Hupky, dupky pod Smrkem

Nejen DB, BMX, Dirtem živ je člověk. Co takové pěkné XC až BC v přírodě, s kámošema, do toho ztrestat pivečko, co, není to to pravé ořechové pro podziní dny ? Je. A report je tu.

Zima nepřišla, nepříjde, je furt krásně a tak se poslední tři víkendové týdny vozím sem a tam mezi Prahou a Velkým Sudem. První věta a hned z ní táhne alkohol :)). Kdepak, jinak je to. Velký sud je restauračka nad Lázněmi Libverda v kraji Jizerských hor kde Němci, Poláci a Češi žijí své poklidné životy. Před čáskem do tohodle kraje přitáhla bikerská obec v čele s Walešským guru, místní political party zavětřila a řekla OK, dáme jim pár peněz, bagr a uvidíme co se tam nakonec urodí. I urodilo se a je tu Singletrack pod Smrkem.

Dojezdová vzdálenost z Prahy je slibná (dvě hodinky něco), rychlostní silnící na Liberec a z Liberce je to do Libverdy skok. Nástupních míst na single je víc, ale jen u Sudu je parking, víc místa pro poskládání kol a hlavně tu má dojezd jedna z hlavních atrakcí singlíku. Takže doporučení jasný. Teď pěkně chronologicky po stopách třech zastavení pod Smrkem.

First Shot:
Na časové ose asi tak před čtyřmi týdny, týden po slavnostní otevíračce. Dorazím k Sudu, nahodím bike, povytahuju všechny sehnaný mapy a s kámošem vyrazíme do lesa. Hned nás vítá singlík, jakž takž slunečný počásko a značka singlu každá snad po deseti metrech.

Takže značení fajn, říkám si jen tak v duchu. Bohužel tohle končí po dvoustech metrech a stejně tak i single. Holt nedá se svítit mrkáme do mapky, která nás naviguje na přesun po lesní cestě a pak zase zpátky uhnout na singlík. Jenže úhybnej manévr je značen zatím jen na mapě a ať hledáme jak hledáme kýženou odbočku ne a ne trefit. Nakonec házíme kola na záda a jdem ji hledat ve směru, který spíše jen tušíme. Single nacházíme, odbočku na něj ne, sedla dolů a už se za náma jenom práší. Tahle část je hodně šlapavá, hodně až moc houpavá, dost výrazně se zvedá vzhůru a zatim nic moc. Takže kyselý pohledy, ale co nějak to zkousnem a něco vzadu na hlavě doufá že se to změní. V tyhle části je to zatim jen family track, takový trochu mdlý nic moc.

Po chvilce to chytá mírnou flow, konečně začínají hupy plnit svůj účel a občas si i něco naskočíte. Jenže je to zase moc krátký a znova stojíte na křižovatce s asfaltkou a nevíte kudy. Kolem nikdo, značka fuč, ani z mapy se nedá moc vydedukovat. Znovu hledáme, trvá to jen chvilku a podle rozhozený haldy písku rozeznáváme začátek další části singlu. Nasednout, zadupat do pedálů a hele ono se to stáčí mírně dolů. Chytáme se tracku, dostává to parádní flow, jo to je vončo, teď se konečně dají vychutnat terénní zlomy, náskoky do sklopenejch zatáček, adrenalin i nálada leze hodně nahoru.

Tohle už je delší poletík, jenže jak skvěle to začalo tak rychle to končí. Dojíždíme k nástupnímu místu číslo dvě. Cedule zde ještě chybí, usměrnit nás nemá kdo a po značkách už ani nepátrám (stejně tu žádná není). Další pokuk do mapy. Musíme někam nahoru. No jo jenže kam, smutný oči na větvící se křižovatku. Zalomíme rukama, v duchu si hodíme korunou a lezeme do kopečka. Po dvaceti minutách to vzdáváme, tohle je stopro špatnej směr. Sjíždíme zpátky a eliminací špátnýho pukusu, pokoušíme novej směr. Nacházíme fáborky českejch lesů, který nás varujou že tato stezka je uzavřena, projíždíme dál a nacházíme single. Opět nemastnej neslanej a hodně šlapavej. Přejíždíme potůček po první a poslední lávce. Zase šlapem a zase se ocitáme na křížovatce s asfalt route. Tady je to jednuduchý, tady se musí kousek po asfaltu nahoru k místu jménem Štraitův obrázek. Od obrázku se odbočí z asfaltky a singlíkem k Červenému Buku, obkroužit kopeček a pěkně dolů k chatě Hubertce. Poslední dvě věty radí čemba mapa. Realita, ale kdeže, žádnej singl, musí se po asfaltu až k Červenýmu Buku. Na nějaký objetí kopce u něj zapomenout, tohle ještě není postavený (na čemba mapě už to stojí) a další půlhodka hledání v čoudu. Od Buku už singl k Hubertce je, má to supr flow, pak příjde jedna zatáčka a hle bagr.

No co aspoň si ho vyfotím. Od bagříku je to ještě neučesaný a tak to jde až k Hubertce. Dojedete k ní a neskrýváte nasrání. Proč se otevřel takovej polotovar, prej volby, prachy atd.

