Takže,čugy bugy indiáni….a dělejte naplno,co Vás baví.G.
]]>Inu, uvidíme, a děkuji !
4: Greywolf : Děkujeme, netvořím to jen já, je to práce nás všech, přispívá sem asi 50 lidí, z toho několik pravidelně, i když MArongotka a potápění je tu jen můj segment – přesto – děkuji velice za pochvalu !
Ta dycky potěší, kor když už jedu publikování 5 dní v týdnu od roku 2OO6…bez reklam…jen pro tu radsot ze sdílení zážitků, a ocení to málokdo.
Díkys.
]]>Hele, taky jsem měl rozpačitý pocit, ale popravdě, když jsou kolem tebe lidi, kteří topí se žraloky 15 let, a ty se na ně podíváš, a vidíš 4 končetiny a na rukách všech 10, sice zajizvenejch, ale všech deset prstů, tak tam prostě skočíš taky.
Jsou to jen zvířátka, a fakt maj svoje pravidla, a když jim vydíš do hlavy, a sleduješ tu řeč těla, tak se dá jít daleko…
]]>My v Rudém moři potkali žraloka bělocípého, asi dvoumetrového a šli jsme za ním do vody. Bylo kolem poledne, takže byl v klidu, hlavní jídlo dne je přece u žraloků většinou až večer po soumraku. Byl jen zvedavý. Přesto, když se rozjede přímo směrem k tobě, cítíš, že bys nestihnul udělat asi nic. Jsi v té hře jen potenciální téměř bezbranná kořist. Přiblíží se na metr a prudce zahne a ty pocítíš proud vody od ocasni ploutve, to je zažitek, na který nezapomenu. Zkušenější nám radili raději nesahat, nedělat prudké pohyby a ruce držet spíš u těla.
Při potápění na nádech nebo při surfování, prostě pokud nemám pod vodou mezi zubama automatiku, taky mívám vždycky v moři ten pocit, ze jsem jeho součástí, že tam patřím, ale taky, že to znamená být potenciální potravou pro něco silnějšího. V tom okamžiku to kupodivu prožívám jako součást toho stavu, ve kterém nad pocitem strachu převažuje pocit patřičnosti a klidu.
]]>ať se Vám v těch dálavách daří-:)
]]>Když si chytneš taxík a on tě bezme zpět na hladinu, je to magický…ty obrovský svaly se napnou, stovky kil zaberou, a ty vlaješ…
Nádhera.
Tome : Díkys ! : )
]]>