano. Spánek vydatný, vstávání bez stresů, 11h sraz s MT a Andym již v místě motocrosování.

Mezitím jsme s Petrem nakopali dva nový skoky, aby jsme taky něco udělali. Teda, ani jeden není zadarmo, jeden je takovej gapík přes skálu s úzkým asi půlmetrovým dopadem, a ten druhej je trensfer přes rokli, s cca 5ti metrama na brždění, končí skálou. Muhahahá, nicméně jdou oba dva, i když na ten druhej se odvážil jen Heinas, a smykem zastavil asi 30cm od deadline. Uf. 

Pak jsme si šli zaskočit místní gap. Má ten je dopad, kterej jsem kdy pocítil – skoro ho ani nepocítíš. Petr zde krásně dočista, nicméně to vypadá že jde na předek, což už je tak nějak přirozené.  Dali jsme si to asi 4x, nicméně bylo třeba jít na další věci – je toho tu tuna.

Přes dropík jsme se vrhli do vedlejšího ďolíku, kde je toho tuna. Zde proběhla menší fotosession, Manas vzal foťák a udělal dobré fotky, za což díky, páč já pořád fotím a nic nemám – super. Dlouhý zasílák je opravdu mocný, nejmocnější ! Jednou jsem to o kus přeletěl, ale jak říká Manas : "Aspon víš, že kdyby to mělo o metr víc, tak by jsi to v pohodě skočil." Jojo, ten se vyzná.

Bohužel Andy si tu celkem hnusně dává přes Achilovku, páč se mu hejbou pedály při no footu, a tak končí. není vůbec freš, a asi za 3 minuty už modrá a otekjá. Snad bude v pohodě. Nemilé nemilé.

Nu, MT ho veze domů, a já s Petrem směřujeme do Karlíka. Petr mě bere na poznávací jízdu po Praze, lokty z vokýnka a čumím na těch lidí ! Ty voe si jako děláte prdel s tím Karlovo mostem? Dyť tam nebylo k hnutí ! Ale těch kundiček, no teda, samá broskvička a hubený tělíčka, drahý šatičky a kabelčičky a brejličky a načesaný vlásečky a krásný obličejíčky.. Díky Petře, byl to zážitek !

V Karlíku se opět scházíme s Manasem, a jdeme na Franta trail. Jdem až nahoru, a teda je to fakt mnoho. Jen votáčky, v mega rokli, z centrifugy do centrufugy, já např všude v těch centrifugách jdu na dorazy, jen to projet nějak obstojně je těžkej úkol ! Dál jdeme na takovej dřevěnej odraz, kterej je skoro dokolma, a jedinej kdo na to má morál je Manas, na fotkách to nevypadá tak vostře, ale je to děs.

Dál ladíme zbytek tratě, je to takový všechno zchátralý a polorozpadlý, a přitom je to tu úplně super, nechápu proč tu někdo něco netvoří, já tohle mít kus od domova, neváhám. I když ono z Prahy to zase tak blízko není…

No a nakonec končíme na těch kvótrech dole. Manas bohužel likviduje přehazku, což ho vyřazuje ze soutěže o rozbití si držky na cca 7m trensfru. Otvírám to, hrozná rubačka, na odrazu kvótru mi jdou dorazy, hehe. Petr taky zkušeně, dáváme to asi 5x, tohle už je vopravdovaj polet !

No a zjišťujeme, že už je 17h, a že jsme v nejlepším a v nejlepším je nejlepší co? Přestat. Takže to balíme, a jdeme k autu. Tady ladíme program na další dny, co a kde a jak a tak. Petr jede s Mansem zpět Praha, a já to beru přes Všenory domů, tam se ještě jedu podívat kdo že to tam jezdí. Potkávám Mavericka a Hasiče a spol., kecáme, Hasič čeká každým dnem narození kluka, tak držím palce, ať sou oba zdravý. Dáváme jednu jízdu, a já se asi v půl sedmý odpojuju, a mizím směr domov. 

Zastavuju se eště ne Vápence, kde pozoruju západ slunce z největšího dirtu, píšu si s Manasem zamilovaný smsky a říkám si kurva, že to bylo hodně dlouhejch, ale naprosto super posledních 6 dní. 

Jo tak za pár dní zase někde !

 a Karlík ve tmě…