Bratr opět zasahuje – byl v Rumunsku řádit na krosákách. jen pár fotešek beze slov je uvnitř.
Ty voe, tak ste aspoň jezdili, nebo se jen fotili do katalog, bratr ?
|
Bróthr mi poslal nějaký fotky z jeho exhibice za rok 2010. No pěknej materiál je to, a tak já vám to tady zpubloguju – koukněte na hééén fotos…
dobře bratr….
|
.jpg "bratr2010 (1).jpg")
.jpg "bratr2010 (10).jpg")
.jpg "bratr2010 (11).jpg")
.jpg "bratr2010 (12).jpg")
.jpg "bratr2010 (13).jpg")
.jpg "bratr2010 (14).jpg")
.jpg "bratr2010 (15).jpg")
.jpg "bratr2010 (16).jpg")
.jpg "bratr2010 (17).jpg")
.jpg "bratr2010 (18).jpg")
.jpg "bratr2010 (19).jpg")
.jpg "bratr2010 (2).jpg")
.jpg "bratr2010 (20).jpg")
.jpg "bratr2010 (21).jpg")
.jpg "bratr2010 (22).jpg")
.jpg "bratr2010 (23).jpg")
.jpg "bratr2010 (24).jpg")
.jpg "bratr2010 (25).jpg")
.jpg "bratr2010 (26).jpg")
.jpg "bratr2010 (27).jpg")
.jpg "bratr2010 (28).jpg")
.jpg "bratr2010 (29).jpg")
.jpg "bratr2010 (3).jpg")
.jpg "bratr2010 (30).jpg")
.jpg "bratr2010 (31).jpg")
.jpg "bratr2010 (32).jpg")
.jpg "bratr2010 (33).jpg")
.jpg "bratr2010 (4).jpg")
.jpg "bratr2010 (5).jpg")
.jpg "bratr2010 (6).jpg")
.jpg "bratr2010 (7).jpg")
.jpg "bratr2010 (8).jpg")
.jpg "bratr2010 (9).jpg")
Takže už před časem jsem psal v bleskovkách, že Bratr se stal dovozcem drinků MONSTER, do ČR. Nyní tu pro vás mám trochu víc toho infa. Klik MORE
To o tom, jak mám bratra – to už asi všichni víte a o tom, jak bratr má Monstera…to se teď dovíte – takže stručně:
bratr Kejleb dovalil do Čech exklusivně nadupaný energy drink Monster (v USA No. 1). Prostě dvakrát více energie v půllitrovém balení.Cena byla stanovena na 79,- což je stejně, jako nyní vzniknuvší pullitrovej RB. Jenže, Monster se dá chlastat – není tak převoněnej, a hlavně, ty nechceš se nechat po depi vidět s drinkem kterým se prolejvá třeba Sam hill, Ken Block, Rossi, a další ? Víš jak ti stoupne kredit u dětí z Dýkej ?
Takže Monster je tu.
Nejen klasickej zelenej, ale máme tu i Modrej (bez cukru)a taky ŽLUTEJ, kterej je namíchanej npůl s džusem – což zní děsivě, ale je to mňamka. Dál tu máme i nějaký ve skle, a plastu, atd… U mě zelenej ale jasně vede.
A koho Monster energy podporuje ve světě? – je to třeba Ken Block (rally car racing), Jean Poster (skateboard), Valentino Rossi (moto GP)… Metallica, Linkin Park, Limp Bizkit, Destiny a další. Více o Monster energy a Monster army na http://www.monsterenergy.com , http://www.monster -energy.eu
Samo se dá koupit jeden, ale mužeš i celý balení, je jich tam 24 a myslím, že na sezonu před závodem máš o pitnej režim a nějakou tu sekundu dole postaráno. Fakt to nastřeluje.
Tak to jen aby jste věděli, že máte možnost. V současný době se dá cokoliv objednat na Eshopu , nebo u mě, a nebo si je mužete koupit třeba v Praze u Krabáka.
