DH Petříkovice se Schwédem

Tak Vám zase píšu nějakou tu ptákovinu ze světa sranda závodů, banda z SKRadvanice v čele s Tomášem Kašparem se rozhodla v neděli 30. července uspořádat závod ze sorty těch stále zábavných víceméně sranda matchů, kde se přihlásí nanejvýš padesát závoďáků…

Jakub Czech a já, jeho „partner na cestách“, jsme se rozhodli, že se zúčastníme, jelikož závodů tohohle typu kde zaplatíš pajdu za startovný a kilo za pět jízd je už poskrovnu.

Zhruba tři dny před závodem se domlouváme náš vejlet obohatit o sobotní poblbnutí v Roketnici, kde přespíme s dalšíma borcema od nás (Pípa, Doktor, Willík), abychom to ráno do Petříkovic neměli tak daleko. V Roketce jsme s Kubou letos už minimálně po pátý a pořád je to docela frdel. Pro mě zcela určitě, páč se skoro pokaždý vracím s nějakým štípancem. Ani tenhle víkend nebyl výjimkou a mezi ježděním jsem si stihl eště odrazit patu, já šulin… Den teda pro mě končí po pátý jízdě, kdy to vzdávám v prospěch částečný regenerace na druhej „zavodní“ den. Kuba s „vocasama“ dává eště dvě jízdy a balej to taky. Zbytek dne je ve znamení večeře pod širákem, hospody apod…

Ráno se probouzíme něco po sedmičce, snídáme, sbíráme náš bordel do auta a vyrážíme směr Trutnov – Petříkovice…  Na výjezdu z Roketky u benzinky si uvědomujeme, že jsme nechali u chalupy pláště… hehe no tak si připisujeme další dvacetiminutový zpoždění a valíme lehounce vystreslý, zda stihneme prezenčku. Na místo dorážíme asi v deset hodin, jdeme se zaprezentit a je nám oznámen začátek závodu na jedenáctku. Tohle zjištěni nám na tváři vykouzlí úsměv, páč to máme na háku, dvě jízdy nám přece na takovým matchi parádně stačej.

Po sjetí asi stovky metrů se úsměv ztrácí po shlédnutí dva metry vysoký naskakovací lávky se seskokem do pravý točky se stromem naproti dopadu. Následujou esíčka, jenž po dvou jízdách nemáme šanci najet nějakým svižnějším způsobem, trať je totiž dost široká a stop je mrtě. Navazující louka je v cajku – pár esíček s paleťákem na placku. Z louky přes překvapivě nepříjemnou malou lávku opět do lesíka, prd prd kolem stromků… a pak to přichází! Koryto! Trať je tu v několika levejch nepříjemně utáhlá, nejjednodušší je to zlomit kolem nohy a nepárat se s tim, hmmm… Moje levá pata hlasuje proti, tak to najíždim jako kokot v nule, hehe komedie! Kuba se snaží zatáčky narovnávat přes skoky a v krizovkách vytváří, dle něho, tlumící kreace, který by mu leckterej fourcrossák záviděl. Komedie nadruhou. Tréninkujeme ešte jednou a pak hurá na vostrý.

Závod se měří na stopkách a startuje se po dojetí předcházejícího racera, tudíž odpadá nutnost měřáku. Pravda, tenhle způsob je trošku zdlouhavější, za to je to sranda a podtrhává to pohodovou atmošku závodu.

První jízdu jedu pohodouku komplet bez šlapání, na některejch místech nevím kudy kam, ale baví mě to. Kuba jede po mně, z hospůdky u cíle vidím z lesa valící se oblaky prachu… Kuba dojíždí špinavej a vysmátej jak hovado, říznul sebou dvakrát. Druhou jízdu občas šlápnu, ale stejně bloudím jak Jeníček s Mařkou, hází mi to šestku šest vteřinek za prvním na dvouminutový trati. Kuba nepadá a vyjíždí si bramboru. Všem nám nakládá týmovej kolega mlaďoch Tesák s nefunkčním odskokem vysoce kvalitní 55.

Celej závod je odjetej se vším všudy ve tři hodiny. Potom všem, když nás tam je tři a půl, nás přijížděj osvěžit RedVůl holki… hehe, pozdě ale přece…

 

Suma sumařům to byla zajímavá trať, co dokázala ve spodní části potrápit, organizace jednoduchá, leč rychlá jak Čepelák na 3dh.

Děkuju moc Čechurovi za péči, Nymšákovi za ochotu, Doktorovi za další várku vtipů.
Mám za sebou zase jeden víkend plnej srandy i poučení… Ešte že jsem si natrtkal kotník a mám se na co vymlouvat. Hehe

Čest práci, soustruzi! (omlouvám se za chyby)

Schwed

A celá gallerka je tady – díky Lence !