Pominu-li klasické návštěvy Louveru a MET, tak jsem fakt dlouho na žádný výstavě nebyl. A ne, že bych šel hledat do Letňan jakoukoliv napodobeninu čehokoliv, ale poté co mě v neděli dopo zradil tlumič, asi to bylo znamení abych se na tu novou techniku podíval zblízka, když je všechna tak pěkně po kupě.
Tak jdeme na to..
Vyrazil jsem teda na druhej konec Práglu, abych se podíval, co se letos sešlo pod několika střechama Letňanskýho výstaviště za skovsty. Prvně jsem ale měl sraz s Michalem Kosíkem, kterej si objednal jógový knížky a sámošky a navíc mě elegantním způsobem propašoval dovnitř, abych se mohl taky začít rozplývat nad těmi všemi stánky vů-kol.
Teda vlezu do první haly a tam hned velkej Giant a Jirka Píša – neviděli jsme se zas takovou dobu, ale zdá se že byznys jede a on vše sleduje ostřížím zrakem, tak si u něj rovnou schovávám věci a mizim očumovat dál a hned o pár stánků vedle Marin a Michal Mesároš, rychlá vzpomínačka na studenská léta a prej jestli nemám gumu, jako na gumování – tedy oybčejně dvě až tři nosívám, ale teď jsem tuhej jak verzatilka, tak se zas sunu jinam.
Courám halou, všude moře stánků velkejch i malejch až mě to zavádí do haly, kde Waty znamenaj víc, než zdvihy na sjezďáku a vlasy vstávaj na hlavě hned u vstupu, což s přihlédnutím jemnému jiskření různého druhu by dávalo tušit, že tehnle sektor bude plný vzrušení, ale jedná se spíš o jistření z oboru čistě fyzikálního – elektokolům je tu prostě vyhrazená celá velká hala včetně testovací dráhy. Eeee.. tak popojedem.
Hala tři a v ní sem tam pár stánku s jedním nebo dvěma sjezďákama (freeridům totiž odzvonilo, všichni chtěj ty moderní edůra) a nějakým tím hadříkem. Dávám ale kecačku u Shamana, kterej bude otvírat konečně kamenej shop teď o víkendu, tak snad mu na nově vypíglovanej pumptrack nenasněží, potkávám dál u eNka Kubajsze se luxusníma brejlema (ani nevím jestli to bylo taky od Foxe) dostávám kafe a kradu kus čokolády..
..a po zmizení o pár stánků dál si musím potřást rukou s Bluem (kdy si notujeme nad interentovýma řešičema a honímirama z nekonečné studnice vědění na naopak velice kultovním bike-fóru), abych se otočil a potkal Peeta, což je nejdéle jezdící Messenger v Praze, když právě kroutí v černo-žlutým dresu svou 16-tou (ano – slovy šestnáctou) sezónu a málem jsem u toho srazil nějaký karbonový blbiny. Kloudný slovo ale taky prohodím s Kamilem Tatarkovičem o jeho bike-campech a budování Olomouckýho bikeparku, kde klucí nemaj situaci jednoduchou.
Přes stánek Vela, kde chvíli pokecám s Icem a prohodíme pár slov o Monínci, pak procházím znovu přes nějakou fun zónu pro mladý, kde jsou spojený dvě mini a spoustu koloběžek (mimochodem jsem si od dvou koloběžkářů vyslech jak je to na tom interentu těžký, když chceš aby ti ty lidi lajkovaly tvoje slinty selfíčka a lezli na ten instagram, že to musíš… eee.. jo a já to zapoměl, no neva, nebudu lajkovanej..) zpátky do první haly a potkávám pár lidí z práce (ano čísly “2″) a to mojeho oblíbeného IT-first-level-support Ondru a Petru (myslím, že je to Petra.. nebo je to Pavla? – sorry jsem zmatenej).,
A tak nějak toho mám dost a zas se valím k hale jedna, abych si nakonec pokecal u Giro helem s Kotlíkem (se kterým jsem se neviděli od konce mých dob závodění v XC, takže třeba 14let) a o stěnu vedle jsme to zakončil na koberečku opět u Jirky Píšy a probrali jsme trochu toho byznysu.
Jo – a ona to vlastně byla výstava kol a vybavení, že jo. No a vy jste si možná mysleli, že vám k tomu něco napíšu. Hm, jenže já nevim co – já totiž radši jezdim venku na kole a je jedno na jakym, prostě jen pro ten pocit a nebejt toho tlumiče..
-a-
..jo a na koho jsem zapoměl, tak se omlouvám. Já měl plnou hlavu kol..
Muhahahahahahahaha.
Jak ode mne za starejch času :)
Yep! ;)
Dyť je to furt stejný – nic nepraská a všechno má milion možností barviček.. :)
Amen. . )