RB kemp fall aneb “Země se pohnula”

RB kemp fall 08. Zemětřesení, WD fire, Kanada a indian summer na západě…takový byl letošní Racebike kemp nula osm podzim. Víc slov vevnitř…

RB kemp asi netřeba představovat, bla bla bla…klasická věta z MTBS.cz, ale ne, my vám ho představíme. RBkemp, dvakrát ročně pořádanej nejdeckou freeride partičkou, odkojenou na uranu a jimž deštivé podzimní kanadské počasí není vůbec cizí, je sraz bikerů z různých koutů ČR, kteří se na výborných krušnohorskách trailech 2 dny ničí za pomocí nejrůznějšího bikového náčiní, ať už s dopomocí autobusů, nebo vlasních sil při zdolávání výšlapů. Celý to cvaká The Firm Racebike, protože vás miluje, a vy se jí za to teď odvděčíte tím, že si koupíte nějaký rám od nich, jasný ! 

Tak krásnej úvodník jsem napsal, a teď již k věci. 

Na RB kemp se není vůbec lehké přihlásit, naštěstí Kabelka to letos vzdal, a tak jsem mohl jet já. Jet někam na víkend, to už se nenosí, a tak jsem na západ (ode mě na sever) vyrazil už ve čtvrtek. Po peripetii s focením v kaolínovém dolu, která by vydala na samostatnej článek, jsem v odpoledních hodinách dorazil do Nejdku.

Brozík samozřejmě nepracuje, a Carlos taky ne, takže jsou na telefonu a na mé zavolání ve stylu : " víš co budeš dělat dneska odpoledne ? Ne. Budeš jezdit na kole. Ano. " jsou připraveni vyrazit. Dáváme si to s dodžem, nahoru, Rosou dolů, a jsme unavený. Cože ? Ano, takže jedem s Karlosem do termálů, a večer se rozbíháme za svou představou večera. 

V noci se budím, neboť mi někdo houpe autem. Chci vylézt ven, že ho zabiju, ale když se to po chvíli uklidňuje, tak na to kašlu. Myslel jsem že se vracel Brozák z hospody, a nevydržel to…a až ráno zjišťuju, že to bylo…

zemětřesení. 

Tak to jsem ještě nezažil ! 4 stupně richterovy škály – fakt něco. B.O.Ž.Í. 

V pátek jdeme zase jezdit, David Broz nás veze nahoru, a my jedem Rosu a Dead Bird trail, já Borzik a Shitsák, což je trail, kterej vybudoval on, a končí mu až v zahradě jeho domu. Je to naprostá pecka, takže když už jsme mu vjeli až do zahrady, tak neodmítáme pozvání na čaj, a karbanátky…

Při té příležitosti jsem se dozvěděl story ze života : Jsi študent na koleji, a přemýšlíš jak by jsi si zadarmo zamrdal, tzn s někým, kdo je nenáročný a chce se jen bavit. Ale musí znát, že jo, a musí mít prachy, a nesmí po tobě chtít nic jiného než sex. To si takhle sedíš, přemýšlíš, a napadne tě : to musí bejt nějaká mamina ! Prolezeš internet, a jelikož jsi vlastník certifikátu na výuku němčiny, napadne tě : budu učit němčinu v kurzu pro maminy ! A maminy, ještě lepší budou PRVORODIČKY, chceš přece křehkej salátek, ne. Tak to najdeš, zavoláš, oni jsou nadšení, vezmou tě. Je to za pakatel, ale ty to přece něděláš pro peníze. Výsledek ? 4 měsíce, 3 maminy, všechny veskrze luksusní. 

A to si neděláme prdel. Četls to, Maňasi Tomku ? Skloň se před géniem onoho chlapce….

No nic, večer se blíží, jdem se umejt do hotelu Schwarz do bazénu, a pak už na kemp. Je pátek večer, a klasická parta se sjíždí. Hýbňoš s T3 zadýmil celé údolíčko, aby pak rozptylující se směs výfukových plynů s vysokým procentem oleje nahradila od potoka blížící se mlha, přinášející chlad věštící že v noci to nebude vůbec prdel. Doráží i další aktéři proslulé páteční párty, až je nás tu kompletní kolečko. Oheň rozděláváme dost blbě, ale jedno vystříkané WDčko dává pak buřtíkům nezaměnitelnou industriální chuť. Hýbňoš se propichuje ucho odznáčkem, dezinfikujíce si ránu v zelené, dezinfikujíce se pak litránkem i zevnitř, což pak musí ze sebe dostat krásnou procházkou z Nejdku zpět, 7 km, paráda. Ostatní ztrácí zábrany, a párty nabírá na intenzitě. Naštěstí to vzdáváme před deliriem…

…ráno. 

zima. 