Loučím se.
Monster s tebou !
Tak Kejleb nám poslal nějaký přehled za rok 2OO9 – aby jste viděli, co je to léto a ucítili ten smrad spálený gumy i přes monitor…takže, pár fotek inside.
Dobře bratře !
Drž to i letos v plným…
|
.jpg "kejleb_etnies (1).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (10).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (11).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (12).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (13).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (14).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (15).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (16).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (2).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (3).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (4).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (5).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (6).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (7).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (8).jpg")
.jpg "kejleb_etnies (9).jpg")
Projekt Tatra. Co to asi muže bejt. Myslím že velká zvědavost při otvírání tohodle článku…což ? tak vězte, že jde o projekt roadstru s motorem z Tatry.
V jedné vísce nedaleko Tábora se tvoří cosi zajímavého. Vypadá to opravdu prapodivně, motor Tatar 613 a hromada svařeného železa kolem. Ptáte se co se děje?
Tak je to taková menší no spíše větší stavba auťáku, který si myslím nemá v u nás obdoby. Partička nadšenců, koupila starou Tatru 613 a začala tvořit zbyla jen zadní náprava a motor . Vše ostatní je ruční práce – no dost ruční práce. Ale chlápci se toho nebojí a brzy snad v obci 90210 uvidíme lítat tento masakr na blízkém letišti Všechov.
Datum odhalení bude někdy koncem roku tak se máme na co těšit :).
Jen tak krátké info napsal, a fotky nafotil Kejleb.
|
Brácha má taky po štreet sezoně utrum, a tak ladí MX. Na vyjíždce jsme byli spolu před mesicem, a bratr vyrazil tenhle vejkend do haly. Pěkné fotky vevnitř.
V pondělí byl svátek a mi se chystali někam na trať, trošku potrápit stroje a těla. Jelikož venku pršelo tak jediná volba byla vyrazit někam pod střechu a tou byla jedině hala na MX ve Volarech.
Jeli jsme ve složení Kejleb, Leňour, McJohny, Zdenča a druhý vůz Kulábr, Jardík, Bleha. Scházíme se před halou něco kolem 13.00 a po chvíli na sebe bereme všechny potřebné cajky a jdeme na věc.
Je to mazec jezdit MX pěkně v hale. Celkem teploučko, neklouže to, je to paráda. Akorát ruce nestíhaj, nebo spíš celé tělo, ale jinak ok. Docela nám to jde – jen některé skoky necháváme odvážnějším, kteří tu ale dnes nejsou, celou halu máme totiž pro sebe.
brácha, ta rodinná podoba se nezapře – přesně takhle vypadám ve skoku já… :)
Vše se obešlo bez pádu a zranění a tak cca v 16 odjíždíme spokojení a někteří co byli jen za diváky vymrzlí a na kost směr domov.
Cestou ještě dáváme večeřooběd, prohlížíme co kdo blejsknul a pak si říkáme pápápá.
Kejleb www.stuntrider.cz
|
Tááák brácha byl na dvoudenním tripu v Jeseníkách. Půjčiíl si GSXero, a vyrazili s partičkou. Trocha odlehčení od těch všech biků – uvnitř.
Takže ve čtvrtek jsme hnali z Plzeňské show, abychom stihli sraz ve 4 v Sobíku na Paramu. I přes to, že Aleš štval transpíka, co to šlo, jsme opravdu nic nestíhali. Půjčit si od Pepy GSX-R, sbalit si pár nutných věcí a promyslet kudy se vůbec vydáme… nakonec se odjezd domluvil na pátou.
Sešli jsme se Aleš a já, Kamil, Kabík a Zlej Učeň. Popojeli jsme do Tábora k Mekáčovi, a tam za námi po půl hodince dorazil Míra, kterej měl v tý době týden koupenýho Horneta. Přesedlal z Jawičky :) Šílenec přilítnul v riflích, křiváku (ten se mu za jízdy pekelně nafukoval) a v helmici snad ze druhý světový. Plán cesty byl vyřknut přes Humpolec, Svitavy, Šumperk až do Loučné nad Desnou, kde se na vrcholu hory Dlouhé Stráně nachází přečerpávací elektrárna.
