KTO je každoroční otviracka sezony nejmladsiho rakouského ledovce a festival plnej contestu,testovaní,muziky a totalne pohodovejch lidi který milujou jednu společnou věc-SNOWBOARDING.
Letosni rocnik byl bohužel poznamenán malým množstvím sněhu a vysokými teplotami které znemožnily umele zasněžovaní.Umožnilo nám to prohlídnout si jak se kaunertalsky ledovec rok od roku smrskava a uvědomit si jaké stesti vlastně máme ze nase generace jeste zná co je to sníh a muzem lyzovat a snowboardovat.Spatné snehove podmínky znamenali ze letos nebyl v provozu snowpark ani velkej set skoku tak jak jsme kazdorocne zvykli!Podmínky pro freeride byly samozrejme znacne limitované a ledovcové trhliny se na nás smály o trochu víc nez obvykle.
Ovsem nic co by naši hardcore partičku mohlo rozhodit.Ve slozeni Kapitán Krizak,Maca(kapitánova děvka),Pepeq(under cover student),Tomaass(medialni hvězda) a posranej Camell(mel jsem zazivaci problemy,prujem,čural jsem zadečkem…) jsme opět po roce osedlaly petimistnej karavan Ford Transit Katamarano.Ve svijanech vyzvednout sud Trinactky,zastavit se v Knezmoste v chrámu cholesterolu a nakoupit hodně masa.V Praze naložit Macu a v Mnichove Camella a po osmi stech km zaparkovat u reky v Kaunerskem udoli.
Narazit sud a KTO muze zase zacit.
Plan byl letos jasnej.Vyjet v patek ráno nahoru na ledovec a zůstat tam az do neděle.Bydlení v karavanu nahoře na parkovišti hned pod ledovcem nám umožňuje predevsim ranní brzké jezděni a odpoledni,vecerni a nocni radovánky na osamoceném ledovci uprostřed nadhernejch hor které máme jen pro sebe.Dole v udoli sice zuri Vostra party ve stanu,my ale raději sedíme v horách pod hvezdama u ohne s pivem a zmrzlou pěnou.Pocasi slibuje patek pod mrakem,nocni snezeni a slunečnej víkend.
V patek ráno teda vyjizdime karavanem az pod ledovec,parkujem krasně rovně(at nebydlíme nakřivo!) na prázdnem parkovišti,snidame a jdem obhlídnout Testival.Je tady prez 40 SNB znacek a testovat se toho da fakt hodně.Prkna,vazani,boty,lyze,brejle…..Všichni jsou super ochotny a vylozene chtej aby jsi testoval jejich nové naleštěne produkty. My jsme jak v ráji-nikde nikdo,stany narvaný vsim a jen pro nás.
Testujem poctivě celej víkend 3-4 prkna denně a zkusím udělat takovej malej přehled toho co jsme vojely a jak to slo.Rad bych zdůraznil ze nejsem zadnej freestylista a poskakovac.Mam to rad tvrdý a dlouhy na rychlou a zběsilou jízdu at uz na upravené sjezdovce nebo v prašanu.A podle toho jsem taky vybíral test prkna.Kluci testovali i ruzne meke zvejkacky a třeba vám k nim něco řeknou v komentech.
Prkna:
Ride:Machete-super agresivní rychlá mačeta totalne bez vibraci
Machete GT-trochu pomalejší sestricka která nemá zadnou chybu,ale ani nicim extra nevyniká.Takovej allround fun board
Slackcountry-nejrychlejší prkno celého víkendu,krasně drzi v dlouhém oblouku v totalni rychlosti.Hrana se zakousne a nepusti ani na mega ledový plotně.
Volkl:Squad rocker-trochu mekota na můj styl jezděni a dost komplikovaný vazani s kterým jsem bojoval dost dlouho nez jsem ho nastavil.
Nitro: Pantera-je legenda která fakt nezklame.Jede,drzi a strasne toci.Na to jak je tvrdý je fakt dobře ovladatelný i v nizke rychlosti
K2: Turbodream-Jediné co jsem z Pepka o tom prkně dostal je ze je tvrdý jak včerejší rohlík…
Tomaass nám mozna řekne něco k Nitro Eero Ettala a LTB banana…..
Boty:
Tak já mam deset let starý burtony a protože hodně jezdím v Back country,slapu mnohakilometrový hiky na sneznicich a občas v těch botech stravim par dni v kuse mam je proste paradne vyslaply a pohodlný jak domaci backurky.Novy boty jsem fakt nechtěl,protože je budu muset zase vyslapnout.Letos jsem se ale rozhodnul otestovat nové a byl to docela sok.Takovou kontrolu nad prknem jsem nemel uz hodně dlouho a moje starý rozvejkany burtony mi ji proste nemuzou poskytnout!Nastal čas upgradovat,ale pohodli je stále velice dulezite,protože hikovat v nejakejch supertvrdejch skorapkach fakt nehodlám.Po kratší diskuzy s típkem od Vans bylo jasné ze jejich novej model V-66 je presne to co potrebuju.Pohodlná oldschool botka,Tvrdá vzadu,meka vepředu,poctivá tkanička a zadnej ultra moderni system.Fakt bota pro mně!Vyzkoušel jsem taky jejich vlajkovou botu Infuse a ta kontrola prkna v těchto botách je fakt užasna. Hikovat celej den bych v nich ale nechtěl.
Testival je proste ten hlavni důvod proc sem jezdím a je skvělý ze si kazdej rok muzem udělat obrázek o tom kam se ta SNB industry posouvá a mít tu sancy to vyzkoušet na vlastni hrany.