Mlha. Ale za ní vykukuje slunce. 

Paní Draxíková přiváží koláčky, tentokát snad 7 druhů a čajíčky, který si pak nalejvám do flašky i sebou na den. Není mi dvakrát freš, zřejmě jsem to ve čtvrtek v KV termálu přehnal – termál dle mě vypadá jinak…

Derem se do první skupiny, autobus je tu už v půl devátý, ladíme kola a mizíme směr traily. Autobusák je zkušenej, s vozejkem to roztáčí jak obsluha hranolek v KFC, a my už jsme na prvním trailu. Začněměž tedy Gunter trailem, vázajícím Sopku. Nahoře na Gunteru je neoblíbený přejezd kamenů, triala jsem nechal doma, taže to vynechávám, a pak už to mrskáme klasikou k Sopce. Bohužel tu jde vostře na držku malej Bubba, kterej si vytváří moc pěknej facelift, má teď zub jak já. Jo bejbe, pěkně jsi se pokousal :)

Celkově na to, že je to první jízda, probíhá celkem destrukce materiálu, schwara ladí, Kojc prasí, sem tam někdo lepí, ale už jsme na Sopce, a tady je to klasikcy dobré. Zavřený klopky, a šup k autobusu. A zase nahoru. Teď na Myší díru. Myší díra je ve své jedné pasáži celkem HC, hlavně ženy mají co dělat, ale zvládáme to a lehce zabahnění jedem na poslední dvě jízdy na Rosu na kolejích. Tady se ukazuje Brozákova vylítanost/vylízanost neboť tenhle trail má fakt najetej, a jede tu opravdu hroznou kládu. Zadní kolo rozptyl 1,5 m na strany, a dokonce i skáče nějaký skoky. Dobře ty, maličkej !

Péťa má novou RB hračku

AM sekce v čele s Králýkem najela asi 60 km, a z 22 lidí co startovalo, jich dorazilo na konec dne jen 7. Tomu říkám vysoká úmrtnost !

Dávám si horkou sprchu ze svého bojleru, ale ani to u mě nezastavuje vypouštění tekutin nosem z mých plných čelních dutin. (rozuměj pekelnou rýmu) Není mi holt moc freš, bro. I tedy nabaluji zásobu kapesníčků, a mizíme na párty do Hotelu Schwarz, kde se bude promítat vídeo a fotky z dnešního dne. Tomu říkám rychlost.

V hotelu Schwarz si tlustej Maňas dává dvě večeře, jednu dvojitou porci řízků a hranolek, a druhou guláš se šesti. Ty voe, takhle tu cejchu neschodíš… Ve Schwarzu seto rozjíždí, ale je to děsný vedro…a únava dělá své, jedem celkem brzy do kempu spát. 

Ve 4h ráno nám dochází baterka na bufíku, a klepeme kosu a to tak, že mnoho. V 7h zapínám vařič se slovy "to tu radši chcípnem zadušením než zimou" a kolem 8h se naštěstí z propan butanového opojení probouzíme, s krásnou růžovou barvou, a vstáváme na druhej den pojezdu…

Tentokrát se paní Draxíková vytáhla s makovým závinem, kterej by díky poctivé dávce semínek kdekoliv na US letišti spustil velkou protinarkotickou akci. Dneska je vyloženě  krásně, už od rána…

Opět první skupina a Rosa na kolejcíh, krásné počasí – podzim v horách – není nic krásnějšího. Rosa je tentokrát trošku pomalejší, neboť je dost lidí unavenejch, a taky máme pár defektů… Kolem 12h jdeme na druhou jízdu. Klasikou už snad všech RB kempů je to, že se v neděli končí poněkud dřív, než v sobotu – přeci jen to má většina lidí domů hodně daleko (Hanz – 8,5 hodiny) a nejinak je tomu i teď. Rozhodujem se že si to dáme znova, a pak už mizíme směr kemp. Asi nejrychlejší jízda…

trialový skills se neztratí

V kempu je naprosto krásně, stejně jako loni, tráva je suchá a země teplá, jak kdyby nebyla půlka října v kanadských krušných horách. Dáváme čajík, a kecáme o technice, plánujeme další akce, a já smrkám 15Otej kapesník, a není to dojetím, je to rýma, ba ne, je to dojetím, že končí další kemp, a že to bylo fakt super…

Balíme cajky, balíme sebe, zavíráme auta, a mizíme směrem k domovům.

RB camp 08 fall skončil. Díky moc všem, co ho zorganizovali, a Etbikez krewi za fotos a zázemí. Speciálně zdravím velkou mamí 100kládovic, s omluvou že jsem nepřijel. Ale bacil velel – jeď domů…

Přijedu. 

Brzy. 

See ya 

foto: ETBIKEZ.com – 100kláda a 200kláda