Loni na zacatku sezony jsem pri treninkovym jezdeni v Jedlovy mel takovej dost blbej pad na tom prescestaku (skakal sem ho predtim dlouho bez problemu, bez slapani a i s kravinama a tak…) ze kteryho jsem vyvaz myslim s hodne velkym stestim, asi me to nako bohuzel poznamenalo a od ty doby se skakani fakt bojim. Kazdopadne vam vsem zavidim ze se nebojite skakat a preju at vam to vydrzi co nejdyl. Znam ten pocit a vim ze kdyz se clovek vodlepi a dopadne ciste na to misto kam chce tak je to super :-) Ale proste uz skacu jenom to co mi prijde jako naprosto bez problemu a jde to pro me na oci…
]]>Je tam celkove treba 10 skoku ktery sou pro me velky a ktery se objizej tak ze ta trat ztrati naprosto flow. Kdyz to neskocis, musis hodne zpomalit a objizdka je velice “kostrbata”. Vsude jinde ve svete se to stavi naprosto opacne a to je naprosto jedinej duvod proc jezdime s Radkem jezdit pryc, protoze kdyz jezdit neumis tak proste potrebujes lehci trat a takovy proste trate v zahranici jsou. Nedela mi problem sjet a uzit si WC trat ve schladmingu, treba vynecham 2 skoky (ktery sou vzhledem ke zbytku trati naprosto zanedbatelny ale rokytnice je jeden skok za druhym a kdyz to nenaskaces tak je to naprosto o nicem…
]]>Je to jen o měřítku a vyskákanosti.
A vylízanosti, např. :)
Pápá, jdu na skály, než mi zhasnou…
]]>