Deníček – Katarina a její obyčejný den

Tak mi na mailu přistál další obyčejný den neobyčejných lidí. Tentokrát od Katariny. A je to teda super den, i když ona chce abych napsal že je to obyčejný bikový podzimní den…

Čau lásko, máš se? Přečetla jsem si deníčky, co máš na stránkách a že se teďka nudim, tak ti ho taky píšu. Nazvala bych to jako obyčejnej den nebo spíš podzimní obyčejnej den nebo obyčejnej bikovej podzimní den.. Nadepiš si to jak chceš heh..

Takže ráno mě budí telefon, skrytý číslo, je mi to jasný, dávám to potichu aby to nevzbudilo ségru. Kaufland se mi snaží dovolat ještě 5x. Ne nikam prostě nejdu, rb camp mi dal zabrat, chci odpočívat..
Vzbudim se v devět, dělám si jídlo a přitom zjišťuju, že moje kolo (mám ho napůl v kuchyni) je z campu pořád špinavý.. Tak si poservisuju (rozuměj promažu řetěz) ještě sjezďáčka.

Ani nepřemejšlim nad tim, kdo by se mnou šel jezdit. Nikdo by nešel. Jsou pryč nebo se mě bojej. Vyjíždim jen tak v kraťasech a triku, mikinu nechávám doma, že jí nebudu potřebovat. Chyba! Nevadí, pořád si myslim, že jsem nesmrtelná.

Jedu na druhej konec Mariánek, tlačim do kopce, 21,5 kg mi dává zabrat. Přídu na místo, kde si stavim svůj trailík. Rýč mezi kořenama a kýbl pod listím zůstali přes víkend. Když jsem stavěla níž, bylo to dobrý, byl tam materiál jako šutráky, klády, hlína ale tady skoro nic. Tahám se se dřevem z dálky, přídu si jako dřevorubec, moje ruce podle toho taky vypadaj. Hlíny málo.

Po chvíli to vzdávám, beru kolo a přemisťuju se pod rozhlednu.
Bohužel si německy mluvící důchodci označili tuhle cestu asi jako neoblíbenější, protože jich tam chodí nekonečně moc. Já bejt takhle stará, tak to teda nedám.

Vykopávám ostrej kámen, posledně jsem o něj bouchla obě kola.. Jedu si dolů jen tak lážo plážo, proskakuju co se dá, kličkuju mezi stromama a důchodcema.

Začínám mít zase hlad.
Doma se nacpu, vemu druhý kolo, to 4xsový a jedu na bmx dráhu. Aaa, konečně bikeři. Jsou tu tři a dohromady je jim 25 nejvíc. Všichni mě zdraví i když je neznám. Asi další mí fanoušci. Na bikrosce se učim zase poslední rovinku, je to tam na sobě hrozně namačkaný, jedno kolo na dopadu druhý na odrazu a už to taháš, abys skočil další.

Ještě, že mám vzádu péro, který to veme, ale i tak jsou to rány.
Když už skoro umírám a nemůžu dejchat otočim se o 90° a kontroluju dirty, jestli tam mezi ně někdo něco nehodil. Taky si všimnu, že mi sundali paletu z 3. skoku, kterej je vždycky delší než doufáš že je. Nevadí, stejně bych to dneska zase neskočila. Ani se neučim nový triky, jen nějaký křeče, mezitim se děti rozmnožili a udělali kolem rozjezdu diváckou kulisu. Joujou!

Bejt středem pozornosti mi nedělá dobře, beru batoh a mizim. Je půl pátý, na chvíli si jdu zdřímnout a pak do práce, od sedmi do sedmi. Super, je půlnoc a já píšu deníček. Dneska jsem chtěla odpočívat, nepovedlo se. Až pojedu ráno na kole domů, nejspíš usnu.

Omlouvám se za kvalitu a množství fotek, ten fotáček by toho stejně víc nepobral hehe..

Bye a díky Leontýnce za obětavost!