Potrénovat jsem byl ve středu na Ještědu a tři jízdy jsem uznal jako dostačující, abych se si osahal svůj sjezdovej speciál. A ve čtvrtek, jak jsem avizoval ve svým minulým reportu, jsme vzali spacáky a dali cyklobus a místní traily s přespáním venku. Potom do kanclu, lehce popracovat na diplomce a v pátek při západu slunce už parkuju ve Špindlu.

Parkuju vedle Mloka, lehce se rozkoukávám, zdravím s klukama, ale po chvíli už sedím v taxíku s Kubou Říhou a Datlem, protože je pátek. Poprvé navštěvuju Fanatic bar, o kterým jsem zatím slyšel jen z vyprávění. Kdo neví, o co jde, musí Tě nekdo pozvat a jsme opravdu hned u vstupu prolustrování, za kým jdeme. Naštěstí Sláva dostal MRSNovu školu života a zná.

Pak následuje ještě jeden bar, kde se scházíme ve velký partičce bajkerský, přistávaj rundy vodek, eRoss je v obleŽení, muzika hraje a s Mlokem mizíme jak pára nad hrncem v pravej čas, protože chceme jezdit. Co všechno se dělo, ani nemůžu napsat. Ale když Tě omylem pochčije vožralá holka, kterou neseš na zádech, Ty se na ní blbě podíváš a ona odpoví “Jsem se pochcala no, to se Ti nikdy nestalo?”, víš, že to se může stát fakt jenom na horách.

Ráno je krušný. Pro někoho míň, pro někoho víc,  Růžovák vylejzá z obytňáku třeba až večer. Jdeme jezdit. Teda jezdit. Já jedu s kolem na lanovce nahoru a podemnou jdou všichni bez kol, prohlížejí si a diskutují o trati. Tak se připojuju k Datlovi s Kubou a prohlížím to taky. Bohužel stejně neovládám kolo natolik, abych jel kudy bych chtěl a jak je to pořád levá a pravá, tak se na tý trati ztrácím a dost často si myslím, že už jsem někde jinde.

Jdeme teda fakt už jezdit a peru se s tím těžce. Přechod z Culta na RB není lehkej, protože to RB má takovou nadčasovou geometrii a spolu s těma 20ti kilama, no je to prostě kolo pro znalce. Po chvíli to ale trochu rozjíždím a baví mě se vozit za rychlejma klukama. Když totiž jedu někam takhle do bikeparku, bejvám tam dost často nejrychlejší a sám to prostě o moc víc nepustíš. Ale tady to jde, krásně vidíš, kde jsi pomalej, kde děláš chyby a já jsem zase rád, že se pokouším bejt zpět.

Přes oběd dávám v dodávce jídlo a pozoruju, jak se depo českýho poháru změnilo. Každej má teda depo a v něm stojan a komplet dílnu. Většina lidí to i neustále ladí. Všechni mají i všechno náhradní od řidítek po tlumič. Já mám duši a destičky, v čemž vidím taky posun, oproti časům, kdy jsme jezdili na pohár vlakem.

Odpoledne zase lítáme a trať se na některejch místech vyjíždí do nesmyslu. První třetinu trati si užívám, pak na tom vlaju na brzdách, protože to buď nemůžu ubrzdit nebo se to bojím pustit, pak se to lehce rozjede a přijde divácky oblíbená skalka.

RB se mi z tý tratě začíná trochu rozpadat, šroub z patky jde srát, rozplejtaj se mi dráty v zadním kole, dáváme pár posledních jízd a konečně nám vypínají lanovku. Měl jsem plány, že si dám poslední jízdu s kokoskou a batohem a kouknu po místech, co tu mám rád, ale dávám se Zeleňákem koupačku s výletem potrubím a zalehávám totálně vyřízenej do dodávky.

V depu už mají všichni vyleštěný kola a většina rozebráno. Servisuje se až do tmy a tak sbírám taky zbytky sil a měním si tu duši a destičky.