Dalším dost dobrým důvodem proc sem přijet je samotnej Kaunertal resort. Fakt magicky místo uprostřed hor,nikde zadny stavby a města a kdyz večer vsichni zmizej je tam tak krasně.Byli jsme tam opět jak v raji.Celej den jezdis s partičkou kamosu na novejch fosnach,slunko sviti a prašan strika,dole ceka pohodlnej vytopenej karavan,venkovní teplota udržuje sud piva krasně chlazenej.Vytahnes kolo a das par dropu a v neděli sjedeš az dolu do udoli.Kapitolou samou pro sebe by mohla bejt mistni trampolína.Maj tam tri vedle sebe v kleci a muzes skákat z jedny do druhy.Rozjeli jsme tam slušnou nocni show pod hvezdama.Skákat tam v 2500 m nad morem není uplne zadarmo,ale krasně se pak spi.
KTO 27 zahájilo novou zimní sezonu12/13 a já jen cekam jaka bude.Slyšel jsem ze zviřata se připravujou na fakt krutou zimu a to extremni pocasi posledních par let tomu nasvědčuje.Ja jen premejslim kam to letos vyslat.Moc rad bych se letos vratil do BC kde jsem loni zazil ten nejlepsi prašan ever.Jsem pozvanej do Saas fee kde jsem nikdy nebyl a je to tam paradni.Musím do Sestriere za kamosem a ani tam to neznám.Chci zkontrolovat novou lanovku v Alpbach.Rad bych pojezdil Česky hory a podíval se do Skotska.Strasne chci ochutnat Japonskej chapmagne pow.Chci do Kashmiru a pojezdit v Iranu.Taky bych uz konečně rad zariznul ublouk do nejakeho Irského kopce,protože uz jsem tady pet let a nedari se mi to.Miluju snowboarding a chci ho dělat porad!!!Mějte všichni paradni sezonu,uzivejte hory s respektem a snad se někde potkáme.
Video:
Travel,ride free,enjoy
]]>
Není nad to se jet po ránu projet na kole.Rozhlídnout se jak je na světě krásně a protáhnout se! No a když už jsi tady…v Africe… Camel zase lítá po světě s kolem. Inside víc léta.
Trochu si přivstanu a v půl šestý už šlapu do pedálů.Po ránu je afrika nejkrásnější, speciálně po noční bouřce která jsete pomalu doznívá, pára stoupá, všechno voní a teplota vzduchu je zatím snesitelná.
Čeká mě asi 60 KM k vodopádům ve vnitrozemí a zpět na pobřeží v oblasti Mbotyi, Transkei, JAR.
Na rozehřátí si dám na lacno 10 KM mega prudkyho stoupání. Lehkej ranní déšť se mixuje s potem a já zatínám zuby a šlapu dál. Kopec zvolňuje, slunko pomalu vyhrává souboj nad mraky a červená hliněná cesta mě skrz plantáže čajovníku přivádí po 22 KM k prvnímu vodopádu. Jmenuje se Mbawe a měří 105 M. Můj plán dát si pod ním sprchu asi neproběhne, protože dolů se prostě nedá slézt a tak se aspoň nahoře koupu v řece, dám si snídani a namažu sluneční spáleniny čerstvě nařezanou aloe verou, pozdravím pasáky koz a frčím dál.
Cesta je teď skoro stále po rovince a tak netrvá dlouho a na 37 KM dorážím k Angells Falls. Vedro už je fakt slušný a tady už se fakt vykoupat musím. Cesta na dno není zadarmo, všechno klouže, chytů málo, ale za 20 minut jsem dole a zacinaj vodní radovánky. Snažím se doplavat až pod 30 m vodopád, ale proud mě neustále strhává zpátky a nakonec ho musím obeplavat zezadu, potopit se a proud mě vyflusne vepředu jak raketu. Tahle zábava me zaměstnává na dost dlouho až už mě je fakt zima. Navíc mě začíná vrtat hlavou jestli tady nejsou třeba nějaká zvířátka jako třeba hadi nebo něco. No raději lezu ven a vyhrejvam se na slunku.
Připadám si jak Glum!
Je čas do toho zase šlápnout než se udělá nesnesitelný vedro. Mírně z kopečka skrz stáda krav a pár vesnic zpět na pobřeží. Na 50 Km uz mě od pláže dělí jen vysokej útes a sjezd jak do pekel. Teď bych potřeboval hodne zdvihu a dobrý brzdy, ale nějak to zkrosim dolů i na tom co mám. Adrenalin k snídáni – Beru!!
Slíkačka a skáču do vln indickeho oceánu. Slunce už je vysoko, červená kůže pálí a tak dávám cerstvej nátěr aloe vera které je tady všude dost pro všechny.
Teď už mě čeká jen jízda po pláži, ale ani ta není tak lehká. Musím se držet blízko u vody kde se písek tolik neboří a trochu to jede. Cestou brodím pár řek a přenáším prez útesy a do kempu dorážím akorát na snídani. Je stále brzo ráno a já sbírám energii na dopolední surfing.
Bude to zase další dlouhej den v Jižní Africe a bude stát za to!
Travel, Ride free, Enjoy
Camell
|
Ano Další ročník Kaunertal opening je minulostí. Uz tam pár let jezdím a kazdej rok se to snažíme trochu zdokonalit.Letos už jsme to ale tak poladili že příští roky už fakt nevím co zlepšit!
Turnovská partička vyráží už ve Čtvrtek po obědě a Já se už tradičně připojuju v Mnichově na letišti.Čekám v teple terminálu,přijíždí karavan,nezastavuje pouze zpomaluje a Já naskakuju na palubu výletního parníku.Příští zastávka Kaunertal.
Jsem nominován na prvního důstojníka a mám podávat směrnice kapitánovi ze zádi našeho katamaranu.Cestu znám i poslepu a tak se o to víc divím když parkujem straceni někde v horách v půl druhý ráno a kapitán má dost.Přesto ještě narážíme sud svijanske 11-protože ne jen Rohozcem Turnovak je živ i když Rohožka je nejrychlejší sjezdový pivko-zajezdíme na horskej kozách,kapitán razatne odmítá návrh vzit jednu kozu dovnitř a nočním údolím se rozléhá jekot KOZZZZYYYYY.No slušný divadlo!
