Jandy a Cyrda na výletě

Když skončila zima, nadešel čas zkoušek a potom prázdniny. U mě žádné velké cestování za zábavou, ale musel jsem na polích bojovat o zrno a zajistit se na zimu. Přeci jen ten nos prašanem zadarmo nenakrmíš. Více uvnitř…

Mojí první prázdninovou akcí byl Jebing v Táboře, o kterém jste se tu už dočetli. Co ale dál? Přeci jen do začátku školy ještě nějaký ten pátek zbývá a ty sežraný jezeďácký porce je třeba někde rozhejbat. Domlouvám se s Cyrilem, že dáme výlet. Já rád hory, on rád hory, ale oba můžeme všechno, hlavně když je co dělat. Passata předělávám na camping verzi a ládujeme ho pro jistotu vším, co máme. Je jasný, že určitě tu kupu věcí nevyužijeme. Plán zní následovně hory, moře, hory, alespoň 10dní, vše ve dvou v káře s rakví.

Na začátek si dáme ferraty v dolomitech, něco pěkného v okolí Cortiny. Během přesunu do Itálie máme ještě několik zastávek. Ještě u nás na jihu dáváme po hodině hledání po lese staré kaolinové doly. Spleť mnoha chodbiček v podzemí, máme mapku, dobře se i orientujeme, ale naše bádání zastavuje vysoký stav podzemních vod, gumovky jsme nebrali. No nic, tak dokupujeme jídlo, měníme pár euro a v pozdních večerních hodinách jedeme směr Salzburg, Lienz a dále na Cortinu dAmpezzo. Cestou zastavujeme a uleháme, není kam chvátat. Na místo dojíždíme v dopoledních hodinách a máme v plánu lehkou túru kolem vodopádů, pod nimi dáváme ledovou koupel. No nic dost bylo blbostí, přesouváme se do města, kde musíme najít mapu s vyznačenejma cestama a ferratama, ať zbytečně v kopcích nebloudíme. Když jí máme a jsme dostatečně nabaženi městem, tak se přesouváme k výchozímu bodu pro túru na vrchol Tofana di Rozes. Rozděláváme menší ohínek a grilujeme klobásy a dáváme pár piv. Druhý den vyrážíme brzo, protože to není úplně nejkratší. Je to přibližně hodinka k nástupu na ferratu, která začíná dlouhým tunelem ve skále, takže čelovka se hodí, pokud nechce jít po tmě. Na nástupu je dost lidí, ale my jelikož jsme dva, tak je všechny předcházíme a ve ferratě jich moc nepotkáváme.

Posledních tak 300 výškových metrů k vrcholu se už jde sutí a připojují se lidi, kteří přišli cestou, jakou mi půjdeme dolů. Dolů sbíháme velice svižně, celý to bylo myslím tak na 7 hodin. Večer plánujeme co zítra a rozhodujeme se pro feratu Tomaselli. Měla by být o něco těžší. K nástupu je to malinko dál a už dole vidíme, že nahoru se nepohrne tolik lidí jako včera. Je pěkná, vzdušná, místy se ztrácíme, kde je třeba přechod k další části. Cesta z vrcholu taky stojí za to, leze se opět ferratou a poté se jde sutí, kde snad při každém kroku uvolníte kámen. K autu skoro běžíme, protože brzdit nás moc nebaví. Na parkovišti skáčeme do potoka k pobavení turistů a rychle se mydlíme, ať to všechno nebolí moc dlouho. Lezeme do auta, zapínáme vyhřívaní sedaček, abychom rozmrzli a nabíráme kurz směr moře. Jedeme podle sebe, bez navigace a tak objevujeme krásné cesty v horách a vidíme i jinou tvář Itálie, která v horách nemá moc co nabídnout a vypadá to na dost opuštěných míst. Jako cíl volíme chorvatsko, Rovinj. Inspirace byla zde na 720, protože tam jsou skály. Pár presek a lano máme, tak proč se válet jen u vody a nevyužít týhle super lokality, i když lezeme jednou za měsíc. Tudíž dáváme skály, koupačky, kemping v autě, večer město s flaškou a pořád se něco tvoří. To je nejlepší na spaní v autě, prostě nevykydneš na apartmánu a kor když není zima. Nicméně po třech dnech se počasí začíná kazit a tak volíme malinko náhradní plán. Původně jsme se chtěli ještě v Rakousku stavit na další porci ferrat, ale podle předpovědi začíná nahoře sněžit a dole lejt jako z konve. V autě máme Maxima a ten nám teď udělá malinko průvodce a tak to točíme Slovinskem na Lublaň, kde trávíme den chozením po měste, hlavně když jsme nechali auto tak hodinu, možná hodinu a půl pěšky od centra na takovém sídláku a jelikož jedeme low budget, tak městská nepřipadá v úvahu. Navštěvujeme Metelkova city, všude samý grafity, různý umělecký sochy a výjevy. Je to pěkný a váháme, jestli zůstat a večer zajít do místních klubů, ale rozhodujeme se pro odjezd do hor a zkontrolovat jestli se nezlepší počasí, i když tomu předpověď moc nadějí nedává. Celou cestu nám leje a malinko se ztrácíme, až jedeme takovýma cestama v horách, které místy vypadají jako lepší polní cesta. Značně unaven vidím odbočku k jezeru, tak to tam zkusíme a uvidíme, co nám okolí ráno nabídne. Pořád prší víc než dost, parkujeme a načínáme jakousi konzervu obsahující údajně jídlo. Radši bych snad sežral hovno než tohle. Dobře ne, ale bylo to určitě nejhorší jídlo v životě, půl lžíce stačilo. A tak obsah letí do škarpy a jdeme to radši zaspat.

