Okej jedeme dál. Livigno máme za sebou, vy máte za sebou už tři reporty z tripu a další teda je pod ikonkou více. Klik na více akce z Franice, ze sluneční brány…
Z Livigna jsme se vydali cestou přes hory do Francie. Když to zpětně vezmu, tak ano stálo to za to, protože jsme viděli kus světa a ty hory byly prostě nádherný. Ale…ale 6 x jsi stoupal z cca 8OO mnm do 22OO mnm, jednou i 24OO a to už je děs. 6x. Jednička, dvojka, motor vypaloval báby a gumy kvičely. Ale stálo to za to. Ale nikdy víc. Příště již jedině dálnice :)
Místo na přespání na hranici jakéhosi parku, večer vínečko a konverzace na úrovni o životě a ženách, jak jinak, a druhej den např koupačka ve 2200 mnm v ledovcovém jezeře – teda jen já a Bob, Ross vyměkl… No jak jsem již napsal, tahle cesta nebyla jen přesun, vydala by na samostatnej report, ale to už fakt sklouzáváme k cestopisům – snad až budu fakt starej. Zatím tedy jedem kola. Voilaa !
Nakonec se rozhodujeme ubydlet se znova v Morzine, na tom samém místě jako jsme bydleli loni s Máárou – teda na prakingu asi 1 km od centra směrem na Avoriaz. Teče tu potok na mytí, studánka s pitnou vodou a nikde nikdo, snad jen pár dalších kemperů – ideál. Děláme luksus depo (už to máme hodně zmáklý) a já jen rychle večer navštěvuju Petra Heiníků se Zuzkou a malým ďíťákem který se ubytovali v Morzine v apartmánu. Dožírám zbytky jejich večeře a s plánem na neděli se vracím do našeho doupěte.
Celou sobotu bylo samozřejmě nádherně, a i v neděli se budíme do sluníčka a modré jasné oblohy takže katastrofické předpovědi pánů se nevyplnily.. V plánu máme Petrovi tak nějak ukázat co kde je podle našich zkušeností z loňska. Kupujem 6 ti denní permici za 83 ojro s tím že za tejden v sobotu se zase přesuneme dál…
Takže dáváme na rozehřátí tu nad Morzinem směrem na Les Getz, ale je to teda Rossšukaný dost, tak po asi 3 jízdách padáme na druhou stranu, na Super Morzine. Protože tam je lesní secret trail, kterej je dle mě to nej, co Francie nabízí, kamaráde.
A nezklamává. A co víc. Je nově nataženej už odshora, od nejvyššího bodu mezi Morzine a Avoriaz – a obsahuje prostě vše. Klopenky, lesní motox, přescestáky, skoky, vše nerozmrdaný a přitom je to sjezd se vším všudy – les, kořeny, kameny, klopky, skoky. Jen je to měkčí, takže to kolo nedostává tak nažrat a ty se dokonce můžeš soustředit na to, jak projet klopenku, aniž by ti v ní upadly ruce z klacků skrz metrový jámy alá Les Getz.
Klukům se to líbí, spokojenost. Protože je celej den ještě před náma, rozhodujeme se co dál a tak nás napadá, že by se nám do dne ještě na chvilku vešlo Les Getz. Padáme teda na druhý lano a do le-že.
Le-že je předělaný a to celkem dost. Hlavně spodní část toho jednoho trailu, jehož jméno nevím je uplně nová – ale rozmrdanej je stejně jak ten starej. Nějak mi přijde, že tu na to poněkud kašlou, nebo je tu tak sucho, že se to prostě opravovat nedá…kdo ví. Každopádně lítáme „lesní“ poznávací trejly, teda spíš trialy, protože něco je fakt dost a někde se ani nemůžem trefit správně.
A pak přichází na řadu co ? Pak přichází na řadu moje senilita křížená s debilitou a moje největší štěstí letos, bez nadsázky.
Jedem si tak s PH na laně a já koukám na trať. Vidím transferovej odraz, dopad do klopenky. Vím že tam máme rychlost jak prase a že to kope, a protože je vpravo od toho po boku břehu vyjetá stopa objíždějící tráňo, mám jasnej plán.