Večer koukáme na svěťák ve Windhamu a nemůžeš si na live přenos vybrat lepší společnost než tuhle. Takovej Sláva zná snad skoro všechny, takže do toho hází jednu historku za druhou a je to parádní večer. Škoda že před koncem padá přenos a Ratboye jsme vyhrát neviděli.

Jdeme spát.

Ráno vylejzám z dodávky a všichni už dávno servisujou. Jdeme jezdit. U lanovky potkávám Čonkstra, tak se jdem svézt spolu, jak za starejch časů. Drží ji teda zle, v pomalejších pasážích mu stačím, v rychlejch a míň rozbitejch, když nechybuju, tak taky, ale jakmile se to někde rozjede v nečem hodně rozbitým, tak na to nemám koule a hrozně mi ujíždí. Dáváme pár jízd a já konečně trochu cejtím, že jedu. Přeci jenom dva dny za sebou jsem na sjezďáku neseděl možná i víc než rok.

Je tu měřák a jedem si nahoru. Závodní napětí nám pulzuje v žilách a já jsem jedinej, kdo na sobě nemá drez. Kvalifikační jízda mě nějak nebaví a nejde. Jedu snad nejhorší jízdu a hlavně poprvé v kuse. Od půlky už cejtím únavu. Na dřevěnejch lávkách na který se vyjelo bahno se bojím a spíš nechci spadnout, než abych měl touhu v nějakej výsledek.

Po kvaldě zjišťuju, že i s úplně bídnou jízdu jsem 7., začínám mít touhu v nějakej výsledek.

V depu mají všichni rozebráno a servisujou.

Já taky servisuju, protože moje patka už drží jen na jednom povoleným šroubu. Stejně jako Datel sázím na rychlopásky.

Finálová jízda je tu. A já mám normálně chuť to zalítnout na stupně, protože je nás v expertech 17 a pod 4:10 už můžeš stupně vítězů olíznout. Pro srovnání, nejrychlejší čas v elitě je 3:35.. Tak ji držím co to jde, jednou jdu i lehce ven, ale cejtím, že mi to konečně letí. V půlce trati najednou hroznej bordel, zasekávaj se mi kliky, nohy ven a sotva to kočíruju do nejlbižsího keře. Tuším upadlou patku a tuším bohužel správně. Rychlopásky nepodržely..

Tak z toho slejzám a nejsem ani naštvanej, jsem rád, že jsem nevyměkl, že jsem tady, že jedu a že mě to baví. S Mourasem to scházíme dolů a koukáme na kluky z jelity. Ta druhá třetina trati je zrovna tak rozbitá, že tu jedou celkem opatrně i ti nejrychlejší. Vidím Růžováka, jak ji hrozně drží, ale najednou v zatáčce mizí a už okolo nás neprojíždí. Pak nahoru běží horská, včera ho pustili z nemocnice, doufám, že jsi ok brácho.

Dole jedou všichni už tak rychle, jak bych já nechtěl. Přes poslední cestu jde Petr Třešňáků třeba skoro do proti. A skalku ani nekomentuju, občas jde někdo ven, ale většinou jsou to hodně pěkný a rychlý průjezdy, který náležitě hodnotí početnej diváckej kotel.

Pak už jen zabalit depa, rozdat ceny vítězům, dát rozhovory do televize, rozloučit se s kámošema a letíme domů. Teda domů, já žádný doma nemám. Takže když ve čtyři ráno balím promočenej spacák uprostřed Divoký Šárky, umírám únavou a chci umřít, ale to už je jinej příběh.

Co dodat nakonec? Divím se, jak málo lidí přijelo. V elitě jede o moc víc lidí, než v hobby a celkově bylo na startu okolo 80ti závodníků. Přitom to jako není zas tak špatný. Nově nepotřebuješ licenci. Organizace je lepší než na jakkejkoliv jinejch závodech v ČR. A i když spousta lidí, včetně mě, na Českej pohár nadávalo, lepší závody tu kromě Marošáka nikdo udělat neumí. A pokud chceš zrychlit, bez závodů a svezení s těma nejrychlejšíma, to prostě nejde. A mě teda rychle jezdit baví moc!

Já jsem si to užil a těším, že se s váma svezu i koncem měsíce na Ještědu.

