DH v solném dole

Na nejúžasnějším mediálním bike serveru, který to vlastně dělá zadax a pro nás, jsme se dozvěděli o DH závodu v pro nás neobvyklém prostředí a to v solném dole v polské Bochnii.

Vize víkendu plného ježdění a kaleb, stráveného čtvrt kilometru pod zemí, nás kompletně dostala a nezbývalo nic jiného než zacashovat registraci, pobrat místní burany a vyrazit. Složení našeho gengu bylo: Maara, dr.zack, Johny Krotitel a Linda.

Johny je starej punkáč a tak nic nenechává náhodě. Nebere navigaci ani mapu. Kupodivu nezná ani cílovou adresu naší cesty. Se slovy „punk musí bejt“ vyrážíme. Cesta je v klidu až na hranice. Za hranicemi nás vítá lokální Joe okenní umývač, který je totálně neodbytný a umývá i když nedostává cash. Polské silnice se nedají popsat jinak, než totální HC rozmrd. 40km objížděk a trpících tlumičů. Johny punkáč odmítá jezdit na oranžovou a tak cesta občas vázne. Naneštěstí (jak pro koho) se nám před nejdůležitějším sjezdem z dálnice ztrácí a pokračuje jeho punkovou okružní jízdu po Polsku.

 

Místo nacházíme celkem snadno, ochotný hlídač nás navádí k registraci. Registrace ok, libový trika závodu nafasovaný a tak nám nezbývá nic jiného než čekat až si Johny okoukne celou oblast okolo Krakova a dorazí.
Stage jedna kompletní. Přichází fáze dvě a to samotná cesta pod zem. Někteří sou odvážní někteří méně (Maara celou cestu straší dr.zacka, že výtah jede rychlostí volného pádu). Cpem se po jednom do klícky výtahu s kolem a bagáží, cink cink a jedem dolů. Fobie z výtahu vyléčena.

 

Dole průvodce, přetlaková komora, depo kol a dalším výtahem do obytné zóny. Chodby spojují jednotlivé jeskyně, kde je třeba obří kaple, disco sál s projekcí, bar, atd… Ubytování. Ty vole, největší překvapení dosavadního výletu.  Giga tunel naplněnej od začátku do konce palandama. Soukromí asi jako na laciný swingers party. Je jasný, že se nám mejdan nevyhne a že není úniku. Ven se každopádně do neděle nedostanem, musíme s tim zabojovat.

 

Po chvíli se setkáváme s Lukaassem a zbytkem české bandy. Let’s get this party started. Jako v každém dole, tak i tady platí určitá pravidla, žádný oheň a kouření. To dává smysl vzhledem k množství tabulek s měřením koncentrace metanu. Chacha, za chvíli ale nacházíme spot, kde polští bratři bez okolků kouří. „Tady je ňáká spešl ventilace, že tady kouříte?“, ptáme se. „Ne, tady jenom nejsou senzory“, uzemňuje nás odpověď.

Sme největší atrakce a máme hned spoustu kamarádů. Na důkaz česko-polského přátelství dostáváme přezdívky. Maara je Koller, Vašek (dr.zack) je Hašek, Linda je Angelína, další si nepamatuju.
Padá větší než malé množství českého alkoholu. Zábrany padají a dochází k vytváření česko-polských diplomatických vztahů na fyzické bázi. Největší úspěch u polských dívek slaví paradoxně Linda, která jako jediná dostala oficiální pozvánku do polských paland. My ostatní deme kolem čtvrté „spát“. Všude bordel jako svině. „Usínáme“. V pět nás budí stále kalící Linda, která si i přes jazykovou bariéru s novými kamarádkami velmi rozumí.

 

„Vstáváme“ po čtyřech hodinách regenerujícího spánku, plní sil a odhodlání:“ To dnes naložit…“. Deme radši na snídani. Na snídani potkáváme mladšího bráchu Sama Hilla, který už od sedmi sedí v riders roomu připraven ke startu.

