Je 22:45, ležím v posteli, jsem unavenej jako jsem dlouho nebyl, ale tak nějak jsem slíbil napsat report a jsme přece 720.cz a tak sakra budeme mít report! :-). Můj poslední report dopadnul dost špatně, fakt jsem si říkal, vole proč ty tu něčemu věnuješ tolik energie, času, peněz, sice pobavíš pár lidí, ale ty na to stejně zapomenou a ty co nasereš, ty už ti to neodpustěj nikdy. Boss Čárys měl hroznou radost, sledovanost velká, diskuze bouřlivá. Kamarád Čárys mi zavolal a povídá, ať si dělám, co chci, ale že to měl úplně stejně, ať si přečtu starý reporty, jak lidem dával a oni jemu a že to prostě nejde. Nejde no, o to hůř, když chceš poukázat na nějakej problém, pojmeš to nějakou blbou srandou, chceš aby to vedlo k zamyšlení, ale jednodušší je vždy najít chybu na druhým, než se zamyslet nad sebou, abys měl čistý svědomí a stálo to co nejmíň práce.
Dost keců, chtěl jsem jen ještě vzkázat, ať dál nečteš, jestli nechceš, na co jako budeš věnovat zbytečnej čas, čtením slintů někoho, kdo je u Tebe kokot, abys mu pak napsal, že je kokot a že ten report byl zbytečnej a že Ti stačí se podívat na video z GoPro? Fakt nečti dál, jdi jinam, jdi na seriózní web, my jsme to prostě pojmuli takhle, vydáváme jakejsi lajfstajlovej magazín a děláme to takhle a já vám napíšu, jak jsme jeli na výlet na závody, co jsme zažili, jak nám bylo fajn a vynechám ostatní lidi.
Já jsem před dvouma tejdnama upadnul na hlavu na závodech, bylo mě pořád nějak bídně, poležel jsem si pár dní v nemocnici, no celkem nepříjemná věc. O víkendu byla u nás ta premiéra, byli jsme na kole a mě bylo zle, hrozně zle, tak jsem ještě popauzoval, v pondělí velká změna k lepšímu, ve středu lehce kolo (no lehce, při tablu jsem si zamotal řidítka do trička a šel na držku zas), ale zjištění že hlava už je celkem ok, rozhoduje jasně, že na Klínovec musím jet. Jo a poprvé jsem chcal do bažanta, zážitek velkej!
Klasicky jedem Luďanovou T4, ten mi ji předává v pátek odpoledne v jablonci, protože maj firemní párty, takže já nakupuju jídlo, nabaluju všechny lidi, karma mi to vrátí :-). Po devátý večer razíme z Turnova, jedem teda ve skoro klasickým složení, já, Tom a jeden náš novej kámoš Honzik(Bože teď bych chtěl vidět tvůj obličej, ale je to 20:20, remíza a já budu hodnej, neboj :-*). Takže Jenda je Verči brácha, je to super kluk, máme ho rádi, jsou si s Verčou trochu podobný, on má teda kratší vlasy a je to jakože kluk, občas se v něm probudí Veruna, ale to pak dostane od nás po držce a je zas klid. Jo a Jenda je na kluky ještě a netají se tím. Okolo půl desátý jsme v Jablonci a chcem nabrat Luďana, ale tak znáte Lůďu…, vyrážíme ve třičtvrtě na jedenáct, na druhou stranu jsem poprvé viděl mluvícího papouška naživo.
Letíme přes Liberec, Děčín a tudyma vrchem, Luďan s Tomem to na zadních sedačkách zalamujou, já jasně vysvětluju Honzíkovi, že jestli usne on, usnu já, od Luďana mám zakázáno brzdit, tak držím plnej, od pádu na hlavu hůř vidím, tak nepřečtu nápisy na značkách, Jenda ale naviguje skvěle, pouští mi hudbu, prej nemá strach, já teda celkem jo.
náš novej kámos Honza
Okolo druhý jsme tam, bloudění, mlha, všechno jsme si užili, hledáme místo na spačku a nakonec kempíme nejlíp, daleko od hlavního dění, nahoře na cestičce vedle DK dodávky, Luďan se po patnácti pivech rozhoduje, že si dá auto na nájezdy, aby spali rovně, hele to je velkej boj, sám se divím, že někdo nevylezl a nedostal do držky, spojka smrdí moc, omlouvám se Kelimu, tohle muselo vzbudit všechny.
Stavíme si s Tomem stan, Honzík s Lůďou zalejzaj k němu a jdem spát, teda všichni jdou spát, mě se chtělo spát po cestě a teď začaly redbully a kafe působit, pecička.
Ráno už zas nemůžu dospat a musím vstát už brzo, protože. PROTOŽE jsem si u Czertíka zajednal test bajk Socialized, sice jen v demoverzi, ale nikdy jsem na sjezďáku nejel, teda jen jednou na Luďanovym RB, takže po třech hodinách vydatného spánku na kamenech z kopce běžím pro kolo(muhhaha co se teď některejm lidem musí honit hlavou, když jsem napsal, že je RB a Demo sjezďák, píšou to v katalogu vole). A jdem teda jezdit. Jsme s Tomem hrozně nadržený na ježdění a nepojímáme to úplně závodně, což je teda škoda, trať si neprocházíme, solíme to tam z první, nic nenajíždíme, nezastavujem a je to na píču, když chcem prostě se pořádně projet a né to řešit, achjo. Na Klínovci je fakt super, že vám nemusím popisovat trať, byl jsem tu předa dvěma roky naposled a je to stále stejné, koryta jsou o půl metru hlubší a přibyl jeden nový skok v horní části trati, ale skok je super, vůbec jsem tam našel pár míst, kde bych to navodpaloval a bylo to víc letecký, mě to ba když si aspoň chvilku odpočineš za letu.
No jak jsem napsal, nenajíždíme si nic a když jdem po třech jízdách dát odpočinek, zjišťujem, že pokaždý jedem jinak, vlajem na tom jako kokoti a vůbec nevíme, co kde je. Ale já jsem nadšenej, ty vole já ji můžu valit, třeba na mým kole bych šel tak desetkrát za jízdu na držku, kdybych byl takhle drzej a s tou dvoubrejlicovou vidlicí? Všechno to za mě vyřeší, já stačím i lidem rychlejm, já normálně i v velkým mordoru nemám rozmazáno, neklepe se obraz i celkem dobrej zvuk je, nevím, jestli je Demo ta správná volba, každopádně něco sjezdovějšího fakt pořídim. Jednou.
děkuju klukům ze spešlu, že mi to půjčili
Luďan si to prochází, najíždí a no a poslední pravou techniku na pašerácký, si neprošel, druhou jízdu ho napadá, že to tam nějak vodpálí a celý to přeskočí a plán nevychází a promáčklej chránič, roztrhlý koleno, nemocnice, čtyři stehy, čéžka je fakt bílá a jak to dostalo ještě ránu, tak to natíká. Lůďa není vůbec dobrej, ještě že zásoba léků z pivovaru Rohozec je veliká, ordinujem léčbu litím a jdem s Tomem ještě něco pojezdit. Vozím se za nějakejma lidma, abych teda zjistil kudykam. Jak mě tahle trať mohla kdy bavit? Jak jsem tu sakra zajel 7. bez řetězu na skoroendurovým gigantoj? Nechápu, přijde mi to dost, některý pasáže mi přijdou nebezpečný a přesně tam mi kluci ujížděj, já sakra nejsem sebevrah a nebudu to po cestě s volnejma šutrama valit takhle hrozně, mám prostě strach a dohoním vás jinde.
Dáváme pauzičku a že si to jako ještě jednou sjedem a přichází Czert, někdo u nich zničil vidli, musím vrátit demo (nebudu ho mejt, jupíí), no tak si to jdu teda sjet jednou na svým. Hele to je dost, přemejšlím, že to vzdám, Maňas se na to vykašlal, že tu nebude cultoj dávat, mě je toho kola líto. Fakt je to dost, možná nejezdím tak dobře, fakt si to moc nepamatuju, ale je to moc a po celým dnu, kdy jsem byl zmlsanej, jsem fakt nešťastnej a vůbec nevím, jak to sjedu a hrozně se bojím, že si někde ublížím.
Dáváme koupačku, grilovačku, Rohožky tečou proudem, dolů se nám nějak nechce, ale Honzik chce vokouknout kluky, my chcem vokouknout Lukasovu vodku, no party se rozjíždí celkem. Celkem dost, tma, nikde nikdo, jestli lidi spěj v těch autech nebo kde jsou, netuším, před dvěma roky tu jela párty, Hobo s Bubou se slíkali, lili jsme, nevím, co se změnilo. Ale co se děje? Stupně vítězů se ocitaj ve Specialized stánku, reklamy jsou všude po depu, pochcaný je úplně všechno, noo jen tak sedím, ucucávám vodku na střídačku s Rohozeckym a nestačím se divit. Jo jak jsem se bouchnul do hlavy, stačí mi jedno pivo a jsem v rauši, nedělá mi to moc dobře, kdybyste někdo chtěl třeba ušetřit za chlast, řekněte kamarádovi, ať vám naloží lešeňovkou do hlavy a máte vopici skoro zadarmo. Nebo se stavte u nás pro pívko, už máme i banýrek, moc stylovej. Cube, Jenda, Lůďa a Lukas držej do rána prej, já se belhám spát, zítra přece závodíme.
závozníci
Ráno je krušno, kdy já dostanu rozum, kdy sakra Lukas dostane rozum, proč vytáhne tři flašky vodky v sobotu před závodem? Ani pívo už nemáme, leju nealkoholický a normálně mě to spravuje, jdu to teda jednou splužit na commencalu a jsem nadšenej, nevím, co se stalo, ale celkem mi to frčí, jede to tam, kam chci, baví mě to, zvláštní. Luďan je na trati a dělá nám trenéra, teda trenéra, akorát nám řekne, že jsme pomalý, proč nejedem sakra jako rychlejc, hehe. Jo to už je měřák, fasuju policejní 158 a jedu si, taktika je jasná, tím, že mě jednou plamen vyvezl nahoru, děkuju, mám jednu jízdu navíc, takže nebudu moc šlapat, zkusím sí dát techniku a pašeráckou v kuse, jak to vydržím a pak to splužím, čas bude špatnější, ale vyjedu a stihnu elitu z lanovky pokoukat. Jedu si dobře, v někom po chrstnutí vody na prdel chytnou saze a rube a rube, já si sednu, poděkuju karmě, že jsem přežil a probudí se ve mě kokotí já, ano když mávám na Keliho u lanovky jdu mále na držku, dole chci dát nějakej trick na skoku, ale jsem pomalej, nedám to do toho lesa v plným, šlapat nebudu, nemá řešení. Čas 3:55 nebo 4:55 nebo za kolik se to jezdilo tak zhruba a jsem celkem dobrej asi, jako na mě. Tom je horší, my si fakt dáváme, jestli mě nezajede, uslyší to ode mě celou cestu domů, bohužel jestli mě zajede on, bude mi dávat a solit mě bude i Luďan, těžkej boj, co když hrotíš výsledky kvůli sponzorům, to je nic, ale tohle!
