Tak vám přinášíme report z Karlovic. Káťa Tothová nám napsala. Skvělě napsala. O vytírání dresy, o bahně a tréningu, o juniorech a elitě, o Heleně Kurandový, o tom všem je článek vevnitř.

Už jsem si myslela, že na tenhle výlet  pojedu vlakem, ale na poslední chvíli mě zachránil Čerw. Díky počasí, protože kdo by se tam chtěl tři dny válet v blátě.. Odjezd je naplánovanej v osm večer z Prahy. Takže já musim jet vlakem v půl pátý z Mariánek. Přídu na nádraží už nešťastná, že mi do autobusu (máme výluku) nevemou kolo. Opřu si kolo o zábradlí, rozhlížím se, kterýho řidiče bych mohla přemluvit a v tu chvíli ke mmě jeden příde, že jestli si na něj pamatuju, že už mě jednou vezl se Slovinska. Veme mi kolo, baťoh a naloží do autobusu. Nevěřim, zavřu pusu a nastoupim. Potom mi ještě samozřejmě pomůže kolo vyndat a dá mi batoh na záda.

Na parkovišti čeká Čerw. Naložíme kola a vyrazíme na pětihodinovou cestu směr Karlovice. Já chvílema usínám, ale mám dobrýho řidiče, ničeho se nemusim bát. Občas ho pobavim nějakou historkou, co se mi přihodila. Třeba jak jsme jeli nedávno z ME a já si v Rakousku chtěla dojít na záchod. Protože už jsem nějakou dobu potřebovala, tak jsem tam jenom proběhla a než jsem za sebou stačila zavřít dveře, přišel chlápek a že jestli jsem se náhodou nesplet. Ne, nesplet, blbečku.. Omluvil se a odešel. Tak jsem mu nezaplatila, muhahahaa.. Nebo taky jak jsem jela do práce na silničce, zamkla si jí tam a pak přišla na to, že jsem si zapoměla doma klíče. Takže jsem šla z práce pěšky a druhej den do práce zase pěšky.. A ztratila jsem sim kartu i s 200 kontaktama, už před týdnem. Kdo by měl pocit, že budu ještě někdy jeho číslo potřebovat, ať mi prosím pošle sms. Číslo mám stejný. Asi jsem v nějakym stádiu zamilovanosti, bo co, že se mi stávaj tyhle věci..

Dojeli jsme do Karlovic asi v půl druhý, všichni už spali.Vzala jsem si spacák a šla jsem taky spát. Pod stan dh racing teamu. Trochu tvrdej asfalt. A vstávání se svítáním, takže v pět ráno. Miluju kempování!!  Ráno mě probudí Kouč se slovy: „To jsi spala tady v tý kaluži?“ Myslim, že jsem nespala v kaluži. „Proč jsi vůbec spala pod stanem? Venku by na tebe pršelo přímo.“ Myslim, že ani nepršelo. Všechno to přehání.

V sobotu je přijatelný počasí. Je zataženo, ale neprší. Na trati je hodně bláta. Jdu si ještě lehnout na chvíli do auta, potom mi Fofík vymění šaltr, ještě si dozadu dám wetscreama a mezitim se to bláto trochu vyjezdí a vyválí. Po první jízdě si jdu vyměnit plášť i vzadu.

V druhý jízdě si naskáču všechny skoky a pak jedu s Fíkem. Aby mi ukázal nějaký stopy. V druhym lese se rozbíjí. „Sakra, já nemůžu jezdit pomalu jinak padám.“ No jo, no jo, tohle dám, tohle bych mohla taky.. tohle mi asi nepůjde.. tady je to jasný.. hmm, tady to bude klouzat. A Fík: „Tak teď si to jdi najíždět a potkáme se zase odpoledne.“ „Jo, šéfe..“ Všechno to tak nějak jde a za dřevěnym skokem se mi nepovedlo projet pařezy horní stopou. Tak si to vytlačim kousek zpátky, rozjedu se..uff, nějak mě to rozhazuje… jdu hodně za sedlo.. natahuju ruce a ouha! něco mi tam louplo.. ještě chvíli jedu.. přejedu další kořeny, už necejtim rameno a pouštim kolo.. dopsíprdele, dokočičídíry! Jdu se sesunout kopcem dolů, převleču se, umeju kolo (trvá mi to asi 3x dýl než normálně) a jdu si nadávat, že jsem tomu rameni od Andorry nedala klid. Nj, když ono se to lehce řekne, ale těžko dělá.. U záchranky vyfasuju šátek. Narkotika nepomáhají a v noci nespim.

