Milý 720 deníčku, předem se Ti chci omluvit, že Ti píši poprvé a pravděpodobně naposled. Píši Ti především proto, abych se vyzpovídal ze svých pocitů, dojmů, strastí, slastí, náplastí…abych si do Tebe zaznamenal své jednodenní zážitky z jednoho melancholického podzimního dne.

1)   Ty voe, vstavačka v 4:50 je celkem ceres, ale Nescafé classic Tě zocelí. Kdybych nebyl včera líný prase, tak si dávám ještě leháro, místo toho, abych drtil účetnictví i přestože odpisy dlouhodobého majetku jsou velmi interesantní záležitost. Classic nestačí, jedu z kopce, vařím presso, táhne se jak asfalt, muhá, to je ono!

2)    Přesun do školy, kafe působí, mam dobrou náladu, cítím se čilý, na oko vypadám před kantory jako vnímavý žák, mysl je však bůhví kde. Leč to říkám nerad, EOADC (čti Evropská obchodní akademie Děčín) sucks. Čas od času se Ti to některý učitelky snaží zpříjemnit (viz. foto), ale není to stále ono. Nebaví mě to, o matice dostávám spásný nápad jít se vychcat a protáhnout si záda na chodbu. Potkávám Kubajsze, bloumá po chodbách, prý nese třídnici či co. Domlouváme se, dnes to vypadá pouze na pojezd ve dvou, slunko svítí, blýská se na lepší časy. Interval mezi 8:00 a 13:20 bych shrnul do jednoho slova „NUDA“.

jak to muže být s takovouhle učitelkou nuda? 

4)    Je mi šoufl, sotva jsem vypadl ze schooly, už před ní zase stojím, naloďuje se starej mořskej vlk Kubajsz, celou cestu mi coby suchozemský kryse remcá do řízení „držíš to jak prase joystick, kdybych řadil jako ty, tak mě fotr zabije, drž ten volant obouma“, dělám že si beru jeho rady k srdci, díkybohu za chvíli už stojíme před jeho barákem.

5)    Musím Ti říct, deníčku, že Kubajsz má velice hezké bydlení, zahradu plnou dirtů a taky moc hezkého psa. Chtěl bych žít jeho život a řídit jako on. Promiň deníčku, přiliš jsem se zasnil.

6)    Volba co se týče svezení padá na BUKU trail, můj a Kubajsze osobní trail. Dáš si kousek XC od jeho baráku a jsi tam. Začínáme fotit v pěkný aleji, vzniká pozérská fotka, běžný „čtenář“ dolekop.com ji neocení.

Jedeš si v pohodě alejí, vidíš výjezd po pravý, lámeš to dolů a už se vezeš, víceméně bez jedinýho šlápnutí. Trail vede v podstatě z takovýho prudkýho hřebenu. Začátek se vezeš na příjemné římse, po chvilce se objevují malý kořínky, který Tě stahujou. Ano, jeden si mě hned stáhl, paráda, para kotoul, končím u fotícího Kubajsze, bota pod kolem…supr, řežem se, nic nebolí.

Trasa je to fakt zábavná, po dalších pár metrech se rozděluje. Vybírám si o něco těžší variantu, námi důvěrně nazývanou tobogán. Jedu, jedu, pózuji, pózuji, sekaj se mi kliky, nějak to nekočíruju, jdu ven. Viz fotka superman. Super dopad, ruce, držka, záda. Slyším jen Kubajsze úchylně škodolibej smích. Fotka se povedla, to je mi jasný už ve vzduchu.

No nic, stále nic nebolí, fotíme se dál navzájem mojí novou hračkou…Nikon D40, celkem šikovnej kompakt…a pasuje na něj i Kubajszovo externí blesk…paráda. Kořeny, který jsou všude vlastnoručně odkrytý Kubajszem jsou opravdu moc, jak deštnej prales s anakondama. Zkouším i lávčičku, abys neřekl deníčku. První pokus fajn, druhej trošku na rypec, laťky na dopadu jdou ven, já taky…nic nebolí, je to paráda, prolítl jsem se hned dvakrát za sebou. Když se daří, tak se daří.

Kašlu na to, uchyluju se radši ke každodenní činnosti a tou je focení Kubajsze. Tradičně mu pořizuju katalogový fotky, jak na sjezdu, tak na lávkách a skocích.. Kubajsz těžko zkousává, že se mi daří lepší kousky než jemu;-)

7)    Ty kravo, deníčku, zima že bys psa nevyhnal, balíme to kolem šestý večerní. Než se vydrápem ke Kubajszoj dom, tak skoro úplná tma, podzim je krutej, moc krutej. Kubík je výjimečně gentleman a umeje mi karboňáka, bůh mu to oplať.

8)    Jedu domů, dávám si večeři, doplňuji hladinu kofeinu a jsem spokojený. Avšak, nevěřil bys…kubajsz si jede pro fotky…neskutečný, jeho se jen tak nezbavíš. Prohlíží si tu fotky, dělá něco na svém webu, vytýká mi že jsem se ještě nemyl a mizí konečně v černé tmě…oh dío

9)    Snažím se relaxovat, uháním webmastera  http://koloshopteam.cz , hraji si v PS (tattoo pohoto) kubajsz pořád píše a chválí fotky co nafotil…snažím se učit, jsem línej…budík nastavuji zas na 4:50….

10)    V pul jedenáctý za zvuku písní z  http://foundtrack.blogspot.com/ upadám do hlubokého kómatu.

Takže to by byl tak nějak shrnut můj běžný den, milý deníčku. Vše co jsem Ti chtěl říct o mém 22. říjnu 2007 jsem Ti řekl. V tomto období se dny od tohoto příliš neliší, pouze sem tam fitness, nebo plavání a teď především to focení, který mě moooc baví.

Sbohem Tvůj Buba

další deníčky máme tady : katarina , Andy , Kubajsz , Robyn Trnka