NĚCO od PROTINŽCŮ aneb Skříp na NZ

Skříp, soběslavský freerider ze staré školy, co mu žádnej nákrm nebyl cizí a hrana zvoníla neustále, se vydal na Novej Zéland. Samozřejmě, protože tady v ČR už zůstávám snad jen já, Vlčák, a Cruzo, hehe.
Mno, neskutečný fotky a report od protinožců jsou vevnitř…

Zdravím českou populaci z druhé strany. Mám tu nějaké psaní od kiváků.

Cca před rokem jsem žádal o víza na Zéland. Vidina byla jasná, sběr ovoce a cestování. Každoročně je k mání 1200 víz, s tím že v březnu se to nuluje. Je to otázka pár dní velice jednoduchou elektronickou formou na www.immigration.govt.nz

3. Ledna, ještě se dvěma kumpánama  odlétám z bývalé Ruzyně. Letíme s Emirates přes Dubai, Bangkok(7h čekáme), Sydney a přibližně po 19000km a 40h přistáváme v Christchurch. To není zas tak dlouho na to, že letíte přesně na opačnou stranu země né? Ne, je to fakt dlouhý! Naštěstí byl dostatečnej přísun jídla a pití, občas jsme se probudili jenom proto, abychom nepromarnili další porci. :)

Stručně pro neznalé, NZ. Maorský název zélandu Aotearoa „ země dlouhého bílého mraku “ je fakt výstižnej. Hlavní jsou severní ostrov (většinou sopkovitého původu, pár měsíců zpět se zase probudila jedna s nich) a jižní, na délku by se sem vešla 3krát ČR. Je tu 4,5mil. lidu a 40mil. ovcí a to tu bývalo i 70mil. – jsou prostě všude. Původní obyvatelé Maoři byli samozřejmě vytlačeni přostěhovalci v podobě angličanů, irů a skotů. Nebudu rozepisovat zeměpis, kdo chce, tak si dohledá…

Takže my jsme přiletěli do největšího města jižního ostrova Christchurch asi 300tis. Ani jsme pořádně nevěděli co to je vůbec za město a co se tam vlastně stalo, jen že se tam trošku zaklepala země a něco spadlo…OK.

Jistilo to ubytování v Backpackeru. Jen co jsme vyrazili do rušného centra, tak po prvních stovkách metrů nám začalo trochu docházet, že se ta zem klepala asi trochu víc. Čím víc se přibližujeme k centru, tím víc je vidět, jaké na to mělo zemětřesení dopad. Kde by to mělo být nejvíc rušno, jsou jen oplocené obrovské prázdné budovy, hotely a tam kde nejsou zrovna trosky, tak zůstala jen suť. Je to pocit jak ve městě duchů.

185lidí přišlo o život, a spousty zraněných, to bylo to nejničivější z 22.2.2011 . Takhle jsme zrovna nečekali. Druhý den hledáme na mapě poštu, bohužel jen suť. Máme první earthquake, zrovna když nasáváme piváka na terase. Země se rozklepala do všech směrů a randál to byl taky solidní. U okolního stolu si připíjej na quake, no tak OK. Asi o 12h později mě v noci na palandě probouzí hroznej randál, první myšlenka( co tam ten Australan ku..a! dělá pode mnou?) myslel jsem že půjdu dolu i s palandou. Den na to v jednom shopu, vybíháme ven, zase se to klepe jako kráva! Tak tady nebudem.

Kupujeme auto a už 5 den mizíme na jih (k zemětřesení se ještě vrátíme..)

V hlavě máme picking a cestování po NZ. Po 600km a týdnu na zélandu už máme job a sbíráme třešně v Alexandře. Docela fofrpicking, máme min. normu 25 pětikilovejch baketů za 8h.. cca 20minut na baket. Občas dost sada, kor když může být po ránu těsně nad nulou, po dešti a při pohledu na zasněžený kopce. Toto je léto?cože? Ale jinak je to do pohody.

Jeden týpek se od nás odděluje, vezeme ho do Queenstownu, joo tam to žije! Zrovna nedávno jsem tam byl na bungee jumpu 134m. v rokli nad řekou,  a rovnou 2krát po sobě, rychlost pádu cca 130km/h, no hroznej kotel. Mimo jiné v Queenstownu byl  první komerční bungee jump. Typický alpský městečko u jezera, každej druhej barák klub, pecka. Stojíme na vyhlídce, kolem se táhnout známé traily z bike movie Follow me. Bikerů je tu jak much na hov.ě Na kolo, ale nebyl moc čas.

Jinak spaní dáváme v lese i v kempu, lidi s celého světa a popracovní relax u vína, občas nějaký ten track (těch je tu fakt plno, od hodinových až po několikadenní), s tím že se třeba vyspíte v chatě někde na kopci, která je lidem volně přístupná a nějaký poplatek hodíte do schránky u chaty, takhle to občas funguje i v nějakých kempovacích oblastech, kde si otevřete bránu a hodíte nějakej ten dolar.

Příroda je tady snad nejpestřejší vůbec. Od písečných dun, deštných pralesů, sopek až po ledovce. Akorát ta zvěř tady moc není, ve volné přírodě toho moc nepotkáte, až na oposuma, ještěrky a nějaký ptactvo i s jedinýma vysokohorskýma papouškama Kea, kteří vám s radostí rozervou stan a okoušou stěrače. Ještě je tu jeden jedovatej pavouček White Tail, ale za tu dobu jsem viděl jednoho. Na pobřeží je na co se dívat, tučňáci, lachtani, albatrosy, velryby atd. Loví se tu i zvěřina, ale pravděpodobně jí víc uvidíte ve stejných ohradách jako krávy.

