Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/284370/virtual/www/index.php:1) in /data/web/virtuals/284370/virtual/www/wp-includes/feed-rss2.php on line 8
» Vojta MM https://720.cz Fri, 22 May 2026 22:28:52 +0000 en-US hourly 1 https://wordpress.org/?v=3.9.40 Galérka z Chainless od Vojty Madmossů https://720.cz/?p=29349 https://720.cz/?p=29349#comments Fri, 21 Oct 2016 03:00:32 +0000 http://720.cz/?p=29349 Tak a galérka z Chainlessu a Whipu od Vojty – jako vždy luksusní práce z podání dílny Mad Moss.

Takže poté co si Vojta zajel závod, chytnul foťák a šel cvakat – díky za to!

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=29349 3
Madmosáci v Leoši https://720.cz/?p=27231 https://720.cz/?p=27231#comments Tue, 21 Jul 2015 03:00:11 +0000 http://720.cz/?p=27231 Continue reading →]]> Nějakou tu dobu už sme nesepsali článeček nebo nějaký vyprávění z akcí a vejletů MMF a proto to dneska trochu napravíme.

 

Na víkend hlásí teplo, až vyloženě vedro, máš volno, nechceš sedět doma, ale trošičku zazlobit? Neni nic lepšího než sebrat kámoše a vyrazit na kolo nebo ne? Tak sme se s Davidem a našim kámošem Davidem Neprašem aka Neprym rozhodli kouknout za hranice do parku, kde sme společně byli už před čtyřmi lety. Řeč je o Leogangu, který díky svojí vzdálenosti z ČB považujem za nejlepší volbu, hodně muziky za rozumně peněz v tomto případě. Pobaví, vyškolí a s dokonalým zázemím se po několik návštěvách stane tvým druhým bikovým domovem odkud se ti prostě nechce vracet.

Odjezd proběhl klasicky. Po práci na večer na nákup typicky bike tripových potravin, jako je basa Kozla, jako správní jihočeši nějakej ten rum, vodu na mytí a vaření, masa z konzervy, párky, klobásy na gril, Májka, která nikdy nic nezkazí, nějaký to pečivo, aby bylo čim ty dobroty zaplácnout a samozřejmě něco sladkýho bez práce na ráno, jako je makovej a tvarohovej závin s mlíkem, jo žerem si jak králové, za litr na dva dny jídlo pro tři lidi. Jídelníček si děláme sami, kdyby někdo chtěl poradit, jak se na tenhle level vypracovat. Pobalit zbytek věcí na ježdění, nacpat je do Davidovo firemního auta a někdy v sedm večer vyjíždět. Cestou nás chytla bouřka, blesky osvicovaly vrcholky hor jako vystřižený z filmů a my přes déšť a světla protijedoucích aut ve tmě vůbec nic neviděli. Příjezd cca mezi 23 – 24 hodinou večer. Vybalení stanu, postavení depa a vypití zaslouženýho piva na večer bylo naprostou povinností. Ještě před spaním za náma přiběhnul nějakej kempující kolega, že si zabouchnul klíče v bavoráku 323 a jestli do toho neumí vlést? Asi vypadáme podezřele. Leda kamenem kamaráde, tak dobrou noc.

Ráno sme trošku dospali cestu a unavenost z celotýdenní dřiny, došli koupit permice, nasnídali se, poladili kola a vyrazili na kopec. Já jel ozkoušet novou vidli a celkově si na velkým kole poblbnout ve velkým parku. David znalecky všecko zandaval na voči na první, jak v neděli po obědě. No a Nepry sebou bral dirťáka, takže blbnul dole nad parkáčem a mlátil sebou celej den do nafukovacího pytle, což na sluníčku, který v sobotu topilo jako blázen, taky nebylo málo. Jezdili sme víceméně jenom Gangstra, protože nás baví lítat a místní lavice sou prostě dokonalý, dlouhý vysoký a především naprosto hodný, co víc chtít od macatýho skoku. Došlo i na jednoho Hangmana až z vrchu, kterej je svojí dýlkou už slušnej pojezd i pro naše brzdy a spálený kotouče jak se ukazuje a v horní části kořenový sekce taky trošku proškolí. Každopádně výhled až z vrchu zato drncání dolu prostě stojí. Krom jedný sekce, kde byl kořenovej trojschod na kterým sem se zapíchnul do země jako hřebík, protože sem tam takovou díru prostě nečekal. Slovy klasika – byla to chyba, chyba ze strany stavitelů, že to líp neoznačili i pro nás vesnický hobíky a samozřejmě jako správnejch věčně nespokojenej čecháček sem je v duchu počastoval všema sprostýma slovama co znám, protože odřít si dva dny novej představec prostě nechceš. Místňák pro mě běžel, jak kdybych měl skápnout rovnou, kde sem si ustlal a David na mě z dálky řval jenom ať uhnu a nepřekážim dalším, protože ví, že sem hroznej simulant a chtěl sem se jen předvést před čumilama co ladili správnou stopu. Tudy ne hoši jak ste právě viděli.