Ráno zjišťujeme že jsme nedaleko a v deset už jsme nahoře na ledovci.Já to tady fakt miluju.Modré nebe,nikde ani mrak,celkem dost prašanu,žádný lidi…..
Další věc která mě tady fakt baví je Testival.Prkno už sem ani nevozím a testuju co to jde.Sněhové podmínky přejí freeridu a tak neváhám a jdu do Voelkl stánku pro ultimatni prasanovou zbraň Voelkl Selecta.Tomaass bere Voelkl Squad a jupi nahoru.Začíná bitva kdo toho vic rozjezdí a Selecta mě zase totálně dostává.Jízda jak na surfu.Odpoledne jeste měním za Voelkl Soulsurfer kterej ma podobné vlastnosti v prašanů,ale o proti Selecte drží dobře i na upravené sjezdovce.
"Time flys when you having fun" takže netrvá dlouho a je tady večer a pada rozhodnutí zůstat spát nahoře na ledovci prez noc.Následuje totální okupace.Sud byl narazenej uz od příjezdu a pivo je jak křen.Chutná mi i pěna,protože je zmrzlá a křupavá.Guláš,pivo,oheň,trampolína….
Brzo do postele brzo z postele znamená že ráno po deváté uz drtíme manzestr.Los dnes padl na stánek K2 u kterého zůstanu po zbytek víkendu protože ten level profesionalizmu kterej tam udržujou se prostě nedá ignorovat.Beru prkno a hlásím které bych rád potom a když přijdu zpět už na mě čeká a tak to šlo celé dva dny.SNB pohádka.Začínám opět freeridovou mašinou K2 Gyrator a jak se postupně menej podmínky tak ja měním prkna prez K2 Turbo dream ,K2 WWW,a na závěr dávám pár rychlejch jízd na supr stabilním K2 Raygun.Jasně že každé z prken má své zaměření,ale K2 Turbodream byl jako doma úplně všude!!Fakt nejlepší prkno a pro mě jednoznacnej vítěz ultimatniho víkendového testu v nejrůznějších podmínkách!!Loved it!!
Den se každopádně vyvíjel dost slušně a bylo jasný že dneska se to bude muset zapít.Ráno ježdění na lačněj žaludek a v 11 snídaně dvou piv a půl flašky kořalky.Kazdej čumí na ten náš pojizdnej bar a souhlasně povykujou z vleku že jako Octoberfest na Kaunos prostě patří.Největší bomba byla když si k nám přišlo posedět pár bavoracek.Ty nebublikovatelne hlášky co na ně klucy rozjeli mě poslali do kolen.Přijelo dalších pár znamejch a rozhodlo se že večer teda zpět do údolí na to super párty.Fráze "Folow your instict" má fakt něco do sebe.Za uplynulejch šest let se my nějak podvědomě na tu párty nikdy nechtělo a teď už vím proč a už tam fakt nikdy nemusím.Policejní buzerace jak kdyby tam hrál Barak Obama a většina lidí raději kalí v karavanech z kterejch tam udělali festivalové městečko.Nahore na ledovci bylo fakt líp.
O nedělním ježdění s opicy na zádech se asi nemá smysl rozepisovat a tak zbejva poděkovat všem zúčastněným,sponzorům a organizátorům.Byl to fakt nej Kaunos Ever!!
Tak treba zase za rok!!
Travel,ride free,enjoy
Camell
|
Kazdej z nás už to někdy zažil. Není nad to když jses v nějaké nové lokalitě, kterou neznáš a někdo z místních Ti řekne: "Pojeď za mnou, ukážu Ti to tady! Přesně o to se pokusila partička filmařů Anthillfilms, kteří mají za páskem skalpy jako Collective, Roam a Seasons.
Darcy Witteburg a jeho filmová Crew nás zavede do mnoha míst v Britské kolumbii, ale podíváme se třeba i do Mexika a na Nový Zéland. Skvělá práce s kamerou v rukách Darren McCullough a Colin Jones přináší spousty akčního ježdění s citem pro detail panenské přírody Kanady. Nechybí oblíbená "Cable cam" a "Helmet cam". Záběry ze Zélandu jsou z větší části pořízené z vrtulníku!
Film je rozdělen na několik častí podle lokalit. Ty na sebe nijak nenavazují a filmu tak bohužel schází trocha děje a plynulosti.
Postrádající flow však nahrazuje action, kvalitní ježdění a hvězdná jména.
Na rozehřátí nás Matt Hunter a Kurt Sorge provezou po Kamloops v srdci BC.
Následuje sekce bike parků:
Whistler – Thomas Vanderham, Brendan Fairclough
Silverstar – Geoff Gulevich, Kurt Sorge, Brandon Semenuk
Mt.Washington – Cam McCaul, Darren Berrecloth Sun peaks – Thomas Vanderham, Matt Hunter
V bezbarvé noci září pouze trička Cam McCaula a Ben Boyka v další sekci plne triků z Windels, Mt.Hood, BC a během výstřelů z brokovnice se mrkneme na pěkně vysejplej Brads yard, Kamloops kde Kurt Sorge a Geoff Gulevich skáčou hodně vysoko!
North shore, dřevěné lávky atd. jsou dnes už světově známé, ale podle slov Thomase Vadrehama lávky nejsou vše co může Nord shore nabídnout. Jezdí rád rychle a technicky a koho lepšího k tomu přizvat než vítěze svetového poháru Sama Hilla, kterej si přivezl sebou hodně špatný počasí a po pár záběrech se někam záhadně vytrácí!?
Následuje trocha exotiky a mexické pohodičky v Punta san Carlos. Spousta prachu, prudké sjezdy a surfing.
Před kamerou za riditkama Geoff Gulevich, Matt Hunter, CamMcaul.