(Zde se již pozorní čtenáři pozastavte nad chybou číslo jedna. To je „prohlídnu si to z lanovky a udělám si plán“. On ten pohled z lanovky poněkud zkresluje, hlavně co do vzdálenosti. Že. )
Takže můj plán je to tam vhulit v plný, vlítnout na ten břeh vpravo nad trensferem, odrazit se, přeskočit odraz trensferu a střihnout to na vnitřek. Jasný jak facka, budu rychlej, budu dobrej. Jsem genius.
Jedem full speed. Za mnou Petr H, tak jí držím. Skáčeme, tlumíme, klopíme, řítíme se k tomu. Beru klopku potahuju sestupák, už vidím břeh, „načítám“ si obraz z lanovky (břeh je dlouhej tak 6m a v půlce je ten traťo odraz) a beru břeh.
Jsem na něm, rychlost značná. Tak jdem na to, tady do leva….
…K.U.R.V.A…brzy..!!!
NE ! To ne !!! Břeh není dlouhej 6, ale tak 15m a já seskočil moc brzy. Ale u se s tím nedá nic dělat. NE !
Hlavou mi v tý rychlosti letí děsný věci. Naskakuju přímo předním kolem přímo do odrazu transferu. Přímo na Tčko, rychlost značná. Nejsilnější myšlenka je – „TOS POSRAL !!!“ Druhá je – „To neudržíš.“
PRÁÁSK. Je to tu. Dostávám přes ruce. Strašnej výstřel z kola, okamžitě opouštím bike a stoupám vzhůru. Točím ve vzduchu krásnou šipku a hlava letí k zemi a v ní letěj myšlenky, fakt je všechno rychlý, ale jakoby děsně intenzivní. Bleskaj mi hlavou všechny ty pády, utržený kličky, zlomený kličky, zlomený vše co jsem kdy měl a hlavní myšlenka je : „Ne, kurva, zlomeninu nechci, strašně nechci!!!“
Dopad. Jak přesně jsem dopadl, nevím, ale hlava, rameno, zápěstí, žebra, hrozná, fakt hrozná rána. Bolí to spíš víc než míň.
Petr, jedoucí mojí stopu samozřejmě nasazuje taky to samý, leč on už to dokázal (vidíce mě, jak tam motám mortale točky) nějak zpomalit…přibíhá ke mě a co že je mi. Bolí mě všechno, a nějak se prohmatávám, po chvilce…bojím se co bude vaklat a co bude volný…a krom točení hlavy, bolavýho ramena, zápěští, kolena, boků, žeber, mi neuvěřitelně nic není. Nevěřím tomu, prohmatávám se, nevěřím tomu.
Po minutě zatímco sedím v trávě, tam padá 1O ti letej kluk. Zlomená ruka. Ukončuju nemohoucí mód a i když se se mnou vše točí, jdem se s Petrem o něj postarat…sanitka ani po půlhodině nikde a tak ho tam předáváme do rukou místních francouzů a protože se mi dělá nějak blbě, padám po silnici dolů.
Těch 7 km po silnici po ose do Morzinu byla taková lahůdka na závěr.
Dnes je pondělí a já nejezdím. Přes noc jsem natekl tak, že mám nad kolenem druhý jabko a zápěstí je špatný, a bolí každej nádech. Tak si dám rest day. (Doplnění reportu z 25.července – tři zlomený žebra, naštíplá loketní kost.) Ale to tělo se dneska myslím samo opraví, a zítra půjdu na akci ! Určitě ! Kluci odjeli do Chatelu, opět svítí slunce a mě je to líííto….ale měl jsem děsný, děsný štěstí. Nechápu jak to že neležím v nemocnici s půlkou těla v sádře…že bych byl taky…nesmrtelnej ? :)
Co si z tohodle příběhu odnáší Máťa za ponaučení ? Jezdit na oči není dycky ta správná volba. Dále jak jsem starej, tak jsem blbej. A hlavně – shut up, les Getz ! (nápis na triku chlapíka v Morzine)
A úterý ? A středa ? Jezdil jsem ? Dostal jsem sádru ? A jak dopadla Francie a kde jsme ještě všude byli ? CO je kde nového ? A spadl taky někdo další ?
Vše se dozvíte zase příště…
Čárys, Franice, jednou rukou, pondělí, 11.července
|
Koko – Kolosalni Kokot :-)
Rekl bych ze mas vic stesti nez rozumu … ale aspon zes to prezil. Uf!