Stihli jsme dojet do Nového Města na Moravě, už se stmívalo, byla i dost kosa, a my se někde potřebovali ubytovat. Květnovej čtvrtek… ubytko no problema. To jsme si teda mysleli špatně ! Nakonec jsme přeci jen sehnali hotýlek, dokonce museli v devět večer volat kuchařce, aby se vrátila makat, protože máme hlad . Cígem jsme si udělali pořádnou chuť na cokoliv jedlýho, vypili jsme pár pivek a šli jsme spát. Ráno snídaně a v deset jsme už byli na cestě. Počasí se měnilo a my se se štěstím vyhybali všem přeháňkám. Častý zastávky na kouřovou a tankování hlavně kvůli Mírovi, kterýmu se při 120 km/h helma snažila spadnout z hlavy. Chudák celej trip musel tu bestii držet bradou na svým místě, jo a o hlučnosti a průvanu ani nemá cenu mluvit :)
A jsme tady…Loučná …ještě dojet za město, vyjet na kopec…u spodní nádrže začalo chcát a teplota se z 15 stupňů snížila tak na 5. Pokračovali jsme na vrcholek, tam bylo palermo, u závory nechat stroje a finišovat pěšky. Vzali jsme to zkratkou, ne po silnici a ještě jsme se po kotníky brodili ve sněhu. Nahoře jsme nemohli ani mluvit, jak jsme funěli. Míra si dokonce v půlce musel poležet :)
Kdo jste nebyli na Dlouhých Stráních, tak byste měli vyrazit ať víte co u nás máme za poklady. Hora má ustřelenej vršek vylitej asfaltem a ohromný jezero. Z kopce vedou v zemi mega roury, kterejma, když je málo elektřiny, se voda z jezera pouští dolu do spodní menší nádrže. No a když je elektriky dost? No? Hádejte ! Tak tu vodu sajou zase nahoru, že jo.
Jenže během 10 minut se přihnal hroznej slejvák. Pádili jsme k motorkám, klouzali po sněhu po zadku a honem pryč… dolu po silnici (je to 8 kilásků) do nás bušil chcavec a navíc i kroupy a teplota ještě o něco klesla. Úplně promočený a zmrzlý jsme zůstali dole na ubytovně, kde jsme se rozhodli, že přespíme.
V 6 jsme začali popíjet drinky a v 6,45 jsme byli normálně pěkně nalitý. Šli jsme na zahradu na cígo, kde hořel oheň a teče tam nějaká horská říčka. Taková bystřina … voda měla takový myslím dva stupně, proto Míra neváhal a šel se vykoupat. Normální šílenec. A pokračovali jsme dál…rumíčky, vodečky…byla jsem ráda, že jsme asi ve dvanáct zalehli. Teda jak kdo, viď Zlo? Ráno snídaně, Zlej ještě na smyk, a výjezd směr domovina. Cesta byla v pohodičce, obídek v Hlinsku s démonama a domove zlatý domove.
Tak takovej byl náš první moto výlet po dvou letech. Doufám, že jsme vás moc nenudili, ale můžete to brát jako takovej tip na trip
Leňour
|
Tak loni jsem tam byl, ale letos jsem se válel u móře, tak vám o tom stručně napíše brácha. A pár fotek, holky a mašiny…
Rok se s rokem sešel a mi s Jardou Janovským jsme opět absolvovali největší moto výstavu v ČR. Výstava nebyla jen o naší prezentaci, ale hlavně o známých a kamarádech, které potkáváme všechny převážně na této akci.
Bohužel Jarda nemohl předvést svoje umění ze zdravotních důvodů, ale i tak o něm bylo na výstavišti vědět. Život vystavovatele je tvrdý. Každý den od 9h do 21h jsme byli na place a večer jsme chodili vymetat pražské putyky a kluby ve kterých se nám moc líbilo. Je to poznat i z fotek co kde a jak jsme prožili.