Zpět do BC, Sunshine coast. Skoky a tricky! To je Stevie Smith a Brandon Semenuk.
A proč to na konec neposlat na druhou stranu planety kde se představí ve vysoké rychlosti Gee Atherton a Stevie Smith.
Čtyři roční obdoby v jeden den. To je Queenstown, New Zeland!
Filmu se rozhodně nedá vytknout rychlost. Jezdí se fakt na hraně. Bohužel se filmu nedaj vytknout ani brzdy – najednou je prostě po všem. A to je škoda! Kvalita ježdění je fakt vynikající. Koukáš s otevřenou hubou, ale než ji stihneš zavřít tak jdou titulky. A to přináší nechtenej efekt kdy si řekneš : A to je všechno?
Skoro se mi i ten článek nechce dopisovat a nechat to prostě jen tak viset ve vzduchu, ale neudělám to. Film zkoncil, jdou titulky, ale spát se nejde. Tohle není movie na dobrou noc. Chci jit ven jezdit moje lokalni tratě. Pravě dokoncujem jednu sjezdovou trať kde jsme několik měsíců potili krev. Pravě dnes tam bylo spousta lidi poprvé a ja jim řekl. Just follow me.
Jejich úsměvy na tváři pro mě jsou víc než slova chvály! We had a good time.
16 dubna proběhla premiéra Follow me na bike festivalu Sea otters Classic, Monterey, California. Víkend plnej ježdění, Filmu a Párty. Světová tour filmu je v plným proudu a brzo dorazí i k nám. Víkend plnej ježdění,filmu a párty!
Česká premiera snímku Follow me
19 cervna 2010
Letni kino,Turnov
C U
Camel,
Ride Park team
trailer a stránky co vám nesmí uniknout…
Čtvrtecni říjnové ráno mě budí mamka povykem "Nikam nejezdi! Venku je hromada sněhu! Kalamita! Silnice nejsou sjízdný!!" Jel jsem stejně…a report je vevnitř z října, kdy ještě byla zima…
Napůl stále ve snu přemítám poopicni myslí kdo se zbláznil. Já nebo Ona?Je půlka října proboha!!!
Vykouknu z okna a na otlačené tváři se mi začne kroutit úsměv kterej tam vydrží po další ctryri dny. Venku je snad půl metru sněhu a my odjíždíme na rakouský ledovec Kaunertal kde se koná 24 ročník legendárního SNB festivalu Kaunertal Opening.
Tak je to zase tady. KTO je pro mě vždy začátek zimní sezóny a tak proč nezačít festivalem na ledovci. Jezdím sem už pět let a pokaždé je to velice speciální víkend a to ze dvou důvodů. První z nich je ta lokalita Kaunertal.
Už cesta nahoru na ledovec stojí za to. Od brány národního parku vede 26 km suprové asfaltky s 29 zakrutama ideální na odpolední DH skateboarding. Fantastické vyhlídky, vodopády, kamzíci, ledovcové jezero a totální ticho – to je Kaunertal. Asi v půlce cesty je první parkoviště 2100m z kterého jede ctryrsedacka až na ledovec 2750m. Ranní ptáčata ale můžou vyjet autem až nahoru na festivalové parkoviště dokud se nenaplní.
Areál není velkej. Dvě kotvy se táhnou nahoru a koncej neskutečně prudkým kopcem kterej doslova trhá snowboardistům nohy a když vypadneš, čeká Tě dobrodružná cesta mezi ledovcovejma trhlinama zpět dolů. Novinkou je osmikabinka na Karlesspitz 3160m která má vyhrejvane sedačky a v letošních mrazech které tam panovali byla darem z nebe! Fantastickej je především snowpark vyšejplej speciálně pro fetivalovy víkend a je hlavní víkendovou atrakcí. Celému areálu dominuje Weisseespitze 3535m kam mají v plánu do budoucna vytáhnout další lanovku až jim led dole roztaje.
No a Festival? To je kapitola sama pro sebe. Pozvaní jezdci si to rozdavaj mezi sebou a amaterama na railech, boxech a ve snb parku.
Osterraich punk&hiphop beat spouští laviny po celém údolí, evropská snowboardová heepi's komunita ve svich neskutečných oblečkách poskakuje na mega trampolíně a místní Polizie zkouší chytit kdejakého boba marleyho kterej se odpálí někde na kameni v horách. Komedie.
Festival je ale také o testováni nových produktů pro nadcházející sezónu. Letos to zachránil především Oakley Truck&Tent kde nám s úsměvem a ochotou půjčovali jednu brejly za druhou :) Půjčit se daj ale taky prkna, lyže ,vázáni, helmy atd. V pekelné zimě jsem musel otestovat taky vyhrejvanej Nord face stan plnej polštářů a LCD sreen. Spousta znamejch značek které tam každoročně jezdí se ale letos nezúčastnila. Skoda.
Byl to zkrátka letos trochu jinej Opening. Každoroční sluníčko vystřídal mráz, sníh, vítr a mlha. Ježděni v prašanu bylo super ale po pár jízdách jsem se vždy rád vrátil k polívce a grogu. Sobotní megaparty prej zase stalá za to a ja se ji opět nezúčastnil.
Big Thanks to 720 za pomoc s akreditací!Letos se nedalo moc fotit a tak přidám pár fotos z minulejch ročníku.Pojeďte za rok taky!
