Den přesunů

Tak bych vám chtěl popsat jeden den při němž jsem procestoval 5 lokalit. Bylo to velmi dlouhé, nicméně super pondělí…

Tak jsem toho stihl tenhle den opravdu dost. Začal bych tím, že jsem se vzbudil otevřu bok dodže, a jsem v

lokalitě první : čerčany, dirt. 

Udělal jsem si baštu, a chvíli se slunil. Klucí přijeli v 10h. Matěj napsal, že asi s Orym nedorazí, co se dá dělat, ale neva, jdem na to aspon takhle. Dirty už tu každej zná, takže netřeba nějak dlouze rozvíjet, a my to ani nějak dlouze neřešíme, prostě jdem skákat. 

Co bych vypíchl jako pecka, je Márovo skok přes klopenku – fakt řežba na tenhle polet – mnoho. Zdá se mi, že je to nějaký větší. Dál klucí jezděj vólo, jsou to ještě nováčkové, a tak to není tak vysoko jak by mohlo být, ale žádnej učenej z nebe nespadl. 

Párkrát to samo nevyjde, ale o tom to je taky, že jo, kdo nepadá, nejezdí. 

Napadlo mě tak si prohodit Dh za Ht, jen tak mezi skokama. Tak se u auta napiju, měním si kola – z HT na DH a málem se zabíjím. To je strašnej rozdíl, necítím pod sebou nic, hrozně to přestřeluju v koni, no peklo. Se fakt jednou přizabiju, svou blbostí. Samo umím i Heiníky.

Pomalu tuhle lokalitu balíme, něco fotím, a přesouváme se na

lokalitu druhou : čerčany, DH.

Cestou nám volá Tůra, že jako by jel s náma, paráda, mám radost, dlouho jsem ho neviděl, kluka ušatýho. Na trati se domlouváme co pojedeme, a pak už jen tlačenka nahoru – tentokrát po asfaltce. Cestou se kecá, a tak to příjemně ubíhá, a jsme nahoře hned. 

Tam si dáváme chvíli ten sestupák do zatáčky, ladíme různá průjezdy a tak podobně, a koukám, že je to tu hodně vyjetý – evidentně se tu hodně jezdí, ty jo ! 

Vršek jedem asi 5x, a pak 2x celý. Většinou visím za Tůrou, neboť on to tu zná, a tak se dá jet za ním střelba, aniž by jsi hledal kudy kam – a já než si něco zapamatuju, to je většinou doba. Nicméně se pak střídáme…

Tůra povídá : "jeď, vršek znáš"

a já na to "A co dál"

odpovídá : "dál budeš experimentovat ! "

Tak jedu a experimentuju, a celkem to vyšlo. Muhahaááá. Nakonec to nějak balíme, Tura musí za mamkou, jinak by ho stáhla z kůže a já musím na jih. S klukama se ještě domlouvá další víkend, neboť ten začíná už za 3 dny a já mizím na 

lokalitu třetí : Dubné vráž.

Do Dubného je to dálka, pěknejch 150km, ale jedu tam hlavně proto, že pak musím s klukama ještě pro skok známý pod pojmem "exitus " protože je třeba ho nainštalovat do Bechyně na lávky, kde bude sloužit jako náskok na Step up.Valím jí předpisově, vědom si že je 11 mrtvejch a všichni jsou nalitý a policajti maj šťáru. Nicméně poldu nevidím ani jednoho, tak nevím.

V Dubném je sraz s Rossem, a když přijíždíme do lomíku, tak je tu neskutečná parta lidí. Písečáci, a hodně mladejch, takže docela koukám, jak to tu žije. Lávky jsou pojízdný, a řetěz je uraženej sekerou – Hany si prej doma zapoměl klíče, muhahaááá. Toliko k zamykání – fakt dobrej nápad. (Jen přátelské popíchnutí, jo?:))

Tak to tu pojíždíme, je to fakt střelba – je to extrémně suchý, fakt to hrozně jede. Ross povídá – pojeď za mnou, ti to ukážu a fakt mi to ukazuje – po 10 metrech leží, vstává, oprašuje se, po 10 metrech leží znova. 

Válím se smíchy. 

Lávky jsou pěkný bytelný konštrukce, a dolní vólo je naprosto super ! Fotky nemám, nějak jsme nefotili – jen parkoviště, hehe.

Je na čase vyrazit dál, neboť pro ten "exitus" musím až na Kozzy, a tak se dává dohromady geng, a jedem vstříc

Lokalitě čtvrté : Kozzí pláni.

Na kozzách když už jsme tady, tak přece pojezdíme, ne? To by byla škoda, to nechat jen tak. Tož vytahujeme kola a pod dohledem Schwary a Rosse jdeme po tratičce nahoru. Cestou nám Schwara odhaluje jemné finesy místních laskomin, obvzláše sekce láskyplně přezdívaná "mandl" kde tě to moc pěkně propere ! 

Bohužel na dvou místech lesní muži položili stromy s lapačem kůrovce, ale nevadí, zvolíme objezd.

DOlů je to fakt peklo, držím se za papájou guma na gumu, vyhazuje klacky a přišlapává a poťahuje. Je to pecka ! Dole přemejšlíme, že by ty klády šly skočit, kdyby se tam položila lávečka, tak se to inštaluje, a tím se otvírá možnost strašný vejplaty od lesní směsi, kterou všichni využíváme co zdvihy ráčí ! 

Mám prej jet první, tak se samo ztrácím v lese, přeci jen 4tra´t tenhle den už je moc na můjharddisk, chce to resetovat systém, což se mi skoro daří na jednom kameni – krásně mě to tejblí. Papája se mi samozřejěm hrozně směje, muhahaááá.

No a takhle ještě asi 3x. 

 

Ale je načase taky zabalit skok. Což se ukazuje jako slušnej problém, neboť našlapat to vše do T5 není jen tak. Pěkné puzzle. Loučíme se s klukama, Pápá, a mě je jasný, že tohle musím jet ještě vyložit – auto mám po střechu narvaný věcma a takhle bych se v něm nevyspal – hurá tedy do

lokality pátý : Bechyně

vyložit tu bestii. Upozorňuju lidi, že jsem hladovej jak pes, neboť to poslední co jsem jedl, bylo v 19h v neděli u Andyho trocha salátu. Nicméně když už jedu ten freestyle, je třeba dávat protažený triky, a takoveu hodně protaženej no food je pěknej.

V Bechyni jsem ještě za světla, a tak koukám na novou konštrukci Simmonse a pak jedu k Vlčákovi domů – neboť tu bestii z auta sám prostě nevysápu. Skládáme to u Vlčáka a já si u něj dávám hygienu – díky za sprchu, brácho, nabízeným jednohubkám v rámci protaženosti no fooda odolávám a jedu se s padajícím soumrakem vyspat na moje oblíbený místo

lokalitu šestou : Tanx.

V hospodě mě vítaj jak dlouho ztracenýho syna, dávám si kofolu a dělám si malej ohníček a koukám na hvězdy. Tenhle den se mi snad zdál – tolik přesunů, tolik lidí, tolik skoků, a tolik kilometrů v autě. 

Byl to reál ? Nebo se mi to celý zdálo?

Tak zase někdy. 

Fotos : HERBI, velké díky! 

A golfista, of course