Nu, po všech těch emocích si prbereme zase zpátky něco okolo kol, chcete ? Třeba něco…jak bylo…v Hloubětíně. Tam jsem nebyl taky snad 2 roky – a jak tam bylo ?

Byl zase víkend, krásnej víkend…bejt takhle celá zima, asi bych se vůbec nezlobil. Teda samo, zlobil – v krámě zimní bundu bohužel neprodáš, a byznys stagnuje…hardware jde do kytek…ale, ALE pro klasického bikového nadšence je tahle zima opravdu friendly.

V pátek jsem se  vydal do Prahy, neboť jsme s klukama ve fóru naplánovali víkend. Na pořadu dne měl být Hloubětín, a nějaký ty porce bikrosu, a večer stěna. Veskrze zážitky nabitý den pro mě začal už v pátek v noci, kdy jsem jako největší drogovej dealer odbočil kolem značně temného industriálního okolí hloubětínské železniční tratě v značně zarostlý kopec, hned před policajtama, jedoucíma v protisměru. Bylo půl jedné v noci, asi nechápali nic, když jsem tam přes chodník lámal pravou v roští…

Nepronásledovali mě, a tak se můžu naásledujících 15 minut bavit tím, že se snažím vyjet až nahoru na plac, abych měl co nejlepší vyhlídku. T5 v dlouhý verzi je ale děsná kurva, která prostě do kopce na namrzlé trávě nejede..nakonec dvojka a plnej, a jsem tam. Děsnej MX. Jdu spát, topeníčko, a krásnej sad kolem mě…

Ráno přijíždí další krmiči – Hýbňoš s mladým Hýbňoškem, Máára a Andy. Berem cajky a jdeme na to. Andy má opět Ruina, z toho bude brzy pěkná ruina. Vytlačujeme kopeček a jsme tu – a kruci – děsně fouká. Ale fakt dost. Tak se jen tak jedeme podívat na gapík, s tím že ho kdyžtak vyzveme později – nyní hurá do závětří ke skokům…

Tak tu se toho taky moc nezměnilo – klucí asi udrželi "tajnost" týhle lokality, a nikdo sem nejezdí, hahaha. Přibyl jen jeden skok do boku, po dropu, a jinak je tu vše stejné, jako před 2 lety. Menší věcičky, a jeden fakt MX sestupák s vodpalem nahoru – a zatáčkou před ním. Eroze trochu ztížila nájezd, ale zase to bude větší sranda.

Jdem se "rozskákat na malej transferek" a tu už vidíme první děsivé kreace. Zrovna když si beru foťák, dá Hýbňoš děsivýho vytuhláka one foot, odjezd jen tak tak, vlevo češe stromky, za ním Andy, to samé, jen to češe v pravo. No paráda, dneska to bude velký. :)

Proskakujeme se tu, a něco i fotíme – až do chvíle, kdy to skočí Mára a v tu chvíli už není třeba nic fotit, protože líp to nikdo nedá :( Tak díky, bejbe. 

Přesunujeme se spolu na vedlejší MX skok. Máára to otvírá, a je trochu kratší, což mě malinko děsí. Tak jdu na to taky, i já jsem krátkej, ale když přimáčknu tu bouli předtím, už to tam jde. Je to fakt komediální skok, před ním točka, háže nás to jak si chce, no fakt prdel. Dobrá je taky kombinace s malám transferem po dropu předtím – to už je vysoká škola – tuhle laskominu zkoušíme jen my dva, a oba jen jednou – jde to, ale je to fakt mačkanice. A pak že ty BMX skills nepoužiješ :)

Nakonec se přesouváme ještě nad gap, kde ale vítr neustal, a je to spíš o držku, než o pěknou fotku, tak na to frdíme, a jedeme dál. 

Dál znamená – směrem BMX Řepy. 

Praha je jedno velký staveniště, a tady teprve dostává rčení "MX" ten exaktní rozměr. Občas je to, především díky pražskÝm taxikářům, spíš FMX. 

Na bikrosce v řepích máme sraz s PH, posléze přijíždí i Jr, vymysleli jsme ten den nové rčení – DPH. De Pé Há. Což není špatné pořvávat, když jeDe Pé Há.:)

Tady taky fouká úplně otřesně, a pěkně do protivky, ale co naplat, život je boj, a tak to zkoušíme i tak. Lajnička zpátky je ale příjemná, jak ti vítr pomáhá. Jinak se naše úroveň zatím nezlepšila, dokonce bych řekl, že se zhoršila. Pořád jsme tuhý v kolenou jak artritický dědci – ale to musí jít, časem…

Co je pro mě novinkou, naprostou životní novinkou, je vidět jak si to vyplácí Petra Heiníků. To jsem fakt netušil, že někdy uvidím – i on se tu má co učit, i když je to DH profesor. Když pak doráží týpek na BMX, je ještě víc vidět enormní rozdíl mezi umím/neumím. Jojo, ale o co jde – hlavně se bavit. 

Dáváme i nějaký "závod" na první rovce, hehe, no spíš pro fotografa, než pro cokoliv jiného…jen Hýbňoš vyměkl. :)

A takhle dokola dokolečka. Odpoledne se blížilo, vítr neustával, a my byli vymrzlý. Tak jsme to pomalu začali rozpouštět. Někdo jel dom (Andy) někdo ještě skákat (máára) a my s DPH jsme se odrazili zrealizovat ještě na velkou stěnu…na Smíchov.

Petr byl už znavenej, a protože mu to nějak nelezlo, řekl, že se večer ještě potrestá během. Ty jsi b.ů.h. :) Vylezli jsme asi 8 cest, já měl radost ze 7+ převisu a tím se ten výživnej den zakončil.

No, paráda.

Tak a zítra zase jiný téma…chcete ?