Já jsem se bohužel neúčastnil celýho výletu, protože jsem doma málo. věnovali jsme se tak radši ladění kol, trailů a sebe na kole na trailech, bez spacáku a karimatky na zádech. Ale i tak jsme se večer všichni potkali na Kopci u hořícího ohně.

Díky za takovýhle nápady a Milhausovi za video.
Takhle my si tady v tom našem Ráji žijem.

tomaass 

Tak třeba ten minulej tejden. Je čtvrtek, sedím si v kanclu, dodělávám, co je třeba, dávám si s klukama, ještě poslední fotbálek, sedám do auta a jedu.

A můžeš sem do toho Turnova přijet kdykoliv a tady se nic nezmění. Klíče pořád pasujou do zámku, doma najdu rodiče a když zavolám Lukášovi na bar, jestli náhodou kluci nebyli na kole a teď nejsou u něj na pívu, jasně mi řekne že jo. Sedám na kolo, za chvíli už si dávám pívo, potkávám spoustu známejch a do půlnoci hraju fotbálek s týmem snů.

Pátek pracuju, dávám oběd s kámošema, sklízím trávu a raduju se z venkova. Večer dohadujeme biliard v kavárně, kterou si nově kamarád otevřel kousek ode mě. Ani nevím, jak se to stane, ale sejde se tu asi 20 známejch, potkávám ségru a spoustu lidí, co jsem dlouho neviděl. A samozřejmě se dohadujeme na sobotní vyjížďce.

V sobotu ráno mě budí Bětka, když mi hází kamínky do okna, že musím vstávat a musím jít na kolo. Když musíš, tak musíš.

Toho svýho Culta jsem zas dlouho neviděl. Vlastně teda ani nechápu, že pořád žije, posunul jsem ho do levelu, kdy každou dobu čekám, že už se domů se mnou v jednom kuse nevrátí. Rámů a obecně kol už jsem pár zníčil, ale tohle kolo je teda nějaký neuvěřitelný. Když ráno dávám pryč prasklej bovden a řadící lanko, beru dva převody na sobotní vyjížďku jen jako novou výzvu.

Dneska je v plánu objet Čakovy traily ze závodu, který se tu jel minulej tejden s názvem Pješinky. Něco se jelo na našich trailech, něco na Čakovejch a my jsme bohužel byli tou dobou na Kaunertalu, takže jsme se nemohli zúčastnit. Naše barvy tady hájil celkem statečně Jofre, kterej nakonec výhrál a obhájil tak první místo třeba před Frantou Mrázkem na druhý pozici.

Nad Českým rájem leží mlha a já s Bětkou a Tondou šlapeme, teda šlapeme, mám jeden převod, tak střídavě šlapu a běžím, do kopce, kde na nás čekají kluci.

U kiosku pod Kopcem narážíme na skupinku snad deseti kámošů, s tím že další bandička na nás už čeká na Kopci. Fakt se tu docela začalo jezdit na kole..

Chvíli po obědě jsme na Kopci, dáváme nějaký občerstvení a jdeme si dát RZ1 ze závodu z minulýho víkendu.

Jestli jsem třeba minulej rok po iLegal enduru chtěl mít doma takovejhle trail, tak Čak ho postavil. Krásný cestičky s technickejma sjezdama a přejezdama skalek a kamenů, to jsou věci, který mi tu chyběly. A je to fakt těžký. Většina skupiny to tlačí okolo, ale já s Jofrem a pár dalšíma to zkoušíme, jak jen to jde. Občas to někam upadne, občas nás to vyšle mimo, ale tenhle trail, je trail snů. Kdyby mě z toho tak nebolelo rameno, dal bych si to rád ještě jednou.

Pokračujeme na RZ2 a ta je o moc hodnější. Až na pár dropíků si ji všichni užívají.

Dojíždíme pod Kopec a šlapeme si to nahoru vstříc dalším trailům. RZ3 se jela naše klasika, kterou dobře známe a já tu nebyl ani nepamatuju. Někteří z naší téměr 20ti členný skupinky, včetně pražský návštěvy, to nejeli nikdy, takže hlavně závěrečná pasáž je docela sranda.

Dole u hospody dáváme nějaký pozdní oběd a rozdělujeme se. S jedním převodem toho mám víc než dost, takže se docela těším domů.

Večer vynechávám párty a jsem rád, že můžu užít chvíli pohodu a klid domova. Jelikož v Praze aktuálně žádný domov nemám(dodávka je stále v opravně).

Neděle ráno je krásně. Tak beru silničku, vyrážím z domova s tím, že někdo někde bude. A je! Tady pořád někdo někde na kole je. Potkávám kluky a je mi jasný, že ze svýho plánu, projet se pořádně po silnici, budu muset uhnout. Já i oni docela koukáme, co všechno na tý silničce jde projet. Společnej víkend zakončujeme nějakým tím pívem pod hradem Kost a po těžkým loučení si zase dávám sluchátka do uší a točím nohama po silnici domů.

