Tak Vám zase píšu nějakou tu ptákovinu ze světa sranda závodů, banda z SKRadvanice v čele s Tomášem Kašparem se rozhodla v neděli 30. července uspořádat závod ze sorty těch stále zábavných víceméně sranda matchů, kde se přihlásí nanejvýš padesát závoďáků…

Jakub Czech a já, jeho „partner na cestách“, jsme se rozhodli, že se zúčastníme, jelikož závodů tohohle typu kde zaplatíš pajdu za startovný a kilo za pět jízd je už poskrovnu.

Zhruba tři dny před závodem se domlouváme náš vejlet obohatit o sobotní poblbnutí v Roketnici, kde přespíme s dalšíma borcema od nás (Pípa, Doktor, Willík), abychom to ráno do Petříkovic neměli tak daleko. V Roketce jsme s Kubou letos už minimálně po pátý a pořád je to docela frdel. Pro mě zcela určitě, páč se skoro pokaždý vracím s nějakým štípancem. Ani tenhle víkend nebyl výjimkou a mezi ježděním jsem si stihl eště odrazit patu, já šulin… Den teda pro mě končí po pátý jízdě, kdy to vzdávám v prospěch částečný regenerace na druhej „zavodní“ den. Kuba s „vocasama“ dává eště dvě jízdy a balej to taky. Zbytek dne je ve znamení večeře pod širákem, hospody apod…

Ráno se probouzíme něco po sedmičce, snídáme, sbíráme náš bordel do auta a vyrážíme směr Trutnov – Petříkovice…  Na výjezdu z Roketky u benzinky si uvědomujeme, že jsme nechali u chalupy pláště… hehe no tak si připisujeme další dvacetiminutový zpoždění a valíme lehounce vystreslý, zda stihneme prezenčku. Na místo dorážíme asi v deset hodin, jdeme se zaprezentit a je nám oznámen začátek závodu na jedenáctku. Tohle zjištěni nám na tváři vykouzlí úsměv, páč to máme na háku, dvě jízdy nám přece na takovým matchi parádně stačej.

Po sjetí asi stovky metrů se úsměv ztrácí po shlédnutí dva metry vysoký naskakovací lávky se seskokem do pravý točky se stromem naproti dopadu. Následujou esíčka, jenž po dvou jízdách nemáme šanci najet nějakým svižnějším způsobem, trať je totiž dost široká a stop je mrtě. Navazující louka je v cajku – pár esíček s paleťákem na placku. Z louky přes překvapivě nepříjemnou malou lávku opět do lesíka, prd prd kolem stromků… a pak to přichází! Koryto! Trať je tu v několika levejch nepříjemně utáhlá, nejjednodušší je to zlomit kolem nohy a nepárat se s tim, hmmm… Moje levá pata hlasuje proti, tak to najíždim jako kokot v nule, hehe komedie! Kuba se snaží zatáčky narovnávat přes skoky a v krizovkách vytváří, dle něho, tlumící kreace, který by mu leckterej fourcrossák záviděl. Komedie nadruhou. Tréninkujeme ešte jednou a pak hurá na vostrý.

Závod se měří na stopkách a startuje se po dojetí předcházejícího racera, tudíž odpadá nutnost měřáku. Pravda, tenhle způsob je trošku zdlouhavější, za to je to sranda a podtrhává to pohodovou atmošku závodu.

První jízdu jedu pohodouku komplet bez šlapání, na některejch místech nevím kudy kam, ale baví mě to. Kuba jede po mně, z hospůdky u cíle vidím z lesa valící se oblaky prachu… Kuba dojíždí špinavej a vysmátej jak hovado, říznul sebou dvakrát. Druhou jízdu občas šlápnu, ale stejně bloudím jak Jeníček s Mařkou, hází mi to šestku šest vteřinek za prvním na dvouminutový trati. Kuba nepadá a vyjíždí si bramboru. Všem nám nakládá týmovej kolega mlaďoch Tesák s nefunkčním odskokem vysoce kvalitní 55.

Celej závod je odjetej se vším všudy ve tři hodiny. Potom všem, když nás tam je tři a půl, nás přijížděj osvěžit RedVůl holki… hehe, pozdě ale přece…

Suma sumařům to byla zajímavá trať, co dokázala ve spodní části potrápit, organizace jednoduchá, leč rychlá jak Čepelák na 3dh.

Děkuju moc Čechurovi za péči, Nymšákovi za ochotu, Doktorovi za další várku vtipů.
Mám za sebou zase jeden víkend plnej srandy i poučení… Ešte že jsem si natrtkal kotník a mám se na co vymlouvat. Hehe

Čest práci, soustruzi! (omlouvám se za chyby)

Schwed

A celá gallerka je tady – díky Lence !  