Ráno hory v oblacích a přežraná kočka u naší večeře, takže je uklizeno. Na mapce zjišťujeme, že jsou tu kopce tak do 2500 metrů. Jdeme se teda někam podívat, jen tak po lesích. Vidíme houbaře a tak je plán jasný, pěkně se v poledne najíst dary lesa. Za chvíli máme hub, že nevíme kam s nimi. Potkáváme Čechy, prý to nahoru nemá vůbec cenu, a že po dvou dnech konečně na chvíli přestalo pršet. Já malinko zjišťuju, kde jsme, kde se pak v Rakousku vynoříme (Byli jsme někde v okolí Zgornje jezersko – konkrétně Planšarsko jezero). Cestou k autu nacházíme studánku, která má normálně kohoutek, pěkný tlak a v hlavě už se rodí plán na odpoledne, na pořádnou sprchu. Máme ještě pár vajíček a tak děláme luxusní smaženici, konečně si po konzervě spravím chuť. Začínáme vyrábět sprchu, uříznout hrdlo pet lahve, chytit jehlu do kombinaček, nahřát jí a pěkně dělat dírku za dírkou. Z rakve vyhrabat hadici, narvat na ní náš nástavec, ten radši ještě přidělat zdrhovací páskou. Sprcha má dokonce dva módy. Buď víčko necháš a máš klasiku, nebo ho sundáš a dostáváš plnou palbu. Volba je jen na tobě jako doma v koupelně, jen tady máš lepší výhled. Je třeba mít sprchu vyšší a tak využíváme gopro hůlku a vše pečlivě páskujeme. Zandavám první, Cyril druhej. Předtím nikde nikdo a najednou chodí lidi, jezdí auta a čumí na dva zevláky z Čech jak se v lese u cesty sprchujou. Uklízíme koupelnu a jedeme změnit lokál, směr Říše. Cestou, ale neskutečně leje a je asi 5 stupňů. Domlouváme se, že to zabalíme, nemá to cenu. Cestou se zastavujeme v Salzburgu v Hangáru 7 a po večeři na parkáči u dálnice nám už nic nebrání v cestě domů, kam se vracíme po 9ti dnech.

Škoda počasí jinak bychom byli na cestách mnohem déle. Chtěli jsme pak třeba ještě za týden znovu vyrazit, ale počasí se moc neměnilo, tak jsme nikam nejeli a dali ještě každej lehkou brigádu před nástupem do školy. Tak snad jindy nebo v zimě za sněhem. Doufám, že třeba někomu bude článek prospěšný a snad jsem to tady na webu rozšířil o další lokalitu, i když se jich tu většina objevila. U mě určitě vyhrála Cortina a ferraty v okolí.

Jandy