Pólík a ježdění v zimě

Již notná porce času uplynula od doby, co jsem naposled sepisoval nějaké ty řádky pro magazín sedmdesátdvalebek.cz. Jestli se nemýlím, bylo to pár dní po tom, co jsem si na černým psovi zrušil levej kotník, asi tak někdy ke konci října. No a jelikož potom nebylo v podstatě vůbec o čem psát, když jsem jenom belhal s berlema, tak se můj zpravodajský vstup vrací až teď.

Avšak i když to není na první pohled znatelné, není to jen tak ledajaký vstup, jelikož je přenášen téměř ze samého srdce Evropské unie. Téměř proto, neb srdcem EU je Brusel, a já se hlásím z Antverp, což je jen několik málo desítek kilometrů od sebe. A co že se to děje, je to tak? Věc se má totiž tak, že já jakožto vysokoškolský student, toužící vzděláváním a poznáváním světa a nových lidí svou osobnost rozvíjeti, jsem se vydal studovat na jeden semestr do země, rozličnosti druhů piva, vaflí a speciálních hranolek (a muslimské větší menšiny)zaslíbené… (teda aspoň co jsem tak slyšel) Je 11.února a jsem tu teprve třetí den, takže jsem ještě neměl tolik možností si to ověřit (kromě těch muslimů, kterých je tady všude jak psích hovínek když roztaje sníh)  A vlastně těch druhů piv v obchoďákách je taky hafec moc :-) … ale o tom ostatním až někdy v dalším zpravodajství, které bude čistě jen o dění tady…

 
Teď bych se měl spíš vrátit k tomu co se dělo od dob zlomeného kotníku… No samozřejmě se dělo to, že krom toho když jsem o berlích chodil do školy a ze školy, tak jsem se spoustu dní jen flákal a akorát sem tam udělal nějakej úkol.  Takze to bylo téměř 2 měsíce, po kterých jsem začal odhazovat berlíky a snažil se belhat jen po těch svých. Tak jsem se tak rozbelhával a v současné době je stav mého kotníku v takové fázi, že už 2 měsíce se to vůbec nezlepšuje. Blbý je to, že se to zaseklo ve stavu, kdy mě pos*aný vazy bolej už v poloze odpovídající chůzi ze schodů. A nezlepšilo se to ani po desetinásobné elektrorehabilitaci, které se mi dostalo po tom, co jsem doktorovi oznámil, že je to stále na hovno v době, kdy si myslel, že už mě pošle v pořádku domu.  Takže pokud by se našel mezi vámi kdokoli, kdo by mi uměl pomoct či poradit jak si mám pomoct, tak směle do toho, byl bych nesmírně vděčný za jakékoli zlepšení…

Sice je to prostě na prd, ale i bez zlepšení se nechá naštěstí aspoň jakžtakž jezdit na lyžích i kole. Takže i když stále nejsem kvůli kotníku v ideální zdravotní formě, tak až tak úplně jsem každý den nezahálel.  Tím pádem víkend před Vánoci byl ve znamení výletu do Rokytnice a lyžnické zábavy tam. V tu dobu tam byla zrovna hromada sněhu, takže padání z lanovky, stavění skoků směřovaných ku smrčku a následným poletům přes něj  do téměř metru a půl prašanu by se dalo považovat za vcelku slušnou kopici zábavy… Po tomhle víkendu další víkend ve znamení silvestru, který se stal snad prvním silvestrem v mém životě ze kterého si velkou část věcí jaksi nepamatuju (což samozřejmě není mojí vinou že). Následující týdny naplňovalo učení na zkoušky střídající se s občasnými projížďkami na  frantovi… No to byly taky akce s frantou. Obul jsem ho totiž do „zimních“ plášťů značky WTB Veloci Raptor, které jsem kdysi vyhrál na otvíračce Špičáku. Ano, jsou to pláště, které se sice snadno a bez použití montpák nechají nainstalovat, ale zároveň se také snadno odinstalovávají. Ale bohužel tohle dokážou i sami, stačí pod ně dát buď sjezdovou duši, kterou neudrží ani 10 minut  a nebo se jít projet v zimě. To se pak může stát, že přijedete domu, dáte kolo do baráku a když k němu přijdete druhý den, tak jen koukáte na vystřelenej plášť a rozříznutou duši v délce asi 15 cm. Nejlepší variantou je, že ten plášť vyleze už při jízdě venku, ale vy si toho ještě stačíte všimnout, honem vyfouknout duši a plášť rukou lehce nahodit zpátky… pak už stačí mít jen pumpičku… ta ovšem nestačí při poslední variantě která se mi přihodila, a to při prostém sjíždění pár schodů, kdy dojde k okamžitému proražení… Takže WTB veloci raptor nebrat, nebrat a ještě jednou NEBRAT… uff

Jo, málem bych zapoměl, jedna z nejlepších věcí letošní zimy byl motoskjijöring. Sice to asi nebyl takovej fofr, jako když se Tomass vozil na lyžích za autem, ale zase byl docela rozdíl v tom, že my jsme s kámošem jezdili jen po normální louce a bez jakýchkoli zábran proti odlítávajícímu sněhu. A když se pak motopneu začne zakusovat při 6 plnej nebo jak jsme to jezdili a lítá od ní sníh přímo do xichtu, tak je to solidní zážitek. A rychlost to tím pádem taky nebyla uplně malá když se to rozjede… A když se pak takhle na louce vezme lopata a naháže se hromádka sněhu, která vypadá jako odraz, tak je o slušnou zábavu dobře postaráno. Ještě k tomu když hodný kamarád v době, kdy se jdou 2 rozjet, na tu hromadu co nejrychlejc přihazuje a hromadu tak neustále před každým pokusem zvětšuje… To se pak člověk nemůže divit, že se to holt jednou prostě neustojí, muhehe…

No a k těmhle všem povídačkám předkládám nějaký ten obrazový materiálek. Všechno od různých lidí a ty pěkný fotky jsou od kamaráda, učícího se skorofotografa, Martina Kroužka, kterej byl tak hodnej, a jako jedinej vyslyšel mou žádost o vytvoření několika pěkných sněžných kololesofoteček :-) Jo a při tvoření tohohle díla se mi opět vyčůral můj již mnoooho let nový tlumič DNM, takže chudák františek už zase nemůže nikoho vozit. Tímto bych vás chtěl všechny srdečně poprosit, kdybyste někdo náhodou měl nějaký fungující kontakt na Frantu Mrázka (kromě starého odpojeného telefonu ‎251642287), nebo jen třeba věděli o někom, kdo by byl schopen a ochoten mi za nějaký přijatelný pakatel repasovat tlumič, který má sám o sobě cenu poloviny zlámané grešle, ozvěte se mi!!! :-) Děkuji předem…

Tak, myslím, že vzhledem k mému hrůzostrašnému slohovému umění, jsem toho už napsal až až, takže se s vámi všemi srdečně loučím a někdy příště se zase ozvu… Pro lifestyle mag 720.cz, Pól Bulva, Anvterpy, Belgie.