Točná na skok

Tak jsem se po delší době byl podívat na Točný. V neděli ráno si voláme s
Marschem a že půjdem někam na kolo a že Točná se zvětšila. Mám pocit, že se
zvětšuje neustále a jestli to chcete zas vidět, protože místní silácká krů
nikdy nespí, tak klik na více..

Volám Marschovi, protože nedělní ráno je ve znamení modroty a protože jsem v Praze po náročný sobotě, tak chvíli dumáme co tak dát na tu nedělní pohodu. Hned padá návrh, že Točná, protože jestli jsem tam prej měsíc nebyl, tak to nepoznám. No a já tam nebyl měsíce tři, takže se mám na co těšit. Dáváme sraz u něj před barákem a po dvaceti minutách pražskýho rally sprintu přistáváme na Točný.

Nikdo tu není. Pohoda. Aspoň si to všechno pěkně prohlídnem a poskáčem podle
svýho. Tak dáváme kola do kupy a jdem zčekovat, jak moc tu klucí kropili
skoky, aby jim vyrostli. Nutno podotkout, že tu asi narazili na podzemní
pramen a to kurva silnej! Hliněný skoky prakticky všechny vyrostli a navíc
na dvě místa přisypali asi kůru do země, protože tu za pár babek vyrostly
pěkný dirtový odpaly.

Tak to chvíli obcházíme a já jsem z toho takovej rozpačitej. Nicméně je potřeba začít něco dělat a tak dáváme pár skoků na rozheřátí. Všechno spíš menší lajničky, který se sice zvětšili, ale protože si je pamatuju, tak by to mělo jít. Marschův pevňák je tu jak doma a tak se snažím sekundovat, ale moje pozornost pořád poutá ta nejvěší svině, co tu
hoši postavili.

A protože si vzpomínám na Cruza, kterej vždycky když přijel na novou lokalitu, tak si nejprve vyhlídnul to největší zlo a hned z první to tam fláknul se slovy: „Hele když jako první skočíš ten největší skok, tak všechno ostatní je pak přeci pohoda..“ dávám si ultimátum, že bez týhle bestie nejdu na sváču. No bestie – normální dirt to je, ale mě už není 16 a když to ve vzduchu motám hlavou dolu, tak né proto, že bych chtěl – takže
pro mě celkem macek. Další ultimátum jsou tři nájezdy. Vím, že jakmile dám tři nájezdy a furt se mě to nelíbí, tak se a to musim vykašlat. Inu, dal jsem tři nájezdy a pořád to nebylo ono, ale ta tatranka v autě bylo tak mocný lákadlo, že jsem šel ještě po čtvrtý.

A jo. Vyplatilo se.

Čtvrtej nájezd, prsty z páček a kontrolovanym koňem to tam zasazuju. No a pak už jen euforie – doladit nájezdovku, malinko se zhoupnout a líteme tu jak o život. Na další lajny a skoky ani už nechceme, protže lítat větší věci je prostě boží.

Je se člověk musí hecnout.

-andy-