Oproti naší zkušenosti z dřívějška z horní části Gansty zmizely dřevěný walla v klopenkách, což je škoda a naopak přibyly walla v dolní části lesa, kde mě teda z půlky přišly k ničemu ve stavu kterým sou. Stejně tak rolety mezi esíčkama v lese byly trošku zbytečný, ale většina dřevostaveb nebo opravenejch věcí je dobrá a prostě funguje, je vidět, že se tady někdo snaží. To samí platí o upraveným spodku nad parkovištěm, dřevěný dropy různejch rozměrů sou výborný a velký wallo za nima taky. Pro mě, jako pro člověka co dlouhý roky jezdil na pevňáku přišlo škoda snad jen pozůstatku fourcrossky, která by zasloužila opravit, ale co se dá dělat. No a betonový odpaly dirtů se naživo nikdy neokoukaj, nechápeš že to vůbec někdo skáče.

Ještě dřív než vypnulo lano sme vypnuli my, skočili koupit místního Stiegla a vyvalit se do potoka dobře na dvě hodiny no a když Stiegl došel a krám zavřel rozdělali sme gril, snědli dobře 20 klobás, Nepry nám ukázal novej recept na plněný papriky pro gurmány a pak sme dopili zbytek basy, načež sme jako správní burani dělali brajgl po půlce parkoviště. Neni nad to nemoct se trefit do stanu kterej má vchod dva na dva metry a rozbíjet si držku o provázky okolo. Stejně tak je fajn ještě večer propíchnout nafukovací matraci a spát na parkovištním štěrku, nejlepší je, ale spát držkou do země zavřenej ve spacáku a matraci mít narvanou v něm na zádech, asi aby se zbytečně neproležela, tomu říkám vyšší liga kempovaní.

Neděle měla být ve znamení focení památečních fotek z ježdění, kdyby sme se sem zase čtyři roky nedostali a když už se večer fotil nějakej ten bulvár, ať je taky vidět, že sme i trochu jezdili, ale jako dycky všecko blblo. Technika zlobila, odpalovače blesku neodpalovaly, sluníčko lítalo za mraky sem a tam, takže sis něco na foťáku nastavil a do minuty zase jinak a po několika pokusech sme usoudili, že nemá smysl to lámat přes koleno a tlačit v ukrutným vedru sem a tam a fotit lavice, který vypadaj všecky stejně i když sou při ježdění přijemný a cvakli sme jen ty nejvýraznější místa, já sem si na třetí pokus naskákal přes velkej odraz polet přes most a přijemný utažený wallíčko, který sice nejede vysoko, ale v plný rychlosti udělá slušnou kompresi no a David chtěl jako dycky whipa s horou v pozadí, pak si zazlobil na gapu, kterej následoval hned za wallama v půlce trati a nutno říct, že jenom trefit se na něj není zadarmo a pak pár věcí na spodních dřevěnejch výmyslech. S Neprym sme cvakli nějakej ten flip do pytle a koukli na jeho cancany, condory a tři šestky, který byly naprosto čistý na to, že poslední rok moc často nejezdil.

