Odpovědnost.
Odpovědnost je hrozně vševztažné slovo, o kterým bych mohl napsat polemiku na několik stran. Vesmír nedává varování předem, a ani druhou šanci potom – takže pokud si tohle uvědomíš, zůstane ti jen určitá fatalita ale i vůle být zdrojem všeho kolem. A já rád tvořím svůj život podle svých představ.
Cítit odpovědnost mohu za funkci, důvěru, za partnerský vztah, za čestnost, ale….přenášet nutnost být odpovědný ve vztahu k nakládání se svým životem vůči druhým lidem, jaksi rozmělňuje hloubku tvého osobního prožití života. Neustálé se ohlížení na další osoby, jakási svázanost konvencemi lidského chování mě dycky byla cizí a nechci, a nebudu se měnit jen skrz nutnost být v řadě, jako mnozí ostatní.
Já si vybral – žití na plno, s rizikem, že to nebude tak dlouhý. Ale bude to o to plnější.
I já se těším, že se někde potkáme, neboť předat si zkušenosti, zážitky, přednést svůj názor v nejčistší formě komunikace by bylo osvěžující. Ne takhle, obyčejně, na klávesnici…
“Pravidla” či spíše rady, jak to dělat bezpečně znám. Ale bohužel, já již nemohu jinak.
]]>Pokud to někdo bude ještě číst, zde je můj názor do mlýnice. Nasbíral jsem za poslední rok nějaké zkušenosti a rád bych se zde o ně podělil. Nechci kalit náladu tohoto portálu, je výjimečná, stejně jako autor sám. Takže kdo si nechce kazit chuť, přeskočte následující text k místu ### zde pokračovat ###.
Ta hranice, mezi stavem, kdy ponor skončí bezpečným vynořením a "normálním" návratem z hypoxie a kdy ne, je pohyblivá a vždy nejistá. V bezpečných podmínkách za přítomnosti lidí, kteří věděli, co je potřeba dělat, se mi podařilo zakončit několik ponorů BO (black-outem). Některé případy byly při výkonech, které byly v zóně "tohle jsem ještě nikdy nedal", ale jeden taky v zóně "tohle už jsem dal a měl bych to dát zase".
Pokud chci udělat něco, co se byť jen vzdáleně blíží mému maximu, je přítomnost poučeného nebo lépe znalého buddyho naprosto a neoddiskutovatelně MUST.
Jinak je potřeba mít v šuplíčku připravený ten nekrolog a je to strašně nezodpovědný a hnusný. Subjektivně tě hluboce chápu a proto jsem daleko předaleko od toho, abych ti to nějak vyčítal. Dělal jsem to taky tak, až do svého prvního blackoutu. Tam jsem svůj názor změnil. Dokud jsem nevěděl, že "to fakt jde" a není to zdaleka takový problém. Po pár výdechovkách na přípravu nemusíš nutně zažívat v průběhu ponoru žádné nepříjemné pocity a plynule přejdeš do BO, ani si nevšimneš. Co se stane pak je, že laringospasma po pár desítkách vteřin povolí, voda se dostane do trubek, do sklípků, nastartuje se osmóza, ve slané pak navíc ještě otok plic a i kdyby tě pak nakrásně někdo dostal na hladinu a rozdýchal, už se nejspíš do tohodle překrásnýho ráje nevrátí. A TO BY BYLA ŠKODA.
Studijní typy, zvídaví a nebo ti zpodpovědní s rodinama a dětma, čtěte ZDE (není to dlouhý):
http://www.aida-czech.cz/upload/AIDA%20bezpecnostni%20prohlaseni%202009%20Navrh.doc
Psali to lidi, kteří si to znaj.
### zde pokračovat ###
Ahoj, třeba se někde potkáme. Už teď se na to těším !
Honza
PS: Za 14 dní poloostrov PULA – podmořské jeskyně. Pojeď.