Na stánku k nám přibyl ještě Pavel Korych a Mára Černý, se kterýma jsem společně zajezdil některá vystoupení, která se doufám zamlouvala.
Bydlení bylo zase jak jinak než u Konyho s Rolfem, které jsme tak nějak 5 dní otravovali, ale snad jen v dobrým. Díky nim jsme zase poznali pražský noční život. Díky kluci za ubytování. Co na závěr – bylo to náročné, ale zase za rok se těšíme…
Aleš a Jarda
|
Brácha neví co by roupama dělal, a tak se baví jak malej. Jak utopit doktora Poláka, muhahahááá…
Je sobota 23.února, jsem po stunt treningu a v TV dávaj předpověď na neděli až 15 stupňů. Jasná věc, že zítra jedem na megaoffroad výlet. Volám Jardovi Příbovi a připravuji ho na zítřejší projížďku. Cílem byla zvolena Česká Kanada. Večer nejdu nikam a raději si pořádně připravím Rm na zítřek. Vše sbaleno a tak jdu s klidem a budíkem na půl devátou spát.
Je tu ráno a já jsem v Újezdci u Kardašovi Řečice přesně na devátou. Po krátkém ujasnění trasy vyrážíme po turistických značkách směr Stráž nad Nežárkou. Nic moc svezení, samé prašné cesty a hlavně nic moc extrémek. Podle mapy to vypadalo zajímavěji ale co naplat. Dalším cílem je Smírčí vrh. Při malém výjezdu to házím na záda, ale nic se na štěstí nestane a mi pokračujeme směr Krvavý rybník.
Jsme asi 2 km od australských hranic, ale návštěvu u sousedů si raději odpustíme. U „krváku“se domlouváme na další trase a tou je Blažejov , ale už ne po cestách ale pěkně rovně za kšiltem. Je to masírka sračky lítaj a už je to co nás tak baví. V Blažejově dáme káves u kamaráda Toma a dalším cílem je rovnou do Žirovnice. A tady začíná komedie.
Asi po 10km přijíždíme k dost velkému potoku, který asi jen tak nepřejedeme. Po 15 minutách marného hledání přejezdu jdu přímo na věc. Dávám jedna, naseru tam plyn, vlítnu do vody a ouha, voda až po rejdy. Suza chvilku vrčí a pak, kdo by to nečekal sosne dost vody. Jarda se směje a za chvíli zní má taky utopence. Asi po 2 hodinách rozebírání skládání roztalčování vyšlapování vody jedeme dál.
V nádrži mám tak 3 litránky a proto musíme napojit ty naše dvoukolí bestie. V Jarošově je pumpa a my tankujeme, jelikož motorky kuckaj tak je ani raději nechcípáme a tankujeme na nastartovaný. Nalejvám olej a vyrážíme směr Deštná. Po 1km přestane moto jet a já vím co se stalo - nepromíchal jsem si benzín s olejem jak jsem chvátal. Takže povolit odkalovač, odpustit olej a jede se dál. Jenže oleje je teď málo v benzínu na co přijdu asi po 15 km, když se jí nechce do tahu. Takže co teď.
Udělám pěknou prasárnu – vypustím z převodovky olej a jede se dál. Naštěstí tam leju motorák:) Nyní se ubíráme k domovu, ale ne jen tak po cestách, ale pěkně offroudkem. Jedem kolem Červený Lhoty a tam sjíždíme do údolí k potoku. Jarda to tam hodí na řidítka a je zase vymalováno!
Ta svině Husaberg nechce chytnout tak vyndavám lano a taháme tu těžkou bestii z udolí na laně. Když už zase jedeme tak zjištuju že jsem ztratil sedlo. Vracíme se a já zbytek cesty jedu jak tragéd v sedě. 5 km před cílem Jarda přetrhne řetěz a je úplně dokonáno. Vybaluju kurt a zbytek cesty jedeme opět na laně.