Začíná měřený trénink, který většina jezdců absolvuje s kámoškou opicí. Všechno jedem na oči a podle toho to vypadá. Startovní rampa, trojvelbloud, dva wally, a pak už dlouhá svážná štola, kde to neuvěřitelně drncá a plave. Dole lavice, další velbloud, posílák a opět velbloud, další schody a cíl. Díky kombinaci suchého vzduchu a předzávodní přípravy skoro házíme pizzu na časomíru. První jízda děs.

Na druhou jízdu se zodpovědně připravujeme hraním motorek na XBOXu, žraním a polskýma pivákama. Taktika je následující: vohulit druhou jízdu na MAX, abychom se při třetí mohli jenom vízt.

 

Dosud dokonalý a veselý průběh závodu bohužel narušuje čerstvá zpráva o zřícení polského vládního speciálu s prezidentem Kaczynskym a větší částí vládnoucí elity na palubě. Tato tragická událost otřásla všemi přítomnými, načež polští organizátoři nejdříve zrušili nedělní finále a posléze i třetí jízdu. Dvě minuty ticha následovala pošramocená nálada.

Přesto se s odhodláním vydáváme na start druhé jízdy, která zrušená nebyla. Všichni zlepšujeme časy, přestože de Maara nahoře skoro na hubu a dr.zack přemotivován namotává chránič řetězu na kazetu. Johny to v druhý jízdě drží, nepadá a podstatně zrychluje. Pořadí po druhé jízdě Maara 15, dr.zack 20. Pohoda, spokojenost, prej sme dobrý :). Po půl hodině čekání na sprchu vylézají dva gay-Poláci. Držíme se jejich příkladu a dáváme taky gay-sprchu. Voňaví a zamilovaní jdeme na večeři.

Závody jsou oficiálně zrušeny a část osazenstva pod tíhou emocí volí Emo odjezd domů. Tvrdé jádro zůstává. Pokud jsme si mysleli, že včerejší párty byla nejvíc, tak jsme ještě nevěděli, co nás čeká dnes. Prohlubujeme diplomatické vztahy. Po posílení českým home-grownem zahajujeme session, kde se navzájem učíme českým a polským vulgarismům. Zjišťujeme, že Václav, znamená v polštině něco jako dick v angličtině. Načež Dr.zack kontruje tím, že říká, že je Velký Václav, což sklízí velký úspěch.

 

Následuje exkurze do zakázaných prostor nouzového schodiště spojujícího všechna patra. To se nesetkává s pochopením zdejšího Joe horníka, kterej když nás najde, řve jak pominutej. Polští kamarádi z něj mají poměrně strach. My nasazujeme český přístup a odcházíme. Poláci z nás nemůžou. Party pokračuje. Létají poláci na kolech, kola bez poláků, šavle z poláků, židle a počestné polské dívky se neustále křižují. Vypínáme, nastavujeme režim koma a pseudospíme.

Ráno už jen snídaně, loučení, výměna kontaktů s některými Poláky a hurá na povrch, kde po dvou dnech získáváme opět pojem o čase a prostoru. Cesta zpět až na náznaky microspánku v klidu. Stavujeme se ještě v Brně zamilci, kde je to hodně přísný. Ale o tom až jindy.

Pár poznatků na závěr:
Poláci nás navzdory předsudkům překvapili přátelským přístupem a profesionálním levelem organizace. Byli by to naprosto v klidu lidi, kdyby si od dětství každý z nich neprošel katolickým Mind-fuckem. Tím myslíme žádný potraty, alá fuck with responsibility. No sex před svatbou a v některých případech no alkohol před dovršením osmnáctky.

Na závěr autentický úryvek z rozhovoru o vulgarismech:
„Jak se řekne polsky buzerant?“ „Co je buzerant?“ „No teplouš, gay…“ „No nijak, Gay je přece vulgární a nadávka!“ Tomu se říká tolerance!

Díky všem za skvělej zážitek a příští rok see you in da Bochnia…

Maara & Dr.zack

video comming soon !