Ski kros na DM

Ski kros ? Ski croos ? To je prostě to samý jako 4X na kolech, jen na lyžích. Je to stejnej metal, jen se tam mužeš ještě dobít hůlkama, takže zábavy mnohem víc. Článek od Kumila vevnitř, s fotkama…

Táák, už toho prachu bylo trošku hodně, cestou z Hochkaru už se těšim na pořádný tvrdo pod nohama, no dobře tak to těšení je dost zkažený tim jak je dost složitý obvolat všecko potřebný a dohodnout kdo bude řídit. Nicméně po překročení hranic a po asi miliardátym teleonátu se další výlet rýsuje o něco reálnějc.

Příjezd domu okolo osmý, vybalit všecky věci a rozvěsit po koupelně ve který zapínám přímotop (inu není času nazbyt), lyže putujou do dílny a nastává pakárna jménem mazání, sem unavenej , ještě trošku naštvanej tak dávám plzeň a mažu zelenej, páč ten drží nejdýl.kolem jedenáctý fértig a kýžený spánek.

Pátek, vstávačka kolem desátý, balim závodní cajky a vytáčim tátovo číslo abych se ujistil zda všecko platí, zdá se mi trošku smířenější než včera, říká že ve dvě se vyráží. Beru to jako usmíření po trošku ostřejší debatě ve čtvrtečních večerních hodinách a začínám se totálně těšit. Během poledne jedu pro děvče do townu a naše skvadra zdá se kompletní. Ve 14.00 středoevropskýho času otec parkuje ochcávku před naší Jedlanskou rezidencí, šťoucháme dovnitř bagáž a alou na Dolní Moravu. Na muj první crossovej závod na úrovni, aby to mělo koule přihlásil sem se do Elite kategorie, nejsem přece žádnej hobbyt ne!

Cesta dlouhá, nic moc nálada, nic moc okolí, ale v Havlbrodě na pumpě zjišťuju že během našich rakouskejch pojezdů vyšel novej maxim, tak ho zandavám a bavim se. V šest dorážíme na ubytko. Pěknej penzionek „Bumbálka“ majitel borec, basskytarysta nebo co. Na baráku sme ubytovaný sami, naučíme se jak pracovat s kulečníkem, véča a spánek.

A je to tu. První kroskaden, ráno jako vždycky, jen chráničů na sebe nabalim o málo víc, popojížďíme asi deset kiláčků k vlekům areálu Větrný vrch kde se to má celý odehrát. Sem tu trošku dřív, na číslo teda chvilku čekám, platim osum kilek startovný na oba dni (vlek a meal je v ceně) a pjéťo jako záloha na číslo. Jinak mám krásnou třináctku mimochodem.

 

Rozpis dne je asi takovejdle : 9-11.30 trénink a prohlídka, 11.30 dostaveníčko jezdců pod tratí, 12.00 start kvalifikace.13.00 Start rozjížděk ,16.30 konec akčnění, 20.00 riderspárty. Prohlídku a trénink beru poctivě , skoky nejsou uplně z nejmenších a já si začínám řikat jestli sem schopnej přijmout odpovědnost za svoje rozhodnutí, temný myšlenky mě pronásledujou až na start první jízdy v kalupu.

Nadechnout, odpíchnout  a už je pozdě na přemejšlení, píchám přes první dvě malý vlnky pod startem, celá tahle pasáž je skoro na rovině takže to chce trošku hrábnout. Pak  malej prošlapovací skok a šílenej padák lesem k dalším dvěma vlnám, ty se musej přeskočit, sou dost dlouhý, ale dyž se člověk dobře trefí a chytne na dopadu hned hrany hodně ho to zrychlí, pravá klopenka, první velkej dvoják, dopad do takovýho účka ,druhej velkej dvoják silně nakoplej. Levá klopenka, dlouhej stůl na prošlápnutí pravá klopená, kterou následujou dvě ostrý zavřený brány a levá klopenka, pak dalších pár naklopenejch, tři velbloudí hrby hodně nahrubo točená levá klopenka a zielschuss s finálnim gapem, jump do cíle jako na Streifu.

Dojíždim a nadšenej, kvalda docela slušně, i když s malym zaváhánim nahoře na dvojákách. A konečně rozjížďka…no co vám budu povídat, žádná sláva, start špatně, potom sem to asi v půlce trati moc pustil nad klopenkou šel sem na zadek a konec nadějí. Atmoška ale úžasná a já odjížděl natěšen na to jak to všem druhej den ukážu.

Neděle podle stejnýho modelu, kvalifikaci sem zajel o vteřinku líp, s trénovánim už sem to moc nepřeháněl, spíš sem se snažil víc uvolnit, užít si to. Kolem druhý hodiny přijíždim na start že se teda připravim, přehodim lyže rozcvičim, právě startuje jedna z hobby jízd du se mrknout jak pojedou, nestačim dojít k místu odkaď bych viděl dolu na trať diž slyšim z vysílačky volání pro horskou. Na těch dvou dlouhejch vlnách pod padákem se ošklivě rozbil kluk, no nic moc hezkej pohled, nic moc hezký ořemejšlení takhle před závodem.

„Hlavně se tu nazrakvit“ řikám si ještě diž  dostáváme pokyn Pět vteřin. Odstartováno, zase trošku pomalejší, přičítám to maličko i mazání, páč servisní stolek s plnou výbavou sem s sebou neměl na rozdíl od jinejch rejsrů. Pod tim smrťáckym lesíkem začínám soupeře stahovat, nabudí mě to napaluju to v plnym kotli na první dvoják, dopadám sice na úroveň borce předemnou ,ale na placku, komrese mě zatahuje do záklonu , jenže to už sem na druhym kopnutym dvojáku ten mě plive asi dvacet metrů dohajzlu mimo dráhu. Asi to nevypadalo uplně košér dyž se ke mně už srocovali traťáci, já vstal řikám že teda asi dobrý, odpíchnu a čestně dokončuju. Navíc se dozvídám že v cíli sem třetí, protože pádů bylo opravdu moc. Což nakonec dokazuje že sem museli za ty dva dni čtyřikrát zavýtat chlapíci od záchranky.

Úspěchy teda napoprvý žádný, ale velká spokojenost, přežil sem a navíc sem se postavil skutečný špičce českýho skicrossu. Těšim na další podniky, nejblíž to asi bude konec března na Sv.Petru a hned potom na začátku dubna Mísečky, tam snad i s Tomášem Krausem a Zdeňkem Šafářem, jak sem je tak pozoroval v tý Kanadě, řikám si „šlo by to.“

Jináč další fotky a brzo snad i výsledky najdeme na WWW.SKICROSS.CZ  nebo na WWW.FREESTYLE-DM.CZ

Kumil