Travel,ride free,enjoy
camel
http://www.kaunertal-opening.at/
|
.jpg "kauerntal (1).jpg")
.jpg "kauerntal (10).jpg")
.jpg "kauerntal (2).jpg")
.jpg "kauerntal (3).jpg")
.jpg "kauerntal (4).jpg")
.jpg "kauerntal (5).jpg")
.jpg "kauerntal (6).jpg")
.jpg "kauerntal (7).jpg")
.jpg "kauerntal (8).jpg")
.jpg "kauerntal (9).jpg")
Ne, dneska to bude jinak. Nebude report z Karlovic. Ten bude zítra. Na dnešek jsem si pro vás připravil trochu Camelova pojetí léta, slunce, a bikování v deštným pralese. Neboť nejen ti, co se 3 dny váleli v Karlovicích na blátě, mají týhle český zimy dost. Léto a trip inside…Karlovice soon…připoutejte se, budeme přistávat…
"Připoutejte se prosím,budeme přistávat" budí mě lahodný hlas letušky Virgin airlines. Byl dobrej nápad se včera v Londýně vykalit, krásně jsem těch osm hodin letu prospal. Vykouknu z okénka a je rovnou podemnou! Karibskej ráj – svatá Lucie.
Vystup z letadla je jak skok do horke polivky. V minute ze me leje a beru utokem klimatizovanou letistni halu. Urednik me checkuje jednim okem a v mziku mam v pasu o razitko vic. Vylezem ven a chaos se rozjizdi. Potrebujeme se dostat do asi hodinu vzdaleneho mestecka Sufrierre a tady si asi kazdej mysli ze jsme vsichni v evrope milionari a pozadujou nechutny ceny za odvoz.
Anglicky bohaci odletaji vrtulniky do luxusnich resortu z kterych nevytahnou za celou dobu ani patu a my se domlouvame s mistnim bezzubim taxikarem Juliusem na rozumne cene a odjizdime do nejblizsiho kramku pro par studenejch piv a zmrzlinu pro ridice. Mistni pivo Piton chutna skvele a ja cestou do Sufrieree vytahuju z Julia obrovske mnostvi informaci.
Sufrierre je raj. Rybarska vesnice plna mistnich lidi, minimum turistu, maximum slepic, kohoutu a prasat, trh, ghetto, mistni dobra levna strava. Porad se tady neco deje, vstava se brzo a chodi spat hodne pozde. Kdyz se nehraje fotbal tak se hraje cricket nebo basketbal.
Nalevo od vesnice kouzelna plaz primo pod hlavni ikonou ostrova prez 500m vysokou horou Piton petit.
Rano se seznamuju s mistnim pohodarem Augustinem a domlouvame se ze zejtra na Petit vylezem.
Byla to drina se tam vydrapat a zabralo to 5 hodin totalni koncentrace. Augustinovi se cestou rozpadly boty a na konci uz jsem byl hodne pouzitej. O to vic jsem ocenil koupel v mistnim vodopadu i kdyz voda je volkanicky horka!
Gustin me informuje ze nejlepsi snorchlovani je prave kolem Piton petit a uz druhej den mu davam za pravdu. Ryby, koraly, kristalove cista voda a pohled do hloubky kam by se odvazil snad jen Carys. Obeplul jsem pod vodou celej Piton a ke konci uz me drzela pod vodou jen vidina koktejlu na druhe strane v luxusnim stredisku jallusis a water taxi zpet domu za zapadu slunce – je to fakt raj!
Napravo od vesnice se tahne mys Anse chastanet a krome dalsiho luxus hotelu skryva i dve prekvapeni.
Jednim je marine park kam nesmeji rybari a diky tomu je tam obrovske mnozstvi a druhu ryb. Neni problem plavat skrz tisicove hejno barakud nebo pozorovat nepreberne mnozstvi barev podvodniho sveta.
Prekvapeni druhe je duvod proc pisu tento clanek, protoze tohle je prece web o kolech a ne o tom jak se kdo mel na dovoleny! :)
Destny prales, 30 km trati vybudovane pouze pro bike americkym sampionem Juarezem Tinkerem, pujcovna a servis kol canondale.
Das 45 US$ nalozej te do lodi a odvezou do pralesa .Tam ceka pruvodce Tyson, dostanes kolo a jedete si projet zakladni vcelku zabavnej XC okruh. Nejvetsi narez je ta vegetace. Palmy, orchideje, bananovniky a zakerne se povalujici kokosy uprostred cesty! Z hlavniho okruhu je spousta odbocek na dalsi traily a zachvilku jsem to projezdil skrz na skrz.
Nikdy to neni daleko zpet na zakladnu pro piti, servis a nebo radu od pruvodce .Ten vetsinou lezi na plazi. Zacinam to mit najezdeny a poustim to vic a vic. Mokro kluzko a samosebou netrva to dlouho a jdu parakotoulem na drzku – no rikal jsem si o to. Stejne uz jsem uvarenej a tak jeste chvilku relaxuju u jezirek a pak zpet na plaz a na dlouho se zanorit do podmorskeho klidu. Kompletne jsem se v tom destnem pralese odrovnal. Jak je tam horko a vlhko tak se clovek proste uvari!
Celkove toho ma st.Lucia hodne co nabídnout. Z jedne strany divoky Atlantik s medovymi plazemi bez lidi a ze strany druhe kouzelny karibik plny podmorskeho zivota. Mistni lidi s usmevem vzdy poradi a po par sklenkach mistniho rumu uz se nikomu nikdy nikam nechce! Sehnat levne obycejne ubytovani nebyl problem a nevidim zadnej duvod proc bydlet v all inclusive five star hotel a bejt kompletne odriznutej od okolnoho sveta a mistnich lidi kdyz muzete bydlet s primo s nima za levno a v cistote. Levna letenka, sortky, ploutve a brejle. Nic vic nic min!
Travel, ride free, enjoy
Camel
|
Z Dublinského přístavu na dohled se tyčí nádherná hora mistnimi nazývaná Sugar loaf (pocukrovaný bochník). A tam jsem strávil víkend závoděním.
Z jejího vrcholu je krásný výhled na Wicklow mountains a Dublin bay. Tak právě tady se místní DH team Flow racing rozhodl postavit trať a uspořádat závod, protože irská zima neznamená Stop Dh závodům a momentálně je sucho až se práší za kočárem.
