Marosana numero 14. očima tomaasse

Dlouho jsem tu nenapsal žádnej článek, ne že bych dneska neměl dost práce, ale já to slíbil. Jsem rád, že můžu, jsem rád, že musím. Jak jsem to viděl na Marosaně já, vám jdu sepsat a jsem sám zvědavej, co ze mě vypadne.

Na MRSNu vyrážíme klasicky v pátek dopo, po cestě píčoviny v autech, předjíždění, nákup,  bordel, srandy, no prostě atmosféra je hned na místě. Ani nevím, v kolik přijíždíme do Žacléře, jsu na dovolené, čas nehraje roli.

Bydlení

Na MRSNě u nás záleží hlavně na tom si to užít, my celej rok bydlíme v kárách a tohle je jediný ubytko, co si za rok dopřeju a zaplatím. Naše partička vyrazila v početný skupině 11 lidí a tak jsme si vzali úplně luxusní chatku, celou pro sebe. 5200 Kč na tři dny? 480 Kč na jednoho? Přijedem a oheň plápolá v kamnech? Boží.

Lokalita

Letos padla volba na Žacléř, já tu nebyl, kluci už jo, zvědavost byla veliká. Celej závod byl situovanej na kopec za městem, kde se nachází stará továrna a to místo má prostě atmosféru. Někomu se to nelíbilo, mě teda moc.

Pumptrack

Celej čtvrtek lilo jako z konve, v pátek to nebylo o moc lepší a pumptrack byl tak celej podmáčenej deštěm. Vůbec to nejelo a ač se pořadetelé snažili, seč jim síly stačily, naskákat to šlo jen těm opravdu nejlepším. Já jsem si zabahnil kolo a radši ho zas zandal do auta. Na pumpu všechny jasně převyšoval svým umem Datel, kterej to pak i nakonec celý vyhrál. Ale to už mi byly dávno u krbu na chatce.

Chatka

Tohle je asi to, na co jsem se těšil nejvíc. Chill s kámošema na chatě, společný vaření, popíjení, kouření léčivejch bylin, ladění plánů a cílů na příští rok.

Party číslo jedna

Na párty jsme to měli z Prkennýho dolu celkem slušnej kousek, někdy radši běžím než jdu a tady mě zrovna jít nebavilo. K běhu se ale přidal jen Danda. V místním kulturáku to už ale bylo slušně rozjetý, dost lidí dorazilo v kloboucích, my jsme si to nechali, až na zítra. Proběhla soutěž v mtb film box, nevím, kolik toho klukům došlo, ale některý videa nebraly konce a byly hrozně nudný. Ty lepší už jsem znal všechny nazpaměť, protože jsem je vydával na dirtbikeru. Ještě proběhla nějaká soutěž s dolekop.com, kterou jsem asi vyplnil a byl jsem zřejmě jedinej, kdo byl z výherců přítomen. Návy měl samozřejmě radost, že si mě může s mikrofónem v ruce podat a když viděl, že nemám klobouk, naložil mi ještě víc. Vědět že si jdu pro tričko, ani jsem se nezvedal.

Potom přišla na řadu premiéra Where The Trail Ends, ale já už nemohl nic. Vymyslel jsem, že budu inženýr, že vydělám na opravu T3 a ještě mě nepustila myšlenka udělat v ČR dobrej web, moje tejdny tak začínají bejt zase dost pekelný, takže lehce po půlnoci mizím spát. Cesta je dlouhá.

Ráno

Vstávám brzo, myslím, že jsem ještě nikdy nebyl takhle rozježděnej a zrovna mám před svým prvním XC závodem v životě. Hned ráno zjišťuju, že jsem si zapomněl doma camelback, takže pojedu asi poprvé letos na kole bez batohu. Taky teda bez pití. Moje taktika je jasná, budu se držet Jofreho, protože je z naší skupiny nejvíc nadřenej a nikdo mu nestačíme. Já snídám vločky, Jofre snídá lehkou Viceroy.

Enduro

Trať už máme projetou od včera. Po první projížďce jsme moc nadšený nebyli, čekali jsme víc. Já nečekal, že to bude tak náročný. Luďan kterej toho letos projel fakt hodně a měl tu čest dát si i nějaký úseky superendura ve Francii, zas myslel, že zábavný to bude podobně. Včera jsem tomu dal ještě jednu šanci a jel to obkroužit s Gaspim a napodruhý už to taková nuda nebyla, ale pravda je, že mimo závod by ses na to asi projet nejel.

