Monínec s Polem a Andym

S Andym a Pólem a Nikou na Monínci – a dokonce i ve vzduchu…neboť na Monínci je vytvořenej jeden celkem pěknej kiker s nulovým dopadem. Muhahahha

Tuhle jsem se zase sešel s přáteli na lokalitě za barákem -ach ano, já ten Monínec miluju. O tom jak velký je to tam, a že to nemá cenu (obvyklej argument všech alpovejch zmlsanců) bych přebil tím, že to máme zadarmo, a 2O km od baráku. Tak mluvte :)

Takže jsme se tam zase sešli, jedno sobotní dopoledne. Já, Nika, Pol, Andy. V 9h už stojíme u turniketu, jenže OUHA ! Lanovka nejede :) A nejede proto, že prdla hydraulika na rolbě, a ta nestihla před 9hporolbovat svah. Vypadá to jako poddružný problém, kdyby ale na místech přechodů z urolbovaného / neurolbovaného nebyly mantinely 7O cm vysokáho smrzlýho sněhu. Heheh.

 

Takže lidi šílej. Z davu se ozývaj horzný hlášky typu – si děláte prdel ! Puste mě na něj ! Nebo (po argumentu že jízdy budou prodlouženy o hodinu, a že za půlhodiny se startuje, nejdýl)hláškia : na to vám seru, budu mít hlad ! Kašleme na to, berem prkna a lyže do teplejch a jdeme si to vyjít.

Protože je nám jasný, že do půlky dojdeme, a rolba mezitím vršek udělá, a my budeme na horním vleku jezdit sami. No jsme chytrý, co ? 

A taky že jo. Fakt jo, vrchní vlekař nás pouští, a my si tam podřezáváme svah asi 2O min sami. Pak už jede i lano, a začíná motocroos národů se zbytkem převážně pražské populace. Fight, pitcho ! 

 

V 11h jsme jasný – jdeme vedle na svah pod hotelem – a koukáme jak puci – je tu postavenej celkem macatě vyhlížející skok. Jenže, kpřcházíme blíž…a kde je dopad ? dopad je placatej, velmi placatej. To bude bolet, soudruzi. 

A taky že to bolí. Jenže co je to pro nás, že. Andy s Polem, s vidinou toho, že budou slavný, a na 72O jdou dvakrát do kolen, vše pro fotku ! Pak už nás bolí vše, a tak nato méérdáme.

 

Zpět naskočit do ruskýho ruletování a ještě asi 2 jízdy. 

A pak už pryč. 

Moc pěkné dopoledne to bylo ! Mě čekal ještě obídek u Petra a stěnka…ale o tom třeba až jindy. (Asi napíšu čistě kulinářský report, neboť Zuzanka se překonala – nejlepší jídlo co jsem letos požil ! )

 

Takže co napsat na závěr. Zima zima zima…odpornost v bílým kabátě deroucí se skrz roční období
od severu k jihu v patách mráz a sníh, každej rok sem a zase
zpátky…ale je tu, a my se s tím vyrovnali po svém. Užijte každej den, spoluobčané !

Andy, Pol, čárys a Nika.