Diky kompletní absenci stromů byl dobrý rozhled po celé trati a všichni tak věděli co se kde děje. 120 rideru v sedmi kategoriích se sešlo na startu nedělního závodu a očekávala se velká bitva o sekundy!
Trať neskutečně rychlá. Prudkej start, přišlápnout, podržet prez odkloněnou pravou na skok a levým driftem do série prudkejch zavrenejch klopek. Tady byla v podstatě jedna průjezdná lajna, která se prohlubovala, ale koryto to nebylo. Z klopek ven přišlápnout na hranatej kámen, polet tak 2-3m ostrá pravá, drop a levá klopka. Rozdupej to na max, pusť ty brzdy chyť gripy a drž to! Naseduje tak 300 m už mírnějšího kopce s tahlejma zatackama a spoustou kamenů. Okolo tratě asi 1,5m vysoké keře plné bodláků. Jít tady ven z tratě znamenalo multiple piercing!!
Dole zrádná zpomalovací bažinka a jsme v půlce tratě. Znova rozdupat do táhlé kamenité pravé a v plné palbě na posilak. Dopad rovnou do uvolněné "rock garden" která se měnila díky pohybujícím kamenům po každém průjezdu a končila mírnou pravou. Prásk drop bacha spicatej kámen přesně uprostřed dopadu a zas to rvát co to jde. Full gas bez brzd na dlouhej posilak a druhá "rock garden" následovaná dlouhou pravou na konci zavřenou a prudce do leva na malej skok a z dopadu hned odrazit na kicker z bezedným dopadem prez redbull gate. Pravá rozmlácena klopka, díra jak hovado, levá klopka a 100m rubacka do cíle.
Viteznej čas kvalifikace 1,16min.Já to dal za 1,33min a stačilo to na 6 flek v kategorii masters. Místní football club nám půjčil parkoviště které jsme hned v sobotu zabrali a rozjeli poradnej Camp. Nahoru se bohužel tlačilo, protože tam není zadnej jinej přístup a tak jsme po pár treningovej jízdách začali grillovat, popíjet a brzo hup do dodávek a stanů se pořádně prospat.
Ráno zase krásně. Všude mraky lidí a aut – Classic race day. Jedinej záchod hned někdo ucpal takže všichni hurá do křáčí – no to byl hnus. Z repraku vyrvavaj Chillys a kazdej se sune nahoru potrenovat. Nalada výborná. Zpět dolů na lehkej oběd a už jsou tady dvě ostré jízdy.
Něco takového jsem tady ještě nejezdil. Tahle trať fakt má flow. Dole se předhání redbull s rockstar a hippy kočička nám rozdává podezřelé zelené povzbudivé koláčky. Někdo přitáhl minibus plnej americkejch studentek. Happy times!!
Celá tahle akce se konala ve vzpomínce nějakého irského horolezce který snad jako první vylezl na Eiger a pod Sugar loaf bydlel.
Jeho jméno samozřejmě neznám, ale rozhodně by ho ten závod potěšil stejně jako nas. Usmevy na tvářích odjíždějících říkaly vše.
Travel, ride free, enjoy Camel
|
Dnes se prostřednictvím Camela podíváme na legendarni spot kde se jezdi a skace uz prez dvacet let… Víc exotiky vevnitř…
Historie tohoto plácku ma své UP&DOWN a storys jsem uz slyšel hodně.
Bezmála padesátiletej bezdomovec mi vypráví: "Jo tady jsem zamlada skákal 5 metru do vejšky a tamhle zatim stromem vokroutil nejhezčí holku z okolí!" . Pověsti o zakopanejch mrtvolách které tu stále ještě čas od času hledá policie s miniJCB, Polák kterej si tu zlomil ruku a vysoudil na Park rangers mnoho peněz, což samozřejmě vedlo ke srovnaní všech skoků se zemí (ale to nebylo poprvé ani naposled) nebo obliba místních gangů využívat toto místo jako popravště dlužníků což jeden z nich pocejtil na vlastní hlavu námi zapomenutým perlíkem atd. atd.
Ano časy divokého západu neskončily a vy vítejte do Chuckys parku svaté Anny, severni Dublin, Ireland.
Chuckys jsem začal navštěvovat někdy v červnu 2007 a moc se toho tady nedělo. Centrální skok bez dopadu a pár klopek kolem za moc nestálo, ale ten potenciál z toho místa jen zářil!! Vsude super hlína, všechno schované pod stromama v suchu a bylo vidět, že dřív se tady asi jezdilo fest!
Párkrát jsem se tam zapotil s rejčem a lopatou,ale při další návštěvě zas všechno zničený, všude střepy a ohniště a brajgl.
Na podzim 07 se tady začali potloukat dva kluci s lopatama, věci se daly do pohybu a začala novodobá historie!
O patnáct měsíců později, mnoho lopat zlomených, stovky litrů potu a mozolů nespočetně tohle místo je CLASS!!!
Mame hlavní lajnu se šesti megaskokama odbočkou do bowl(miska) a dvěma klopkama Pumptrack kde můžes jezdit dokolečka a bez šlapaní pouze pumpovat…
Druhou menší lajnu která má dvě varianty a skoků asi sedm plus pár skoků pro děti na hraní když rodiče hážou lopatama:)
A tak nastal čas na křest ohněm.
Sehnalo se pár sponzorů a Gnar Festival byl na světě!
A stálo to za to. Termín zlaté advetní neděle způsobil pohodovou předvánoční náladu, téměř suché počasí napovídalo, že bude na co koukat, BBQ vonělo celým parkem a 80 riderů se mlsně oblizovalo a MONSTER&ROCKSTAR kept the spirit high.
Po vzpomínkách jak to tam vypadalo dřív bylo prostě skvělý vidět všude kola a mraky lidí a ta pohoda byla skoro neuvěřitelná. Začalo se na velké lajně kde dominovali především 20" kola, ale pár 26" se tam taky vešlo. Především různé vánoční dekorace dávaly moc.