Co říct na závěr super výlet, který trval 7hodin a cca 130km. Pro příště snad jedno přání „jen kdyby se nestalo takových blbých věcí v jeden den" :)
|
Tak bratr potvrdil svou naprostou šílenost, odložil streeta a sebral dvěpádlo suzuki a odjel s kámošema do Rumunska. Motocross voe !
A nebudem to tu dlouho protahovat, nechám mluvit brothu. Takže co je to vlastně Enduromania?
Enduromania – závod , který pořádá RUMUNSKÁ MOTOCYKLOVÁ ASOCIACE, jedná se o orientační závod v Karpatech. Cílem závodu je nasbírat co nejvíce bodů. Body se získávají tak, že na mapě jsou souřadnicema udané body, na které se musí endurista dostat, některé jsou třeba za 100 bodů a některé za 5000. Body jsou rozděleny bodle obtížnosti.
Třeba bod na hoře Tarcu leží ve výšce 2190 m.n.m a je vzdálen od základního tábora, kterým je vesnice Brebu Nov cca 50km. Za něj je možno při dosažení dostat 5000 bodů. Závod začíná v pondělí rozdělením map a rozpravou, poté se udělají teamy minimálně o třech lidech… Konec závodu, pokud přežijete, je v pátek, tady se vyhodnotí kolik který team nasbíral bodů. Aby se nedaly body falšovat – je zvolena metoda obkreslování vyražených čísel raznicemi na daném místě – kovová destička s čísly od raznic. Takže takhle.
Začalo to asi tak, že jsme si před rokem s Šíšou řekli, že by jsme si konečně mohli uskutečnit závod po rumunských horách, který se nazývá Enduromania. Termín odjezdu se blížil a my pomalu začali připravovat stroje na odjez 21.7. Nakoupit nové gumy, destičky, vyměnit rozetu, řetěz, oleje a všechny kapaliny. Nakoupit sady páček a věcí, které se dají dost dobře zničit. Nakonec je vše připraveno a my se můžeme začít těšit na rumunský masakr …
Onen den nastal, já si ještě před tím skočil na dvě vystoupení do Liberce a Bechyně, proto vyrážíme až kolem 20.30. (je to šílenec, pozn Čárys) Jedeme na noc, snad bude volno a taky že jo. Dálnice Brno, Bratislava, Budapešť a Czeged úplně volná, takže na Rumunských hranicích jsme za 6 hodin (650km). Když on ten transpík 02 v TDI fakt šlape, že, brácha, co Hjundaj…
Vjíždíme do Rumun, zastavujeme za celnicí, že si vyměníme prachy a najednou banda snědých náctiletých kloučků nám začíná matlat okna. Pokus o odehnání se nezdařil, tak vyndáme éčko, člověk by řekl, že za jednou euro budou vděčný a ono je to na opak. Nene 10 euro komolí česky. Benžo jim to radši dal, zdálky se totiž blížili nasupěný tatínkové…
No nechápeme a raději mizíme do vnitrozemí. Ted už se plížíme, cesty – necesty, domorodci s koňskejma povozama…takže to tu moc nevalí.
Projíždíme města Arad, Timisoara a najednou se před námi začínají zvedat Karpaty. Tady už se to opravdu vleče a mi se na místo určení „Brebu nov„ 930 m.n.m. dostáváme v 12.30 tachometr ukazuje 1050 km.
Vybalení, ubytování - pomalu se začínáme těšit na místní masakr. Bohužel první nedělní vyjížďka je beze mne, zapomněl jsem si pustit benzín (pozn brácha : muhahaááá) a mezi tím mi všichni ujeli neznámo kam – nevadí, sjel jsem si jen tak na pohodku po místních kopečkách a honem do školy, kde jsme ubytovaný na jídlo a potřebný spánek. V pondělí nás čeká opravdu náročný den rozdání map a hurá na závod, ještě se musíme domluvit jaké budou teamy..