Nakonec bych chtěl ještě napsat, že Růžovák se chce vrhnout na dráhu 4X závodníka a potřeboval by nějaký kolo nebo aspoň rám. Tak kdyby jste se někdo chtěl něčeho zbavit a nebo jste si chtěl na svou značku udělat reklamu, tak mu napište. Protože vole Růžovák nepotřebuje nějaký ty internety, aby byl vidět. Za něj mluví jeho ježdění!

tomaass

Ještěd

Ještědem každoročně začíná moje bikeparkový ježdění. Mám ho 20 minut od baráku a mám to tu moc rád. Letos tomu nebylo jinak a první jízda na laně zase padla tady. A byl jsem tam třeba i včera, protože to ve středu jezdí o prázdninách pro dělnickej lid až do 20:05.

Po příjezdu na parking Tě paní zkásne o 100 kč, což většinou nebývá u lanovek zvykem. Když jsi rychlej, nesundáváš  kolo z nosiče a zaparkuješ na druhej konec parkoviště, jde to v pohodě stihnout. Z parkovnýho jde teda odečíst 80 kč jako sleva na jízdenku, pokud si ale kupuješ jízdy jako já a přijdeš tam se třema papírkama za 240 kč, neuspěješ, jde odečíst jen jeden. Cenovka celodenky je 450 Kč, ale o dost zajímavější jsou jízdy, kdy si můžeš koupit 20 jízd za 950 Kč nebo 10 za 580 Kč, což je třeba pro mě zajímavější.

Lanovka jezdí klasicky každou celou a v půl. Přes prázdniny je provoz od 9 do 17 každej den a ve středu prodlouženo až do osmi.

Co se týče tratí, tak se skoro nic nezměnilo. Na výběr je tu nepovedená freeridová na turistický. Pár výbornejch, ač zřejmě neoficiálních tratí v lese v čele se skočkovanou.  Touto dobou už slušně rozbitá špageta, která se dá přiostřit ještě rozbitějším tobogánem na závěr. No a nově přibyla pohárovka, která měla premiéru o endurosérii. Tahle trať se odpojuje od špagety v polovině kopce a vede lesem souběžně s ní. Nabízí pár celkem zábavnejch úseků, ale zatím chce trochu doladit, snad se to na českej pohár, kterej se tu pojede za měsíc, podaří.

Co dodat k Ještědu na závěr. Je to moje srdcovka,  ten kopec mám rád, zažil jsem jeho zlatou éru a teď už pár let čeká na někoho, kdo by se o něj staral. Roste tu ale crew mladejch kluků, který se toho podle mě chopěj a zase tu bude dobře. I z Prahy to je po dálnici celkem kousek a ty středy jsou tu fajn, tak doražte a kupte 20 jízd, to vám na pár střed vydrží..

Rokytnice

Rokytnice je další z míst, kam se hrozně rád vracím. Velkej parkáč u lanovky je v létě zadarmo. A celodenka tu vyjde 430 kč, o malinko zajímavější je ale 4 hodinovka za 250 Kč, na kterou sem jezdím já. Do Rokytky dorazím okolo 12, kdy má lanovka pauzu, dám si oběd u Míly na Kamínku a v jednu už sedám na lano.

U zrodu tohohle bikeparku stál před pár lety Marošák, kterej navrhnul kudy by trať mohla vést, potom o něj pečoval Týda a ta dráha byla prostě super, fakt jsem to tu měl hrozně moc rád. Bohužel za tu dobu co bikepark stojí vede trať pořád víceméně stejně, některý úseky jsou už dost rozbitý a pokud jsi tu už párkrát byl a jel tu i nějakej ten závod, začíná to nudit. Na některejch místech se trať rozdvojuje a spojuje a tak se Ti třeba může stát, že si jedeš a zprava to do Tebe nakouří polák. No dávejte si tu fakt pozor.