Zážitky nemusí bejt kladný, hlavně když jsou intenzivní :-D
4: Qeex : hmmm to znám, pak jen koukáš do stropu na jednotným intenzivním pokojíku…
4: Čárys : tři zlomený žebra, ty jseš ale střelec
Duchna: ano, pokojík v kterém o tebe intenzivně pečují není občas zrovna to ideální.
no umíš se naložit slušně, jen co je pravda :-)
hele, hlava má tu užasnou schopnost zapomínat – a teď když to čtu tak mě ještě trochu mrazí. Byla to mám největší demence letos…teda až do akce v Chorvatsku, s kterou jsem se ještě nikomu, ani Rossovi, nepochlubil.
Možná se nabonzuju v nějakým dalším reportu.
4: tomaass : Hele, fakt jsem v tomhle totální KoKo, jak píše Manas – tohle totiž umím jen já. Vymyslet uplnou demenci a ještě její realizaci zkurvit. :)))
taky jsem si párkrát při pohledu z lanovky už říkal “to je pohoda, to dám”… když jsem k tomu pak dojel, tak jsem to radši pokorně objel :-)
To je protože jsi mnohem chytřejší než já ! Čésňé tak to teď už budu dělat požád. Šlibuju.
nejsem chytřejší, jen se bojim :-)
zranění je hnus, jakýkoli, přeju brzký uzdravení, a ještě bych měl otázečku. übervozejk je cvaklej jenom v dost blbym úhlu, nebyla fotka , takříkajíc, sakumprdum? díkec, čekám na to jak na zázrak :D
zejtra, zase zejtra kousek poodhalíme : ) Musím vám to solit po částech, ryt sem chodíte jen kvůli tomu vozejku, tak abych si vás udržel, haha : )
sme tě potkaly jaks přijižděl ale tohle nikoho nenapadlo
je někde fotka toho osudného místa? nějak si to vůbec nedokážu představit :)
4: Čárys: Nejeli ste náhodou v Les Gets secret trail Slayer?
Ber to z té pozitivní strany, aspoň máš čas si vyléčit ruce:)
Přeju brzké uzdravení
4: simpancz : Nejeli – nebo možná ano, ale nevěděl jsem že se tak jmenuje…
4: DEJF : Jojo, já se dokážu žvejknout : ) že skoro nikdo nic nepozná. Pak mě akorát dycky bolí, jak kolem chodí Rossík s odřeninou 2cm na 2cm na koleni a ostentativně kulhá a syká u toho 14 dní, hahahah. :))
4: JR : Ty čoveče, není…jsem se tomu pak vyhejbal jak čert kříži, tomu místu, natož ho fotit. Popíšu někdy osobně. Prozatím ti musí stačit shrnutí do jedné věty : “jsem kretén.”
4: roman : No haha, to by bylo fajn, ale protože jsem s tím následujících 6 tejdnů jezdil, tak si představ, v jakým stavu jsou moje ruce teď : )
Chápu správně, žes teda toudle dobou měl zlomený ty tři žebra, naštíplej loket a eště zlomenej kloub v malíku? A s tim si dalších 14 dní jezdil? To seš fakt robot. Jak na tebe čuměli, kdyžs přijel na rentgen a zjistili, že seš polámanej odshora až dolu?
4: Pedro : Jo. Já to nevěděl, prostě to nebolelo tak hrozně. Fakt jsem z toho byl překvapenej, žebra teda dávaly ale ta ruka byla fakt docela dobrá.
Když jsem přišel na rentgen, otec mi řekl, že jsem uplně blbej.
Jen tak v předstihu popíšu, jak to celý dopadlo. Další cca 5 tejdnů jsem s tím jezdil. Pak jsem šel na skály. Vylezu 8- kovou cestu a když si nahoře v rozporu chci cvaknout, tak najednou prásk, a ta kost v ruce se zlomila definitivně znova. Pěkně v tahu.
Tak a od té doby jsem již jen potápěl, až do konce tripu, a teď to léčím a na kolo snad až příští tejden. Snad. Jo, odsouvání zranění bylo dycky moje největší slabina – ale když ono lež a nehejbej, když je venku tak kráásně….a hory volaj.
Ježiš Čárys, ty si pořiď nějaký nový tělo – nejlépe robotický, třeba to co má Bender – 40 % titanu, 40 % dolomitu, nebo z čeho všeho je :)
Ty si KOKO!!! Uplne a naprosto! :-D