Konečně jsme na vrcholu a opravdu jen zíráme, že se tady dá všude jezdit. U nás nemožná věc jít si zajezdit třeba do Krnapu. To by bylo téměř na oprátku… Sjíždíme dolu, samozřejmostí je na vypnutý motor – připadám si jak na kole, když valíme třeba 6 kiláků dolu bez motoru. A honem „domu“ začíná se stmívat, ve škole jsme kolem 22.00. Tachometr dnes ukázal 160 km těžkého terénu!!
Jsme rádi , že si můžeme lehnou o sezení není ani řeč po 11 hodinách v sedle. Nenapadlo mě, že naše zadky poznají středověk. Ale Benžo, ostřílený ,,Rumun,, má záchranu… dětskou mast na opruzený zadky. Ách jaká úleva – díky ty kluku jeden !!!.
Úterý – ráno oprava a udržba strojů – zatím je to celkem v poho nic moc závady. Dnes už vyjíždíme kolem 12 vede nás Benžo. Je to spíš rychlé ježdění po místních prašných cestách mezi údolími, ale užíváme si to mega moc, takže večer je najeto kolem 140 km. Dáme si lunchmeat, aplikovat hrst masti a už nám zase padají víka.
Středa – o5 údržba, zjištění – pneu už jsou načatý jsou tak na 75%. Dnes jsme si slíbili oběd, tak po menším výletu zajíždíme do putiky a dáváme si „mici" takové masové ruličky něco jako čivabčiči. Po jídle jsme nadupaný a Benžo povídá, pojedem takovým masakrem domu, to budete čučet. Mezitím při odjezdu prorazím dekl na spojce a ulomím páčku… vše se opraví, deklik tvrdokovem a hurá na to. Tvrdokov všem !
Vedoucí se cestou přes řeku ještě řádně nechtěně vykoupe. Moc mu nezávidíme…v té řece plavou odpadky snad z půlky Rumunska..blééé.
Přijíždíme ke kopci a máme před sebou cca 600m stoupání kamenitým korytem vymletého od vody. Nešlo to tak ztěžka jak se na první pohled zdálo, jen těžké 4takty mají problémy, ale nakonec jsme nahoře komplet a valíme domu jak jinak než za tmy. To jsme cestou ještě ztratili v kopcích Kulíka, ale byl tak dobrej, že se neztratil a dorazil v pořádku.
Dobře on !
Čtvrtek – ráno – už je dost co opravovat, ze strojů jsou docela vraky, ale plánem dne je o5 hora „Carka“. Tentokrát z druhé strany po hřebenech – žádná cesta jako v pondělí – ale terén pro pořádné chlapy – nikdo z kluků, co Manii absolvovali po několikáté, tam zatím nikdy nejeli, tak uvidíme uvidíme. Bereme vodu, benzín a vyrážíme…
Nejdříve nemůžeme trefit to správné údolí, abychom se dostali pod horu, přes kterou tam pojedeme. Po asi 30km zajížďce se dostáváme na první vrcholek. Sedíme na úpatí hory, pokuřujeme a v dálce je vidět cca 2 km stoupání po krásném úpatí hory – v duchu si říkám jak to na trojku vylítnu až nahoru…
Sjíždíme z prvního vrcholu – není cesty zpět. Zpátky už to nevyjedeme a před námi je opravdový brutální krpál. A sakra jen jedna možná cesta nahoru a ta je šílená… To co vypadalo jako pěkný hřeben je spíš střecha a na ní spousta hrbolů. Jdeme na to!
Jedinej Jirka to vyjíždí na první ohyb hory, ale to je jen půlka kopce. Dávám 1,2,3 a letím nahoru najednou se kopec zvedá a řadím 2 a nakonec 1. Jo 250ccm nic moc krouťák – stojím stroj nejede tak znovu dolu, zase se pokouším a to samé…
Došel benzín nalejvám zbytek co si vezu v batohu. Tak asi na 7 pokus se škrábu do půlky, z toho dost tlačím – jsem v koncích ze shora na mě koukaj, jak se trápím asi mě za chvíli vyškrtnou. To ne ! Nalézám dobrou stopu – trošku traverzuju, předjíždím Šíšu, kterej se taky trápí, konečně půlka za námi…uf, byl to porod.
