Na hodinku nejen s kanaďanem

Když mě kolem poledne zavolal Čárys ať nesedím v práci a přijedu pojezdit na kolo na jih, tak jsem rychle zavěsil a dělal, že ten rozhovor vůbec neproběh. Zpátky k tabulkám a drtit myš a ceny konkurence místo gripů na řídítkách. Když se ale s postupujícím odpolednem na obloze stále držela modrota, nebylo na co čekat a já montérky vyměnil za kůži..

Ani pondělní odpolední pražská špička co kulminuje kolem pátý jak cumulonimbus v červencovym parným dni a řidičům při ní stoupá tlak po víkendovým zahrad-ničení rychlejc, než kleptomanovi touha po zcizení želízek z vlastního zápěstí, mě němohla odradit, abych se nepustil do týhle městský džungle a co nejrychlejc skrz ní opustil Prahu a zamířil na jih. Komu by se ale chtělo prosedět po proklimatizovanym dnu další hodinu a půl v autě. Když moto je garáži tak sama.

Vsoukán tedy do kůže líp než latexová domina, vrhám se vstříc jihu s vidinou blaho klidu lesa, který okolí MARinGOTky nabízí. Cesta pecka. Venku z phy aut pomálu a pár kiláku za Prahou už je fakt autoprázdno. V hlavě sice pořád malá brzda z poslední vyjížďky, ale stejně si to užívám. Dorážím tak do Gotky akorát na čas, kdy gril už jede na plný pecky a opejkaný klobásky na kamenný desce voňej dál než celej stánek buřtů na Matějský.

K mojemu překvapení tu pak není jeden, ale rovnou dva cestovatelé a to jak Maara tak i navrátivší se australan Jandy. Cruzo s ženou už zaujímaj taktický místo u stromu, kam kouř nefouká a po chvíli doráží i VLČáK. A já zas zjišťuju, že tu na jihu, je prostě dobře a že jsem zas rád dorazil.

Nemusí být totiž hned středa, pátek, nebo víkend, aby člověk jel na výlet.

Byť i jen na hodinku, posedět, pokecat, pogrilovat..

A tak – víc výletních pondělků všem!

-a-