Stav Rokytnice mě trochu mrzí, možná se budu opakovat, ale zas tu chybí nějaká parta, co by to za ubytko a celosézonku dávala aspoň přes léto dokupy. Vždyť to by pro mě byly v 17ti prázdniny snů.. Na druhou stranu je tu krásně, týpci na lanovce jsou fajn, je tu koupačka, dobrý pivo, jídlo a dá se posledním lanem nahoru vzít nahoru enduro kolo a prohlídnout si Krakonoše. Chybí jen ta dobrá trať.

Špindl

Do Špindlu jsem dřív z nějakýho neznámýho důvodu vůbec nejezdil. Zato letos už jsem tam párkrát byl. Třeba takovej Špindl opening stál fakt za to :-D. Každopádně zaparkuješ si tu zadarmo až úplne u lanovky. Celodenka stojí klasickejch 450 kč a nic moc jinýho na výběr nemáš. Kolo si musíš dát sám na lanovku a nahoře si ho zase sundat. Když jsi holka, chvíli na Tebe obsluha lanovky kouká a pak neochotně pomůže. Co se týče tratí, tak Špindl disponuje třema. Deep forest, sjezdová a freeride. Teda ještě je na mapě značená jedna, na kterou jsem se kdysi se ségrou nachytal, že ji jako dáme na rozježdění, protože je modrá. Vede celá po asfaltu a je i do kopce..

Ve Špindlu si dávám na začátek freeridovku, která je zábavná, má flow a baví každýho, ať už jezdí na kole jakkoliv dlouho. Tohle je základ bikeparku. Letos dosti lávkám přibyly sjezdy, takže se tu už sveze opravdu každej. Občas pak zkusím deep forest, ten se odpojuje po začátku freeridový a má super první úsek. Pak se ale dostane na cestu ze který zahejbáš občas do lesa a polovinu těhlech zajížděk stejně na první jízdu netrefíš a prostě mě nějak moc neba. Po obědě se pak chodím svézt na DH a ta je prostě super. Letos dostala pár novejch úseků v čerstvým lese a je to mega zábava. Už to není čistě bikeparková trať, ale pokud už umíš na kole aspoň zatáčet, tak Tě tohle bude bavit. Mě teda baví moc.

Co se týče Špindlu je to nejvíc udržovanej park v okolí, je už přímo v tom centru Krkonoš, takže když si vyšlápneš kousek od lanovky někam, jsi na krásnejch místech. Já tu hodně času trávím v zimě, protože odtud vyrážím na sněžnicích, takže to má pro mě ještě další rozměr. Jinak je nahoře nová hospoda a ta je teda taky moc fajn. Kašlete na tu dole u lanovky!

No tak to je vše, já letos a dost možná ani loni, nikde jinde nebyl. Doufám, že se už konečně svezu někde, kde bikepark znamená bikepark a není to jen označení pro lanovku s hákem na kolo a před pěti lety vymlíkovanou tratí. Ani už nevím, jak dlouho jsem nebyl na Špičáku, kterej mám tak rád, o rakouskejch parcích ani nemluvě a to že jsem na Monínci nebyl dál než na parkoviští, tu snad ani nemůžu přiznat..

tomaass 

P.S.: Středa Ještěd, víkend Zadov?

Plan byl jasnej. Jedno odpoledne nahoru, prespat v tamni chajde a druhej den zpet. Ja si rano privstavam abych zbavil telo zbytkoveho alkoholu a vyrazim do parku. Zde par playstation jizd a po obede hura na to. Bus nas vykopava na konecny na Emeraldu a odtud uz pesky. Vyprava sestava z Kiky, Ivet, Rosti, Kratase, Jonase a me.

Prvnich 5 kilacku je po highway a nasledne po service road. Zhruba po hodince dorazime na parkoviste kde zacina cesticka hore. Uz tady jsme dost splaveny diky slunicku a trochu znaveni. Prvnich par metru nam napovida ze tahle cesta zadarmo rozhodne nebude. Na 6 kilometrech nastoupame zhruba 1200 vejskovejch metru. Ani ne v petine cesty potkavame prvni lidi v protismeru. Mame dost a doufame ze uz sme nahore. Ujistuji nas, ze mame za sebou zhruba 10% a ze to hlavni nas teprve ceka. Zde uz par clenu vzpravy vaha zda li pokracovat. Rosta slape se sadrou na ruce a uz takhle je to docela masakr. Koreny, sutry, prudkej sklon. Hecujem se a bojujem. Zhruba v pulce, pote co nam dosla voda narazime na horsky potucek. Voda velice chutna, ledova, osvezujici. Do toho se vzajeme delime o zasobi redbullu, ovoce a jinejch cukru.

