Kelowna part II.

Druhá část povídání o Kelowně je tu a s ní i jedna dávka videa přímo na vaše bulvy. A tohle na Vás čeká kde? No jasně že uvnitř! Tak neváhej a klikej na ten matroš!

Takze Posledni den nedele rano. Proubouzime se do slusnyho mordoru. Tezko rict jestli prsi nebo pada rosa ve dne.Kousek od nas zastavuje auto, vystupuje typek a hned se s nama dava do reci . Evidentne je mistni a my ne.Tak se pta odkad jsme atd. Ptame se ho na maskarni  a on ze nejspis nikdo neprijde. Povida “Tady prsi jednou za3 mesice, lidi nejspis zustanou doma. Moje maska byl z kartonu tak jsem prijel jen tak” :)Tak mu nabizime jestli nechce jezdit s nama.  Takze vyrazime nahoru z pruvodcem. Andrew nam konecne ukazal, kdezacina ten novy trail ktery jsme hledali, hodne nahore, tak nahore, ze z deste se stala regulerni chumelenice.Trail je to prima, ale preci jenom nas to trochu promacel. Jak jsem rikal pocitame se 17 ti stupni a slunecno :)Andrew nas cely den provazi po nejaky super trailech na kterych se vetsinou podilel, nebo sam stavel, jako napriklad Casino Royal.Traly tu jsou nezkutecne variace,  flow a skoku, vyjmecne se nasel i velmi technicky trail se spoustou kamenitych pasazi v prudkym kopci, za mokra hodne blizko Northshoru, akorat vic kluzky. Takhle jedu za nim a najednou mumla skrz prilbu:”Tady nespadni”… podivam se na pravo a tam propast vetsi nez Macocha, scvrknou se mi kulky, ale nepadam a valim za nim.Obcas tu jsou lavky a jeste uzky lavky a velky dropy – bohuzel na drevo, skalky dropiky, zase skoky. Proste miliony srandicek.

Jelikoz je tu vetsinou sucho a zadnej cedr, po dreve se opravdu moc jezdit neda natoz dopadat z dropu.Takze si nechavame neco na pristi navstevu. Johannes dole rozdelal ohen a tak si po kazdy jizde susime zadky. Funguje to docela skvele. NAvic se u ohne vzdycky sejdeme se stavitelema, kteri jeste s par skalnima dorazili(nekteri i v kostymech) U ohne je neskutecna pohoda ale my se snazime najezdit co se da.Nakonec dlouhej den plny super zazitku. Dozvidame se, ze za cely vikend jsme najezdili sotva 1/3 trailu, ktery tu jsou.

Od ty doby co jsem prijel mne pozvali k sobe do skupiny kde maj info o staveni na Mt. Gillard Kazdy tyden tedka postujou fotky ze staveni 4m drevenych klopenek, drevencyh lavek pres cely udoli a podobne. Uz tedka se tesim do Kelowny vic jak decko na Vanoce. Takze totalne unaveny sedame za volant a vydame se 500km zpet do Vancouveru s rohlikem na puse pze tohle bylo JEZDENI. Po ceste kdyz stopame nad Kelownu samozrrejmne zapominame, jak vysoko jsme byli. A co myslite,ze se deje s destem v 1800m.n.m. Pri predjizdeni velkyho kamionu, je behem 50m s vozovky kluziste. Eh … smyk na jednu, na druhou , zpatky na prvni, zpatky na druhou a je to dobry mam to v ruce, zpomaluju, zastavuju a prepinam zadokolku do plnecj 4×4. Cesta je lemovana zapadlimy a prevracenymi stroji. Takze i tohle jsme prezili. A muzem jit pristi tyden zase jezdit :)