Při pohledu na tu jedinou informační tabuli u Hubetky řeknete jen Kurva (tady je totiž mapa singlu v trochu jiným nástřelu než tu co táhnu v camelu). Jenže nehaňte den před večeří. Pěkně se usaďte do kokpitu biku, upravte si pásy a najeďte na poslední část zpátky k Sudu.
Tohle Vám vrátí úsměv na tvář, na šlapání zapomeňte a jen se soustřeďte na odpalový hupy, sražený hranky a klopky od hrany k hraně. Patnáct až dvacet minut blaženosti singlíku až k autíku. Tam nás dohání čas, začíná se stmívat a balíme kramle.

Suma sumárum, z plánovanejch dvacet kiláčků singlu plus spojovačky, se tachometrově stalo třicetsedm. Z plánu objet si to dvakrát sešlo a nakonec to byl spíš boj vše stihnout. Bez středního poletu a hlavně poletu od Hubertky by mě vytvořenej singl znechutil a už bych tam nikdy nepách. Takhle mě to jakž takž navnadilo. Příště musím vstát dřív, dotáhnout tam i bandu známejch a jízdu od Hubertky si dát double.

Second and Third Shot:
Další víkend, zima v nedohlednu, slunce, modro. Tak si hodíme další Sud, tentokráte ve čtyrech. A ve zkratce: Praha…Liberec…Libverda…Sud…Bike. Nasedáme a v kachním stylu projíždíme první krátkou. Přestup na spojovačku. V lesíku se mihnou lidi a tak dohledáváme minule ztracenej nástup na další část singlu (v tom roští a popadanejch stromech bych to nikdy nehledal). Projíždíme nudný a šlapavý combo a potkáváme plazící se rodinku. V místech kde se to konečně zlomí s kámošem z minula nasazujem a zbytku crew zdrháme.

Opětovný šlapavý combíčko, lávčička a asfaltovej kopec vzhůru. Z minula už víme kudy a u Buku nasazujeme na šrumec pojezd až k bagru (stále je na svém místě). Hubertka se taky nehnula, čekáme na zbytek a těšíme se na tu pomyslnou třešničku na dortu. Doladit posed a hurá dolů. S kámošem se pěkně kopírujem a ve stejný rychlosti pořád hezky za sebou (hned by se head camerka hodila – snad to někdy poladím). Je to rokec až skorem do poslední vlnky, kde mě při dopadu někdo krade přední kolo a já zkouším zdejší uplácanej píseček z větší blízkosti. Za mnou nikdo kdo by mě skáknul na plece, sbírám kolo a hned se na mě směje poloprázdná přední. Takže zakleknout, dofunět a věřit samosvornosti bezdušovek (no ne funguje). Dojíždím až k restauračce v sudíku, času je hafo a tak si to jdem střihnout ještě jednou. Vesnicí k Hubertce a další endorfinovej zážitek po singlíku. Tahle část to je bomba to se jen tak neojezdí.

Druhý hodnocení už je lepší. Bagr zatím nezmizel. Značení nepřibylo. Větší pohyb lidstva na stezkách, až na rodinku na treku (sakra jak ty si to můžou užít je mi záhadou), se taky nekonal. A za jezdivejma částma singlu se mě ty dvě hodinky v autíku zatím vyplatěj.

A třetí hodnocení. No to bych se opakoval. Spíš jen přidám novinky. Přibyly modrý skoro neviditelný fleky na spojovačkách co tě odkážkou kam že to jet dál. Taky se na jednom ze spotů zjevila nová informační tabule. Bagr je pryč, fakt pryč a já se na něj tak těšil. Za místem kde byl je teď singlík už doladěn a tak míst kde se to dá fakt jet je teď o jedno víc. Lidi zatím nejsou, potkal jsem jen pár starších, jeden otec s dcerkou a i jeden střelec v chráničích, bohužel furt čekal na svý kámoše na xcéčkách tak jsem se s nim nemohl porovnat (ten by mě to asi dal sežrat :). Trasa od Hubertky dolů k sudu je nářez, jak se otrkávám tak už si tam dovolím jet docela hranu, zatáčky do smyku, skoky nářez, až jsem tam jedný babce skočil na hlavu. Si to štrádovala po singlu jako po silnici, pak mě zahlídne čumí na mě a jako že bych měl uhnout. Trochu teda uberu a prolítnu kolem ní. Druhá babka a dědek vedle ní stejně nadávaj jak straky co že jezdím jak blázen. To že tam nemá co dělat jim bylo putna. No nic co si otravovat život. Jinak krásnej den, nádhernej tripl-singl od Hubertky, vyzkoušený new chrániče, co víc dodat. Je to prostě mňamka.

A závěrem. Místama hodně dobrý a v Čechách zatím nevídaný, tam kde to nejede si holt člověk musí šlápnout. I tak, ti co si na tom mákli mají můj obdiv, jen tak dál, ať kilometříky přibejvaj. A těch pár mušek, pcha to se poddá.

Zbytek fotek pod článek chronologicky.
Map. Odkaz na obří soudek: tady !

a na stránky Duchny tady .