Je krásná podzimní neděle, jsem doma tady v tom našem Ráji a zítra touhle dobou, budu zase sedět v Praze v kanclu a budu na tuhle krásnou chvíli myslet. Proč? Protože dělám práci, co mě baví? Protože jsou tu lidi, který mě baví, chci s něma taky bejt a chci se od nich učit? Protože bez Prahy by nebyly návraty z Prahy?

Nevím

tomaass

Full galerka z víkendu, včetně dvou videí, co google vyrobil je tu. Je to awesome ten google awesome.

Dál? No dál beru do ruky telefon a protože traily kolem nedalekýho Kozákova na mě už před nějakým časem udělaly dojem, volám Tomaasse, jak on vidí svojí sobotu. Je něco málo po devátý a tak si říkám, že když je tenhle kluk schopnej vstávat a pro rozbřesk si dojít na Sněžku, mohl by už být vzhůru. A taky že je a hned z rukávu sype jeho plán na dnešek. Prostě za 40min na vlakáči v Turnově odjíždí cyklobus, kterej bych neměl zmeškat. Chvíli sice váhám, neb nechat naloženou káru s pražskou espézetkou na vlakovym nádraží je asi tak dobrej nápad, jak fandit Slavii ve sparťnaskym kotli, ale touha jít na kolo je prostě větší! Nakopávám teda TDi a po erzetě Osečná/Turnov, kde mě paní z navigace hlásí zatáčky s 30vteřinovým zásekem a tak jízda dostává opravdový punc originality v navigování, dojíždím na parking u vlakáče.

Tam rychlá převlíkačka a zpoza plotu už na mě volá Tomaass. Po chvilce přijíždí celá dnešní krů v počtu kolem 10ti kousků. Cyklobus klesá pod tíhou nakládanejch sjezďáků v podání mojem a Tomaasse a naopak lehkne pod karbonovýma Ibisema a dalšíma laskominama. Nakonec se ale všichni skládáme dovnitř a vyrážíme na první destinaci. Tam už jen 200m po áčku a brutálníma kopřivama tam začíná naprosto luxusní trail se zasekávacíma drážkama, boulema, točkama kolem nohy i odkloněnýma driftovacíma točkama po kořenech a lesní hrabance. Letím za Tomaassem vše na oči, abych neztratil stopu a na ksichtě mě zas narůstá ten obrovkej rohlík, když hlína lítá od obou gum na lesním podkladu a ty, i přes to že víš, že pokud on půjde na držku tak půjdeš taky zemi, tak ti nějaká záhadná síla nedovolí na tu brzdovou páku ani hrábnout i přes to, že nevíš co bude následovat. Do toho kolem nás lítá Tomaassův traildog Tonda a tak mám opravdu o zábavu postaráno. Pokud nehlídám rychle se míhající kořeny, musím hlídat ještě rychleji se míhající Tondovo čtyři nohy. Je ale vidět, že tenhle dog už nějakej trail dával, protože do klopenky ti nevlítne před gumu a polety tlumí líp než potuněná Foxácká vidle s titanovýma pružinama v rukou Aarona Gwina.

Pauzička v půlce trailu, abychom se všichni sjeli a jeden přes druhýho vychrili komu to kde jak ujelo a jak děsně se práší a už jí mažem dál. Beru zase nějkou přední pozici a tak nedostávám nažrat toho prachu a jehličí tolik. Trail pak končí přejezdem potoka a následuje zhodnocení časový situace, kde zjišťujem, že další cyklobus, tedy ten, co nás má vyvézt na Kozákov, v pohodě stíháme, i když si vyšlápnem ještě jeden trail. Převody teda letěj nahoru a postupně se prokousáváme nahoru lesní cestou k dalšímu trailovýmu potěšení. Chvilku čekačka na celou krů a začátek pak po čistým lesním prvosjezdu po chvilce navazuje na luxusní trail se spoustou bouliček a hupíků, kde si tak jako poskakueš přes horizontíky jak Latvalla na Finský rally. Není to prostě hrc-prc doraz-hrana, šutry, rány, ale plynulý, měkounký poletování lesem, kde ti zadek chodí do stran a vše neskutečně navazuje. Je to naprostá pecka a točky v ďolíkách jsou v rytmice, jak když jedeš tu nejepesnější bikrosku. Jenže v lese. Na sjezďáku. V kudle. Mezi stromama! Prostě další TOP trail, kterejma jsou místní kopce protkaný.

