Prolítnout městem přes pade, nekoukat na přednosti a policajti ti k tomu zastavujou dopravu? Ale tak proč ne? První ze série downtouwnů se jel o víkendu v Ústí. A jakej byl pohled zpoza řídítek? Inu, zajel jsem si závod a repec je tu..
S totálně odumřelou snahou Svazu Český cyklistiky dělat něco pro gravity disciplíny tu rok od roku berou do svých rukou tu a tam jednotlivci tu nevděčnou káru pořádání DH závodů. Jedna taková kára se pak o víkendu roztlačovala v Ůstí a nutno říct, že ten start letos byl poněkud raketově přímočarej. Pravda, za posledních několik let jsem jel všeho všudy asi tři závody, ale každoroční pořádání Chainlessu a Whipcontestu na Monínci mě určitou možnost organizačního srovnání přeci jen dává. Začnu ale nějak popořádku. Startovný zaplaceno dopředu a je sobota ráno a my s Hannie a Jonášem vyrážíme dodávkou do Ústí. Tam v celku rychle nacházíme místo startu a možnost parkingu přímo v areálu letního kina kde se vše děje. Na místě je už dost lidí, protože včera večer se tu jel noční dual a tak to někoho přitáhlo. Dual nevim, neviděl jsem ale podle ohlasů z okolí prostě levá, pravá a hrozně divně osvětlený – reflektory do očí atd. ale jinak asi dobrý. Teď je ale něco kolem desátý dopoledne a má se pouštět ofiko trénink Downtownu. Skáču do trika a trenek jak Jájá a Pája a jde se na to.
Kolem už všichni v závodních pyžamech nervózně přešlapujou, protože – se nejede. Chvilka čekání to ale spraví a už nás pouštěj. No oči si teda nejdřív projedu pomalu celou trať a pak jdem jezdit úseky. Hned po startovní budce je asi deset kamenejch schodů, pak rovinka po asfaltu, výjezd na trávu, kterej se dá jet taky rovně a opět asfalt kterej ale končí “Mastodontem” – lavice vejšky prvního patra paneláku a taková šestka na dálku. Slušný! Široký jak dálnice, jen rádius si tě dole požvejkal a nahoře flusnul. Určitě by bylo dobrý tohle doletět. Pak hned brzdy, levá a pravá mezi stromy na hlíně, seskok z malý zídky a pravá o devade ven z parku na silnici. A tam – sklon jak rozjezd na Mamuta v Harachově a stejně jak na tom rozjezdu, žádná zatáčka.
Ta naopak číhá o 200m níž – levotočivá vlastně až do mírnýho kopce a pak hned pravá do menšího parku a ze schodů, přes dřevěnej divnoskok do levý po dlažbě a sjezd ze schodů, přejezd silnice, kde policajti říděj dopravu a pak brutální rubačka po rovině mezi nějakýma betonama na dablset, kterej dá skočit do dřevěnýho dopadu a nebo pokud nemáš rychlost, může se spadnout prakitcky dropem z dřevěný lávky co stojí vpravo – to je ale celý zavřený protože, jak se nově dozvídám, trénink je až od jedenácti a ten dablset končí přejezdem silnice, kde teď dál vesele jezdí auta. Sice nejsme ve Varech, ale i tak byto byla slušná ruská ruleta. Cílovou rubačku a skok na náměstí si teda teď nezkusim, ale prej je to labůžo. Roubačka strašná, skok krátkej. Inu jdem nahoru a zkoušet nějaký úseky.
V propozicích je pak napsáno, že je zajištěnej vývoz, ale tak nějak mě přijde, že to auto je snad jedno, jezdí dost sporadicky a než se vše naloží, udělá se okružní jízda městem a zas vše vyloží, člověk je nahoře pěšky rychlejc. Na druhou stranu, síly je třeba na tuhle asfaltovou megarubačku šetřit, takže pro někoho ten vývoz asi smysl dávál. Protože mám ale takový ty teleskopy v sedlovce a zadní kolo dostalo nově snad větší počet zubů jak největší bitkaři v NHL, sápu se horekopcom po svejch. Cestou se pak dozvídám, že je tu nejen pár našláplejch jmen, ale pořadatelé přizvali i nějakýho profíka z venku. A on je to anglán Ben Moore, co jezdí za Orange.
Netrvá to dlouho a je jasný, že ten vysmátej hubenej maník na pevňáku od Orange slovo česky nepromluví. Tak navazujem konverzaci po jeho a dozvídám se pomalu víc, než od pořadatelů. Taktiku ale prozradit nechtěl, holt profík. Dávám teda dalších pár jízd a od 11hod konečeně i spodní úsek a narovinu musím říct, že je to strašná, ale strašná rubačka po rovině. Shrnuto podtrženo – na první skok rubačka a když nezatlumíš, sundaj tě až hasiči ze stromu, pak rubačka rovně, pak schody, pak rubačka po rovině, pak dablset, pak rubačka po rovině a další výstřel do nebe. Inu, technikou to tu moc neplývá.
Čas ale letí a první kolo se blíží. Jak se ale ukazuje, hodinky trochu pokulhávaj, takže s lehkým zpožděním, ale přeci, se startuje. Dál už se mě zážitky trochu slejvaj, snad jen, že v prvním kole sem hned na startu vytrh botu z pedálu a na dablsetu cvaknul zadek, druhý kolo pak startuje skoro s hodinovym zpožděnim a finále už má zásek, že proti tomu jezdí Český dráhy s Japonskou přesností. Teda – ono ty časový prodlevy, byly ve dvou případech způsobený pádem a následným čekáním na sanitu, ale ta totální neiformovanost pořadatelů, který maj všichni vysílačky, navíc na akci, co jede live stream minimálně na 4 kamery, je to přinejmenším zarážející.
Do finále pak nastupuje 30 jezdců s nejleším časem a ty nejlepší časy startujou nakonec. Tahle jízda už ale měla celkem spád a tak se vše odjelo bez dalších zdržení. Po finále který vyhrává anglán, následovanej Mitvalským a Čepelákem ještě následuje dirtová show, na tu už ale nezůstávám, protože čas hrubě poskočil a prostátejch hodin ve městě už mám za dnešek dost.
Tak nějak nevim, jak to zakončit. Jako byl jsem rád na závodech, potkal pár lidí, zapnul na chvíli zas racing mód, ale za mě tahle trať i organizace byly fakt slabý. Ale třeba to klucí do dalšího roku posunou a naladí a bude to fakt ÚL-let.
Za mě je totiž moc fain, že se někdo snaží tu DH káru, tlačit dál!
Takže díky a třeba brzy další racemode!
-a-
Jo a fotky budou brzy – stávkuje mě kabel od foťáku a tady na Rychlebkách to teď asi nevyřešim, takže fotky třeba o víkendu, jo? :)