Ted už je vyhráno kopec se zmírnil a nechá se jet. Hurá jsme tu všichni šťastný, že jsme to zvládli – nedokážu si představit, kdyby bylo mokro…"turista zhynul v karpatském údolí na totální vyčerpání organismu.."
Hrozná žízeň a hlad, mám přeci ještě litr vody v batohu. A sakra, nic… prasklá flaška. Jirka mi dává jeho poslední jablko – bylo to nejlepší jablko, který sem kdy měl. Benžo je bez benzínu, zbývá mu asi litr a domu je to 50kilásků. My ostatní to budeme mít jen tak tak. Jdem na to, sjíždíme dolu zase bez motoru a najednou vidíme čtyřkolu a na ní Hegiho jak letí na nahoru – záchrana - má phm!!!
Pokecáme, dolejeme a jedem směr Brebu nov, cestou ještě přervu řetěz.. Následuje cca 40 km na laně terénem za Benžou na Husabergu – nic moc. (pozn čárys : prej nic moc ! Ty šílenče!)
Ve škole jsme v 22,00 ze stroje teď už ale úplnej vrak. Jdu spát skoro na dně, ale spokojenej.
Ráno naložíme dva šroty do transpíka a jedeme dom. Nyní cesta trvá 12 hodin i s obědem…
Něco na závěr – kdo to nejel, nemůže si to ani představit, kdo nebyl v Rumunsku neuvěří.
Poznali jsme, co je vysílení, hlad a opravdová žízeň. Ale za rok se chystáme zase.
Obyvatelé, co jsou v horách po vás pořád něco chtějí. Dříve prý byli vděční za bonbony, ale asi jak jsou v tý unii, prahnou po penězích..
Zničil jsem 4 páčky, dekl na spojku, řetěz, jedny gumy a celkové opotřebení stroje bylo značné. Jinak tato sranda vyjde na necelých 20.000 kč. Domu jsme si přivezli hromadu vzpomínek, diplom a chuť do dalšího závodu 2008.. Bylo to fakt peklo!
Kejleb pro bratra.
|
Brácha má jet letos nějaký exhibice spolu s Mírou Černým, a tak vyrazili potrénovat… Jak to dopadlo, se dočtete uvnitř, hehe.
Tak jsme si s Lenkou vyrazili pojezdit s Mirdinem na jeho tréningové letiště. Počasí super jen tak trošku kolem 30 stupňů…
Koukám Mírovo Kawa je již připravená, a tak začínáme jezdit. Myslel jsem, že Míra se bude s novým strojem teprve sžívat, a tak trochu se trápit. To jsem se ale seknul…. najednou začíná najíždět na kolečko a po chvíli, to čumím, tam dává 4 za sebou. Ten kluk to trénuje teprve 14 dní..neuvěřitelný. No holt talent.
Jezdíme , jezdíme, točíme to dokola a najednou slejvák z jasnýho nebe. No chápete to? Čekáme až trochu oschne plocha a najednou přijíždí brutální policejní komando (dvě vydechlý Felície a z nich skáče pět nasranejch cajtů – asi museli přerušit svačinku). Jsou hrozně vostrý a začínají prudit… doklady papíry a tak – problém – nějakej teplej bonz.
Letiště je místních kolchozníků a těm se asi nelíbí provozování stuntu na jejich zahnojeným plácku. Zkoušíme se s nimi domluvit, že vlastně o nic nejde, a že můžou být rádi, že nejezdíme na silnici. Uáááá, tak tohle prostě nemá smysl…kašleme na to. Přestáváme komentovat, Míra nenápadně fotí a opisujeme služební čísla. Prostě dělali svojí práci. Když konečně odjeli, sedáme na motorky a proháníme se tam dál. No co zákaz vjezdu tam nebyl…někdo ho totiž ukradl..