Trať začínala zajížďkou do areálu, kde jsi dvakrát přejel koleje a poprvé vynášel. Prokličkovat areál a druhej výnos na zídku z areálu ven. Odtud ses po chvilce dostal na kopec materiálu, jenž se tu zřejmě težil, nejsem žádnej geolog, byla to prostě hrubá sypká sračka, v který to nejelo. Tady jsi to nejdříve vyběhnul nahoru, pak sjel, pak někteří vyjeli, někteří vyběhli a zase jsi to sjel. Zábava nula, energie pryč moc. Po sjezdu sypkýho kopce jsi po bahnitejch cestách přejel pod druhej kopec, kde jsi to vzal do ruky a zase běžel, no spíš šel. Od půlky kopce šlo šlapat a dostal jsi se skoro až k trati dualu. Tady začala celkem zábavná část v podobě traverzů v kopci, skůčků a šlo si tu dobře odpočinout. Přijel jsi skoro k cíli a byl jsi za půlkou. Pokračovalo to asi nejhorším výšlapem po panelech, kterej byl zakončenej zase sypkou sračkou, kde to fakt nejelo a bolelo. Po výjezdu se to zase stočilo zpět k cíli, kam jsi se dostal po sérii sjezdů a výjezdů a potkával jsi lidi, co jedou nahoru po panelech. Sjedeš zpět k cíli, následuje drop a sjezd pod celej kopec, kde se dole samozřejmě boříš v bahně, protože sem stejká voda z celýho kopce a následuje série prudkejch výjezdů zpět k areálu, jsi v cíli 5,1 km pekla je za tebou.

Víc to vokouknete asi ze sports trackeru, kterej jsem si blbě nastavil s autopause pod 2km/h a vypnul ho až deset minut po projetí cílem.. Ale trať je vidět:

 

Závod má začít v 11:00. Je 10:30 jdu si to obkroužit, abych se zahřál. Potkávám dost lidí, který se na facebooku masírovali, jak pojedou a maj na sobě zimní bundy a čepice. O tom že by se někdo přiznal, že nemá koule a je prostě srab jsem neslyšel, výmluvu si našel každej. Největší hvězdou je Cartman, kterej fakt hlásil, jak pojede, je na místě i s kolem a helmou a radši jde pózovat na kopec. Párty není totiž každej pátek a závody můžeš jet vždycky.

Start se posouvá na 11:30, mrznem a všichni hlavně Luďan s Jofrem mají hrozný řeči, jak na to serou, že se jim nechce, že je ta trať nebaví a jak si pojedeme spolu a poslední kolo si zazávodíme. Já je ale znám a vím, jak se vyhecujem každej tejden na vyjížďce a taky vím, že oni sedí na kole už od března a absolutně jim nestačím.

Je tu start, vidím plno známejch tváří, namátkou třeba Maňas Tomek, Kotleta, Návy, Nádor, Keli, Joza, Klauz, hrozně se těším, bude sranda dát si vyjížďku v tempu a poměřit síly.

Start. Jestli měl někdo pochyby, že trať měla vést po startu jinudy, právě teď se vše potvrzuje, u všech výnosů se tvořej fronty a závod nám připomínaj jen čísla na řidítkách. Když dojedu k sypkýmu kopci, týpci v elasťákách na pevňákách už svištěj dolů. Naposled tu vedle sebe tlačíme do kopce všichni čtyři (já, Luďan, Jofre a Saša) a uvidíme se až v cíli.

Z kopce jdu málem na držku a dávám si slušně do koulí, chce se mi blejt. Nějak se to potrhá, absolutně nevím, kolikátej jsem, ale vidím před sebou Jofreho, můj cíl, moje taktika, chci ho dojet. Jediný, kde jsem rychlej, jsou prudký výjezdy a výběhy do kopce, z kopce se snažím odpočívat a po rovince se trápím. Jenže většinou je na tědlech úsekách cesta jen jedna a tak mě pořád někdo brzdí. První kolo přepaluju a házím se do klidu, chci to hlavně ujet. Ujíždím Sašovi a jedu si sám, párkrát mě to nakopne a poblejt se v prvním kole by nebylo dobrý, usuzuju.

Jedu s Myšíkem, moc se se mnou nebaví. Na sypký hůrce, je mi hrozný vedro, stojí tam Mára z Klánova, tak si zastavím, sundám helmu, dám mu tričko, závoďák jak hovado, dojíždí mě Saša s Jozou, mám parťáky. Z kopce mi dává Jozič loket a jdu na tom samým místě, kde jsem si dal do koulí, málem znova. Při výjezdu na kopec s dualem, dostávám od turnováků napít, bože je to ta nejlepší voda, co jsem kdy pil. Pod kopcem mě dojíždí Kotleta, tak se za ním vezu, chodíme teď spolu občas na kolo a jede nám to podobně. Něco mu povídám a Jindra nic. Po dlouhý době mezi zuby procedí, že se mu chce blejt. Podřazuju a udávám tempo, jsme v třetím kole a já už si chci sednout v cíli na zem.