Sbalení věcí, stanu a bordelu okolo proběhlo už poměrně rychle, protože zase začínalo pršet a někdy okolo čtvrtý sme razili domu. Cestou se zastavili v Německu na koupačku do průzračnýho jezírka, kde se za deště koupali samí důchodci a pak už přímo domu. Cestou samozřejmě proběhlo neskutečně vtípků a hlášek, který se nedaj psaným textem přenést, každopádně i z fotek je určitě vidět, že sme se vyblbli dost a že je třeba hlavně nebrat se tak vážně, všichni se chcem přece především bavit a mít zážitky na který se bude dobře vzpomínat, takže se bavte a jezděte, když je tu to léto.

Za MMF

Vojta

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=27231 5
Skály https://720.cz/?p=24514 https://720.cz/?p=24514#comments Mon, 18 Aug 2014 03:00:02 +0000 http://720.cz/?p=24514 Continue reading →]]> Když se dřív v bikových kruzích mluvilo o jihu bylo to většinou ve spojení s akcemi jako byly Kozzy nebo slopestyle v Písku, když se mluvilo o lidech byly nejvíc vidět jména kluků z HF jako byl Schwara a Čárys nebo třeba Cruzo, Pupák, klucí s Dubnýho a plno dalších třeba i dirtařů z Milevska atd… Povětšinou byl ale jih spojován především díky těmto lidem a akcím s freeridovým stylem ježdění..

 

a třebaže tu nemáme žádný přírodní podmínky jako klucí v Kanadě stejně tady tenhle styl ježdění frčel a jednoznačně posouval level tehdejšího ježdění tady v tý naší kotlyně uprostřed evropy. Já sám jsem jsem jeden z těch šťastných lidí, kteří z dětských let pamatují onen největší boom MTB ježdění u nás. A můžu s klidem říct, že fotky a videa jako NWD a starý kousky od The Collective a styl života týhle komunity lidí byl pro mě největší motivací proč jsem chtěl na kole taky jezdit a být toho všeho součástí. Tyhle tendence se projevily už před dvěma lety v projektu JČR, který jsem bral jako jakési poděkování za to vše co mi kolo a lidé kolem něj přinesli. A ani po cca 8mi letech ježdění se moje pocity v tomto směru moc nezměnily.

 

A v průběho toho co jsem si hrál doma s helmou, jsem přemýšlel co já to vůbec kde budu letos jezdit, když nemám vozítko abych se tahal po závodech nebo parcích, ale zato už mám od loňského podzimu sjezďáka, kterého jsem si vždycky tak přál. No jo ale co s velkým kolem doma dělat? Sjezďák přece patří na kopec a na závody? A není ono to vlastně jedno? A tak jsem jako zamlada tady jezdil po okolí a učil se co mi to oproti tomu pevňáku dovolí. S každým skokem a s každou sjetou skalkou se mi vracela ta chuť do toho ježdění, kterou člověk měl když začínal, objevování nečeho novýho. A já najednou všude viděl nový možnosti a koukal na každej kopeček a rychle si ho běžel vytlačit jen abych si ho mohl sletět dolů a v tu chvíli jsem měl jasno. Nevadí že nebudu každej víkend na Špičáku hoblovat nejlepší tratě u nás, vždyť já si prostě vezmu tu lopatu a tu sekeru a vytáhnu si na tom velkým kole tu sedačku a prostě pojedu hledat nějaký spoty a hrát si na tom kole přesně v tom freeridovým duchu, kterej mě tehdá při koukání na ty kluky z videí lákal, ono totiž ani jim ty skoky a lávky ze země samy nevyrostly, ale museli tomu štěstíčku jít trochu naproti.

 

Tak jsem teď tady a rád bych se s Vámi podělil o jedno místo, který mě už řadu let lákalo trošku ojezdit a který mám schodou okolností kousek od baráku v Hrdějovicích cestou mezi ČB a Hlubokou, ale na pevňáku jsem si na něj dřív úplně netrouf. Jedná se o takovou přírodní skalnatou stěnu uprostřed lesa, která se stala základnou pistolníků z okolí (airsoft, paintball atd…). Na pokusu o panoramatickou fotku je spot prakticky vidět v celé šíři a kdo se bude trochu snažit najde na ní i kolo jako porovnávací element k určení velikosti, poradím kousek vpravo od středu fotky :). A třebaže lesy tady nemáme úplně kanadský, tak podmínky pro ježdění v posledních 14ti dnech i celkem jo, takže pořád prší, všude je bahno a brodel a v lese je tma, což se na fotkách trochu podepsalo, ale zas jim to dodalo takovou atmosféru, která mě něčím baví.