Vyjíždím nahoru za kulhajícím trenérem, Honzou a Juliánem, stíhám elitu na na vancouveru a je to moc. Já mám strach, třeba když jede Ory, já mám normálně strach, je to dost, já nebudu asi nikdy dobrej sjezdař, já bych se prostě asi při určitý rychlosti začal bát, podle mě je to nebezpečný. Všichni odjedou, my pak tak ležíme v lese, kecáme, nikde nikdo, jsme na horách, je to pohoda.
jo i mamlas totemek se na nás přijel podívat na svým novým 250skůtr dělu, krásně jsem Tě vyfotil že?
Přichází teda ta druhá jízda, měl bych to fakt začít brát vážně, ani brejle jsem si nevyčistil, vidím hovno, hlad mám, mokrej jsem z potoka ještě z první jízdy, až nebudu bydlet ve stanu a pořídím si auto, začnu bejt lepší, abych byl lepší, jo. Děláme tam zase nějaký blbosti a už volaj moje číslo, rychlý voblíkání a už to pípá. Vodstrartuju, šlapu, bolí to a jedu jako kokot, úplně jinam než chci mi to jede, nejvíc je, jak si to solíš v tom největším výmrdu a koukáš vlevo, kde jsi chtěl jet na tu krásnou čistou travičku, super. Nějak si to teda jedu, někde jdu skoro ven, někde mam zas štěstí, fakt zas jednou nejhůř natrénovanej závod, prostě jsme se chtěli vozit a nechtěli nad tím moc přemejšlet no. Za vancouverem mám fakt napuchlý ruce a už bych si sakra na chvíli sednul, bože dojet už tyhle zatáčky a sednout si, aspoň na chvíli si sednout, dole už cejtím, že se mi klepou nohy. Můžu si na chvíli sednout a tak si jako přemýšlím, proč už nemůžu, co jsem jedl, co jsem pil, kolik hodin jsem spal, ale zase byla sranda, sedím a šlapu. Plesk. Voda. A teď budeš šlapat ty idiote, nespadnul jsi nikde, tak to nevzdáš, tak se snažím, ve stoje to nende, sedím a šlapu, dole skok do cíle dávám ruce. Čas 4:46, já jsem se sebou spokojenej, 19. místo na poháru na to že na vodpružený sednu většinou jen o závodech je ok, Luďan se mi směje, jak můžu mít z takovýho umístění jako radost.
Koukáme dole v lese na zbytek hobíků a pak elitu. Přijde mi to zase dost, některý lidi předváděj hroznej nocontrol, jako chápu že skoro se zabít o strom za cenu, že bych mohl bejt aspoň pátej v elitě a mít fotku na stupních cenu určitě má. Taky jsem ležel po nemocnicích, čuměl do stropu a přemejšlel o spoustě věcech, kolikrát. Posledních pár lidí z elity je jinde, no jednou se na ten svěťák zajedu podívat.
Luďan to sjel jen jednou a půlkrát a i tak ho náš pohotový fotograf Honza dovedl krásně vyfotit
Vyhlášení. Výsledky si najděte na poharmtb.cz, pro mě je muž číslo jedna určitě Lukáš Studnička alias zeleňák 4:38 je prostě moc, to je pro představu třeba druhý místo v hobíkách, štvě mě, že jsem se nešel podívat někam na trať, nerozumím tomu. V hobíkách jsem fandil Czertoj a Kájovi, ale oba dva to asi chtěli moc, šli k zemi. Na stupních ale Kubáček s prvním Filipem Hlaváčkem, paráda. Jo a Penc byl čtvrtej, já jsem si z něj dělal srandu, že mu to moc nejezdí a že ho zajedu, tak ukázal, že to i v lese umí. V elitě Matěj a Adam ujeli všem, moc a Matěj na stupních ukázal, že umí fakt dobře stříkat.
My jsme se sbalili, já sednul zase za volant a vyrazili domů, další pěknej víkend, pohodový ježdění, super počasí, pohodový lidi za náma, ach.
Ještě jsem chtěl na závěr poděkovat všem, co mi napsali něco povzbuzujícího pod minulej report, přišlo mi i spousta zpráv na mobil, facebook a tak podobně, normálně neznámý lidi, fakt jsem netušil, že to má až takovouhle moc. Díky
Je 1:31 zase jsem napsal kurevsky dlouhej report, nevím proč, ani mi to nepřišlo zábavný, nebude to zábavný čtení, já si dával pozor na pusu a to že mě zábavnejch věcí napadlo, když já nemůžu, omlouvám se. Zatím jsem to proložil fotkama našema, fotil hlavně Honzik a jedna fotka je od Markéty, galerka od Prochajdy bude brzy.
Jdu konečně vole spát, zítra jsem chtěl jít do práce, přesouvám na úterý, děláme to přece pro vás, jak říká Čárys.
tomaass
]]>
A ještě přidávám zvlášť galerii z finále, neboť když jí přidám do předchozího článku, tak se to celý sesype. Takže je zvlášť tady. Snad jste se všichni našli… užijte to.
opět děkujem fotofotříkovi !
|
|
Obsáhlá galerie ze sobotního tréningu a prvního nedělního závodního kola je tady. Konečně funkční, našlapaná, kompletní inside…
Hobíci, vetoši, HT, ženy, elite, všichni se najdou… Udělali jsme s
Fotofotříkem velkou galerii, snad vás neunaví, snad oceníte AntiBureš
style našeho průřezu celým polem startujících…
|
|
a jeste z prvniho kola…..
|
|
Boží Dar, krasný počasí, zrušenej vancouver, asfaltová vložka, techno v depu, raut, a závodění.
Toliko zhruba co bylo.
A podrobněji – vevnitř.
Bylo nebylo, vyrazil jsem opět na závody. Dorazil jsem ve čtvrtek večer ke Stokladům na chatu, dal s klukama kafíčko a pokec asi do půl druhý a v noci ještě přejel na parking. Bylo hvězdno a tušil jsem krásnej víkend.
V pátek se tu scházím s partou kolem Matěje – Ory, Prochajda, Mave, Šimon, atd a parkoviště se utěšeně plní. Doráží Carlos a Radek, Carlos mi pomáhá vyměnit bazmeky na tlumiči, a když to konečně po hodině máme hotový, jdem zkusit tu místní ofejsliftovanou trať.
V podstatě je až na jednu zatáčku vršek stejnej, jako byl dycky, a jediná změna je u „Vancouveru“ kde se vymyslely 4 jiný zatáčky, takže konečně změna. Spodek už zůstal stejnej, a bohužel se jede zase až dolů po asfaltce na parkoviště.
Radek nachází v soutěžním rádu pasáž o tom, že na DH trati nesmí bejt přes 3 procenta asfaltovej nebo dlážděnej povrch. Tady je to spíš tak 10 procent. Na argumenty, že je to příliš a proč to nebylo u lanovky, povídá Petr Marek že holt budeme šlapat, neboť…bla blabla….neboť je línej jak prase dojet ten kousek k lanovce. Holt pohodlí především. Taky prostě nechápu, jak může diktovat místnímu areálu a stavitelům tratě, kde bude cíl tratě. On je prostě asi něco jako pánbůh.
Dál se tu bavím s panem Šolcem, tak nahazuju udičku, proč a jak toto kolem P.M…a tak se dostáváme k tomu, že je to prostě tak, ale hádat se s ním nikomu nechce…hned na to se dozvídám že sice kluci nesmějí ani metr do lesa s novou variantou tratě, ale bude se tu kácet oulpně nová sjezdovka, s novou lanovkou, že to vyjmou z nějakýho lesního fondu a že to v pohodě půjde ! Tak do lesa metr ne, kytičky a brouškové by se zlobili, ale vymrdat pulku lesa, no problema. Pane bože, kurva, tohle je takovej uplatkářskej českej metal, že bych blil, fakt blil !!! Nechápu nic, a zvedá mi to tepovku fakt k infarktovým stavům. Jak je vůbec tohle možný ? Jasně, teď mi tu všichni napíšou jak je to o penězích, a co čekám, ale to já taky vím, já jen nechápu, bytostně kurva nechápu, jak tohle naprosto vědomě může procházet. Nechci v tomhle státě žít, ani náhodou.
Pimp my ride :)
Znechucuje mě to na velkou část odpoledne, takže ještě že jezdíme – je to zábavné a dělá mi cekem dobře a postupně na to zapomínám. Večer se blíží, dáváme poklidnou večeři u Charvátbros na grilu a já se pomalu chystám nahoru na Boží dar. Je tam totiž u Plamena Párty, takže se přesouvám tam. Je tam celá sebranka lumpů, PLamenovci, Kouč, Červajz, Filip, Srbič s Miluškou atd atd, a rockenroll začíná. Moc to nebudem rozvádět, jen že konec – striptíz od holek i kluků nebyl málo. My s dorazivším Andym vyklízíme asi v 1h pole, a jedem dolu na parking.
Sobota je ve znamení celodenního ježdění. Přijel PH, a tak si to dáváme dohromady. Různě ho hecuju jako že „jeď, dáme ti s Andym někde vnitřky, nevadí ti to ?“ a tak podobně, někdy mu uvisím i 500 metrů, než mi oddriftuje v dál. Trať se vyjíždí v pěknou sbíjenici. Zkouším si to dát na 2 zastávky, a celkem hranu, nu, a musím konstatovat že v kuse by to bylo nemálo. Jede se povinnej tréning, a pak už jen večerní zábava.

