(pozn. andy) ..jo ale protože to neumim a není to ne vimeu, nebo youtube, tak si to musíte odkliknout sami.. :)

(..a já už to čet a viděl a musím říct, že ten kluk jede fakt ligu! pozn. Andy)

Banda skoro junioru se dala dohromady vcelku rychle. Já, můj brácha Michal, třetí byl náš kámoš z Pardubic Tomáš Burian a osazenstvo auta doplnila bráchovo holka Gabina, kterou se nám podařilo přemluvit, aby s námi jela pro převážení auta z nástupu k výstupu řeky. Začátkem července vyrazilo naše auto z Plzně směr Německý přístav v Sassniz a po vylodění v Trelleborgu směr Kongsberg v Norsku. Po opravdu úmorných, v sedačce zažitých, patnácti hodinách jsme dorazily k řece Mar, kde jsme potkali druhé auto Čechů, které s námi strávilo velkou část zájezdu.

Na rozjezd jsme si dali rovnou úsek zvaný Homerun (někdy se jezdí spíše na konci zájezdů) což je pouze kombinace 5 vodopádů, ze kterých se první zas tak často nejezdí, protože pod ním je tak trochu po kolena vody. Velikost vodopádů se pohybuje od 1.5m – 7m. takže pro rozcvičku ideální. Následoval každodenní posun k jiné řece za úžasného azura, které nám v Čechách pak moc lidí nechtělo zas tak moc věřit. Tak jsme postupovali od nám již známých řek, až k řekám, o kterých jsme věděli pouze to, co bylo napsáno v známé kilometráži Olafa Obsommera. Postupně jsme jezdily i pro kajakáře známá místa jako například little Huka falls, řeka store ula, nebo Amot na řece Sjoe.

Známou oblast mnoha těžkých řek zvanou Voss jsme si nechali až na konec zájezdu, to se však zas tak moc nevyplatilo, protože stále se nekazící počasí způsobilo, že nám s příjezdem tam na většině řek opadla voda a tak mnoho vysněných míst jsme si museli nechat až na příští rok. I přes tuto skutečnost jsme si v této oblasti sjeli docela dobré řeky, na kterých je o něco větší průtok. Díky čemuž tam voda vydrží o dost déle. Asi největším pro laiky uznatelným highlightem byl právě ve Vossu vodopád zvaný Moneydrop na řece Strondelvi. Sice jsem si ho skočil již loni, ale i přes to jsem nad tímto skokem měl nervy, jak kdybych tam stál poprvé. Jedná se o desetimetrový vodopád s ne úplně přívětivými skalami na obou stranách a tak trochu v celém vodopádu, což znamená, že na asi osm metrů široké hraně se kajakář musí trefit asi do 2m širokého místa. Naštěstí se nám podařil zdolat všem kromě Beni z druhého auta, kterému i přes dobrý dopad do zpěněné vody spadla špricdeka (neoplenový kryt pro zakrytí otvoru v lodi ve kterém kajakář sedí). Bez problémů se nám podařil odlovit, až na loď, která si sjela i nesjízdný vodopád, který leží asi po 100m pod Moneydropem. Takže sice s mírným defektem, ale přeci se nám ji podařilo odlovit.

Na konec jsme se s druhým autem na poslední den nebo dva vydali zpátky na úsek Dagali, kde jsou další naši kámoši z Čech, kteří zde tráví celé léto jako raftguidi. Zde byly dopity i poslední dlouho chráněné zásoby českého piva, jelikož norská částečná prohibice pro nás staví pivo jako dost drahou záležitost. To vyústilo v to, že jsme se odvážily asi tak po třech týdnech připravit alko nápoj našich bezdomovců neboli kvasku. Většina z nás i druhého auta to jen ochutnala, ale zde na dagali si však další dva guidi ze Zimbawe libovali a vzali si od nás dokonce recept. Stejně ji nedopili všechnu, tak jsme byli nuceni ji vylít do lesa se slovy: ‚žij‘. Takže vřele doporučuji. Pak už nás čekala jen další patnáctihodinová jízda zpět do Čech.

A my moc děkujeme, za peckový čtení a přidání dalších možností z vody!