 

A protože sám sebe člověk těžko nafotí, připravil jsem si cajky a domluvil se s kamarádem Davidem Neprašem, kterej si na mě udělal čas a za tím foťákem stál a všechno mi to namačkal, za což mu díky. Uvědomil jsem si najednou, jak je zajímavý nestát za objektivem, ale před a jak vtipný je, že má člověk stejně tendence do tý fotky pořát šťourat a je nespokojenej se světlem a s výkonem a s barvou a s technikou a s tím, že si to představoval v hlavě trochu jinak a asi je to holt nemoc z povolání už :D. Jak jsme se tím nakonec poprali vidíte na fotkách.

 

 

Takže já Vám děkuju za čas, který jste strávili nad čtením mých myšlenek a nezapomeňte se podívat do Vašeho lesa za barákem, jestli tam taky nečeká nějaká skalka nebo spot, kterej Vám poslouží jako výzva i když zrovna nemáte čas nato jezdit někam daleko na trip, ono i doma je pěkně když člověk ví co chce a kort v JČR :).

 

Za MM Vojta

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=24514 10
How to… https://720.cz/?p=24318 https://720.cz/?p=24318#comments Tue, 05 Aug 2014 03:00:00 +0000 http://720.cz/?p=24318 Continue reading →]]> Tak Vás všechny zdravím přátelé, po delší odmlce co jsme se tady na 720 nějak neobjevovali, protože nebylo moc s čím. Práce střídala školu pořád dokola, jenže i vtom jsme pořád něco vymýšleli. David se pustil do přestavby jolového křižníku a já… a co budu dělat já?

 

V zimě, když došlo na takové ty klasické nudné studené víkendové dny, kdy prostě není moc co dělat jsem marně přemýšlel čím se zabavit, no a protože mě baví cokoliv vytvářet a vymýšlet říkal jsem si, že by to chtělo naučit se něco úplně nového. Ve skříni se mi válela 4 roky stará helma Giro Remedy v matně šedivé barvě a bylo na ní vidět, že už má něco odžito. Bylo jasno. Uděláme polep něco v MM stylu a zakitujem odřeniny. No jo, ale potom si člověk říká, když už něco dělat tak přece pořádně, věděl jsem, že se Davidovi doma válí jak velká lakýrnická pistole, tak malá airbrushka, no tak proč to nezkusit, obrousit to přece můžu dycky.

 

Musel jsem ale počkat do jara, protože to doma nemám kde stříkat a chce to aspoň 15 stupňů a víc, proto se mi to táhlo prakticky až do teď, jo počasí neporučíš a při zkouškovým to taky jde blbě. Než se ale člověk do nečeho pustí chce to si něco přečíst, zjistit co a jak vše potřebuje, jaké barvy spolu kamarádí a co se naopak spolu pere. A tak jsem marně seděl na internetu a zjistil, že se nic kloudného nemůžu dozvědět a kohokoliv jsem se zeptal, bylo mi řečeno, že jde o léta zkušeností a tajné postupy, obchodní tajemství atd., prostě jinak řečeno, nezajímáš nás nic ti neřeknem. A proto si já teď když mám hotovo naopak říkám, proč se s Vámi nepodělit abyste tu situaci třeba měli lehčí než já. Samozřejmě se dá ledasco odkoukat z videí a nebo prostě pročítat manuály velkých celosvětových značek barev, internet je studnice moudrosti, ale zabralo mi to dobře měsíc čtení a louskání anglicky psaných článků s pomocí googl translatoru, abych se dozvěděl to co jsem chtěl. Popíši Vám tedy alespoň svůj postup co, jak a proč jsem dělal a třebaže bych teď dělal pár věcí samozřejmě trochu jinak, což je ale opravdu o těch zkušenostech, základ zůstává pořát stejný.

