DH pohled žen

Dovolte představit pohled náš, DH žen, země české, ze závodů na Moninci.

 

 

Tak jo, kluci říkali, krom toho, že už jednoho kluka mám, tak holek na závody jezdí málo a vždy jsou všechny na bedně. Tak proč ne, aspoň se podívám na perspektivu světa z bedny. Příjezd již v pátek, aby ráno byl možný trénink s prvním lanem. První otázky po příjezdu, tak co kolik je tady holek? No cca 6. Sakra tak to asi bedna nebude. :)

V sobotu ráno zjišťujeme, že se nás tentokrát sešlo tolik, že bude stačit si z kola neudělat odrážedlo a dojet do cíle v kuse.

Registrace proběhla hladce, teď už jen připevnit číslo a neposrat se z toho. Všichni jsou namotivovaný, ale děs očí je patrny i na můžích. Tak to nás může trochu uklidnit, když se bojej i voni.

Všechny začneme remcat, když se dozvídáme, že nejdřív si to odjede 90 kluků a pak jedem teprve my, ženy. Tak jakoby kluci, musím poprosit, že tohle nám prosím příště nedělejte. Kluci to rozbijou a my slušně vytuhneme. Ale tak … zase nejsme žádný béčka, tak hold dáme pánům přednost a pak ukážeme všem, že WE CAN DO IT.

Všechny jsme strašně nervozní od mladejch holek až po nás zasloužilé matky. Začínáme startovat. 5,4,3,2,1 a jde se na to. Vzájemně na sebe pokřikujeme a podporujeme se.

Velkej respekt holkám co jezdí ČP, vždyť odjet ten kopec v kuse je teda makačka. V cíli padáme k zemi, nemluvte na mě. Právě citím každý cigarko na uklidnění. Tak co za kolik jsem to zajela? Zjišťujeme, že naše časy jsou konkurence hodné pánům. Yes, už v tuhle chvíli jsem svůj závod vyhrála.

Další čekání, mezitím kafíčko s malíčkem nahoru. Čas plyne rychle, tak jedem nahoru podpořit kluky. Než na nás dojde řada, smějeme se, jedna rozdává bombóny, protože to pomáhá na nervozitu. Měníme recepty na babovky… “hej holky jedete”… jo jo už už.

Tak odjedme druhé kolo. Fujtajbl to byli snad cigára i ze včerejška.
Kluci čekají podél trati a hecujou nás. Jo to nám dělá dobře, můžu pustit brzdy zas o trochu víc. Dole zjišťujeme, že Iva dolů nedojela.
Safra to snad ne… dole nás rozvaří do nepříčetnosti lidičky co mají už asi dávno po závodě a tak z cíle se stává hlavní procházková cesta. Hej my jsme tady taky!!! Časy máme v průměru o 4 vteřiny lepší. Jsme spokojené.

A víte co je mezi náma hokama nejlepší? Že my dokážeme mezi sebou závodit, ale zároveň se vzájemně podporujeme. Netrháme si žíly, že jedna je rychlejší než druhá. Vždyť ta co jede nejlíp dělá reklamu všem nám českejm holkám co občas odskočí od rodinných povinností a pro svoji radost si zajedou nějakej ten kopec.

Děkujeme všem, kteří nás podporují a fandí nám. Často se setkáváme s názorem, že by jsme měli sedět doma a vyšívat. A my děkujeme za vaši podporu, protože bez vás by nám to toliko nešlo.

Nicméně pánové začněte trénovat, protože tady je ženská konkurence silnější a silnější.

 

Žofie