Na rovince mě předjíždí Jozič a pár lidí, do kopce jdou zas jak na vycházce. Nevydržím to a uteču jim, už chci bejt v cíli. Šlapu, co to jde, nevidím nic, všude kape pot. Někdo na mě řvě, že už mě nědoženou, mně je to jedno, já si chci jít sednout. Pod cílem slyším, že dojela první holka, jela jen dvě kola, ta se má. Jsem v cíli, můj první XC závod je za mnou.

Do cíle se pořád trousí skupinky lidí, většina jich má dost, pár lidí jako Klauz nebo Navy se na to vykašlalo. Maňas Tomek si to přijel jen obkroužit a nezávodil, zrovna s ním jsem myslel, že bude nějakej challenge. S lidma co jeli závod si podáváme ruce a přichází hrozně fajn pocit, kterej si pamatuju ze závodů v běhaní, chybělo mi to.

Všichni chceme vidět výsledky, Luďan povídá, že byl asi šestej, rozuměj šestej za klukama na pevňákách s Cultem, kterej váží patnáct kilo. Kdyby to věděl, tak by prej přišlápnul, protože si myslel, že jede někde v půlce. Matika mu nikdy moc nešla. Za ním zřejmě Krab, pak Jofre, pak týpek na Giantu a pak prej já. Nevím. Znamenalo by to, že jsem byl do desítky a to by byla radost. Za mnou dojel Kotleta, za ním Jozič a pak Saša. Hele třeba ty výsledky dáme ještě dohromady. Na netu je prvních pět.

Každopádně myslím, že jsme za AGang Cult team nezklamali Jardo!

Dual

Bojuju s poblitím, ale nedá se nic dělat, rychle do dodávky přezout gumy, vzít si cajky a jet si najet dual. Doběhnu k registraci a tady už se balej počítače. Asi buď všichni počítali, že to po enduru daj a zaregistrovali se ráno nebo spíš většina už dual nejela. Každopádně na MRSNě jsou normální lidi a týpek na startu se mnou jde dolu, všechno vyřizuje a já mu za to moc děkuju! Jednou si sjedu trať, nevím vůbec nic, začíná kvalda.

Potkávám spoustu známejch, konečně mám čas prohodit pár slov s Márou z Kanady a jdu si to odjet. Nějak mi nedošlo, že je nás tam fakt hodně a postupuju jen 32 lidí, splužím to a nekvalifikuju se ani náhodou. Trochu mě to mrzí, protože ta trať je hrozně zábavná, ale můžu si za to sám. Luďan je v kvaldě druhej, Luďan je prostě trochu něco jako bůh. Samozřejmě jede taky na Cultu na kterým jel závod.

Dual se hrozně táhne a vývoz na kopec není žádnej, lidi moc nefandí a po skupinkách zapadají se zapadajícím sluncem pod kopec i oni. My tu máme Luďana a Sašu ve hře, takže fandíme. Jenže všichni jedou hroznou tužku a Luďan na svým enduru vyhrává jednu jízdu za druhou. Tahám mu aspoň kolo nahoru, protože už fakt nemůže. Nakonec je druhej.

Největší hero je u mě ještě jeden střelec a to Beny. Libor Beneš, jehož táta vaří Black Horse, si na tenhle závod pořídil Black Horse z internetovýho bazaru za 5000 Kč s V-Brake brzdou a v dresu Česká krev to tam sere jako za mlada.

Kapitolou samou o sobě jsou pak jízdy MRSNy, tohle mu prostě jde a on to drží v červeným za všech okolností.

Párty číslo dvě

Jedeme radši autem. Vašku děkujem! Většina z nás je hrozně vyladěná, klobouky, pistole, košile, je to boží. Líbí se mi, když dají lidi takhle něco dohromady. Kalí se zase v plným, kapelky jsou luxusní, tancujem jak o život. Martinu trochu serou kluci, který ji pořád osahávaj a myslej si, že asi něco bude. Bohužel jsem kdysi měl holku, s kterou bylo, tak to všichni berou pořád tak. Mě ladění čubek na párty sere i když se nejedná o moji holku, od toho jsou vesnický zábavy a ne MRSN. Kolikrát si můžeš zablbnout s kamarádama z celý ČR v kovbojskym za zvuků živýho country a kolikrát si ho můžeš vyhonit v kundě upocený čubky na pochcaným hajzlu? Jedno jednou za rok, druhý každej víkend.

Nevyndal jsem se takhle dlouho, ale bylo to boží!

Ráno

Rozbitej mobil, utracený peníze, ztracený nový gumy, všude bordel, někdo nám nachcal do pokoje, spadnul ze schodů a pochcal se ještě tam. Jednou za čas se můžeme vyndat, říkám si. Většina lidí se třeba vyndá na Silvestra, jenže to jsou nejmenší fronty na lanovkách a já musím bejt v šest ráno na prvním lanu.

Prší.

Je podzim a skončil poslední velkej závod 2012.

Tenhle víkend jedu na první snowboarding.

tomaass

Foto:
Co internet dal. Tuším, že Šampón.
Martina
Já