Večerní zábava je ve znamení demence – nechápu, opravdu nechápu, kterýho kokota napadlo, že DH sebranka ráda poslouchá hauso-hypno-techno musiku, v předzávodní večer. Nicméně je to opravdu tak, partička rozbaluje systém hned na stupních vítězů – kdo by nevěděl tak je to přímo v centru parkingu, a volume tak high, že se v dodávce co stojí 15 metrů vedle nedá sedět, jak to duní, natož spát. Tak se jdeme jako zeptat kluků, v kolik to zabalej, aby jsme věděli – prej až do rána, že je to domluvený, že mohou hrát. Na argumenty, že jsou v centru depa před závodem, a že tu hodně lidí spí v obytňákách a možná by se rádi vyspali, nehledě na to že tuc tuc style není ouplně jejich šálek čaje, jen krčí rameny a jedou dál.
ale bylo narváno…

My máme jasno. Mizíme s Andym a Alicí odsud, spát ke 100kladům na chatu. Nicméně tím přicházíme o to nejlepší, kdy už ona příšerná hudební deformace na parkingu tak leze všem krkem, že když domluvy nepomáhaj, berou nástroje a překopávaj jim přívodní kabel od elektriky. To už pomáhá, a je klid, nicméně zase to rozjíždí slušnou hádku, no paráda.
Celkově jsem tenhle blbej nápad s hauspárty moc nepochopil.
My jedeme na raut kterej pořádá místní lázeňský hotel, je tu sraz komise MTB, je tu pan Šolc, Petr Marek a spol, jídla mrak a jezdců a zástupců médií taktéž mnoho. Po krátkém proslovu nastává dlouhé obžerství, o asi 10 ti chodech, káva a tak. Radek s Carlosem se snaží s Petrem Markem domluvit na podobě tratě příští rok, nicméně klasicky přes něj vlak nejede, a klucí jsou na můj vkus příliš měkký – já osobně bych dal jasný ultimáta – budem to dělat za těhle podmínek, jinak ti to dělat nebudeme. Stráví na tom času mrak, hovno z toho, a ještě každej nadává – plusy žádné, o co přijdou když to nebudou dělat, o nic. Nu, uvidíme.
Večer jedeme po rautu zpátky ke 100kladům na chatu, kde se ještě dlouho povídá a fakt je mi tu dobře. Kolem 1h opět spát. Zítra je jasnej plán – Andy jede závodit, Radek a Carlos taky, a my si s Vítkem, Radkem a holkama dáme lezení a přijedem kouknout na finále.. Tak.
Takže je neděle, den race. My lezeme asi 6 cest, všechny v obtížnosti – přelezitelné. (ano, díky neskutečnému dohadování kolem hodnocení cest, v němž je DK hodnocení velikosti dropů ještě exaktní vědou, hodnotím je dvěma stupnicema – přelezu, nepřelezu.)
Na závody dorážíme ve 13h. Akorát tu potkávám Andyho, a vdím odjíždět Petra Heiníků, kterýmu je nějak blbě – to mě moc mrzí, kamaráde. Procházím si tak nějak depo a bavím se uplně s každým, co a jak, jak kdo jel, jak to teď nasolí, paráda. Semíčko vyhrál Matěj, Hany, Helena, Srbič a myslím Růžovák. Fajnl se tak nějak rozjíždí, a my na to jdeme koukat.