 

Jako první jsem helmu prostě rozebral, vykuchal co šlo a co ne raději jsem nebral násilím, přece jen nikdy jsem nebyl z nejšikovnějších, takže opatrnost je namístě. Což se okamžitě potvrdilu u sundavání ochrané gumy, která helmu lemuje a kterou se mi podařilo krásně roztrhat :D. Potom sem celou helmu oblepil papírovou páskou a kreslil po ní tak dlouho, než se mi to prostě líbilo. V okamžik kdy jsem už věděl co a kam chci umístit, sednul jsem k počítači a začal motivy přenášet do grafické podoby, aby se následně mohly vytisknout a vyříznout na plotru na lepící fólii. Čím méně folie lepí tím lépe, protože se může stát a taky opravdu stane, že když pak šablony sundaváte bere to sebou i trochu barvy, což se mi potvrdilo u hran menších písmenek.

V okamžik kdy jsem měl šablony doma a helmu rozebranou, zalepil jsem celý vnitřek novinamy a opět papírovou páskou, zacpal všechny průduchy a to pořádně, protže kdyby proteklo ředidlo dovnitř polystyrénu ve vnitřku helmy (asi to není čistý polystyren, ale to je detail) mohlo by ho to do chvilky celý rozežrat a je po helmě. Takže pořádně zalepit.

 

Následovala ta nejotravnější část a to obrousit celou plochu a protože je helma členitá chce to u hran poměrně opatrně a je to docela drbačka, protože jsem ale věděl, že chci brousit až na sklolaminátovou skořepinu ze které helma je, tedy úplně všechnu barvu pryč, vzal jsem si hrubší šmirgl papír 200 – 400 pod vodu. V momentě kdy bylo všechno dole a že mi to zabralo dobře 3 dny práce, protože to doopravdy neubívá, zakitoval jsem klasickým kitem jako u auta odřeniny a rýhy. Kit jsem pak zase zabrousil aby byla plocha jednolitá na pohmat. Samozřejmě ale není třeba brousit až na sklolaminát a pokud nechcete opravovat odřeniny stačí povrch zdrsnit a stříkat rovnou na původní. Já jsem to ale bral, že když už tak už.

Potom jsem na plastový kšilt nastříkal základ na plasty, aby barva a lak nepopraskaly, když se kšilt trošku pohne a potom jsem udělal dvě vrstvy plniče, který měl celý povrch helmy úplně sjednotit. Je třeba před plničem povrch pořádně odmastit, protože to potom prostě zlobí a to se opět potvrdilo v jednom ohybu kde jsem to podcenil a plnič byl trošku víc strupovitý a toho už se potom prostě nezbavíte, leda to vše znovu zbrousit dolů.

Plnič už je třeba potom obrousit pořádně dohladka, protože barva sama o sobě bude mít tloušťku minimální a nezaleje vůbec nic. Takže jsem brousil 800 – 1000 šmirglem zase pod vodou a hodně opatrně.

V okamžik kdy došlo na barvy byl jsem rozhodnutý koupit to nej co se dá sehnat a co používá většina profíků u nás což jsou barvy House of Kolor nebo Alsa, jenže došlo na klasické štěstí a po měsíci shánění jsem to vzdal, protože český dovozce HoK stihnul krachnout nebo prostě přestal fungovat a prodejci neměli skoro nic skladem. Alsa pro změnu prodávala barvy jen po litrových balení což by se mi těžce nevyplatilo. Takže jsem se nakonec rozohdl pro anglické barvy Specialist paint. Jde o barvy rozpouštědlové, což znamená, že je třeba barvu ředit příslušným ředidlem (jsou různá ředidla podle doby odpařování a teploty ve které bude stříkat, to už ale výrobce uvádí). Výhoda těchto barev je rychlé zasychání a snažší práce, jednoduše řečeno vodou ředitelné barvy více stékají, mají menší pevnost a potřebují větší zručnost, ale jsou zase šetrnější k životnímu prostředí. Koupil jsem si tedy černou, bílou, červenou a červenou perleť pro efekt ala jemnější metalíza na slunci. Čím víc se to třpití tím draží to vypadá přeci :D. Všechny barvy jsem koupil v balení po deci, což bylo na helmu tak akorát, s tím že decka stála cca 250kč, což si myslím, že se dá, když to člověk myslí vážně. Barvy SP byly od výroby ředěné, takže o práci míň.