Taky se na nás přijeli podívat Šíša s Janou – hmm to je co říct. Děláme ještě pár fotek a pak už to balíme. Zase jsme strávili celé odpoledne na letišti…no není to krása
Mimochodem, kdo neznáte Míru Černýho, tak vám ho trochu představím.
Ten blázen začínal s motocrossem, ze kterého se pak vrhnul na freestyle. Za pár dní (a zhmožděnin) se naučil back flipa a chystal se nám to všem ukázat v Sazka Areně. Tenkrát ho tam dal jenom Kuchta… týden před dlouho očekávanou akcí si bohužel při tréninku rozsekal kotník namaděru. Taky je třeba zmínit, že Míra se beko učil ne do vody nebo do krabic, ale na pár balíků sena…fakt nechápu.
No pak odjel s Filmkou do Číny, kde střídavě jezdil exhibice v autě a na streetovi. Po půl roce odsud s úlevou odjel a teď se věnuje stuntridingu…zatím…
Link na víc fotek Míry je tady a taky tady.
]]>
Brácha jel exhibici na závodě 300 zatáček Gustava Havla, koleno, klacek, koleno, krajnice to krajnice, kdo nikdy nebyl, ať si aspoň počte, kdo neuumí číst, zkoukne fotky. Klik na víc !
Tak jsme s Lenkou byli o víkendu na této prestižní akci jako doprovodný program. V pátek jsme dorazili, ubytovali se a vyrazili na průzkum depa…hmm… bylo jasné, že nebudou jezdit jen tak nějaký ořezávátka..
Od starých péráků přes supermona až po nabroušený litry bylo vidět kompletní spektrum závodních strojů od r.v. 1956 – myslím až po nové modely současnosti. Při sobotních trénincích jsem opravdu zíral jak se nechá jezdit na přírodním okruhu. Rychlost se zvyšovala s přibývajícím obsahem motorů strojů.. Opravdu adrenalinovej zážitek byl, když jezdci z třídy do 600ccm brousily slidery ne na asfaltu, ale na krajnici a někdy od nich odletovaly i kusy trávy a země – šílenost.
Někteří jezdci třídy nad 600 uměli pěkně malovat zadním kolem čáru v celé zatáčce – nechápu. Například na cílovce, kde podle odhadu byla rychlost nad 200km/h, byl pěkný horizont, za ním zatáčka a krpál dolu do města. A borec : horizont přeletí po zadním, při tom si samozřejmě musí vysednout, aby se vešel do zatáčky a už je tu sjezd dolu do města mezi baráky, ale neubere ani trochu. Na ty chlapy je hrozně drastickej pohled. Já nechápu, Lenka se radši nedívá… Co to je kuva za hovada?
Typ v depu slezl ze svý šestistovky a klepal se tak moc, že nebyl schopnej si zapálit cígo….
Tak a teď něco k mýmu vystoupení:
V sobotu jsem jezdil v depu od 21.00 – atmosféra tam byla great, ale tak málo placu, že nebylo možný se ani otočit. Lidi okolo klasicky držely děti před sebou – žádnej stres… Ale vystoupení vyšlo dobře a nic se nestalo.
V neděli bylo slavnostní zahájení na cílovce a jelikož byl časový skluz, chtěli mi povolit 3 minuty. Se asi zbláznili? Tak jsem to natáhl na 10. No, akorát jsem se začal zahřívat a už na mě házeli sítě, hehe… Škoda jen, že na vystoupení nebylo víc času – velmi našlapaný program na oba dva dny.
Kdo tam ještě nebyl, ať se příště určitě vypraví…super akce a ohromnej adrenalin i pro diváka.
Kejleb a Leňour
Brácha má sezónu fakt našlapanou, kdo se chce juknout, ať zčekuje stránky.