Ale i tahle neskutečná paráda musí bohužel jednou skončit a tak se dole pod lesem na asfaltu přemísťujeme na stanici cyklobusu. Spokojený už jen hledáme místo ve stínu a něco tekutýho na zředění tý vlny euforie co nám stále šplouchá v tepnách. Jeden džus, druhý kolu a po lehký přestřelce s koloběžkářema, co se taky chtěj nechat vyvézt na Kozákov (což ale naštěstí řeší chlapík z půjčovny koloběžek přivoláním druhýho busu – děkujeme!), usedáme do busu a sbíráme další vejškový metry zadarmo. Teda za 46Kč až na vrchol. A tam už Kozákov Challenge, o kterém jste četli včera. Já beru foťák a jdu něco cvaknout, abych si zas mohl posílat faktury a nechávám kluky asi po hodince odfrčet do luhů a hájů na další traily. Sám pak už jen prvosjezd z Kozákova a zbytek po asfaltu do Turnova.

Byl to zas zážitek čechrat místní jehličí v jeho nejčistší formě s partičkou kolem a já už se teď těším na příště!

-a-

Zlo nezlo, naložil jsem Rosse a že pojedeme spolu. Odjezd jsem naplánoval na netradiční hodinu – půlnoc – neboť jsem měl ještě předtím nějakou prácičku a taky jsem chtěl zkusit Tábor – Špindl record. Minulý time byl 2:45 což na 25O km děsnejma frdelema na začátku a konci není zase tak špatný time.

Skáčem za to, Ross samozřejmě jako skvělej spolujezdec háže čelo hned za Benešovem a neprobouzí ho ani hlasitý sprosťárny pána Jamese Cola. Nějak se s tím nemažu a jedu co se do toho vejde. A výsledek je víc než pozitivní. Spotřeba 7,5 a čas 2 : 30. Rychlejc by to eště šlo, ale to bych se bál o papírečky. Je půl třetí a my skáčeme do postýlek. Máára už je tu. Ross teda spí venku, je to voják, že.

Ach nebe je jako vymalované a předpověď hnusu se jaksi nekoná. Postupně se lehce zatahuje, pak zase roztahuje ale teplota je tričkoidně-mikinoidní a my jsme happy. Dokonce i na trati není ani loužička.

Ještě jsem tu letos nebyl, protože Monínec a protože operace ruka. Takže jsem na to zvědav velice. Jedeme na rozehřátí Freeride. No dojmy až po druhé jízdě…a už jsou tu : Není to věru zlé. Leč vrchní (po wallridu) klopenky jsou dost na pyču, neboť na jejich konci kde se chceš nejvíc opřít a nechat se vystřelit do tratě jsou jakoby otevřený…a se štěrčíkem…a další zase…pak jedna dobrá…a pak zase. To mě nebaví.

Následuje stará dobrá “DH” trať která je vyhlažená a obštěrkovaná – což není na škodu, jede se tu teď děsnej bikros. Skoky malý až miniaturní – i s mohutným potlumem letíš v dál. Po Hromovce je vynikající step up, na kterej jí déržíš mocně a následuje “Borůvčí” a pasáž za tím, jež je teď hodně friendly. A pěkná. Dole se dá letět, a spodní tráňo na dojezdu je smrtelně krátké – opět mohutně na brzdy a mohutný potlum, stejně mocný přestřel. Úplnej spodek a lávky na konci je taková morda, jakou jsem snad ještě neviděl.

Bohužel si dávám 2 jízdy, a moje vypimpovaná arm je opět v prdeli. Z toho jsem tak nešťastnej, že nevím jestli se rozbrečím nebo ne. Bolí to jak prase, prsty se rozevíraj a potáhnout to na trati na zadní je neřešitelný problém hoši. Tejpuju se tak, až mi natejkaj prsty a trochu se to dá, ale jsem z toho fakt smutnej. Po měsíci léčby a klidu je to stále v prdeli. Obvolávám otce a doktory, řešíme a nevíme. Nakonec končíme s nějakou experimentální léčbou zvukem, za slušný prachy, někde v Plzni. Poslední možnost, pak už pápá kolo…

Jak píšu – jsem z toho fakt nešťastnej. Zlomených kostí jsem měl milion, všechno dobrý, ale tohle nějak nemužu vyladit. Protě šlachy a nervy – tohle je laborace hrozná. Zatím budu zle tejpovat, ortezovat a baštit analgetika a jezdit s rozumem. A na podzim uvidíme. Když se prostě ruka otevře sama od sebe…co můžeš dělat. Tím jsem si postěžoval a už to ode mne neuslyšíte. HOWG.

Tááákže. Jedem něco potočit a pofotit. Fotíme stylem – zmáčkni GOPro a jeď, video je ta samá situace. Faktor zábavy je vysoký, počet přátel co se tu zjevil také. Na DH tať, po které teče mnoho vody a bahna se já jaksi necítím, Máára to vzdává, a ROss chce být čistý. Takže tohle třeba někdy jindy.

Nakonec se z toho vyklubalo pěkných 8 jízd. Permice stála 35O a stálo to fakt za to. Sprcha, jídlo, už taková naše klasika každý den po ježdění – a odpočinek. Někdo s knížkou, někdo se válí na slunci a všichni společně koukáme po štětkách – je tu totiž nějakej festival, nebo co – a je tu opravdu krásně :) Až na ten disko – ploužící depresivně schizofrenní průřez československou tvorbou 80 let z podia za něž by se nemuselo stydět ani ACDC

Voláme lidem do Turnova, a vyrážíme. U Verči máme domluvený kemping, stejně jako loni, takže budeme bydlet na zahradě zvláštní školy – paráda, tam  lehce zapadneme.

Večer jdeme do Turnovskýho letního kina na premiéru bikového videa Follow me. Což je pecka největší, jejíž obsah jsme dostatečně představili myslím v tomhle článku. Děláme byznys s Kubou Šosvolem, dáváme drinky a pizzu, a film je tady. Je fakt pěknej, ježdění především Matta Huntera je uplně mimo, uplně. Následuje přesun do Turnovského klubu Turn – off.

Tady je to jedním slovem Z.L.O. Dáváme si všichni velmi do volátka, někteří více, někteří uplně nejvíce. Ve 4 hodiny konečně usínáme v kárách, s krásným kolotočem.

Ráno jsme domluvený s klukama, že pojezdíme místní tratě co jsou tu po okolí. Tomaass přijíždí už pěkně v 1Oh, jak bylo domluveno, leč řidič má asi hodinový zpoždění, a Luďánek si dal včera tak moc (úplně nejvíc) že na to prostě nemá a nedoráží vůbec. Muhhaáaáaá

Tratě v Turnově – teda lidi, to je prostě nádhera. Vyvážíme se chladícím transitem, takže když je vedro, stačí vzadu trochu poladit chlaďák a hned je to příjemnější. Já jsem blicí typ, takže okupuju radši přední sedačky. Nakonec s náma jezdí i Šárka a Maňasa prostě je nás velká tlupa. Bohužel se celej den míjíme s druhou partou ve který je Camel a předevšm partička místních stavitelů, který odvedli neskutečnou práci…

Tratě solíme hrozně, obvzláště první kopec – ani nevím jak se to tam jmenuje. Vede nás týpek a protože se nechci ztratit, tak se ho držím zuby nehty – ostatní za mnou v podobném stylu. Střelba na oči není ouplně můj šálek čaje, ale o to je to větší komedie, neboť musíš víc IMPROVIZOVAT :) Největší bohyně je Šárka od Maňase, protože fakt jede děsný peklo. Na XC kole, ale really, fakt jí děsně drží. Tak začít jezdit pohár, byla by na bednách, je fakt mimo. A nemyslím si to jedinej…

Odpoledne jedem na další kopec, kde je to mnohem víc trialový. První jízda spíše poznávací a jsme z toho trošku špatný, ale druhá a třetí měníme začátek – a bože, tohle je nejtechničtější trail s největší flow jakej jsem letos jel – prostě nádhera, nádhera ! Fakt super udělaný – hodně na přírodno, ale má to rytmus a fakt to baví.

Pasáž jako třeba, točka, boule, za ní padák kolem hlavy dolů, překlopka a zásek o výztuhu svahu, boule a padák kolem hlavy zase dolů, zásek, a to vše v rytmu a celkem rychlosti – prostě best. A vše suché, a zase slunce…

Leč 4 hodiny spánku a zbytkáč nám odebíraj více síly než by člověk řekl – prostě v půl čtvrtý toho máme až kam. Všem se chce spát a máme děsnej hlad – balíme akci a jedem zpět k Verče. Platíme za naftu, děkujeme za vývoz a opět žrádlujeme a bavíme se s kamarády…

Nakonec ještě pomáháme taťkovi Verči s nějakým stěhováním, čímž jsme si rádi odpracovali super zázemí, jehož se nám tu po dva dny dostalo, a pak už jen rozjezd k domovům.

Byly to dva super dny, hrozně mě to bavilo. Moc děkujeme všem za zázemí a super kalbu a hlavně místní crew stavitelů. Zdravím všechny a díky.

A teď už se jen sbalit a vyrazit na 3 tejdny do Francie a Rakouska. Hurá ! Myslím že to nějak i se svým hendikepem vydržím, ale bude to boj. Ale já to vybojuju !

Jojo, roadtripy všem !

-Čárys-

a malá ochutnávka videa, co přijde…

a další od nás, z Gopro

Takže, kde to je, co to je. Je to kousíček za Turnovem. Je to kopec. Řádnej kopec. Velkej kopec. Dlouhej kopec. A z něj vede několik možností, jak to sjet až do Turnova. Tož neboť sjem slyšel samou chválu, vyrazili jsme s Milhausem a Tomaassem, kteří to tu znají, na vyjížďku.

Naladili jsme velký svině, já Rb monster, Tomasoj Gigant, Milhaus UK styl. Kecky, kokosky, brejle, kejml a pitíčko, golfistu do batůžku, a jedem. Nahoru musíme autem, takže můj dodž, s tím že ho tam necháme, a pak se pro něj nějak vrátíme. Oki !

Nahoře je to krásný. Výhledy jak z pohlednic, louka na startování glajdů, a slunce a příjemných 22C. Ještě než se stačíme odrazil, slyším 4t a zjevuje se Saša, na hondě 250. Je pěkná, koťátko, je to jak kolo… Ach.. No jdem se podívat na výhled, a pak už to vodpalujeme dolů.

Dolů vede singletrack, a hned se to rozjíždí do slušnejch kulí. Tak 25 – 30kmh, a hup do lesa, kořínky decetně, ale zatáčky super, to nemá chybu, bleská mi hlavou, to je super ! V tu chvíli za sebou slyším Milhausoj, jak jde na držku. Hehe, pěkně to začíná.

No nic, mrskáme to dál. track vede neustále z kopce, je to zakroucený, ale pořád tu máš rychlost, a ani nešlápneš. Sem tam to tomaass vodpíchne z kamenu nebo kořenu, a dá se tu vlastně pořád někde na něčem skákat – jsi hodně vzdušnej. Držím to za ním, a na držku se mi přilepuje takovej ten úsměv, jako když je něco boží. Znáš ho. Viděl jsem ho u tebe.

Uf, zastávka, na výhled. Skály trochu kloužou, bro ! Výhled je noblesní, je vidět až do krtkonoš, no nemám slov, a příroda jak z Kanady, pyčo. Napít od Milhause, a valíme dál.

No, konešně jsme dole. Řikám klukům, že je to boží, a že chci víc, a a to mi povídaj – voe, jsme tak ve čtvrtce. Takže krátkej přesun (z kopce po asfaltce) a kousíček nahoru, a znova to rubem down. Saša nás pronásleduje na MX, slyšíme ho vrkat v dálce…

U hospody drink, a vyjít prudký schody. Nahoře společné vrcholové foto, a moč, a opět kochání výhledy. Následuje snad ještě lepší singl, kterej sice musíš trošku držet u držky, ale nemá to chyvu. Velký oblý balvany a klopky, no nejvíc.

A takhle pořád dál.

Celé to končí prasečím štrýtem v parku, pitím z fontánky a stále z kopce až k dirtům. Uf, čistej čas, skoro 2h. Z toho z kopce, tak 1:45. Já to chci znova, kurva !

Klucí dole blbnou na dirtech. Je tu i Uďánek, a místní partička. Uďánek dává strašný věci, to sem nežral, nac nac kde se kopne do zad, jsem nějak nepochopil. Ach ne.

No a jelikož nemáme, kdo by nás odvezl nahoru, tak tu akci končíme. My pak ještě s Tomaassoj k němu, se pomazlit, a klucí ještě na takovou tratičku, kterou jsem vynechal – jsem mrtvej…

Děkuji klukům za provedení, bylo to fakt best. Sašovi za vývoz, a tomaassovi za výborný toustíky, krkal jsem je eště v 22h, a hlavně, My name is Earl, moc.

Tenhle track je prostě best. Takhle si já představuju BC FR XC MX. Prostě ježdění v přírodě. No takové to nepochytitelné cosi, o čemse všude mluví.

Díky !

Den kluků ale začal v Turnově, kam přijeli na návštěvu Kome a spol. A hecli  se, a Kome naskákal skoro všechno co tam bylo, včetně tý největší kurvy ! To teda klobouk dolů… Více v galerii.

Byl tam Tandlis, Milhaus, a další lidi. Dirty jsou tam 3 v lajně, a dva v lajně. Ty tři sou celkem velký, ale vypadaj že budou házet příjemně, a ty dva jsou prostě mackové…

Klucí ale lítali fakt zkušeně, a i takovej fotřík jako je Tnadlis si tu poletoval jak mladík. Nejvíc ovšem samo Milhaus, jehož tobogány jsou fak moc. no prostě zčekujte fotodokumentaci od Tomaasse.

A jak se taková zábava zakončí ? Přeci kvalitním dropem bez kola. Rozrthlý loket je důsledek, ale za výhru 10ti piv to evidentně stálo, že, Milhaus :)

dobře vy !

Ráno sraz u Andyho, jede Mave, Cruzo, a Davídek, PH má bolavý rtík, a taky by se mu určitě zase něco stalo, tak je radši doma v bezpečí, chi chi…

Skáčeme do Dodge, a po rychlém startu chytáme štau, kurva, no naštěstí se to po krásné půlhodince rozjede, a já nasazuju 150kmh a drtíme dodž na Vesecko. Navigace nás krásně odnavigovala, a tak jsme tam, dřív než řekneš „jaro je tu“ Na Vesecku potkáváme Milhause, Kartmena, a i nějaký místní střelce, a protože je to vlhký, tak jdeme na chvíli na tratičku do lesa.

Je to hned vedle. Je to čistě přírodní, a je tu mrak lidí. Hlavně co je hustý, je jak tu sou mladý lidi. Jednomu klučíkovi je tak 11 let, tipuju, a dává fakt strašně. Štýlo, polety, kontrol, trix. Dobře on. Ale jak podotýká Milhaus, stejně začne fetovat, a honit čubky a chlast – takže můžeme bejt v klidu, že.

Tady lítáme ve velký chuti, s Andym dáváme naší oblíbeou hru „nešlapej, nebrzdi“ a ve dvou, kdo koho bude dojíždět. Někdy si to zkuste, je to hell. To pak teprve uvidíš, jak moc se dá do zatáčky vletět, a jak moc se to dá držet :) Následuje 8 ilustračních průjezdů několika boulí. Zčekujte galerii :) Muhahaááá!

jeden, bmx. 

 druhej, MX

třetí, XztuhleX

No po asi 7 mi jízdách jdeme vedle na takovej sestupák, gapík tak 2 na 4m, je to pěkné, do mekoučka, jen je to takový menší, ale zase probíhá další díl dementní zábavy – „ukaž jako moc málo se na to dá rozjet“ na což je expert především Cruzo. Kdo byl ví. Řev davu „nééé, Cruzo nééé“ mluví za vše…stejně to udělal.

andy na 14´ HT no front brejk 

Tak a jdeme zpátky na dirty. Hele, tady to teda žije, tady se staví, to nechápu nic. Jedem skok velde druhýho, lajny, dirty, klopky, rozjezdy, všechno, super povrch, a hodně práce tady. Začínáme sestupákem a zatáčkovým sviňákem, kde je vidět, že klopka je fakt zbytečná….hehe…tohle je moc fajne kombo. Andy nasazuje kraťase, až les duní…

A jdeme na dirty. Ty jsou celkem dost nahoru, ale hážou evidentně pěkně, a tak se tu rozjíždí celkem sessions. Co bych vypíchnul, je Tomaassovo nothing – hodně, hodně dobře ty ! A tak to tu jde asi hodinu.

Nakonec se loučíme s částí bandy, a jedeme ještě do struh, proletět se taky z kopce. Přidává se k nám Lucka ass, a ve struhách, i přes měkost povrchu, nebo spíš právě proto, zažíváme super poježdění. Je to hroznej MX, předek zade v driftech, jaký jsem na DH nikdy nedal. S Tomaassem si dáváme stejnej loket o strom, krmíme hranu skoku, a nakonec se honíme dole ještě s Andym, v krásnejch baheních klouzavejch zatáčkách. Naprosto super !

No a je konec. Je 16h, jsme polomrtvý. Dole slunce žhne, jaro je tady, a my se sušíme z propocenejch hadrů dole na trávě. Povídáme, a plánujeme víkend, neboť ten se zase blíží, že, a nakonec se odlepujeme směrem k domovu.

A shrnutí ? Dva dny skvělýho bikování zase na novejch věcech, s fajn tlupou, a při slunečným počasí – co víc si přát ? Tak co ? Tak Vincente, povídám, kurva, máme radost ?

Máme.

See ya.

díky za fotky Kartmenovi, Andymu, a mě :) víc fotek najdete ještě tady :  

Den tenhle je neuveřitelně dusnej. Chodíme nejdřiv sjezdovku, to je trať na který se jel 3DH cup, a dáváme si to tou pohárovou. Je takový vlhký hnusno ve vzduchu, že z nás po třetím vytlačení leje jak z konve, a máme toho brzy plný zuby…

Tratička nicméně není špatá, to ne. Je tu takovej jeden sviňskej skok, ale dá se, super klopky nahoře, i dost zavřený, a pak takovej mordor kamenej, nakonec zatáčky a výskok na louku. Za sucha easy, za bahna HC. Naštěstí máme sucho.
Leč jak říkám, počasí je strašně dusný, tak si tu jezdíme asi hodinku a půl, a shodujeme se, že pojedeme na Vesecko – tam se nemusí tak moc chodit, a je to tam super. Tak balíme auta, a mizíme směrem tam. Zde bych chtěl podotknout, že Andy vyjel kopec s VW dodge jak kráva, zatímco Tandlis a jeho Frontera to nedala… Dobře on…

No a takže přesun na Vesecko. Tady je toho fakt dost, a od naší návštěvy na jaře toho tu přibylo fakt mega. Dirty, gapy, step upy, všeho hodně a je to vymazlenost. Dlouho neleníme, a lítá se fakt dost. Co je tu nebezpečný, je že je to všechno na jednom místě, a tak možnost srážky je fakt veliká, naštěstí k ničemu nedochází…

 Schwara jde na držku, když ladí seskok s trialovýho kmene, aniž by se za něj podíval. Je tam díra jako kráva, a chce to rozjet, jenže on dělá klasickou chybu – ptá se na informaci Sašy. Saša mumlá že ok, že je to v pohodě, ne, díra tam není, ano, můžeš jet pomalu. Muhahaháááá.

My ladíme kombo drop a šimon, ještě že tam měli tu lávku mezi, jinak bych to tam zle zasek. Andy už vychytal Xko z dropu, myslím že se mu vrátila jeho stará „dávací“ forma, je to teď fakt zvíře ! Nakonec jdeme ještě dozadu na takovou lesní lavici, s hrozným rubáním na ní, ale jsi odměněn fakt poletem. Já to jednou slušně koním v kraťasu, ale pak už je tu super, a moc mě baví. Velká a pozvolná, to mám rád…ještě až se vyladí rozjezd…

Klucí malý místní zde fakt makaj, vyladili tu i novej dirt, je takovej technickej, hlavně díky zpomalovací zatáčce předtím. Celkově to tu fakt našlapali, a my si to neskutečně vychutnáváme…
Nakonec nezbývá než se přesunout dál, o kousek, na kolech, na lesní lokaci se skokama a přescesťákem. Tady je využívaná hlavně lajna s přescesťákem, a lajna sestupák a skok přes pařez. Buhužel odjezd od skoků je stejnej pro obě překážky, a tak po jedné skoro kolizi na to už radši seru, a jen koukám. Místní malý klucí lítaj vysoko, je vidět že jsou tu doma…

A tím to zapícháváme, teda sekci ježdění. Je sice teprve 15h, ale jsme znavený, a myslím že je dneska třeba dát lidem taky trochu volna. Do Liberce je to přesun jen 20 km, takže volná zábava se srazem na Libereckém parkovišti – pohoda. Nicméně celá tlupa jede na Dolánky, na jez, se koupat.

Zde využíváme především houpačku, která dává dobrý rozstřely skoro všem. Nejvíc to rozlouskne Klauz, kterej když ho natahujeme za nohy, on se drží houpačky, aby se fakt proletěl, a v nejvyšším bodě mu chceme stáhnout trenky, tak se pouští, a jde na držku na hlínu. Muhhaahha! 

Sprcha, a pozdní oběd u dodávek, kecání, někdo jede dál, my si čteme a spíme odpoledním spánkem, a později se přesouváme na novej bikepark do Hraniček, kterej tu buduje Tandlis a Spol. Myslím že potenciál to tu má velikej, zatím je to takový nedodělaný, takže nechci soudit, ale pokud to bude, přijedem to polítat, slibujeme ! A na příští rok se chystá kombo slopestyle snů…

A pak už jen do Liberce. Nakoupit do Hypernohy, zde děláme opravdovej bordel, s Ádíkem a el Kloko jezíme na kolotoči, el Kloko zkouší káňo a jde na držku, Láďajegáj nakonec testuje hudební nástroje, housle, kytáru…

a všechno to zakončuje kombem snů – káňem v koni s rukou. Je to FMX stár !

A nakonec již jen Liberec parking, hospoda, celkem prdel, popíjíme, kecy, noční žranice, a pozdě v noci projekce u mě v dodávce, Hrubeš a Mareš vybraný storky, Futurama, a kompilace největších řežeb ze Star Wars… A za brutálního slejváku usínáme…

Fotky dnes jsem fotil já, a skříp, a taky Cartmen – THX !

Vše začalo v pátek dopoledne, kdy mi Klauz senior přivezl do Prahy svého nezdárného zlosynka Ádíka, kterého jsem měl celou dobu na krku. Hned na úvod je třeba říct, že Ádík je nevychovanej fracek, kterej se ve městě chová opravdu jak sedlák. Jedem třeba centrem, on má stažený okýnko a řve na každou ženskou „Za kolik, za kolik…“ nebo stojíme u plný autobusový zastávky, on se rejpe v nose a řve: „Já ho snad nevytáhnu…“

Nejdřív jsme zajeli do skladu Electric, kde si Klauz vybral brýle, jedny motoX v barvách jamajky a jedny sluneční, co vypadaj jak ze dřeva…jsou krásný, ale na tu jeho šišku se hodí tak maximálně svářečská kukla…

Další zastávka byla v albertu pro papání, aby nám Ádík náhodou nezhubl a pak už rovnou do Turnova. Místní trať, kterou maj ve správě blbýděcka.klon se nachází v lese u sjezdovky Struhy, neni nijak dlouhá (časy okolo 1 minuty), ale umí být záludná.

Kluci jí totiž záměrně rozbíjej, dělaj díry, zasypávaj kameny atd. Už v tréninku na to doplatili dva elitní piloti HT kategorie, mladej Tom Weiss (odražený játra) a spd hrotič Faistik, který po nárazu do stromu také navštívil místní chirurgickou ambulanci. Brzo se uzdravte, kluci!

V pátek byla trať po předchozích deštích ještě nasáklá, ale počasí zapracovalo a kromě jednoho bahnitého úseku na závod kompletně vyschla. Zhruba 120 riderů na startu v sobotu kladně hodnotilo zejména časový harmonogram, který se poprvé letos na 3dh cupu dodržoval a jel se měřák a dvě jízdy. Konečně, díky!

Nebudu tu dlouho rozepisovat průběh závodu, v ženskejch vyhrála Kačenka Tothovic, v junckách Kaštan, ve fullech Matěj Charvát a v HT to všem natřel 4x rider s oholenejma nohama a v silničních tretrách Štěpán Novotný. S Henďou jsme říkali, že ta první rovinka je zbytečně dlouhá a šlapat se nám nechce…:-)

Pak jen klasický vyhlášení, vzali jsme ceny a s Klauzem a Kačenkou jeli k Tomaassovi, který se nás na noc ujal (děkujeme!). Proběhla pizzerie, Klauz, Tomaass a spol každej 5 piv (sedláci,no) já kolu a spát. Většinou každej do svý postýlky, jen Klauz do postýlky Kačenky (asi chce Ádík být taky mistr republiky). Muhahahááá !

A druhej den nás čekal dirt contest v Jilemnicích. Ale o tom až v dalším článku. -emty-

Fakt pěkný fotky jsou od Sašy, díky, a další najdete v megagalerii tady

pár chuťovek zde :

Tom ass ? 

Freedy Kaschtan Krueger 

Bahnivý úsek… 

horní klopky – na DH ideál…

Motocross ? 

Klasika… :)

nežer, si tlustej !  More cocaine…

Ach ano, ach…sašo děkujem.

Ty voe, přijíždíme tam kolem 11h, a potkáváme Tomaasse a Milhauze, především Tomaass je slušně nastřelenej, dorgy jsou svinstvo. Prej měl včera narozeniny, gratuluju, drž hubu. No tak se šineme k trati.

JE TO BOMBA. Moc se nám to s MT líbí, takže si to tu ladíme jak můžem. Jezdíme hlavně ten vršek, párkrát až dolů, je to super navazující, hravý, moc dobrý. Po chvíli nás Tomaass bere na takovej gapík ze zatáčky, teda, skok to není těžkej, ale je asi 5m dlouhej a hejbe se mu odraz, a kousek před ním je 90 votáčka, která z něj dělá fakt supersvinstvo, obvzlášť na DHčku. Nicméně Luďánek nám to s přehledem vokazuje, tak pak už to tam padá, já, Kája, MT…

Jdeme na trensfr, zde spíš menší polet a hlavně celkem mrdka, tak se tu dlouho nerealizujeme, a mažem jí na dirta. Ten je z komprese, a není ouplně easy, nicméně krásnej. Celkem vejšky, a poťahovanej diktát tady. Taky dorazili klucí ze Scottu, tak tu lítaj s náma, maj nový náčiní, takže to řádně krmí a žvejkají, tak to má být.

Jdeme ještě jednou nahoru, s MT vymejšlíme staronovou část tratě, je to super, jdem oba skoro na držku, ty voe. Nicméně dáváme si to celý až dolů, a řešíme co dál.

Padá návrh jet ještě na další spot, na Vesecko, že je tam nějaký ten gap, simmons, a dirty. No moc neváháme, abstinenční příznaky díky vypracované závislosti na nových lokacích jsou u nás víc než patrné, a  tak jedem tam.

Vesecko je v lesíku, obsahuje dva gapy, jeden malej, a druhej už větší, nevím, tak 3 na 3, no asi tak, a hned za tím je step up tak 2m vysokej, gap out. V kombu slušné velice, z gapu brzdíš v takový skoro centrifuze, a odraz na step up lehce do zatáčky. Je to mazácké. S MTým si dáváme takovou asi 50m tratičku, začínající dirtem-sestupákem, votáčkou, skočíkem, a korýtkem. Je to hrozná kravina, ale když jí valíš metr až dva za sebou – je to bomba, motoX a frdel. Tohle se mi líbilo asi nejvíc.

A ještě na jeden spot. Dirty v lese. Ty voe, tohle byla naprostá paráda. Potkali jsme tu další partu lidí, celkem to tu teda žije, to jo. Na dirtu dva malý klucí, jednomu je 10 let, to jsem nepobral, lítali vysoko a ve štýlu, dobře oni, hodně dobře. Dál tu maj přescesťák s dirtovým odrazem, teda, rubeš na to plnej kotel, a většina z nás to dávala ve slušném koni. Taky to nebylo málo, chtělo by to najezdit…ale parádaní stavba, dobrá práce.

No a už jsme byli celkem vojetý, po třech dnech, a tak jsme to zapíchli. Pizzerka, mnami, a střelba k Praze za Manasovým nárazníkem, 500km na tacháku, 1200kč v prdeli, ale těch zážitků, kdo mi to vezme.

Teda už jsem letos těch 3 denních tripů dal fakt dost, ale tyhle 3 dny byly asi jedny z nejlepších. Super skoky, super tratě, nový poznatky, fajne lidi… Sem se určitě taky vrátím bylo to fakt moc dobrý.

Díky všem za provedení, a fajn společnost, jo, s váma mě baví svět. Zdař bůh a buďte dobrý.

a nechcete tuhle fenečku ? Je hravá moc.