Srbič padá. Ajajaj, Matiné, jednou to muselo přijít, ale takhle školácky – poťáhnout skok jak kdyby ti bylo 20 let, teda teda…v Juniorech Hany už po startu vyrval kufr z boty, a i s tímhle hendikepem dává 4 flek, první Erik, druhej Mára – dobře vy. V hobíkách se hodně zrychlilo, a vyhrává Inženýr Králíček, kterej nejen že to má v paži čím dál víc, ale taky (a to vlastně hlavně), je úplně vylízanej takže jeho pud sebezáchovy je potlačen na nezbytné minimum. V ženskejch Kamil Tatarkovič nahnal přítelkyni Kačku aby taky závodila, a ta jen o kousek nestojí na bedně. Moc pěknou trať jsi jí vybral na začátek, brácho ! :) Vyhrává Helena K. HT vyhrává růžovák, kterej má u mě největší respekto, za to co předvádí na trati – ty jsi prostě nejvíc brácho. A ten čas je neskutečnej. A elitní motocrossaři – koukal jsem jen ve spodním lese, ale můžu v klidu říct – nejlíp ho projel Adam, plynule a neskutečně rychle, nicméně…nebyl první. Dlouho vedl Filip Matuš, kterej těsně před projetím cílem zařval na časoměřiče a spíkr budku MRDAT !!! což hned pan Ivan „slintal“ Mejtský okomentoval : „Filip MAtuš není spokojen se svým výsledkem“ neboť nepochopil, že Filip se stručně a jasně vyjadřoval k délce silniční vložky. Cele podujatie v kátegorii Elite vyhrál o sekundu Matěj Charvát, kterýho myslím držej pohromadě jen ty bandáže a tejpingy. A na plackách, na tomhle silničním konci – obdivuhodné a velká gratulace.

No takže takhle. Jasně, dělo se toho hodně, ale asi jen tohle mi přišlo ve zkratce důležitý, o tom jak se to má správně psát, se přesvěčte třeba na MTBS, nebo tak. Já píšu kraviny, ne, přece.
No božák prostě nezklamal. Rozbitá a celkem rychlá a i těžká trať, která opět vzbudila hodně emocí, zázemí s dvěma toi toikama, opět svévolné přemlíkování tratě kýmsi (kurva jak si tohle někdo dovolí, nechápu, kolíky jinde, mlíko jinak, a nikdy nikdo nikoho nevidí, fakt čumím, drzost největší) a spousta dalších věcí, včetně netypicky slunečného počasí udělala z tohoto závodu akci, na kterou budu rád a s úsměvem, a občas zaťatejma pěstma, vzpomínat.

NA závěr poděkování. Jardovi z KAli, Matějovi za grill zázemí a natočení videa, Karlosovi za opravu kola, 1OOkladům za perfektní zázemí a luxusní nedělní polez, Shampoonovi za Taxi, Plamenům za páteční grilování, a Milušce, že jsem jí mohl vylízat pekáč.
Bylo mi s váma všema fajn !
See ya soon.
Čárys.
PS: Foto : Já a fotofotřík, jehoč velká galerie vyjde brzy. Máme 650 fotek :)
|
|
Ták jsem to tentokrát zapíchnul už v úterý…ve středu jsem se potápěl, šnorchloval, a trávil čas na Orlíku s přáteli. To je místo, kde by mi vůbec nevadilo mít chatu, nebo tak – v létě je tam prostě nádherně. Ale to stačí, jen že jsou i jiný zábavy než kolo…snad až budu starej, hehe….příští rok třeba :)
Tak jsem ve čtvrtek přijel ráno na Božák, nahoru. Teplota hodně dole, ale sraz s Karlosem a Brozákem, a jdem na to – je prej nová trať, chci vidět a okusit na vlastní gumy jaký to je.
Tak to zmrskáme.
A je to SUPR. Jede to jak kráva, je to suchý, a hrozně mě to baví, šlápneš jen na hoře, a pak až na pašerácký dole. Nový zatáčky, novej úsek, všechno široký a otevřený, stopy milion možností. Nový lesy jsou zatím nevyjetý, a nejsou zadarmo. Já jsem spokojen.
Večer jedem ke 100 kladům na chatu, kde si s Vítkem topíme, a v teploučku (venku je zase zima jak prase) kafíčkujem, a já píšu bleskovku že Božák je bomba. Po relaxu vytahuje Vít velký letadlo s motorem, vysílačku, a že jdeme pouštět. Jsem v zajetí stíhačky, a koukám k nebi a musím to mít ! Ptám se jak s tím přistane – je to milion stromů – bere zatáčku, řízne to do stromy, a povídá „takhle“ Muhahaháá ! TOP zábava.
Večer odcházejí popíjet, a já jdu spát, jsem hodně unaven.
V pátek to jdem hoblovat. Přijíždí Petr Heiníků, a tak si to lítáme. Je sucho, a až v odpoledních hodinách se spouští trošku deštík, ale to už to stejně balíme. Teplota jde pořád tak nějak dolů.. Večer jedem s Petrem na návštěvu k Plamenovcům na Boží dar na hotel – koliba – zlo – smrt. My nepijem, já nesmím a Petr řídí, jede do Varů. Koliba je ale fakt dost, strašně zahuleno, a obsluha striktní a nepříjemná – vyloženě nasraná, že musí makat. Tak se na to vyser, voe.
V sobotu mě budí déšť – zaparkoval jsem totiž pod stromem, a z něj kapou strašně velký a hlasitý kapky na auto – to jsem si zase vybral. Budím se asi v devět hodin, a jdu s pohledem na podmračenou oblohu přezout na swamptingy – bude bahno, myslím.
Jezdit jdeme až odpoledne, a je hnusně jak kráva – sem tam prší, a vyhrabávaj se neskutečný stopy, sem tam je to hodně naklouzaný, no prostě metal. Piskošmunkák. 4 jízdy, sem tam fakt špatně, a myslím že už víc tu z toho nevymačkám – uvidíme na závod.
Jo musím napsat, že David Takač přiložil ruku k dílu, a zasloužil se o to, aby cíl závodu konečně nebyl až dole po 600m dupačky po asfaltce, ale nahoře u lanovky. Díky. Bohužel ale přiložil roku k dílu i fyzicky, ne jen obrazně, a se sekerkou se jak vykopávat pařez tak šikovně, že si skoro usekl nohu. 20 stehů. Šikula !
Registrace, 250 kč, a večerní zábava – já jsem šel louskat nějaký čtivo, ale v kempu se rozjela naprosto příšerná hudba, Kabát, Eva a Vašek, Majkl Jefferson, no hrůza, fakt jsem myslel že kolem jedenáctý vylezu dát dýdžejovi facku. Nakonec to naštěstí kolem půlnoci ztichlo…
A je tu neděle, RACE DAY. Ráno dáváme dvě jízdy, ač v noci chcalo, tak to vysychá tak, že je třeba dát zase sucháče. Mě není nějak od rána dobře, navštěvuju několiX plnící se kadibudku, no laskomina. No nějak to dám, říkám si.
při závodě se má koukat na cestu, a ne do foťáku, Petře :)
A je tu start, a já jdu teda na to. Rozmetávám to hned od startu, plnej plyn. Plnej plyn držím až moc, neboť asi 400m po startu se nevejdu do jedný točky, háže mě to ven, a už jdu pod mlíko. Je to na rovině, a než se z toho dostávám, prdím na to – to je hrozná ztráta. Samozřejmě mě vidí Matušík z lanovky a hrozně se mi směje. No nic. Mám ale nápad – počkám si na Petr Podzimka, aka Prasoně (od Kubajsze z DC) že si dáme duálek.
A je tu, míjí mě, volám na něj že jsem na něj čekal, a už to za ním mrskám. Jede volně, jednou jsem ho chtěl vzít vrškem, ale nakonec jsem ho nechal závodit…pěknej dual…ač jsem jel na pohodu, tak se mi povedlo se dole smotat – klasická zamykačka pěkně na hlavu. Jak blbec. Vohnul jsem kotouč, a dolů to dal už jen tak na pohodu…
Martin Mitvalský aka mrázek a jeho tajné stopy které nechtěl nikomu prozradit :)
No dole vopravuju co se dá, a přemejšlím jestli se na to v rámci zachování zdraví nevysrat. Na držku šlo snad 50 lidí, padalo to jak hrušky. Nakonec mi Karloss dává kotouč, děkuji, montuju a na druhý kolo teda jdu.
Smotal se i Jirka Svak, a Keli, takže si to dáme pěkně od konce my tři za sebou.
A je to tu. Předemnou staruje Keli. Hm, říkám si, brněnská DH hvězda, uvidíme. Žbrblá něco o freeridovém pojetí této jízdy, na což kontruju že já teda hodlám letět jak zvíře. S tím že si ho někde vypápnu, hehe.
No startuju, a šlapu do toho. Vršek lehce mrvím lávky, no a pak to jde, až po Vancouver, kde z tý cesty jedu hodně vopatrně…bojím…Vancouver radši taky…a už vidím Keliho ! Tak si na něj o kus níž houkám, jako že jsem za ním…ubírám, páč ho tady nevezmu…a kurva, začal mi ujíždět ! :) Tak to zase pouštím, a dole mi ten hodnej kluk uhejbá – fakt díky. Potok, a do cíle už moc nešlapu, neboť nemůžu. Ha. 4 : 18 mi nakonec háže 8 mej flek, což je asi gut – do desítky jsem dycky happy.
Koukám na lidi, jak jezděj, a dozvídám se strašný story. Např. mr. Hendrich Zdeněk, to strašně zabil s časem 4 : 15, což jsem nepochopil. Nichla červenka až třetí, za punk kidem Lukášem Studničkou, což je s mr. růžovákem (Hynkem Strouhou) strašná motocrossová dvojka. Ten je čtvrtej, neboť se smotal ve Vancouveru. bože, kompletní šílenci. eMTý, naše biková legenda s vážným psychickým problémem v problematice vztahů mezi mužem – ženou a mužem, si náladu spravil pěkným pátým flekem. congras !
Petr Bulvár Bureš, místo aby fotil, se dloubal v nose a vymejšlel fámy… muhahahááá
V hobíkách vyhrává Petr Kantorek, jo a sedmej je Tomaass, kterej mě o 2 sekundy zajel – a má z toho hroznou radost, a pořád to všem opakuje. Je určitě šťastnej, že ho tady veřejně chválím. Muhahahááá.
Ženský, kdo by to čekal, Katarina na prvním fleku, ale požór, druhá je Lenka od Plamenovců – to je fakt super, nejenže má pěknou frdel, ale ještě lítá jak střela – na první rok v DH – velice gut ! Na třetím Jana Trojanů…
Dědky vyhrál Srbitch, se strašným, naprosto strašným časem 3:59, kterej druhýmu Mírovi Křížkovi nandal 14 sekund, třetímu Hasičovi – dobře on pravěkej – sekund 20. Bože, dědku, ty si moc.
Junioří, voe, naděje národa. Asi největší styl i rychlost dává poslední dobou Hany. Je všude, objíždí evropu i svět, a je to znát. druhej Radek Machýček, a třetí náš Mrázek, s jeho nefunkční vidlicí a oteklým zápěstím je to velice slušné. Tihle tři odskočili ostatním skoro o 10 – 18 sekund. No uvidíme…
filip matuš a dual DH
A jelita. Fakt jelita. Jsou komplítly mimo, a nevím co bych k tomu napsal. Vyhrál Adam, kterej, ač už musí bejt taky docela znavenej z všeho toho cestování, ale stejně to zalítnul nejlíp. 3:41 je nejlepší čas dne. Druhej dojel fourkrosovej špecialista, co se na Dh letos v podstatě svezl jen dvakrát (Karlovice a tady) Kamiloj. Jen půl sekundy za Adamem. Asi tě to hodně baví, co ? Hynčovi na třetím uskočili skoro o 4,5 sekundy, na čtvrtým domotokrosoval Matěj Charvát, a pátej flek s časem 3:52 a jedním vejletem za kládu si vyzvedl Petr Heiník, nejméně trénující člověk co znám – od Karlovic neseděl na kole. Respect !
kamil nemálo MX styl…nohy ven !
No a to je asi tak všechno. Strašnýma bojema se šampaňským vystříkanejma očima a velkým řevem z publika sme se pro letošek rozloučili s Mistrákem. Trať byla dle mě připravená skvěle, vymlíkovaná po celý délce, a těžká, tak jak to má být. Zkusili jsme si všechny povrchy, vodu, bahno, sucho, a na závodní den bylo krásně. Párky dělali dobrý, s křenem a hořčicí, a ceny za lano lidový. No mě se to líbilo.
A vám ?
Foto : Maňas Tomek, figurant Fík – děkuji kamaráde !
|
|
Hej, vyrazil jsem ve čtvrtek večer k Petrovi H, přespal, a v pátek ráno jsme v Evildodge namířili směrem na Božák, trochen se před tím svěťákem ještě rozjezdit. Na božáku ale nebylo bahno, bylo krásně sucho – tak se zamažem až ve skotsku, hehe…
No nic, Dodž nás vyvezl ve 12:30 nahoru, kde už čekal RadekBývalýBílýMroz.Broz , i s Karlosem, a za pařícího slunce jsme se převlíkli, a šli se sklouznout. Karlosovi sundali předevčírem sádru, tak to ještě nechtěl pokoušet, a vzal si jen lopatu, aby s ní pak celý dva dny odhazoval volný kameny – to je servis, co ?:)
Trať má trochen jinej začátek, myslím že je to lepší, vyhneš se tomu věčnému bahnu, který bylo kousek po startu..pak je to stejný, veskrze, a až nad Vancouverem a kousek pod ním, došlo k malým změnám. Jasně ale záleží, jak se to vymlíkuje na závody, že.
Ty voe, jede to jako kráva, a je to strašně rozmrdaný, samá boule, že ti to nestačí filtrovat péro, a volný kameny. Schody jsou již slušný macíkové, a dostáváš mocnou vejplatu. Jsme bolavý po třech jízdách, nicméně i tak jsme stateční, a dáváme si to za celou permici. Ta stojí pořád příjemnejch 190 kč na 5 jízd. Paráda.
Po pár jízdách už to jde, jen já vyplejtám pár drátů z mýho pravěkýho olověnýho dabl treka. No nic, a to se snažím (opravdu) bejt jemnej. Je vedro jak prase, dáváme předposlední jízdu, a pak už jen nahoru na výborný palačinky, ty jo. Karloss celej den fotil ty naše průjezdy a zatáčkový průjmy na golfistu, a celkem mu to šlo…THX !
Voláme 1OOkládům, že přijedeme na párty. "Na jakou párty?" "Na na tu, co bude u vás." "U nás bude párty ?" "Jo." "A nakupte prosím…" Muhahaááá. Ještě to volám Bobynovi Údovi, a jsem milej jako vždy : "přivez nějaký holky, na ten tvůj xicht není nikdo zvědavej" na což je mi mile odpovězeno : "jsi pořád tak blbej ? Já jen abych se připravil…" nicméně doráží i s Kačkou a Zuzkou – takže dobře on.
U 100klasů rozjíždíme maso, grill, mamka nás krmí zeleninkou a pivákama, ach ach, a zábava jede celý večer. Bylo to moc fajn ! Děkujem…
Jdem spát, Petr si to dává u mě v Dodži (musíme si zvykat na nomádskej život, hehe) a za slušnýho, na krušné hory netipycky teplýho počasí, jdeme spát.
Ráno zase krásně, nebe bez mráčku, a tak se budíme, a snídáme u 100kládů. Plán je jasnej, zase Božák, tentokrát i s Vítkem a Radkem (Vůdce a malej vůdce). Loučíme se s rodinou, a jedem střelbu na Božák. Klasika, permice, Karloss opět foťákuje a lopatkou hrabe kamínky, a my frčíme.
Dneska už se trochu přivostřuje, poznatek : když jí držíš za kámošem, a on jde ven, jdeš taky ven, prostě tě tam vytáhne, že, Petře :) A dáváme slušných 6 jízd, přičemž jedna z toho je prasečí Freeride, kde mi zase vylítátá jeden drát, kurva ach jo. A to mi to včera Karloss opravil. Nakonec to celkem drtíme, PH klasicky controll, já tak nějak, a Radek dostává i zadní kolo do vzduchu, ty krávo !
Nakonec Vítek ničí brzdu, Radek proráží, a my jedem poslední. Dole v cajku, a končíme.
Božák je fakt super, je to z kopce jak kráva, hodně rozšukaný, a levný. Je to tam prostě Boží.
Pak už se jen balíme, a střelbujeme i Radkem směr Praha, strašný příšerný vedro, zlo, v Praze nejhorší zlo vedro co jsem kdy zažil..já se snad….začínám…nechci se rouhat…těšit…na…to chladný skotsko.
No nevím :)
Tak zatím !
Foto : pekař !
|
|
Tak na Božák jsme přifrčeli ve čtvrtek v noci, MTý už na parkingu, zabral nejlepší místo, super on. Dáváme pokec, decku červenýho, a kolem půlnoci lezem do dodávek, a chrupkáme. Zima je jak kráva…
Je tu ráno. Ach ne, mrholí. Nová trať, bahno, to nezní moc dobře, spíš vůbec ne. Nicméně jdeme na to kolem 12h stále za jemného mžení.
Něco k trati. Idea Petra Heiníka doznala po tunningu ETbikez crew tu pravou příchuť motocrossu. V trávě se vyjely boule, sem tam vykoukl kořen, odkloněné svahy se staly prověrkou techniky snad všech. My jsme to nějak naladili, pokoukali, a po absolvování asi 5ti jízd uznali, že bude vhodné počkat, co s tratí udělaj stovky sjezdařů v sobotu. Tenhle večer jsme lehce pogrilovali, já jsem si mohl půjčit Audinu 4×4 se sekvenční převodovkou což je věc kterou jsem už dlouho chtěl zkusit, tak jsme vyrazili nechat trochu vzorku na Božídarské silnice – děkuju za půjčení, a sorry za ty gumy, když ona chtěla tak jsem jí dal…
Naštěstí jsme se nenechali zlákat Kolibapárty (jak jsem byl ráno rád) a lehce rozlámaní – neboť občasnému válení jsme se nevyhnuli – jsme chrupkali až do sobotního prosluněného rána.
V sobotu se tu už hustě zaplnilo lidma snad odevšad. Přijela Morava, přijelo Německo, Slovensko. Z Čech celá špička, krom PH, kterej si léčí sloní nohu a ťapká o třech. Já jsem se rozhodl, že si to tu budu dávat na plackách, jako návrat zpátky ke kořenům, a taky proto, že mi Jarda shodou okolností na Kozzách nabídl šponzoring na Five-teny. Jelikož je ještě nemám, a Kubajsz je zlatej a má taky malou nohu, půjčil jsem si je od něj – a je to fakt pecka. Noha drží, v zatáčce můžu dávat motocross, jsem happy. To jen tak mimochodem.
Nicméně objevuje se můj obrovský problém zde – a to je fyzička. Jsem dámy a pánové totálně v prdeli. Bolej mě ruce, nohy, hrůza. Sezóna je strašně dlouhá, a ty naše 3 denní vejlety a celonoční mrdačky s Mtým každej tejden nejsou zadarmo, to teda ne. Trať jedu max na 4 zastávky, a to ještě tak, že zastavuju vždy totálně v detu. Co to kua je? Poslední jízdy chodím pravidelně tak 2x-3x za cestu dolů na držku, a začínám mít pocit, že v neděli to bude pořádná válenda !
Chvíli jezdíme s Kaschtanem, chvíli s Kubajszem, chvíli se snažíme držet Adama, je to bombírung a pecička. Je tu i známý fotograf Robyn Trnka, takže se všichni snažíme, hehe, být krásní a pózovat. Aspoň teda my s MT.
Nu, tréning je u konce, já zválenej jak pes, dnes asi 10 pádů, buď moc plynu, nebo blbě zatáčku. No to jsem zejtra zvědavej. Večer jedem nahodu na Božák na Pulpiho promítání. Sice nemáme pozvánku, ale já nevěděl že je to pro zvané. Nicméně nakonec jsme vpuštěni a čekujem to prehistorický peklo.
Co k tomu říct. Je to teda fakt pravěk. Já, kterej jezdím DH někdy od roku 03, nechápu z toho. To bych nemoh já. XC kola, sedlovky vražený proklatě vysoko u pasu, elasťáky, a hroznej kotel. Největší držky tak v 60kmh ve špindlu. Trial jak prase v kamenech. A zlatý hřeb, Franta Mrázek a jeho monstrózní polety v době kdy skočit cokoli bylo umění. Největší bůh. Po promítání a žraní koláčků (mňam) sedíme eště venku, a decentně probíráme trendy v mrdačce s Dušánkovou přítelkyní. Nakonec i trochu tý normální debaty, a celkem brzy to lámeme směr Jáchymov a spaní. Zde bych chtěl vypíchnout strakonickou krů, která nezna lepší cesty, štrádovala si to do Jáchymova pěšky. 12kmh. Respekt !

Fakta dne :
- Sem tam je k vidění krácení tratě lesním podrostem, mlíko chybí, odpovědní lidi na to kašlou, chápe se toho z nutnosti Matušík a Kamil, což je jim posléze samozřejmě vyčteno, protože to nemají v popisu práce.
- Mr. Tlustoš už letos údajně potřetí nestíhá start semifinále, leč potrestán za to není. (pozn. 18.7.2007, v 12:40 – čárys – vysvětleno v debatě pod článkem, thy 2 all) Trochu divné. Že by mezera v ročence? Vznášíme dotaz.
- Ročenka dle vyjádření pana Marka neexistuje – prý letos nevyšla, to co vyšlo, jsou propozice. Na dotaz jak je to možné, že je v tom takový bordel, odpovídá lakonickou odpovědí : „to víš, není všechno dokonalý“. Ano všimli jsme si.
- Pískači především čumí, a nepískají. Když jede sanitka nahoru, a Henďa na trati solí, je zastaven v poslední chvíli. Kdo viděl ví proč.
- Nepochopitelně se uzavírá a otevírá trať během závodu. Někteří jezdci tak mají možnost jet spodní část asfaltu rovně, bez výjezdu do boku.. Po jejich projetí je trať opět zamlíkována. Viděno na vlastní oči. Co to mělo znamenat?
- Závod MČR není bodován. Takže se počet bodovanách závodů ČP snižuje na tři. Tomu říkám pohár. Např v Expertech se ani nevyhlašuje mistr, nedostaneš body, proč to vlastně jet, za 300kč privilegium nechat si změřit dvě jízdy?
- Od Toi toi sponzora jedna naserbudka na 3 dny pro celý pohár? Se plácli ale přes kapsu.
- Vzniká nesmyslná kategorie cizinci, ty museli bejt šťastný – proč, prosímvás? Se bojíme konkurence, tak je vseparujem do Auslander gheta?
A mohl bych pokračovat ještě dlouho. Nicméně, jdem zpátky k ježdění, protože to je to, co se tu dělá pořádně.

Náš geng má průřez celým startovním polem – od HT přes Hobby, až po Elitu.
Nejdřív na to jde MT, ale háže držku, surfuje bříškem v lesním podrostu. Padají i další a další alegorické vozy. Většina lidí se s tím fláká, neboť nejde o body, takže jediné co a jak, že podle vyjetýho umístnění budeš startovat ve finále. No nic, jdu na to taky.
Nahoře jsem lehce nervózní, neboť naprosto netuším, kde mi dojde, ale na to že mi dojde, můžu vzít jed. Předsevzetí nějak to projet a nevyválet se celkem plním, i když někde to mrvím, a dole sedím a nešlapu – jsem znavenej a to hrozně. Několikrát si řikám, že si ustelu, abych si odpočinul, ale všude by to bolelo, a tak jedu. Dole vyloženě vlažně, ze sedla skoro nejdu, a i tak to celkem v cíli jde. Evidentně se flákali všichni.
Nějak probíráme situaci kolem DH, a mě se nějak vytrácí jakákoliv motivace a chuť dál dnes závodit. Je vedro jak prase, bolí mě hlava, MT podává protest, všechno je tak nějak na houby. Nakonec jsem ale přemluven MTým (mimochodem dojel 5tej) ať ještě jedu. Tak jedu.
Na druhou jízdu mám jasnej plán. Pojedu dokaď mi nedojde, a až mi dojde, tak spadnu. Superplán.
Vršek mi celkem vychází, kde můžu, tak si sedám, tím se šetřím, a je to kua znát. Skok pod lanem tahám do vejšky, aby sem se prolít, a i pak to nějak vychází. Traverzy radši pomalejc, dejchám jak astmatickej hřebec v říji, a už je tu votáčka nad Vancouverem, ta mi sedla, tak když už tu mám takovej pěknej speed, tak tam vletím, ne? Ve Vancouveru mě to háže úplně mimo stopu, ječ nepolevuju a držím to, padni komu padni. Jsem za, nějak to vyšlo, a už tuhnu a fest. V jedné lesní vracečce se zamykám, naštěstí tam stejně jedu skoro krokem, takže jen na koleno a řídítkem k zemi. Hážu si prach od dřžky a kašlu celou cestu dolů. Nějak už to domrskávám (samozřejmě sedím všude) a do posledního lesa to pouštím v plný, buď to vyjde, nebo se tam zabiju, vychází to, a cíl je tady. Tak a jsem s časem 5:00 osmej. 4 lidi předemnou v jedné sekundě, kruciš, je to vyrovnaný…

Kaschtan vyhrává Juniory ! Letí dost, mám z něj fakt radost, je to mladej pankáč, nemeje se 3 dny a spí v plesnivým stanu, nemá ani náhradní patku ani pedály, a první co si jde z výhry koupit, je pivo. Miluju tě, bejbe ! Druhej je Kuba z Hejnic… Nic si nedarujou, hehe. Klauzík si dává na držku, a to dost, snad je ready. Tomass padá, Czert lepí, Kája je v klidu…
Experty vyhrává JOUDA! To ste nečekali co? Já taky ne, je to prostě strakonickej bůh! Velká gratulace, pane.
V Elitě jde Matušík na držku, Adam s přehledem a dole v sedě, v klídku a na oko to vypadalo v pohodě. Je to mistr a Mistr ČR. 4 sek za ním Kamil, Charvát, atd – klucí, jedete dost… Čert opět největší motocross. Výsledky prosím zase hledejte jinde, já je v hlavě nenosím…
A šlo se vyhlašovat. Tleskalo se, Kaschtan byl happy, šáňo lítalo a blesky bleskaly. Jo a ta 720 na Kaschtanovo kole je vidět mnohem víc než ten nápis RB, muhahahááá.
No a je tu nějaký závěr. Tak mistrák je za náma, sezóna se pomalu chýlí ke konci, a tituly se rozdaly. Božák byl suchej, lidi byli super, hodně se padalo, hrotilo, pilo, hádalo, prostě bylo to moc zajímavý, a kdo nebyl, jako by nebyl. I přes ty všechny prudy a organizační chyby to bylo fajn. Tak a jak jste to viděli vy ?
Fotky nafotila 2426i.com krů – velice děkuju !
A další super fotogalerii najdete tady : etbz.
A ještě jedna hodně povedená galerie je TUDLEC
Zčekujte – fakt paráda.
A kompletní výsledky najdete tady


Klauz s Tomaasem za assem














Tak to byl odshora dolů průřez tratí. A trocha modelingu nakonec : Vítěžem se stává : PLAMEN !
Tak jsem se zase zabalil, a vyrazil. Měli jsme jet do Fikenbergu na německej pohár, s Maňasem a Petrem, leč jsme to díky strašně našlapaný startovce nezvládli s registrací, a jeli tedy na 2 dny trip po severozápadě.
Já jsem jel v pátek rovnou z práce, mám to k Petrovi přes Čerčany, takže jsem se tu zastavil si poskákat. Byl tu Tůra, a pár kluků, co fotili, a nějaká návštěva odjinud. Celkem dobře jsme pojezdili, všechno tam jede bez šlapání, velká střelba. Tůra jezdil na půjčeným pevným, a šlo mu to dobře, já nějaký přestřely, a takovou tu klasiku… Kolem 20h jsem odfrčel k Petrovi, grill, Noe TV, což je věc, a spát.
Ráno přesun na Božák. Sice by asi bylo lepší jet do Krupky, leč Petr jakožto zprávce tratě na Božáku tomu tam chtěl dát facelift. Přijeli jsme tam asi ve 12h, Maňas, Czert, celý ETbikez, Hasič, a šli zčekovat co kluci vymysleli. Maňas se rozcvičuje…
pomáhá i kamarádovi se předklonit…
No ale trať. Teda pánové, z lehkého faceliftu se vyklubala totální přestavba defakto celé tratě. Vršek zcela jinej, střed skoro celej jinej, kromě trensu pod lanovkou, nad Vancouverem stejný, z Vancouveru už ale uplně jiný, pod Vancouverem trochu jiný. Spodek bude bohužel asi stejnej, neboť cokoliv tu vymyslíš, je špatně. Je to tu holt hrozně po rovině. Zde se nedá bohužel nic dělat, jen trpět a rubat.
Trať teda nebude vůbec zadarmo. Asi se zase najde tuna remcalů, kterejm tímto vzkazuju – nám je to JEDNO ! Hehe.
Trať popisovat asi nemá cenu, chce to asi řádně rozfotit a dát na web, ale to nechám na Pulpim, hehe. Vymlíkováváme to, do stávající (nyní již staré) tratě co se jezdila dřív dáváme klády a mlíko, aby tam nikdo už nejezdil a začala se vyjíždět ta nová. Občas nás u toho sleduje nějaký skopčák, kterej to pak zkouší projet, jde přes klacky, a nebo si u toho do rezavýho kníru brouká : „Scheise“
Nakonec dáváme asi 3 jízdy, teda spíš dvě, aby jsme se taky svezli. Jsme utahaný jak koťata, a tak jdem na kofolu nahoru, slunce je tu jak u móře, teplíčko, paráda. Jedem do Varů, spíme u Zuz, večer grilovačka u mamky 100klasové, shledání jak s vlastní rodinou, chyběla jsi mi mamko ! Kecáme o všem možném a nemožném, trendy, čubky, drogy, klasika… Nakonec spát, neb ráno nás čeká přesun do Krupky…
A co říct závěrem? Nová trať je těžká. Chce jí to vyjet, zatím asi moc nepojede. Ano, jsou tam těžší pasáže, ale to je jen dobře, ne? Myslím, že změna je třeba a měla by být vítaná. Snad to vidíte podobně. Piss for all. Nebo peace ? Mrk mrk
Díky za fotky ETBIKEZ mega krů, a čerčanskejm pepikům.
malej kluk druhej den na kole – čerčany

Starej kluk potisící na kole

naděje čerčanskýho bikingu na HT HEHE

Hjundaj všem. No nic. Lehce kecáme, a já vymejšlím plán. S Andym, přes lesy, na pitbike, ke Stokládům na Božák. tam necháme stroje a půjdem na avizovanoý dýchánek do Koliby. Akce probíhá. Zkouším Andyho táhnout na laně, ale není to ono, po rovině v poho, ale do kopce to škrtí…Možná si to příště nedám kolem krku, hehe…

Freeride ke 100kládům je super. Vrkám si jí lesem, trojčička, paráda. U nich necháváme stroj, samozřejmě jí všíchni dávaj hrozně za uši. Kdo neviděl velkýho Víta (Vonta) jak se skládá na malýho pitbika, nepochopí…
Ha, přicházíme do Koliby. Párty jede. Je tu celá parta lumpů, výkvět ČP, Heiníkvci, po zemi leze Krab, Shamman něco zaříkává, Plameni v koutě tiše hoří a na židli se sune Červ. Plus další a další. Drahoš oznamuje, že má narozky. Objednává Rumáky. Za chvíli znova. Kolibašéf nestíhá točit piva, lidi lejou jak o život a zábava na úrovni je v plném proudu. Vybíraj se prachy na striptérku. Drahoš radši mizí. S prachama mizí i výběrčí a dlouho není vidět, defraudant. Nakonec přivádějí obstarožní silně jetou vykrosenou kost, která je dost strašná. Oblečená ještě jde, ale bohužel odhazuje svršky za mocné pomoci nejmenovaného blonďáka, který, znám svými exhibicionistickými sklony a striptérskou průpravou z let minulých, nechává se unést a je vysvlečen dřív než bys řekl downhill…
H.R.Ĺ®.Z.A.
My ale nečekáme na strašné vyvrcholení, a berem čáru. V plánu je noční Freeride zpět na dolní stanici lanovky. To co následuje, je Hell. Andy nedoskakuje 3m double, v naprostý tmě nevidí nic, jde na držku, kulhá. Já cestou dolů za mocného svitu dodělávající čelovky někde prorážím předek na pitbiku, pitbike skoro neřiditelný, si řikám, sem ožralej nebo co? Jo jsem. No hell cesta, ale fakt zábava nejvíc…
A je sobota. Není mi vůbec špatně, beru kolo a jdu na to. Andy má nateklý koleno, tak bere foťák a vytváří fak krásný fotky. My to nějak celej den lítáme. Druhá třetí jízda už jsou celkem gut, Heinas na to prdí, bolej ho záda hodně, my lítáme asi 7 jízd, zábava. Vancouver je teda strašně rozbitej, už je to dost, BMX už si tam nedáš. Nahoře nějaký skoky strašně krátký, ale jinak je to fakt dobré…
Andy se nakonec probírá a jde jezdit taky. Koleno rozhejbává a dává se mnou poslední 4 jízdy. Super.
V kempu tak přemýšlím, co zítra. Páč jsem ještě nedojel letos žádnej závod ČP, (Liberec – držka, Karlovice – roadtrip, Schpindel – nemoc) je mě jasný, že se posunu někam hluboko do startovacího pole. Páč jsem tu před 2 rokama dojel v závodě v obdobné situaci 3 lidi, dva sem dokonce přejel (nešlo se na tom bahně vyhnout), tak se mi nějak nechce si to zopakovat. Čas bude tím pádem stejně na hovno. Rameno ještě taky není úplně ready, a ještě ke všemu je až kýčovitě hezky – padá rozhodnutí – závod nejedu.
Večer jedem znova nahoru na Boží dar. Zase ve složení Andy a já, Pitbike a DH. Proraženej předek dofukuju až u 100kládů, pokračuju do města, kde mám lehkej strach, co policie, tak jí přes město solím, letím k Petrovi ne penzion, uklízíme pitbike, a je pokoj.
Kalíme. Grilujeme. Vyprávíme strašný story. Fakt dobrá párty…
V jednu hodinu v noci, posilněni flaškou Morgana, děláme rozhodnutí na další FReeride směrem dolů. Dofukuju prázdný předek. Půjčujem si stolní lampičku, která moc nesvítí. Hell přes město. Louky. Lesy. Cesty. Tma jak v prdeli. Druhej noční freeride úspěšně splněn. SUPER.
A neděle, Závody. No tak já osobně si beru pitbike, a přes lesy to solím nahoru, po nějaký černý sjezdovce, dvojka plnej pořád, fak bomba, pak pašeráckou a už jsem nahoře. Zde sraz s Manasem a Petrem se Zuz, a jdem koukat na závody…
Hážeme hrozný hlášky. Máme na to fakt telent, ono to není zas tak úplně jednoduchý vymyslet na každýho něco jinýho. Dáme si tu pár příkladů.
ehm.
Jsi pomalej. (Pro Kaschtana)
Ostatní tu šlapou. (pro Kubajze)
Spadni. (Keli)
Hodně pij. (Kluk s camelbackem)
Jeď frekvenčně.
Ty nejsi Adam Wágner. (Dres RM, kolo RM)
Je mi na blití z toho jak jedeš. (Ta byla pro Hubajze)
Vopras to.
Zlom to, upečeš si nový. (Číža)
Dej tu nohu zpátky. (když jel někdo vyklaplej)
Máš kolo jako kráva. Najez se. (Kostějovi)
Vytoč půlbeko. (Pupák)
Atd atd. No nemá cenu asi popisovat závod, to už jste se dočetli jinde. Jen tak mimochodem. Andy jel dobře, Filip taky. Carlos ve Vancouveru – hodně fine. 100klada 3 tí v HT, je to killer, jede fakt super. Velkej Vít se nevejde do startovací budky. Hynčica strašně přes závit ve Vancouveru. Adam proráží předek. Kubajsovi došlo. Plamen byl nasranej. A my? My si to moc a moc užili !
Díky všem.
Vaše mediální mrdka Čárys…

































A pecka na závěr !
