roadtripin na Mistrák na Božák

Hej tak jak to zas naspat aby to bylo jiný no a čtivý…tak zase stejně, jako trip, neboť právě jste se proklikali na livestyleonlinemag… Klikejte na více..

Ták jsem to tentokrát zapíchnul už v úterý…ve středu jsem se potápěl, šnorchloval, a trávil čas na Orlíku s přáteli. To je místo, kde by mi vůbec nevadilo mít chatu, nebo tak – v létě je tam prostě nádherně. Ale to stačí, jen že jsou i jiný zábavy než kolo…snad až budu starej, hehe….příští rok třeba :)

Tak jsem ve čtvrtek přijel ráno na Božák, nahoru. Teplota hodně dole, ale sraz s Karlosem a Brozákem, a jdem na to – je prej nová trať, chci vidět a okusit na vlastní gumy jaký to je.
Tak to zmrskáme.

A je to SUPR. Jede to jak kráva, je to suchý, a hrozně mě to baví, šlápneš jen na hoře, a pak až na pašerácký dole. Nový zatáčky, novej úsek, všechno široký a otevřený, stopy milion možností. Nový lesy jsou zatím nevyjetý, a nejsou zadarmo. Já jsem spokojen.

Večer jedem ke 100 kladům na chatu, kde si s Vítkem topíme, a v teploučku (venku je zase zima jak prase) kafíčkujem, a já píšu bleskovku že Božák je bomba. Po relaxu vytahuje Vít velký letadlo s motorem, vysílačku, a že jdeme pouštět. Jsem v zajetí stíhačky, a koukám k nebi a musím to mít ! Ptám se jak s tím přistane – je to milion stromů – bere zatáčku, řízne to do stromy, a povídá „takhle“ Muhahaháá !  TOP zábava.

Večer odcházejí popíjet, a já jdu spát, jsem hodně unaven.

V pátek to jdem hoblovat. Přijíždí Petr Heiníků, a tak si to lítáme. Je sucho, a až v odpoledních hodinách se spouští trošku deštík, ale to už to stejně balíme. Teplota jde pořád tak nějak dolů.. Večer jedem s Petrem na návštěvu k Plamenovcům na Boží dar na hotel – koliba – zlo – smrt. My nepijem, já nesmím a Petr řídí, jede do Varů. Koliba je ale fakt dost, strašně zahuleno, a obsluha striktní a nepříjemná – vyloženě nasraná, že musí makat. Tak se na to vyser, voe.

V sobotu mě budí déšť – zaparkoval jsem totiž pod stromem, a z něj kapou strašně velký a hlasitý kapky na auto – to jsem si zase vybral. Budím se asi v devět hodin, a jdu s pohledem na podmračenou oblohu přezout na swamptingy – bude bahno, myslím.

Jezdit jdeme až odpoledne, a je hnusně jak kráva – sem tam prší, a vyhrabávaj se neskutečný stopy, sem tam je to hodně naklouzaný, no prostě metal. Piskošmunkák. 4 jízdy, sem tam fakt špatně, a myslím že už víc tu z toho nevymačkám – uvidíme na závod.

Jo musím napsat, že David Takač přiložil ruku k dílu, a zasloužil se o to, aby cíl závodu konečně nebyl až dole po 600m dupačky po asfaltce, ale nahoře u lanovky. Díky. Bohužel ale přiložil roku k dílu i fyzicky, ne jen obrazně, a se sekerkou se jak vykopávat pařez tak šikovně, že si skoro usekl nohu. 20 stehů. Šikula !

Registrace, 250 kč, a večerní zábava – já jsem šel louskat nějaký čtivo, ale v kempu se rozjela naprosto příšerná hudba, Kabát, Eva a Vašek, Majkl Jefferson, no hrůza, fakt jsem myslel že kolem jedenáctý vylezu dát dýdžejovi facku. Nakonec to naštěstí kolem půlnoci ztichlo…

A je tu neděle, RACE DAY. Ráno dáváme dvě jízdy, ač v noci chcalo, tak to vysychá tak, že je třeba dát zase sucháče. Mě není nějak od rána dobře, navštěvuju několiX plnící se kadibudku, no laskomina. No nějak to dám, říkám si.

při závodě se má koukat na cestu, a ne do foťáku, Petře :)

A je tu start, a já jdu teda na to. Rozmetávám to hned od startu, plnej plyn. Plnej plyn držím až moc, neboť asi 400m po startu se nevejdu do jedný točky, háže mě to ven, a už jdu pod mlíko. Je to na rovině, a než se z toho dostávám, prdím na to – to je hrozná ztráta. Samozřejmě mě vidí Matušík z lanovky a hrozně se mi směje.  No nic. Mám ale nápad – počkám si na Petr Podzimka, aka Prasoně (od Kubajsze z DC) že si dáme duálek.

A je tu, míjí mě, volám na něj že jsem na něj čekal, a už to za ním mrskám. Jede volně, jednou jsem ho chtěl vzít vrškem, ale nakonec jsem ho nechal závodit…pěknej dual…ač jsem jel na pohodu, tak se mi povedlo se dole smotat – klasická zamykačka pěkně na hlavu. Jak blbec. Vohnul jsem kotouč, a dolů to dal už jen tak na pohodu…

Martin Mitvalský aka mrázek a jeho tajné stopy které nechtěl nikomu prozradit :)

No dole vopravuju co se dá, a přemejšlím jestli se na to v rámci zachování zdraví nevysrat. Na držku šlo snad 50 lidí, padalo to jak hrušky. Nakonec mi Karloss dává kotouč, děkuji, montuju a na druhý kolo teda jdu.

Smotal se i Jirka Svak, a Keli, takže si to dáme pěkně od konce my tři za sebou.

A je to tu. Předemnou staruje Keli. Hm, říkám si, brněnská DH hvězda, uvidíme. Žbrblá něco o freeridovém pojetí této jízdy, na což kontruju že já teda hodlám letět jak zvíře. S tím že si ho někde vypápnu, hehe.

No startuju, a šlapu do toho. Vršek lehce mrvím lávky, no a pak to jde, až po Vancouver, kde z tý cesty jedu hodně vopatrně…bojím…Vancouver radši taky…a už vidím Keliho ! Tak si na něj o kus níž houkám, jako že jsem za ním…ubírám, páč ho tady nevezmu…a kurva, začal mi ujíždět ! :) Tak to zase pouštím, a dole mi ten hodnej kluk uhejbá – fakt díky. Potok, a do cíle už moc nešlapu, neboť nemůžu. Ha. 4 : 18 mi nakonec háže 8 mej flek, což je asi gut – do desítky jsem dycky happy.

Koukám na lidi, jak jezděj, a dozvídám se strašný story. Např. mr. Hendrich Zdeněk, to strašně zabil s časem 4 : 15, což jsem nepochopil. Nichla červenka až třetí, za punk kidem Lukášem Studničkou, což je s mr. růžovákem (Hynkem Strouhou) strašná motocrossová dvojka. Ten je čtvrtej, neboť se smotal ve Vancouveru. bože, kompletní šílenci. eMTý, naše biková legenda s vážným psychickým problémem v problematice vztahů mezi mužem – ženou a mužem, si náladu spravil pěkným pátým flekem. congras !

Petr Bulvár Bureš, místo aby fotil, se dloubal v nose a vymejšlel fámy… muhahahááá 

V hobíkách vyhrává Petr Kantorek, jo a sedmej je Tomaass, kterej mě o 2 sekundy zajel – a má z toho hroznou radost, a pořád to všem opakuje. Je určitě šťastnej, že ho tady veřejně chválím. Muhahahááá.

Ženský, kdo by to čekal, Katarina na prvním fleku, ale požór, druhá je Lenka od Plamenovců – to je fakt super, nejenže má pěknou frdel, ale ještě lítá jak střela – na první rok v DH – velice gut ! Na třetím Jana Trojanů…

Dědky vyhrál Srbitch, se strašným, naprosto strašným časem 3:59, kterej druhýmu Mírovi Křížkovi nandal 14 sekund, třetímu Hasičovi – dobře on pravěkej – sekund 20. Bože, dědku, ty si moc.
Junioří, voe, naděje národa. Asi největší styl i rychlost dává poslední dobou Hany. Je všude, objíždí evropu i svět, a je to znát. druhej Radek Machýček, a třetí náš Mrázek, s jeho nefunkční vidlicí a oteklým zápěstím je to velice slušné. Tihle tři odskočili ostatním skoro o 10 – 18 sekund. No uvidíme…

filip matuš a dual DH 

A jelita. Fakt jelita. Jsou komplítly mimo, a nevím co bych k tomu napsal. Vyhrál Adam, kterej, ač už musí bejt taky docela znavenej z všeho toho cestování, ale stejně to zalítnul nejlíp. 3:41 je nejlepší čas dne. Druhej dojel fourkrosovej špecialista, co se na Dh letos v podstatě svezl jen dvakrát (Karlovice a tady) Kamiloj. Jen půl sekundy za Adamem. Asi tě to hodně baví, co ? Hynčovi na třetím uskočili skoro o 4,5 sekundy, na čtvrtým domotokrosoval Matěj Charvát, a pátej flek s časem 3:52 a jedním vejletem za kládu si vyzvedl Petr Heiník, nejméně trénující člověk co znám – od Karlovic neseděl na kole. Respect !

kamil nemálo MX styl…nohy ven !

No a to je asi tak všechno. Strašnýma bojema se šampaňským vystříkanejma očima a velkým řevem z publika sme se pro letošek rozloučili s Mistrákem. Trať byla dle mě připravená skvěle, vymlíkovaná po celý délce, a těžká, tak jak to má být. Zkusili jsme si všechny povrchy, vodu, bahno, sucho, a na závodní den bylo krásně. Párky dělali dobrý, s křenem a hořčicí, a ceny za lano lidový. No mě se to líbilo.

A vám ?

Foto : Maňas Tomek, figurant Fík – děkuji kamaráde !