Last position

Integrála, brejle, rukavice. Vše mám na sobě. Dlaně se začínaj pomalinku potit nervozitou. Občas to tak před startem bývá. No a jak já dlouho nestál na startu? Tak něco o tom, když se Vám potěj ruce inside..

Přicházím takhle ke startu, ale všechny přední místa už jsou obsazený. Tady platí pravidlo, že kdo dřív přijde, ten dřív sedí. Jo sedí. Teda abych to uved na pravou míru. Dneska to není o kole. Po dlouhý době jsem se zase sebral a vyrazil na motokáry. Jen tak, bez důvodu se načuchat toho spálenýho benzínu. A jak tak jdu startovací uličkou a čuchám ten benzín, říkám si, jak já dlouho nestál na startu. Teda ono se tu o nic nezávodí (až na to chlapský ego, který stoupá s rostoucím odstupem od soupeřů) ale stejně chceš předjet toho před tebou a pak toho co je před ním, až tam prostě nikdo jinej nezbyde. Sedám teda do poslední motokáry, protože pokud tohle má být boj, tak ať si ho vyžeru ze dna.

První se už rozjíždí a já počítám kolik toho bude na trati číhat. Pěknejch 8 kousků přede mnou a tak nemeškám ani vteřinu a už teď nasazuju pekelnej výraz soustředění. Mechnik od mě bere kartičku a já můžu vyrazit. Urputnej úchop volantu mě mizí hned v první zatáčce, kde chlapík jde mocně na brzdy a tak mám vůbec co dělat ukroutit těch 6koní, který jsem právě rozpohyboval. Manévr ale zabral a já si říkám: Už jen sedum. První zatáčky přicházej a tak zjišťuju jakou parádu mám pod zadkem a co to v zatáčkách vůbec dělá. Ha – mám pod sebou model co se dusí pod plnym v zatáčce. Takže mě nezbývá než začít jezdit zatáčky lechtavym plynem, jak když 17ti letej kluk dostane poprvé pod tenisky tátovo fávo a potřebuje kámošům ukázat pár modrých obláčků z vejfuku. Ťukám si teda v zatáčkách do plynu a říkám si, jak ta elektronika v těch novejch autech rozhazuje koně na kola, kam zrovna potřebuje. To je pak člověk hroznej pasažér.

Zatáčky ubíhaj, sem tam někoho dojedu. Sem tam někoho předjedu. Sem tam to někdo nevydrží s nervama a dobrovolně to narve do pneumatik, nebo probrzdí zatáčku, jen aby mě nemusel pustit a já si tak vyčkávám na správnej moment, kdy mu to tam pošlu a dám vnitřek. A přesně v těch momentech mě vyskakujou v hlavě slova od kluků ze Svazu motokrosu: ..jedu na vnitřek, budu rychlej! ..ále venek taky dobrej.. a hned mě to málem trestá, když si škrtám nárazníkem o mantinel. Naštěstí ale jen tak lehce, asi tak o pár desetin. No nebudu to protahovat, jen fain si takhle občas někoho vyzobat a pohonit si tak ego (obvzlášť, když jsem tu jednou jel za nějakou babou a já jí nemoh za boha dojet a tak jsem to douhý léta sváděl na to, že jsem měl blbou motokáru, ale hlas v halvě volal: Looser!). Zajel jsem tedy všechny a spokojeně si došel pro kartičku na druhou jízdu.

Tebtokrát už ale nikdo v trati nebyl. Já tam byl sám. On tam totiž nebyl zrovna nikdo, kdo by se mnou jel s tou jejich závodní licencí. A to je trochu jiný svezení.. Obvzlášť když to jedete třeba v protisměru. Všechny zatáčky jsou nesmyslný, nedaj se nadjíždět, najít místo na brždění je fakt kumšt a ruce dostávaj děsně. Ale o tom třeba někdy jindy.

-a-