Never-ending-building story of Monínec

Ten kopec tu prostě je a my z něj vymačkáme co půjde! Trošku delší story z monínecký brigády a z toho co se na kopci vytvořilo.

Tak klik na update unvitř..

Na sobotu byla vypsána další brigáda. Sice trochu na poslední chvíli, ale jak bylo vidět, ani to nebyl větší problém, aby pod přemostěním najednou nebylo kolem 9hod v sobotu ráno kde zaparkovat, protože brigádníci se jen hrnuli. S Čárysem už jsme spali na kopci a VLČáK s Cruzem k nám dorazili přesně na půl 8, kdy se do svahu sápala Liazka s naloženym bagrem a začlo se hned hrabat.

Mistr nejvyšší bagristický pilotáže Jirka, má tuhle práci už děsně v paži a protože je to starej motokrosař co v pětatřiceti prohání dvacetiletý floutky v MX a nakládá jim jak Carmichael v nejlepších letech zbytku světa, není třeba ho už moc korigovat. Stačí mu dát itinerář ve stylu: “Klopku zavři ať váže druhou a daj se přeskočit..” a za chvíli je to parádně naladěný.

Horší tady všude je ale to, že je to samej šutr a tak nejen že je třeba to pořádně strojem pročistit a když se narazí na krapet hlíny, tak jsme za ní rádi, ale ani tahle trocha hlíny není bohužel dostačující k tomu, co nyní tvoříme. Tahla varianta má být prostě family a flow a já nevim co ještě a tak je třeba to doladit jak dvojáky na bikrosce. K tomu nám pak slouží hlína, co je složená na druhý straně sjezdovky a kterou nám sem reformem vozí hoši od lana. Když pak těžká technika odvede svoje, přichází na řadu jemná práce zdobičů čínskýho porcelánu pod bičem nás otrokářů.

Klucí házej lopatama, nosej hlínu, hrabou hrabičkama, aby nakonec šlapali víc než všichni ty potulující se účastnící pochodu Praha-Prčice, co se šel v sobotu právě kolem a to doslova. Celej den se totiž kolem po sjezdovce hrnou stáda turistů a tak samozřejmě padá i  nápad nahnat je všechny do trati, aby nám to pěkně udusali (ono, ale stačilo, že prošlápli lávku nahoře na gapu, jak jsme zjistili v neděli ráno).

Hliněná práce je tedy v rukou nevolníků a protože jsme si opět vymysleli nějkou tu dřevěnou laskominu, přichází na řadu mistr tesař – VLČáK a buduje se.. inu však uvidíte. Celou eskapánu pak zakončujeme až kolem šestý večer, kdy poslední dvě hodiny už byli vyloženě na morál. Práce v kopci za celodenního slunce, když kolem prouděj davy turistů a nad halvou se ti vznášej kámoši s kolem co lítaj na trati dolů? Hmmm..

Ale víte co?

Víte VY co?

Nás to baví! A chceme to tak mít a těšíme se, až si to zajedete spolu s náma na vlastní gumy. Kopec do vejšky sice nenasypem, ale spoň se z něj pokusíme vymáčknout co půjde a co bude v našich, nebo vašich silách, když přijdete někdy na brigádu.

Tak see ya na kopci, ať už s lopatou, nebo klackama v ruce, rádi vás uvidíme!

-a-

..a jak vypadala sobotní brigoška okem Pospiho goučka:

a pár fotek nevolníků: