Ve čtvrtek si místo slavení konce války sám sedím v práci, abych měl vyděláno a v pátek mohl vyrazit po sto letech na závody. Z turnováků se nikdo nepřidává, tak nabírám rovnou přední závoďáky Pícu a Kissáka, abych se něco, co jsem během tý svý závodní pauzy zapomněl, přiučil a už držíme plnej směr Litvínov a konec světa.

Vlek jede v pátek na Mezáku za příjemnejch 200 kč od 15:00, my jsme tu lehce po a lidi teprve přijíždějí, na laně žádná fronta, trať akorát navlhlá aby to neprášilo, no ideál.

Co se týče trati, tak ta se za posledních pár let, co se tu jezdí, vůbec nezměnila. A vlastně asi není proč, protože je hrozně zábavná, my si sem zajedeme jednou za rok a Mulda tu trénuje na první sjezd sjezdový trati poslepu naspaměť do Guinnessovky.

Jdeme se teda vozit. Já si osahávám svůj novej sjezdovej speciál a když kluci vidí, jakej jedu svět, nechce se jim ani do závodu, protože jestli nezklame technika (což by se u RB stát nemělo), bude to již jen boj o druhé místo.

Co se týče nějakejch stop, tak tu moc nevymyslíš a tak je to prostě jen příjemnejch pojezd s kámošema na zábavný dráze, každej si najde někoho s kým si ho navzájem honí. Já si ho nakonec nejvíc honím s Zápem, stavitelem Shibaku, kterej taky po hrozný době vyrazil na závody. Poslední jízdu si dáváme klasicky nahoře brko, probíráme, jak hrozně jsme starý. Respektive já jsem zase klidnej, protože ten vůl má hypotéku. Poslední jízdu nejedu už ani svět, ale intergalaktickou ligu. Měřeno mobilem v kapse 1:18:29 bez šlapání..

Večer grilovačka u Mločka(děkujeme), píva, hokej (děkujeme Jardo!), opět se někdo nachytává a chce okusit kouzlo kouzelnejch sušenek, závodní příprava v plným proudu, obvyklá párty nikde, zima jako kráva.

V sobotu se probouzíme do krásnýho dne a na Mezáku je zhruba o milion lidí víc než předchozí den. Doráží turnovský realizační tým a pomáhá mi sprovoznit čvtrtý rychlostní stupeň na mašině, abych si mohl i šlápnout.

Fronta je klasicky ohromná, nefunkčních pom označených žlutou páskou přibývá a kdo si nezajezdil včera, dneska už se moc nesveze. Na najetí si třech těžších úseků na trati to ale bohatě stačí a závod po poledni může začít.

Za mikrofónem chybí Em Růdénko. Asi ho někde kouří Baumaxovi.

Krom Rudénka chybí i klasickej starťák a je pro toto klání zvolen letmý start od stromu. Trať někde není vymlíkováná. No klasický 3DH, kdo by se na kluky zlobil, hlavně že to dají dokupy, třeba mně vůbec o nic nejde, protože vím, že vyhraju.

Měřák ukazuje, jak to komu jde a jak se to kdo nebojí na úzky trati mezi stromy pustit. Pod 1:40 už musíš jet trochu svižně, pod 35 i šlapat, pod 30 jedou závoďáci, pokořit hranici 25 je o bednu a 1:20 bude magickej zlom. Kvaldu vyhrává Kissak a hrozně by chtěl bejt taky jednou první. Mě přičetli deset sekund, měl jsem vyhrát, byli jsme dohodlý Henďo ne?

No a pak je tu zase to závodní čekání, vyplnění pomlouváním lidí, co nedorazili a plytkejma řečima o ženách a komponentech na kolo. První jízda střídá po technických problémech a dešti druhou a kluci celkem přiostřujou. Teda kdyby jenom kluci. Síma zandává 1:35.46, s čímž by v chlapech obstála v první půlce závodního pole.

V junckách zabíjí domácí Motejl, kterýmu by to stačilo i skoro na bednu v jelitě. Co se týče dědků, tak tady zas komplet pole nestárnoucích hvězd jako je Číža a další. A jedou hroznou. Doufám, že budu ve vašem věku taky takhle lítat pánové. Picek 1:28.61? Dobře Ty.

No a pak už jsou tu jelita. Startovní pole našláplý, i přes to, že se závod kryje s 4X v Polsku a endurem v Sučici,  jak na MČR. Nejvíc letí samozřejmě kluci od Kraba nebo od Kena nebo jak to je. Prostě kluci na trekách. Prostě partička okolo Koulecze a Máry Petelíka. Je vidět, že to berou vážně, je čas na ježdění, je dobrej matroš, jsou peníze na trénování a závody. A kluci to mají sakra v ruce. Další je tu team GT za kterej jede třeba Píca nebo Ondra Fiala a pak dva pankáči Zelenej s Růžovým. No a všichni letěj palici jako kráva a je to o tý jedný, dvou chybách, který na týhle lehký trati uděláš.

Po prvním kole je pořád první Kissak, druhej Pican a z pohledem na oblohu si tajně přejou, aby začlo pořádně dojit a už to tak zůstalo. Což se nakonec neděje a v druhým kole se všichni pokouší ještě zamíchat pořadím. Růžovák jede třeba takovou, až z toho láme svýho Bosse a málem i sebe. Pak přílitne Koule, kterej je spíš ve vzduchu než na trati a nerozumím, že se dá takhle rychle jet. U Kissaka zas nerozumím, že tam kde, já se sotva držím, tak on šlape, asi líp nastavený odpružení, že by byl Trek technologicky vejš než RnB nevěřím.

Kouleczova čistota nakonec vyhrává a zastavuje se na čase 1:20.91, kterej prostě nechápeme. Zasloužený vítězství kamaráde.

Balíme káru, předávka cen, ohňostroj, policejní kontrola na výjezdu, českej smaženej shit po cestě domů, rozvozit kluky a před půlnocí padám do postele.

Co říct na závěr? První závod se vyvedl, počasí klaplo, kupodivu se nic závažnýho nestalo, kolo nikomu neukradli, s nikým jsme se neprali a ani nikdo nikoho veřejně nevojel. Na co jsem koukal hodně, je, jak šla nahoru výbava. Každej má dneska sjezdovou mašinu, má to v kupě, helmy, chrániče, hadry, na startovním poli vypadám jak bezďák na skládačce. Ale držím to, jak jen mi to dovolí. Snad se mi to ještě letos rozjede, abych si taky zazávodil.

No vidíme se už o víkendu ve Špindlu.

tomaass

foto: já, cartman, Ken, Aleš Kocner, Markeeta – snad se nebudou zlobit

Nebojte se. Ross byl jemný. Představovačka tratě a pár nightšotů vevnitř. Nic víc, nic míň, snad jen příšerná hudba, hahah, armystyl.

 link na stažení jako vždy je tu

a video tady

Nejvíc.

Nejlepší. 

Fotil zranivší se Humplík…

brzy se vrať na kolo, ty zvíře !  

No, tak má sezóna, nesoucí se v duchu poznávání nových tratí, se objevně realizovala další tratí – tratí v Meziboří. Tady jsem taky ještě nikdy nebyl, a tak jsem se v pátek dopoledne s Andym sebral, a vyrazili jsme tam.
V 11:30 jsme na místě, všechno je super značený, trať jsme našli hned, cedulky na sloupech a tak – pohoda. Po příjezdu na místo parkingujeme u prázdnýho betonovýho bazénu, a jdem se podívat k lanovce. Lanovka ale nejede. No neva, jdem si to projít a projet.

Jdem nahoru, a je to boží. Samá votáčka s traverz, sem tam skočík nebo dropík, není to těžký, ale vypadá to superhravě. Potkáváme se s místní partičkou stavitelů, zrovna mlíkujou trať, a dáváme řeč, sem tam hlášku, a mezitím na to koukáme. A že je na co.

Start, odkloněný točky na trávě, palba na paletovej gapík (hodně krátkej na tu rychlost) les, pár jemnejch zatáček, a dvě prudší. Pak esíčko s paletou, kousek rovně z kopce, trochu rovně a zase z kopce, a jsi v půlce. Tady z rychlosti kolem nohy votáčky, a pár schodů do traverzu, a votáčka s traverzem k jedinému dablíku tady, kterej dělal lidem celkem hell…

zkusili jste někdy něco takového ? 

Pak už jen jedna kamenitá, jedna traverzová pasáž, kde to klouzalo, a už jsi byl skoro v cíli. Louka, a cíl. Tipuju si na časy do jedna a půl minuty, a tak to nakonec i je. Trať je pěkná, jen by mohla bejt tak 2x delší. Ale supr.

No tak si chodíme úseky, něco ladíme, a když pouštěj lano, tak dáváme asi 4 jízdy. (100kč permanentka) A jdem kempovat, papat, a dávat vídeoprojekci. Přijíždí Alice s bílým dodžem, a tím je depo komplet. Doráží Matušík s Terkou, Petr Heiníků přijede zítra… Vínko, a spát.

No a je sobota, den závodu. Doráží Petr, a tak si to jdeme polítat. Na registraci je fronta jak prase, tak mizíme na vlek, a stíháme 4 jízdy, přičemž hned v první jde PH na držku, přijíždí zválenej jak psisko. Boží. Hlínu má i za ušima lepí se mu na paty…

Mě se tu jezdí fakt super, někde to i hrotím…a tak to musí přijít. Start, levá, odkloněná pravá…připadám si jak Sam Hill…držím…vyjíždím vršek, šlápnu si (jako v každý jízdě) Leč ouha…vychází to akorát do boule, propružení…kurva ! Výstřel z kola, jak když mě natáhneš na gumičce, a já jdu pana orel, fakt daleko, nebe země nebe země…

No voe, kontrola systému, bolí ruka a záda…ale zlomenýho nic. Jdu si pro kolo, to je fakt dobitý, rovnáme klacky, vidli, posouváme gripy…THX 2 Humplík za pomoc. No blíží se start kvaldy, tak jsem fakt happy, že sem se vyndal.  To dycky zvedne sebevědomí…

Start kvaldy, nahoře se rozhejbávám, začínám zatuhávat. Jedu to tak nějak na zkoušku, bolí mě hnáta že mi to z ní padá, ale v podstatě to jde, a tak to v závodě zkusím.

Čekáme na závodní jízdu, a čekání si krátíme koukáním na ostatní, jak to držej. Kdo je fakt nejvíc, NEJVÍC, je kluk na růžovým pevňáku, největší MX rozhozy, strašně jí drží – Bubba styl. Nejvíc. Bohužel ale pořád proráží, a tak nejde na bednu, ač by tam jinak byl, dle mě. Hodně on. Dál je tu k vidění parta smotek, jedno fróňo, který končí zlomenou kličkou, ty krávo, na skok s nohama dole se nejezdí ! Get well soon. Koukáme na Radka Broze, celkem jí valí, takže se zdržujeme nemístnejch poznámek (bejvá z toho totiž nervózní :) ) taky 1OO klády letěj kládu…dobrejch lidí je tu tuna. Henďa hrozný pročesávačky lesem, ale i tak jede prostě nejlíp…

tenhle kluk byl prostě nejvíc !  

No nic, jdu na start. Otejkám a celkem hodně zatuhávám. Bolí mě fakt všechno, přichází to k sobě. Na ruce mi vyrůstá boule velikosti malýho vejce… No nic, mrdám na to, to dám.

Start a rvu jí, řadím 5, odkloněná, šlápnu si, na paleťák, kurevskej přestřel že si myslím že půjdu, vyšlo to, držím, zatáčky, klouže to trochu…nic moc…a už jsem u schodů dolů, tady ok, ale trochu blbě na výjezdu. Stromek češu jako každou jízdu, dva schody, vnitřek…

to je on, můj vnitřek :) 

…levej traverz, bída kurva bída, pravá a mažu jí k dablu. Trochu pomalejc, nic moc, dabl tak nějak, pak to jde, mám si šlápnout….radši ne….radši čistě…předposlední zatáčka na kořenech…drží to…poslední na volnejch kamenech…louka…heja, šlápnu si ještě..zarubu – a cíl. Jou ! No nakonec 1:28, to je ok.

Nejvíc letí Matušík, Kaschtam proráží, a Petr je o setinku druhej. No jsem zvědavej na druhý kolo…

Já jdu k autu, a zjišťuju, že fakt nejsem freš. V tomhle stavu je blbost dál závodit, můžu bejt rád, že sem nešel na držku teď, a tak už druhou jízdu nepojedu. Převlíkám se a hekám u toho, dávám kolo do auta, a jdu se podívat na ty střelce.

( tímto zdravím Jindřichův Hradec, a díky za Whip exhibici na paleťáku :) )

Tak a jak to je. Andy ukazuje, že umí i s přesmykačem, a dává dobrej čas.  Matušík letí jak zvíře, hodně čistě, Krabák taky…technik. Vopík šlape až do cíle jak králík, a Petr Heiník je profesor, kterej vypadá jak kdyby jel na procházce. Nejlepší štýl aspoň podle mě – Kaschtan. A to je poslední pětka, a je po závodech.

V lese byla trochu tma…

No, tak jdem na vyhlášení. Oficiální výsledky najdete na stránkách 3DHcup.com, a jen tak jak to nakonec dopadlo – Luďánek 4, Matušík 3, Kaschtan 2, a Petr Heiník, kterej si tu dal asi 4 jízdy….vyhrál. Ach jo, kamaráde, si blááázen. 1: 22.Já gratuluju všem, a klobouk dolů.

co sme ti říkali – ramena nahoru, zastrčit břicho…ach jo… 

A samo všem, co se ve zdraví dostali dolů.

Mý díky patří taky určitě klukům z 3DHcup crew, neboť jsou prostě super – trať připravená skvěle, časomíra s random startama (kdy chceš, ne po půl minutě) a bez kabelu, hajzly voňavý, a ceny luksusní. 200 lidí na startovce jen vypovídá o velký oblibě těhle závodů, a já jen držím palce, ať jde celá sezóna takhle dobře. A taky místním klukům, že to naprosto profi připravili. Respect, a velký díky !

A tím se s váma loučím.

Jdu si lízat rány :)

Tak zase někde brzy !
Čus.

Čárys.

thX 2 foto : Andy, Humplík. Víc fotek přijde brzy, najdete se všichni !