]]>Ctu te uz dlouho, ale doted jsem se nedostal k zadnemu komentari, pozdravu, podekovani za super ctivo, zkratka konzument… Prave ted jsem se ale pres stranypotapecske.cz rozhodoval, kam se navecer vypravim na freedive (aktualni viditelnost?), vzpomel jsem si mimo jine na tvoje nedavne nadseni z Trhove Kamenice a, i kdyz tam nepojedu (nevypada to ted nic moc a navic to mam na podvecer celkem z ruky), k necemu ten visit na 720.cz snad bude – taky se vetsinou norim sam a taky nemam byuddyho… :-)
Z pohledu dostupnosti a schopnosti planovat na dlouho dopredu asi nejsem idealni partak, taky jsem dost nedochvilnej, ale dorovnavam to nadsenim a zapalem :-) Tak az budes mit naladu, dej vedet a muzeme se na necem dohodnout. Doma jsem mezi Prahou a Benesovem, ale jsem v pohybu :-) a je asi jen nahoda, ze na spouste lokalit/tras, ktere mame spolecne, jsme se jeste nesrazili.
Zatim caues,
Pero
]]>ja sem step chtel protoze kdyz do tebe cpou antibiotika (ted uz) 17mesicu a to jsou jedny z nejsilnejsich tak jednak je ti furt blbe a pak to vodrovnava jatra a to dost. a pak chci bejt zpatky na kole driv nez za tri roky :)
ale v tvym pripade jestli to neni nutny tak bych s tou klickou zil dal. aspon mas co ukazovat a vypravet fesandam v hospode :)
]]>1, držím palce, ať dobře srůstáš.
2, měl jsem stejný úraz v roce 1998 na snb v rampě. Přetočenej veletoč a už mi kosti páraly bundu. Krve jak z vola. No nic. Otevřená a tříštivá zlomenina obou kostí. Kousky kostí samozřejmě zůstaly na svahu. :) šrouby, to znáš, a teď pozor, dorůstala mi ruka 3 roky. 3 roky to trvalo. štěp jsem odmítnul. Dneska jsem ready, jen špatně hejbu dvěma prstama – na kolo a lezení ideál.
3, a to se mi lidi diví, proč si nenechám odoperovat tu zlomenou kličku – vidět je to i na foto – http://720.cz/wp-content/klinovec32.jpg když je to nutné ohoblovat a naimplementovat štěpy z kyčle. Když tě čtu, tak ani nenechám.
4, ponaučení z toho všeho ? jediné. Pan Murphy, ta svině, číhá všude a pořád. Ale s tím nic neuděláme. Držím palce, ať seti to zahojí, a obdivuju tě za to, čím jsi si prošel s čistou myslí…
Nicméně – je to trochu daleko, k vám co máte naproti nohy. A propo, co ti pan Murphy vyvedl ?
]]>A nakonec – 2 minutky je obvykle tak max ponor, co dáváme. Víc to nemá cenu, neužíváš si to když to s tebou mele v kontrakcích a kroutěj se ti palce u nohou. Takže obvykle jedem tak 1:45 až 2:3O – uplně to stačí.
A s tím free solem – přesně tak.
]]>4: Lukas : Vypěstovat si vůli překonat práh potřeby nedejchat – hezky řečeno – a o to právě ve freedivingu jde. Při tréningu kladu obrovskej důraz na posouvání svý hranice tolerancí vůči procesům děla, jež tě nutí se nadechnout – a tvrdým a bolestivým tréningem to posouvám pořád dál. Dám ti příklad. Pokud ti teď řeknu, že když mi dáš 2 minutky na přípravu, jsem schopen zadržet kdykoliv dech na 3:30, jsem pak oprávněný říct, že 1:3O je naprosto bezpečná hranice pro mě kdykoliv ?
Svým způsobem ano. Samozřejmě tu hraje roli mnohem víc aspektů, únava, třeba lehká nemoc, kinetóza, cokoliv tě napadne, co může tvůj výkon zvrátit, ale…
…jak to vysvětlit polopatě, aniž by mě David Čani neřekl pak, že plácám nesmysly. Asi takhle – přirovnám to k ježdění na kole.
Po 8 lmi letech ježdění a skákání na kole, si myslím že to mám celkem pod kontrolou. Naskákal jsem ty největší gapy v ČR a jezdil kudlu v českým poháru. Když si teď pojedu na 1 metrovej skok, budu si na 99,9999 procent jistej, že to dám a nic se mi nestane. A tak to taky dopadne. Krom té jedné, neovlivnitelné tisíciny procenta pana Murpyho, kdy ti třeba na odrazu upadne přední i zadní kolo najednou a děsně se dobiješ, se smůlou spadneš na hlavu a zlomíš si vaz – zabiješ se.
Stejné je to dle mě i u kvalitní přípravy na freediving. Já vím kde mám na statice (bez pohybu) své límity. Vím kolik naplavu v bazéně a jak dlouho mi to trvá. Loni jsem strávil pod vodou, a teď pozor, 61 hodin jen na nádech. Nejsem velezkušený, ale procesům MÉHO těla rozumím, zkoušel jsem extrémy pod napojením na přístroje v nemocnici, konzultuju všechno s mám otcem, jež se 3O let věnuje traumatické medicíně na nejvyšší úrovni a jež je beznadsázky kapacitou v oboru anestezie a resuscitace, vše na cestě za poznáním a uděláním si freedivingu BEZPEČNĚJŠÍM pro mě. A napotápěno mám.
Na tento konkrétní ponor, jsem se v Miličíně připravoval asi týden, popravdě. Propolaval jsem si trasu, vyzkoušel časy, kolik mi to dává atd. Před samotnám ponorem, v ten den, jsem se pěkně rozcvičil, dal si 4 zahřívací ponory, a 10 minut se připravoval. 3 minuty relaxovaně dýchal, minutu ležel s obličejem ve vodě, 2 minuty relaxovaně dýchal, minutu ležel s obličejem ve vodě abych neztratil potápěčský reflex, 3 minuty se relaxovaně rozdýchal a šel jsem na to. Kontrapacky, nádech, packování a šup dolů. Nebylo to hluboko, mohl jsem ponor kdykoliv ukončit – nejhlubší místo je tu 11,5 metrů.
Myslím že i přesto, že ano, zatápím se sám, ač je to ta největší blbost, kterou můžu dělat, protože tady to není jako na kole, že se zrakvíš a odejdeš po svejch nebo tě odvezou, tady je to konečná dycky pokud jsi sám – ale snažím se, opravdu se snažím to dělat maximálně bezpečně.
A jak už jsem psal. Pro mě to bylo jasné – dělat FREE a sám – nedělat FREE. A já jsem si vybral.
A pokud to jednou třeba nevyjde, klidně mě citujte jako můj nekrolog. Neboť jak říkal Philippe Petit, člověk který jako jediný přešel po laně mezi Dvojčaty „A kdybych u toho pokusu zemřel ? To bych bral – byla by to krásná smrt vždyť bych zemřel při provozování své vášně…”
A koncem bych chtěl napsat. Já neprovozuju nic extrémního. Na kole jezdím taky po lese sám, skáču v lese pekla v 4O kmh a nemám u sebe mobil a jsem v Itálii kde o mě nikdo neví… Riziko je všude a ve všem, a já jsem se s ním dávno srovnal. Nechci to zahodil a snažím se abych nemusel.
Tenhle konkrétní ponor jsem cítil, že bych ještě 30 sekund vydržel, pak už by to bylo na hraně, za kterou nehodlám jít ani s buddym natož sám. Pokud dobře uvidíš video, tak až jsem naplaval zhruba 7O metrů pod vodou, snažím se u toho skoro nehejbat, byl jsem hodně převážený cca 6 kg a lajnu lomem jsem zvolil od mělkých míst po nejhlubší, takže jsem všude plaval pouze bez kopání, jen samospádem. Vše pro šetření kyslíkem. Thats all…
Aloha, přátele brzy někde pod vodou…rád bych topil s někým. Udělejte si kurzík, a pojďte do toho. Je to největší relax a výbornej druh zábavy, vejletu do beztíže na jinou planetu, nechápu že se ještě nepotápíte…
]]>