Hecujem se a jdeme dal. Poslednich 500 metru je opravdovy zazitek. Napred musime nasbirat nake drevo, nebot vrchol je v nakejch 2500m tudiz zadny stromy. Sklon a teren nas nuti lizt po ctyrech, coz ocenuje predevsim Rosta. Za horizontem nas ale ceka neskutecny pohled. Tyrkisove jezero v obklopeni majestatnych hor a ledovce. To vse zalite zapadajicim sluncem. Mame stesti, v chajdicce nikdo neni, takze vybalujem, rychle osvezeni v ledove vode a hura na skalu, kouknout na zapad slunce. Po krasne podivane uz prituhuje, takze rozdelavame ohen a rozjizdi se hody ve stylu dej co mas, neco uvarime. Ja si beru na starosti ohrev konzerv. Jedu vojensky styl co me naucil Ross ve Francii. Mrdnu plechovkou o sutr a hazu do ohne. Vsichni rikaj ze to bouchne, ja ovsem rikam ze to mam pod kontrolou. Vyndavam prvni konzervu, otvirama chutnam.

Teplota akorad.

Uz uz se natahuju pro druhou a v tom mrda jako svine. Koukam a chudak Jonas celej od gulase. Vzhledem k tomu, ze veskery zradlo, mejdla a vubec vsecko vonavy se na noc uklizi do spesl budky, kvuli medvedum a vzhledem k tomu ze plechova strecha a dvere od ni jsou rozsekany od drapu a zubu, dostava jeho spani pod sirakem hnedka jinej rozmer. Nenechavame se zvyklat a jdem varit polivku. Tu si bere na starosti Jonas. Mame omezeny mnozstvi dreva, tudiz je nutno spechat. Dyz uz je polivka hotova, Jonas vylejva cast hrnce zkusene zpet do ohniste. Ted uz ten medved prijde I kdyby nechtel. Ohen zachranujem, polivka taky zbyla, takze prezivame a prezirame. Chvilku kecame, pak jako pravi skauti vytahujem mp3, malej reprak a jedem si vyberovou muziku. Do toho krasna obloha neznecistena svetelnym ruchem.

Co vic si prat.

Za ten vecer jsme videli padat asi 15 hvezd. Nechce se nam jit spat. Pulka nakonec spi pod hvezdami, ja hlidam Kiku uvnitr chajdy. V noci trochu kosa ale rano opet na tricko. Venkovni particka prezila a tak muzem vyrazit na obhlidku. Brodime se snehem, koukame na ledovec, lezem na skaly a fotime vsecko asi z million uhlu. Vsichni se shodujem ze je to jedno z nejhezcich mist na kterem jsme kdy byli. Cas je ale neuprosny. Zapis do navstevni knihy a hura dolu. Cesta zpet je sice rychlejsi ale rozhodne nebezpecnejsi. Po ceste nas predbihaji tri duchodci, co to rano vybehli nahoru a po jednou jablicku to mazou zpatky.

Nechapu.

Nejvic si cestu uzila Kika, ktera jde celkem 5x slusne k zemi. Vse ale preziva jen s jelitama. Dole jsme za necely 3 hodky. Stehna palej ale jeste je to 5 kilaku k zastavce busu. Nastesti stopujem dve kary ktery nas hazou na Nesters, kde turu ukoncujem v Sushi baru. Nasledujici tri dny nikdo z nas nemuze chodit. Ale zazitek to byl neskutecnej a kazdej kdo sem pojede nebo tu je, tomu tohle misto urcite doporucuju. Na takovy mista se nezapomina.
Uzivejte zivota.

Do cech zdravi Maara

foto: Kratas, Jonas and Kika