Následoval skok do dálky, kde se pár lidi nepěkně rozstříklo, ale celej den se obešel bez zranění až na jedny pohmoždený žebra.
Very funy byl především závod na čas v Pumptrack. V jednu chvilku se nás tam nacpalo asi sedm najednou a bylo to guma na gumu. Na malé lajně se hodně trickovalo a padaly tam dost odvážné kousky, ale nejkratší den roku pomalu končil a dav řídnul až nás tam za tmy zůstalo zase asi pět – tak jak jsme se tam ráno potkali.
Úsměv na tváři říkal vše – Santa přišel dřív a tohle byl hoodně štědrej den. Akce se povedla dokonale a my už pomalu plánujeme letní festival – přijedete?
Za materiály děkujeme Calemovi !!!
|
Camel byl v Austrálii. Taky bych chtěl. A vy určitě taky. Nádherný fotky a obsáhlej report je tu. dálky se zobrazí, když klikneš na více…
Byl jsem tam,videl jsem to, vratil jsem se a ted vam o tom povim. Dalka strasna – je to snad na druhy strane planety nebo co!? Ale jel bych znova – stalo to za to. Mesic tam utece jak postrelenej zajic! Vsechno zacalo uz v Singapore, kde jsem zastavil a povaloval se na Indoneskem ostrove Pulau Bintan. Vrele doporucuju! Je to jen hodinku lodi ze Singapore, more a plaze cisty – idealni na snorchlovani, jidlo co more da – same delikatesy, lide prijemny a usmevavy. A na vic rozpulis cestu k protinozcum v pulce a ten casovej presun neni tak hroznej!
V Australii jsme pak projeli par nadrzi asi 2500km a nektery mista vam ted trochu priblizim.
Rutherglen: Tam jsme byli hlavne proto, ze se tam odehravala svatba nasich kamosu, ale jinak jsou tam vsude vinice – idealni objizdet na kole a ochutnavat! Po okoli se potulujou tlupy klokanu – doporucuju je pozorovat kolem zapadu slunce – to akorat vylejzaj z lesu. Mestecko je prazdny a klidny a celkove tam neni nic moc co delat a tak jsme vyrazili do hor.
Falls creek: To je horsky stredisko v narodnim parku. Docela dost sjezdovek, spousta stromu a krovin – skvele se mezi nima jezdi, vsude dropy ze skal, ale nic vysokyho, zkratka uplne idealni na nekonecne radeni i kdyz to tam neznas! Zrovna tam neskutecne zabijeli borci z Redbull stylewars na trech mega skokach a verejnej park byl 100% upravenej s asi 50 prekazkama. Velky je to dost, lidi skoro zadny. Vesnice pod snehem, bez aut a dopravu zajistujou rolby a opasane tereni kary. Lyzovani tam neni nic levnyho, protoze tam musis platit za vstup do narodniho parku + permice takze tak 130$ denne.
Kosciuszko National park: Predstav si jet dva dny lesem – to byla proste nadhera. Jedes skrz hory kolem 2000m nad morem, vsude vyhlidky s parkovistem, lavickama a grillem. Lesy a lesy kam az dohlidnes. Strasne moc zvirat, zadny lidi, auta, domy – nic!!! V zime musis mit sebou snehove retezy, ale muzes si je na jedne strane parku pronajmout za 20$ a na druhe strane je jednoduse vratis. Doporucuju vjizdet s plnou nadrzi, protoze cestou neni proste nic a jet pomalu – hlavne za tmy – tech zvirat je tam fakt strasne moc! Z parku jsme vyjeli primo u strediska Tredbo, kde kdyz vyjedes vlekama az nahoru muzes asi tak dvouhodinovou turou dosahnout na nejvyssi vrchol australie mt. Kosciusko a dat si paradni BC freeride… Z Tredbo uz je to kousek do Jindabyne kde se vsechno zeleny zmeni v zluty a hnedy a zacina poust.
Canberra: Kdyz Te nezajima politika, muzea atd., tak co sakra hledas v Canberra!? DH world cup – samozrejme! Protoze jinak tam uprimne fakt asi nema smysl jezdit. Svetak se odehraval v Parku Stromlo, kde vsechno lehlo pred par lety popelem a tudiz si tam zdejsi Dh komunita mohla delat co chtela. Stromlo je takova placata hora a kroutil jsem hlavou – jak se tam sakra muze jet zavod ve sjezdu!? Ale ta DH trat stoji za to – me se zamlouvala. Spodek teda pomalej a slapavej, ale vrsek plnej dropu, klopek a kamenu. Fanousci uplne poblazneny, ze to maj konecne doma. Zvonecky a troubitka a pojizdny lednicky plny chlastu. A strasna spousta rodicu z detma – to jsem cumel!
4X trat byla spis bmx a chybeli mi tam naky prirodni prekazky, ale nekdo to tak ma rad tak asi proc ne. 4x trat stala skoro milion dolacu a kecal jsem tam s typkem, kterej se rozciloval ze postavil svejm detem lepsi trat za polovicni cenu na jeho farme v queenslandu! Kamilovi jsem fandil co to slo, ale pet australanu na podiu ukazalo kdo fandil vic – to byl rachot!
V nedeli na DH zachcalo a vsechno se po sobotnim prasnym treningu hodne zpomalilo. Tech poslednich 200m do cile jsem je fakt litoval. Vysledky asi znate sami. Depo bylo malicky a bylo videt, ze hodne lidi prijelo z evropy jenom s kolama v krabici a vsechno se delalo na kolene! Sram napriklad rozdelil svuj stan na pulku a v jedny hostil santa cruz a v druhy iron horse. Vstup a doprava ze city byla gratis – to bylo prijemny! Bohuzel No Monster here…
Brisbane: Tam uz bylo mnohem teplejc. Ja city moc nemusim, ale tohle bylo OK. Vzduch cersvej, spousta zelene, plaze a cista reka. Doma u kamosu na zahrade hadi, papousci a mraky jine zvere. V patek v noci party po celem meste.