 

Jako první jsem stříknul bílou, protože nejméně kreje a plnič byl šedivý, takže to nebyl problém překrýt. Nechal jsem přes noc zaschnout a polepil šablonama a páskou podle toho kde jsem chtěl proužky atd… Potom jsem nastříkal červenou, protože jsem ale chtěl perleť a ta sama o sobě kryje hodně málo namíchal jsem jí s klasickou červenou což už fungovalo výborně. Zase přes noc zaschnout. Opět jsem zamaskoval co jsem chtěl a vše přestříkal černou. V tu chvíli dojde na lámání chleba a je vidět co kde člověk přelepil špatně a co se kde nepovedlo. K mému překvapení ale většina věcí dopadla dobře a kde bylo třeba poopravit dostříkával jsem už malou pistolkou z ruky, s tím že jsem ale vždy vše okolo znovu zakryl a přelepil. Je to sice otravná práce ale nic nenaštve víc, než když pistolka prskne a najednou máte tečky černé barvy na bílé ploše a musíte je zastříkávat znovu a znovu. Takže pořádně zalepovat a především pistolku čistit acetonem, ten zbylo barvu v pistolce rozpustí a pak jí jen rozeberete a vytřete. Ředidlo nebo tech. benzín dělají žmolky a pak se tryska zacpe a je to další práce a opruz navíc.

No a potom už zbívá jen zalakovat pokud chcete lesk jako blesk. Lakoval jsem nakonec ve 3 vrstvách čirým lakem Quickline, protože jsem první udělal malou. Trochu jsem se toho bál, což bylo špatně. Další dvě vrstvy všechno krásně zalily. Použil jsem cca decku a půl laku a k tomu tužidlo v poměru 2 : 1 lak : tužidlo, to samé u plniče, do kterého jsem ale ještě přidával i krapet ředidla. Je třeba dostat hmotu která nekape jako voda, ale zase aby v ní nestála lžička jako v jogobele, což platí i pro barvy a lak.

Lak mi udělal tzv. pomeranč s čímž jsem ale počítal, proto jsem laku dával víc abych ho mohl znovu jemně zbrousit. Což znamená, že znovu zasednete a znovu brousíte celou helmu, ale tentokrát šmirglem 1500 – 2000 až nekonečno, podle toho jak velké zrcadlo ve finále chcete. Brousíte dokud není celý povrch matný, bez lesklých teček. Potom už jen vemete leštící pastu a kotuč z ovčí vlny a leštíte, dokud znovu z matného povrchu nedostanete lesk, jenže tentokrát už bez pomeranče. Používal jsem pastu od firmy 4cr 8050, která byla přímo k tomu určená, žádný coyote z globusu a jim podobné leštěnky neudělají pořádný finish, ale spíš jenom lehce voskujou. Aby nezůstal lak čerství je třeba ještě jeho povrch a póry uzavřít jednoduše tzv. politurou (vpodstatě směs vosku a olejů), zase jsem použil od 4cr pastu 8051 a vše roleštil a zbytek pasty jenom setřel hadříkem. Popravdě můžu říct, že pokud s něčím jsem spokojený tak je to lak a jeho lesk a zrcadlo.

 

Následuje už ta hodně zábavná část. Odlepíte všechno co bylo zakryto, průduchy a vnitřek helmy a

vše složíte dohromady. Já jsem pak ještě běžel do gumárny a kupoval novou profilovou gumu, kterou jsem si nazačátku roztrhal :D. Tím je v podstatě helma hotová a celý postup popsaný, doufám že to někomu z Vás třeba pomůže a pokud to čte nějaký lakýrník omlouvám se jsem jen amatér. Není ale lepší pocit než když je dílo hotové a víte, že jste si vše komplet dělali sami.

Ať se Vám tedy daří a já běžím na kolo udělat první nové odřeniny, abych měl zase za rok důvod celý proces opakovat, protože cesta je v tomhle případě zabavnější než cíl, alespoň pro mě.

 

Za MM Vojta

 

 

]]>
https://720.cz/?feed=rss2&p=24318 6