Večer jdeme na jídlo. Objednala jsem si těstoviny s houbama a smetanovou omáčkou. Vůbec se mi to nechce jíst, hrozně dlouho se v tom rejpu.. už mi za to chtěj vypnout televizi (projekční plátno), nechat mě tam dokud to nesnim (asi dokud nezavřou).. za mamu.. za tatu.. a je to ve mě.. možná to za chvíli půjde ze mě.. Jinak žádná párty asi neproběhla, protože jsem usnula v klidu a nikdo se mě nesnažil poblejt, i když jsem spala na volnym prostranství.

Od rána strašně prší. Nikdo se k tréninku moc nemá. A když už někdo, přijede dolů jako koule bláta. Na spodní louce se jezdí hroznej motokros a každej třetí si z toho dělá klouzačku. Dál se podívat nejdu. Co kdyby mi to náhodou uklouzlo, přeci jenom mám jenom jednu ruku. Abych se necítila tak zbytečná, půjčuju věci do mokra. Fofíkovi bundu, Lence kalhoty, Majlo ode mě má wetscreama. Von ani neumí sundat zadní osu z kola! Musela jsem to udělat za něj. Pro mě zatim nejbolestivější pohyb, něco vykrucovat (a podání ruky). Maňasovi taky wetscreama, ale ten je hodnej, sundal si to sám a ještě mi za to dal pusu. Stejně mu to nepomohlo, protože procvaknul. To mě táááák mrzí..

Semifinále bych přeskočila, to si nepamatuju. Ale finále, tam se dějou věci. Někteří to srabácky vypustí. Ale třeba si nechtěj ublížit nebo se ušpinit. V ženách to zaslouženě vyhrála Helena Kurandová s časem 2:19, čimž zajela spoustu kluků.. mám z ní trochu strach, heh.. Druhá Anna Sojka (PL), ale s časem 2:31, třetí Lenka Strolená. Jana Trojanová si tim nejstupidnějším způsobem, co by ani člověk nevymyslel, roztrhne loket a je out.. V pevňácích vyhrál Majkl Červenka, dostal se pod dvě minuty a za nim Heňďa. Dojel s proraženym kolem. Juncky vyhrál Dr. Zeudberg neboli Hany a Krimmel byl až druhej. Ostuda. Jsem chtěla aby to bylo opačně.. líbí se mi Erikovo sedlácká košile. A Mr. Mrázek hluboko v poli poražených, asi sedmej. Takhle se ale na MS nedostane. Rejpu, co? Já vim, já se mu trochu mstim.. Několikrát jsem mu říkala, ať na mě neni hnusnej..

Elita jezdí strašnej speed. Dole nesahaj na brzdy, aby jim to neuklouzlo. Pražskej Čerf se rozsekal o dva stromy a ještě když jede domů je mu špatně a brní ho dva prsty. Mladší bro Čižinský to dole pošle k zemi, chvíli se válí.. má vyhozený rameno.. příde si pro něj záchranka.. Milčops, starší bro Čižinský, jim v sanitce vysvětluje, že mu to musí hned nahodit, jinak bude mít na hovno vazy.. Neudělaj to. Milčops je naštvanej. Pak už se bojuje o první místa. Jede Adam, první místo. Adam v pátek přijel se sádrou, ale v neděli už jí neměl, asi mu to doktoři dovolili, sám od sebe by si jí určitě nesundal. Za nim Matěj, příde mi, že to na posledním skoku fláká a že už nemůže.. dole dupe.. aaaaaaaa!!! Zajel Adama o malinkatej koušíček! Ještě jede Mikulenka, vyhrál totiž semifinále. Ale nemá na ně, nemá..  Matěj, ten můj kámoš kterej jezdí za F.A. S. T. dh team, tedy bere první flek. Jemu ta sportovní škola, na který teďka je, svědčí.. Jen tak dál.. Simon Charvát tu nebyl, protože si v Mariboru udělal něco se zápěstím..

Hm, nejhorší část dne – sbalit se a vrátit se domů. Za zády přitom slyšim Milčopse, staršího bro Čižinských: „Já jim říkal, ať mu to rameno  nahodí hned, že bude mít vazy v prdeli. A v tý nemocnici mu to určitě taky nenahodí. Jsem tady byl minulej rok a to snad ani neni nemocnice. Já říkal, ať mu to nahodí hned, bude mít v prdeli vazy.“  

Původně jsem měla jet domů vlakem, v tom lepšim případě bych dojela v pondělí v půl sedmý ráno. Ale pomoc mi nabídne Bishop team, vemou mě do Plzně. V autě je dost ticho. Nic se neděje.. až z toho mám nepříjemnej pocit. Chci po Koučovi, aby vyprávěl nějaký zážitky z vojny, ale že prej je unavenej.. vyprávim teda já. Z Plzně mě veme Lenka, je z Chebu a Mariánky jsou po cestě.