Noosa: Pohodovej surfovej spot hned vedle hranic narodniho parku. Chytnes levou vlnu, jedes a po levy ruce je destnej prales. Voda tepla – daval jsem 2x denne dvouhodinove sessions za prilivu bez neoprenu uplne bez problemu. Bylo to mimo sezonu a tak lidi jen par. Vlnu mas skoro vzdycky jen sam pro sebe a chodej krasne pravidelne z leva. No a to jidlo? Doporucuju cafe la monde a jejich tripatrovou specialitu plnou raku, krabu, musli a ryb! Stoji 70$ a je to v pohode pro 3 lidi! Ubytovani mraky moznosti a info centrum na hlavnim kruhaci poradi uplne se vsim… Jo a pujcovny maj fakt dobry prkna.
No mesic v hajzlu a cas vratit se do reality. Bylo to fajn. Predevsim fakt pohodovy lidi – bez problemu s kazdym pokecas a kazdej rad pomuze a poradi. Ceny nijak hrozny – da se to. Klokani steaky stavnaty a pivo totalne studeny. Zeme obrovska. Hodne mi pomohl Google map kde jsem si uz doma dopredu spoustu veci prohlidnul a srovnal v hlave! Jako vzdy jsem vse delal za pomoci pruvodce The lonely planet.
Travel, ride free, enjoy
Camel
|
Chcete víc tripů? Chcete vědět, co je to fakt tripin? To je když někdo vyrazí do Jižní Ameriky. A kdo, a co – vše uvnitř. Vítejme nového dopisovatele, Camela.
Camel sayz : Psal se rok 2005 a ja se toulal se svoji holkou uz druhej mesic jizni amerikou. Nocni bus ze santa cruz nas dopravil po patnacti hodinach drncani do hlavniho mesta bolivie La Paz.
Z terminalu zadnim vychodem aby jsme se vyhnuli kapsarum a prekupnikum kterejch je tady mraky, Taxi za babku, hotel "dirt cheap" a hola amigo pokoj pro tebe mame, ale jen ve tretim patre. No problema nejsem strara baba o holi a kdyz v prvnim patre kolabuju a musim si sednout vsechno je mi jasny. 3700m nad morem – no oxigen baby!!!
Tak sem jsem se tesil. Riditka uz jsem nemel v ruce prez pul roku diky baglu na zadech a flakani se svetem a ted to konecne prijde: "The most dangerous road" ; "The road of the death"!!!
64 km downhill, 3400 m prevyseni, nahore snih a led dole destnej prales.
Jo – je to po siroky ceste pro auta. Jo – je to turisticka atrakce. A jo – jezdej to i lidi co nemaj o kolech ani paru, ale kdyz Te svrbej ruce a uz se potrebujes projet – jdes do toho a nakonec proc ne? Hned bych to dal znova!
Nejlepsi agentury na tuhle akcicku se nachazej v La Paz v jedny mali prudky ulicce a chce si to vybirat. Dobry kolo, dobra cena a hlavne co je v cene?
Kolo staci Hardtail s dobrou vidlí a kotoučema, cena 60$US… V cene bylo zapujceni kola, nepromokavy kalhoty a vesta, helma a rukavice. Doprava dodavkama, 3 vudci (rychej, stredni a pomalej), dve svacinky a bazen sprcha a mega vecere po jizde a druhej den si vyzvednes CD s fotkama a pametni tricko s cool mapou.
OK, za odpoledne jsem to vybral, pak super vecere kdekoliv v tomhle blaznivym meste kde kazdej neco prodava nebo nekam jede, koupit balik coca listu at je zejtra co zvejkat a brzo do postele at jsem zejtra ready.
Rano sraz v sest – mesto uz davno nespi a nebo ani spat neslo – probiram se cestou v dodavce – casu dost musime vyjet az do 5000 m nad morem.
Nahore krasne, hned vidim skok vedle parkoviste tak to tam rozdupu a diky ridkemu vzduchu jsem rad ze tam vubec dojedu. Take it easy up here!!!
Delej se skupiny, hned se radim do nejrychlejsi a po par instrukcich uz to perem.
Zacatek po asfaltu az me to sere, ale odbocime a zacina to bejt zajimavy, skrz mraky dolu, skaly a snich vystridaj vodopady a zelen a cesta je široka tak na jedno auto hodne rozmlacena casto mokra a na levo porad strz jak hovado!
Tak po dvou hodinkach zastavujem a casem nas dojizdej ostatni skupiny a support dodavka se svacou a nahradnima kolama. Sedime na utesech cumime okolo a je to strasnej narez.
Totalni jungle! Obcas projede uplne prelozenej nakladak a dole jsou ve strzi videt zbytky tech co setrili na brzdovejch destickach. Nahore byla zima, tady uz je teploucko…
Zachvilku uz to zas rvem dolu. Kolo jede skvele 16" ram krasne vede, vidle bere vsechno. Pruvodce je super – vidi ze to mame v ruce a pousti to nekdy az dost. On to jezdi denne 6 dni v tejdnu! Odpoledne druha pauza a tam uz je vedro a prasno a taky komari..
Na konci je tak 2km single track a je to pekny tocivy a záživný, ale jses uz 6 hodin na kole a meles z posledniho. Ceka na tebe raj! Vodopady papoušci, bazen, BBQ a strasna pohoda! Cesta zpatky dodavkama uz je docela maso. Zpatky v La Paz jsme skoro az o pulnoci. Muzu jedine doporucit oranzovou agenturu downhill madness – byli uplne skveli!
Jeste den dva jsme v La Paz stravili a byl cas se zase pohnout. Cekalo na nas jezero Titikaka, Peru a Machu pichu….
Travel, ride free, enjoy!
Camel