Ty kontrasty…

Po 14 dnech tvrdého pickování pro nás konec, meruňky už jsou připravený na fidžijce, kteří jsou rychlejší než průjem kojence. Zkoušíme vinice, ale moc se nedaří, sezóna je zrovna na severu jižního ostrova. Uvažujeme že to cestou nahoru vezmeme přes Christchurch, musí se tam hodně stavět, tak to prubnem. Trvalo to tak týden a už jsme dělali v jedné české stavební firmě. Tady práce ohledně staveb, demolice atd. jde sehnad velice snadno. Stačí se aspoň trošku domluvit a udělat nějaký to bezpečnostní školení, čímž jsou tady mimochodem extrémě posedlý – jedni známí museli mít dokonce helmu při sázení stromků, aby jim ptáci nenahodily hlavy čerstvou fasádou. Prošel jsem pár  staveb a firem, většinu pod agenturami.

Ještě to zemětřesení, předpokládám že to moc lidí nezažilo. Tady se to prvního pul roku třepalo docela solidně. Pokud nejste zrovna v epicentru, tak se ta zem třese spíš plošně. Většinou je to otázka pár sekund. Do 3 stupňů Magnitu to ani nezaznamenáte (pravděpodobně né když stojíte, ale když ležíte, tak to možná poznáte), počítá se to na desetiny. Takže taková 4 už je 10krát silnější, ale furt nic hroznýho, zvyknete si a v noci už vás to nevzbudí. Nejvíc jsme zažili 5.5. to už jsem zahazoval nářadí a vybíhal z pod lešení. Po 5M se zavíraj všechny stavby a spousta budov, musí proběhnout kontrola. Nej pecka byla, když si tak stojíme u zálivu na cestě a epicentrum pár kilometrů pod náma, obrovská rána ze spodu, málem padám do vody, ostatní jsou taky rádi, že se drží na nohou. Síla asi 4.7M . Nejvíc tu byla 7.1M (2010) to naši známí zrovna spali v posteli a jenom se rozštěkali psy, oba to katapultovalo na zem, nemohli se postavit na nohy, trvalo to 2 minuty. To už ani nemůžete opustit dům. Bylo to pouze v Christchurch a nedalekém okolí. Zbytek zélandu je v pohodě. Teď už se to docela uklidnilo.

Poslední práci na NZ dělám landscaping (úprava zahrad, sázení stromků, betonovaní, dřevařina,  občas něco přebagruju, odvezu, vyklopím. Šéfíkovi stříhám na obrovským pozemku živý ploty, bere mě na SNB a snad vyjde i motoenduro trip po horách. Celkově dělám všechno co je na domě potřeba (veliká farma v anglickym stylu) Je to taková rodiná firma a poprvé střihám ovce (nůžkami) dost v pohodě, kor když naháníte na střihání 110kg berana a ve výsledku jste to vy, kdo je naháněn.

Nakonec se vidina pickování a backpacker styl proměnila v život ve městě. Ono totiž ta práce na  sadech už není co bývala, několik let zpět si farmáři museli hledat pickery, teď musíte bojovat, aby jste se do toho sadu dostali.

Život v Christchurch nakonec není tak špatnej, jelikož nabízí všechno co chcete, během pár desítek minut můžu být v oceánu a surfovat, být na kopci ready na DH trail (zatím jen jednou, kola bylo dost v ČR) a za 1,5h být v Alpách v lyžařském středisku a Golf je taky hodně chytlavá záležitost. Nebýt toho zavřeného centra a studenýho závanu s Antarktidy(od jižního bodu ostrova je to jen 4500km), tak je to ideální místo na žití. Severní ostrov je ale podstatně teplejší. Známí měli na bydlení starej dřevěnej kostel, takže místo na párty bylo jasný, no hrůza co se tam dělo, ale víra tam byla..hehe.

Lidi jsou tu hodně jiní od evropského ruchu, kde se každej za něčím žene, jsou mnohem víc v pohodě a je vidět že jsou hrdi na svoji zemi a jsou spokojeni, i když ve spoustě věcech za evropou časově zaostáváj. Není se čemu divit, je to prostě odřízlej ostrovní život, ale koupit se tu nechá všechno, jako kdekoliv jinde.

Ještě jsme si udělali v zimě (evropské léto) dovolenou v Polynésii na Tonze, ale to je na samostatnou kapitolu. Cestování dáváme víkendově a práce už se taky blíží ke konci. Od Prosince začíná měsíční cestování po severním ostrově, silvestr v Surfers paradise na Goldcoast v Austrálii, kde ještě něco pocestujeme a pak cca měsíc Thajsko a Kambodža, poté už pravděpodobně návrat do středu Evropy.
To je velice stručně zéland z mého pohledu, snad jsem vám to trochu přiblížil, ale víc už psát nebudu. Je třeba ty věci objevovat až tady místě, o to větší je to pak sranda. Každopádně je to pestrá země a na většině míst si stačí jen lehnout a kochat se tou nádherou a nic neřešit. Až budete žádat o víza, tak moc neztrácejte čas, naposled to bylo vyčerpaný asi za půl roku. Tak nazdárek protinožci ;)

SKRIP