Tato akce se konala v sobotu 27. června v Libouchci u Děčína a slavila svůj jubilejní desátý ročník. Jedná se o cyklotour s okruhem čítajícím 42 km vedoucím přes Libouchec, Krupku, Komáří Výšku, Tisou a končící nečekaně v Libouchci, se zastávkami v téměř každý knajpě po cestě. Letos tato akce čítala kolem šesti set registrovaných účastníků plus něco málo neregistrovaných (já), což už byl docela solidní nášup.

Já jsem byl na Giro zlákán v pátek v putice spoluorganizátorem Petrem Gondou zvaným Kuře, tudíž jsem nebyl absolutně připravenej na nic. Nesehnal jsem XCéčko ani volno v jobu, ale touha byla veliká tak jsem smutnýma očima ráno přemluvil fogyho, aby mě po práci vyzvedl a hodil aspoň na Komárku, abych mohl s naší dvanáctičlenou DCkrů absolvovat snadnější druhou půlku tour.

Padá dvanáctka, nakládám svůj „XC“ stroj do auta, tatík vyhání octávku do červenejch a mažeme směr Komárka. Po cestě z Krupky hore si v tom fofru občas všímám i několika cyklistů v trikách Gira jak svádějí boj s převýšením a v hlavě mi v tu chvíli bleská, že jsem i částečně rád, že tohle peklo nemusím drtit taky, protože bych to na sjezďáku nedal a musel bych nahoru lanem bo organizátory ošéflou dodávkou…

Po vyložení kola u horní stanice lanovky se přidávám k bandě a společně si užíváme asi desetimetrovýho výhledu končícím hustou mlhou. Náááájs. Dozvídám se, že kluci za dvě kila startovnýho vyfásli triko, snídani, a několik poukázek na žvanec a pívec, taky zjišťuju, že už mají v sobě minimálně po třech kusech zrzavýho. Po dopití se zvedáme a valíme přes louky do Adolfova. V menším sjezdu za sebou slyším řachu a periferně zahlížím Pípu klouzajícího se po rameni. Pípa aka Filip Tauchman si svýho oře připravoval večer pilně, ale nějak neřešil probržděný ráfky…

Ukazuje se ale jeho tvrdý jádro a pokračuje dál už jen na ráfku.  Po několika dalších metrech po polní cestě plné kaluží dostává Kuře nápad prolítnout v plných asi šestimetrovou kaluž. Bohužel nápadu se ujal jen on, v půlce kaluže zůstává skoro viset ve třiceti číslech močky. Na závěr nám ukazuje, jak svýho vypůjčenýho Šemíka umí pěkně krotit a hází záda na okraj výše zmiňovaného brouzdálka. No unikát!

V Adolfově nás vítá Míša David zpívající svůj spartakiádní song z repráků na korbě multikáry. Dáváme pívo, dršťkovku a mažeme dál po silnici až do dalšího záchytnýho bodu a to do hospy ve vsi Krásný Les, stříháme si opět další tekutý chléb národa našeho, Pípa ladí svůj ráfek a odštipuje brzdnou plochu pro véčka. Kotvy se zvedaj a my to solíme kopcem nekopcem dál do Petrovic. Do týhle vesnice plný větví a různejch obchodníků s pofiderním zbožím se sjíždí z docela táhlýho kopce, v tomhle klesání nás s Kubou Čechem a Jendou Čabakym z klidné konverzace vyrušuje drnčící hliník předního kola Filipa řítícího se na nás z mlhy. Na důkaz, že se toho fakt nebojí, pak vlítává do křižovatky z vedlejší jakoby nic a posléze pak eště skáče transfer u stromu.

No dál už to je jen o dupání do Tisý, kde si dáváme šestej kousek na kuráž před příjemným sjezdíkem do Libouchce.  V Libouchci na nás čeká závěr akce s konzertem, steakama, piivem, koblihama. Pohoda…Po hodince se začínají rozdávat zlatý fidorky pro jezdce, který si vyšlápli Komárku, nejvíc nás asi zaujal tatínek s holčičkou na tažným, kterej to nahoru držel fest a to se nemohl kvůli rovnováze ani napít, losuje se vítěz (ano losuje se, páč to není závod), krájí se Giro dort atd…

My se v půl devátý zvedáme a plouživým tempem se vydáváme ke svým domovům, domo to prej bylo dalších 12 km!

Sečteno, utrženo to byla fakt frdel, všichni jsme dojeli sice utahaný, ale celý. Dalo se to na ráfku i na sjezďáku (mimo jiné se mi na tom šlapalo dobře, nebejt těch 2,5 plašťů, Tranďák prostě jede!). Moc dobrá akce, takže organizátorům jedno hodně velký DÍK.

Já DÍK Čabakymu, že mi s reportem moc pomohl a Kubinovi Čechovi s Kuřetem za fotky.

Omlouváme se za kvalitu fotek, ale fotilo se párty foťákama a navíc pod vlivem!
Zduřte, Švédskej.