Skály

Když se dřív v bikových kruzích mluvilo o jihu bylo to většinou ve spojení s akcemi jako byly Kozzy nebo slopestyle v Písku, když se mluvilo o lidech byly nejvíc vidět jména kluků z HF jako byl Schwara a Čárys nebo třeba Cruzo, Pupák, klucí s Dubnýho a plno dalších třeba i dirtařů z Milevska atd… Povětšinou byl ale jih spojován především díky těmto lidem a akcím s freeridovým stylem ježdění..

a třebaže tu nemáme žádný přírodní podmínky jako klucí v Kanadě stejně tady tenhle styl ježdění frčel a jednoznačně posouval level tehdejšího ježdění tady v tý naší kotlyně uprostřed evropy. Já sám jsem jsem jeden z těch šťastných lidí, kteří z dětských let pamatují onen největší boom MTB ježdění u nás. A můžu s klidem říct, že fotky a videa jako NWD a starý kousky od The Collective a styl života týhle komunity lidí byl pro mě největší motivací proč jsem chtěl na kole taky jezdit a být toho všeho součástí. Tyhle tendence se projevily už před dvěma lety v projektu JČR, který jsem bral jako jakési poděkování za to vše co mi kolo a lidé kolem něj přinesli. A ani po cca 8mi letech ježdění se moje pocity v tomto směru moc nezměnily.

A v průběho toho co jsem si hrál doma s helmou, jsem přemýšlel co já to vůbec kde budu letos jezdit, když nemám vozítko abych se tahal po závodech nebo parcích, ale zato už mám od loňského podzimu sjezďáka, kterého jsem si vždycky tak přál. No jo ale co s velkým kolem doma dělat? Sjezďák přece patří na kopec a na závody? A není ono to vlastně jedno? A tak jsem jako zamlada tady jezdil po okolí a učil se co mi to oproti tomu pevňáku dovolí. S každým skokem a s každou sjetou skalkou se mi vracela ta chuť do toho ježdění, kterou člověk měl když začínal, objevování nečeho novýho. A já najednou všude viděl nový možnosti a koukal na každej kopeček a rychle si ho běžel vytlačit jen abych si ho mohl sletět dolů a v tu chvíli jsem měl jasno. Nevadí že nebudu každej víkend na Špičáku hoblovat nejlepší tratě u nás, vždyť já si prostě vezmu tu lopatu a tu sekeru a vytáhnu si na tom velkým kole tu sedačku a prostě pojedu hledat nějaký spoty a hrát si na tom kole přesně v tom freeridovým duchu, kterej mě tehdá při koukání na ty kluky z videí lákal, ono totiž ani jim ty skoky a lávky ze země samy nevyrostly, ale museli tomu štěstíčku jít trochu naproti.

Tak jsem teď tady a rád bych se s Vámi podělil o jedno místo, který mě už řadu let lákalo trošku ojezdit a který mám schodou okolností kousek od baráku v Hrdějovicích cestou mezi ČB a Hlubokou, ale na pevňáku jsem si na něj dřív úplně netrouf. Jedná se o takovou přírodní skalnatou stěnu uprostřed lesa, která se stala základnou pistolníků z okolí (airsoft, paintball atd…). Na pokusu o panoramatickou fotku je spot prakticky vidět v celé šíři a kdo se bude trochu snažit najde na ní i kolo jako porovnávací element k určení velikosti, poradím kousek vpravo od středu fotky :). A třebaže lesy tady nemáme úplně kanadský, tak podmínky pro ježdění v posledních 14ti dnech i celkem jo, takže pořád prší, všude je bahno a brodel a v lese je tma, což se na fotkách trochu podepsalo, ale zas jim to dodalo takovou atmosféru, která mě něčím baví.

A protože sám sebe člověk těžko nafotí, připravil jsem si cajky a domluvil se s kamarádem Davidem Neprašem, kterej si na mě udělal čas a za tím foťákem stál a všechno mi to namačkal, za což mu díky. Uvědomil jsem si najednou, jak je zajímavý nestát za objektivem, ale před a jak vtipný je, že má člověk stejně tendence do tý fotky pořát šťourat a je nespokojenej se světlem a s výkonem a s barvou a s technikou a s tím, že si to představoval v hlavě trochu jinak a asi je to holt nemoc z povolání už :D. Jak jsme se tím nakonec poprali vidíte na fotkách.

Takže já Vám děkuju za čas, který jste strávili nad čtením mých myšlenek a nezapomeňte se podívat do Vašeho lesa za barákem, jestli tam taky nečeká nějaká skalka nebo spot, kterej Vám poslouží jako výzva i když zrovna nemáte čas nato jezdit někam daleko na trip, ono i doma je pěkně když člověk ví co chce a kort v JČR :).

Za MM Vojta