Ještěd jako za mlada

A jak vypadal Ještěd za mlada? Kdo tam jezdil? Jaký byly tratě a jak to tam vypadá ted. Tak něco o tom, jak se padá na Ještědu najdete uvnitř..

Tak jsem zas po delší době dorazil na Ještěd. Před těma pár lety si pamatuju, že jsme tu jel svůj první pohár. Banda kámošů a velká sranda kolem. Tehdy ještě přes česnekáč – obvykle nejobsazenější místo na celý trati, kde závodníci vytvářeli ty největší pekla, co vůbec ČPDH mohlo zažít. Nicméně trat je ted zarostlá a tak pár metrů na východ vyrostla nejen lanovka, ale i celej bikepark. Klucí natáhli špagetu pod lanem a pokud to jen šlo sem tam hodili nějakou dřevěnou překážku.

Já dorážím pěkně na desátou a hned na lano. Pár lidí už je kolem a hezký počasí a fakt, že tohle je jedno z mála míst, kde se už jezdí sem přitáhlo nejem lidi z čech, ale i pár bikerů z Polska a Německa. Multikulti společnost tedy zasedá lano a už jedem nahoru. Pořád platí, že lano jede jednou za půl hodiny, ale to tak akorát stačí, že dojedeš dolu, dáš si pití a než řekneš borůvkovej koláč lano jede znova.

První jízdu si teda dávám klasicky pod lanem, na rozjetí, místní špagetu. Voda v noci a včera zas udělalo svoje a tak vymetám louže co tu občas leží před odrazem, nebo v klopně. Slunce ale pálí zle a tak to vysychá skoro jako státní kasa po výběru daní. Po dojezdu dolů mám ale standartně i tady pocit, že je to hrůza. Zatáčky probržděný a skoky zataženej jak důchodce. Ale je třeba to rozjezdit a tak to valím zas nahoru. Potkávám na laně pár lidí, dáváme řeč a pak i pár jízd dolů.

Na jedničku pak doráží Tandlis, se kterým jsme domluvený, ža dáme pár jízd a tak probíráme právě jaký byli ty starý časy a jak to vůbec ted vypadá s ČPDH. A tak se ukazuje, že s diktatůrní komunikací, která proudí ze SVAZu má problém nejeden bikepark. Tyhle problémy ale necháváme viset na laně a cestou dolů už je to jen a pouze klasická radost z jěždění, když hledáš stopu v lese mezi kamenama a kořenama, který na místní “Skočkovaný” jsou rozesetý hustějc, než reaklamní banery na D1. A tak se stává, že tahle hustota dostává, nejen mě, když jdu k zemi po pěknym poletu v lese, ale i Tandlise, kterýho to háže na strom a jedinej kdo kolem prohučí jak polární expres je Sláva, kterýho nerozhodila ani včerejší premiéra Signatures a tak nám uakzuje záda a mizí v hloubi lesa.

S Tandlisem to pak splužíme dolů a protože já toho mám už za dnešek akorát, balím to a jedu si dát realx, protože za chvíli měnim integrálu za neopren a jdu dělat utopence do Libereckýho bazénu, kde má Čárys kurz.

Inu poježdění to bylo dobrý. Takový klasický. Liberecký.

Co jsem ale zaslech, tak by možná mohla být nová trat.. ale o tom snad příště..

-a-