Ležim takhle v posteli a přemýšlim, co dělat, protože MČR je za 14 dnů. A ta ruka neni o.k. Hmm, musim si dát zaracha. Celejch 14 dnů se na kolo nesmim ani podívat, budu každej den rehabilitovat a obden chodit do bazénu..pfff, jsem na sebe tak přísná.. 14 dnů bez kola, to bude těžký.. i když už dneska jsem šla do práce pěšky..

Já bych chtěla, jestli mi to pan Čárys dovolí, poděkovat celýmu Bishop Racing Teamu za pomoc, Čerwovi za zázemí, Čerfovi, že jel s Čerwem, abych se vešla do auta, kde Čerf nejel, Fofíkovi za seřízení kola, Shamanovi za odbornou lékařskou pomoc a Matějovi, mýmu kamarádovi, kterej vyhrál, za fixaci ramene..a tomu pánovi z autobusu.

Jinak organizace závodů dobrá, až na pár chybiček. Jde vidět, že tam ty závody chtěj opravdu pořádat…

Katarina.

Za fotky děkujem Prochajdovi, jehož celá galerie je na rajčeti. Jo a všichni se koukněte ke Kátě . A taky třeba semhle…

Po naprostém vypuštění reportů DH za hranicema naší republiky z repertoárů článků na MTBS jsme se s Katarinou Tothovou dohodli, že nám bude občas reporty ze svěťáků a dalších podniků psát. Neboť to je to, co by jsme měli především sledovat, jak to našim ve světě frčí, co se děje na špičce DH, 4X, a ne jen co dělal Čárys a friends o víkendech. Takže já osobně děkuji velice Káťě, za nabídku, a první vlašťovka, sice trošičku opožděně, ale je tady. Co se dělo na Mistrovství Evropy – Inside klik

Odjíždíme ve čtvrtek v noci z Prahy a v pátek ráno jsme na místě. Cesta byla bez problémů a zbytečnýho čůrání – jsem se snažila.

Ubytování máme v hodně dobrym hotelu. Aspoň z venku to tak vypadalo. Ale někomu nešlo spláchnout a nebyla tam wi-fi. Snídaně a obědy jsme měli ve stylu švédských stolů. Personál zvyklej na zájezdy důchodců trochu nestíhá.

Od jedný je trénink. Jsou dvě lanovky, jedna vozí jenom do půlky tratě, odkad startujou mástři. Chudáci. Když vidí, že i juniorky jedou celou trať. A druhá jede až nahoru, ale je od depa 2 km. Jednou jsme to jeli na kole a nic moc, Matěj vypadal na umření.

První část tratě je docela prudká a povrch je jako na Bouřňáku, vlastně to tam vypadá jako na Bouřňáku. Jsou tam nějaký dřevěný lávky, který mi nedávaj smysl.. a zbytečně mě to vyhazuje z mýho obvyklýho pomalýho tempa. Jednou  i o jednu zakopnu předním kolem. Nejtěžší úsek týhle části i celý tratě je přejezd kolem stromu přes kořeny a kameny. Dá se to skočit nebo objet. Skokani to minimálně každej druhej pokus seknou ve skalce za tim. Ten, kdo to objíždí, tak většinou přes nožičku a hrozně se tam ztrácí.

K druhý části trati se jede po hodně, ale opravdu hodně štěrkový cestě.. hrozná věc. Tohle, otevřená lanovka a lávky jsou mým největším nepřítelem. Když vidim jak to tam všichni klopí, kameny jim lítaj od předního a zadního kola, chce se mi brečet.. Nájezd do mástersovskýho lesa je přes kořeny a jílovitej jíl, kterej to nedá zadarmo. Moje vytažený sedlo mě na tomhle úseku často trestá, ale pořád jsem přesvědčená o tom, že takhle to mám dobře nastavený. Pak se to vytáhne nahoru na kořeny a hned dolů přes dva schody. Někdo to skáče.. bože.. Já si chci skočit přes poslední kořen v tomhle lesíku a ve chvíli, kdy se snažim zabrat mi to uklouzne.. Ďah!! Ufff.. „Im o.k.“ Hodní kluci tady jsou, opravili za mě přetržený mlíko.

A potom trať připomíná bike park. V klopenkách je to hell. Taková rychlost? Jako na playstationu! Vjezd do lesa, prudký  kořeny, zatáčka, na lávku a skok přes  potok. Skočila jsem to na první pokus. Čas na pochvalu. Jsem na sebe pyšná. Potom je chvíli louka, poslední les a poslední technika.. prohoupat, proskákat.. v mym případě sebrat každou díru (poslední den už je to opravdu o ruce) a louka.. louka.. louka.. přeeeeeescesťák, kterej dávám taky napoprvý.. dres vlaje, kraťasy vlajou…aaaahhh.. mám z toho dobrej pocit.. čas na další pochvalu.. v příštích jízdách se to snažim whipovat, ale jednou, jednou se mi to nepovede vrátit, křeč, dopadám na bok, kolečko dostává nažrat, Kačenka má dvě strachem naplněný očička.. ale ustává. Pak už jeno hamtačka po louce.

