Tak kompletní ignorace ČP od všech médií přerušujeme my, retrospektivním reportem od ROsse, což je jedinej člověk, kdo to ještě jezdí, hehe : )
Tak máme za sebou druhé kolo českého poháru, který se tentokrát konal na jedné z nejtěžších tratích, u nás.
A to ve všemi známém Špindlerově mlýně, kde kdosi řekl, že tahle trať by se dala srovnávat s tratěmi světového poháru.
No a leckdo mi dá za pravdu, že držet to 4min na brzdách, tu zatáčka, tu díra, tu zatáčka, tu díra. Je fakt až dost.
No nic, balím celou rodinku a už ve čtvrtek večer dorážíme do Špindlu, k místu zvaném Sv. Petr.
Hledám hotel s názvem aqvapark, aby si dětičky měli kde hrát a my se mohli po ježdění pěkně naložit do vířivky se šampaňským a jahodami. A maj tu i rotopedy pod vodou, takže naprostý luxus. Prostě závodní režim.
V pátek kolem poledního doráží zbytek týmu, tedy ten zbytek co závodí. :)
Převlíkat a jdeme na to.
Permice krásných 400 na den, bez samolepky, druhý den ji dostávám. :)
Pro ty, co to tu neznají, tak trať je celá pod lanovkou, jako na Lipně, jen tady je to z kopce, kurevskýho kopce a pořádně dojebaný. Takže na rozehřátí jedem tu FR tratičku, která je i zábavná.
Ale jelikož jsme tu od závodění, tak nám nezbývá nic jiného než se vrhnout na tu již zmiňovanou DH trať.
Rozjezd ze startovního můstku, na kterém dostaneš rychlost, jak albín co se honí za pigmentem, a pak už to držíš na pěknej přescesťáček a pak už jen mordor v podobě, zatáčka, díra, zatáčka, díra, skok, zatáčka, díra. A tak to jde až do konce.
Míjíš dvě cesty, na kterých odpočíváš a vyklepáváš ruce, nohy, hlínu a kamení. A ve spodním úseku pak přilítneš na legendární skalku a na tý, na tý se zabiješ.
Každopádně velké překvapení pro většinu Expertů (čti amatér se závodní licencí), bylo zavření skalky a otevření pro ně povinného objezdu. Který byl každopádně tak o 5vteřin rychlejší než skalka.
Takže pro upřesnění, žáci a experti objezd a zbytek elita, ženy, junioři, masters 1, 2 skalku.
No nic, po první jízdě si říkám, že jsem sem vůbec jezdil, ale pak mě to asi začlo bavit, nebo co. A tak drncáme jak vzteklí.
Sobota, trať se nemění a tak drncáme co to dá, jen jsme to ještě nedali v kuse až dolů. A ta představa mě docela drtí, a když mi po jednom skoku spadne ruka z řidítka a jdu v kotoulech do další zatáčky, tak mi to na duši nepřidá.
Večer registrace do závodu, a co mě osobně překvapilo, byly 4jízdenky na kopec v ceně startovného. Huráááá.
Závodní neděle měla předzvěst noční bouřky, naštěstí už ráno bylo hezky a tak sme nemuseli ani přezouvat na jiný pláště. Po snídani šampionů si to jedem dvakrát sklouznout a pak už jen načisto a hlavně poprvé v kuse až do cíle. Je to opravdu dost, ruce bolí a stehna ještě víc, ale dá se to. Jen ta dvou hodinová pauza mezi jízdami mě docela štve, vychladneš jak týpek na pitevním stole, ale co se dá dělat. Vždyť to děláme pro radost ne??
Hlavní je, že sme to zvládli ve zdravý a že se můžeme těšit na další závody.
Výsledky a fotky najdete někde na netu a já snad sestříhnu nějaký ty obrázky pro vaše pobavení. Aloha Rossík
|