Mástři jedou závod už v sobotu. Míra Pek na druhym míste! Hasič myslim 6. misto. Ještě je tu Jarek Chytil a punkáči Čižinský, který chtěj odjet, ale nemůžou, protože si vybili v autě baterku. Haha! Nevim jak dojeli, ale zůstali celý.

V neděli závodí juniorky, junioři, elite a ženy.

Junioři Erik Krimmel a Hany aká Dr. Zeudberg se poroučej k zemi. Neni tady Mrázek, že prej se toho dobrovolně vzdal a nechal místo pro někoho jinýho, lepšího.. nebo to takhle nebylo? Už si nepamatuju přesně.

Juniorky: Terry Hot. Přijela s Helenou „Grilem“ Boškovou. Nepřehlednutelná dvojka. Z Terezy na otázku, proč netrénuje, vypadne: „Já myslim, že je lepší, když nebudu vědět co mě na tý trati čeká a tak se nebudu moct bát.“ Výborně! Řekne si to jenom tak před Takačem. Dělá si srandu? Já bych si za to vyslechla půlhodinovou přednášku o nezodpovědnym přístupu k závodům, kdybych se to bývala vůbec odvážila říct. No i když moje ztracený rukavice, zapomenutý číslo a spousta jiných takových věcí mě zase řadí mezi největšího zmatkáře celý výpravy a poslední den se nehnu z místa, aby se někdo 2x nezeptal jestli mám všechno. Vždycky si myslim, že mám všechno. Tereza když je na startu a vidí, že se všichni rojížděj, začne se rozjíždět taky.. a přitom předvádí orgazmus. Junioři a juniorky nevěři. Pak se rozjede a upadne v první zatáčce. Helena Bošková perlí, když Krabovi radí jak má co dělat a nakonec ho stejne seřve, že je piča a ne mechanik.. hihi..

Chlapi: Těch je tu hodně. Vlasta Hynčica, Charvatbros, Vagner, Kaštan, Mikulenka, Čep..
Matěj v kvalifikaci ochutná místní hlínu, ale stejně je rychlejší než Šimon, kterýmu to taky dává pořádně sežrat. Jinak Matěj musí na start vždycky o něco dřív, protože než se zatejpuje a navleče na sebe všechny ortézy, mohlo by být pozdě. A když už si jednou nasadí rukavice, tak si je může sundat až před spaním.. A Krabovi hrozně smrdí sádra! Matěj napálí finále a dostane se do hotseatu. Můj kámoš je v hotseatu! Jdu za nim. Bolí ho prdel a chtěl by být do 15. místa. Nakonec je devátej!!! Adam Vágner se v prvnim lese potká s divákem a vyoutujou se. Nechtěla bych v tu chvíli stát vedle Adama. Nechaj ho jet ještě jednou, 15 minut po startu posledního. Jenomže se to trochu nepovede a rozseká se. Má něco se zápěstím a vlastně vůbec neví jak to odřídí domů sám. Rozhodně si chvíli nezazávodí. Bude muset odpočívat. Fuj.

Ženy: To jsem já. A bez diskuzí Radku, Tommaassi, Maňasi a jiní jim podobní… Jednou je to tak v licenci a tak to zůstane. Tečka. Já v tréninku  dobrý, v kvalifikaci nejtragičtěji za poslední 2 měsíce a ve finále 13. místo. Čas nic moc, první mi dává skoro minutu, ale bejvalo to horší.. Přijelo pět francouzek, z toho 4 byly na 1. až 4. místě a Sabrina Jonnier upadla.

Konec závodu, ale ne výletu. Krab mě v jednu v noci přivezl na hlavák do Prahy a mě jede vlak až ve 4 ráno. Sedim si takhle na lavičce v hale, čtu si knížku a přídou policajti, že tam nemůžu být, že je tady zavřeno od jedný do půl čtvrtý. Coo? Kdyť mě tam venku někdo zbije a sebere mi kolo. Jsou nekompromisni. Otřu slzy a jdu za ochrankou.

Ta mě nechává přespat zamčenou v druhym patře. Doma jsem v půl osmý, v osm v práci a ve čtyři odpoledne v posteli.

Konec výletu.

Katarina.

Teda, naprosto vyčerpávající a super informace.720.cz moc děkuje K´áťo, a vy si zkoukněte její strínky, neboť to je v dnešní době snad jedinej aktualizovanej server , co se týče sjezdu za hranicema naší republiky. Děkuji za report, fotky, vše.