Ruce nad hlavou se houpou..

FormatFactoryDSC_0131

Standartní porce nedělního podvečera?

Spěchat domu.

Nebo – právě naopak? Zmizet z domova, právě proto, že je neděle podvečer..

..a je čas si prostě jet zaskákat z mostu. A kolikátý skákání to už vlastně bude? No letos druhý. To první jsme si s Tomem Slavatou vpálili pěkně v zimě, když zrovna čerstvě nasněžilo a nám to přišlo jako docela dobrej nápad. Nicméně to včerejší skákání mělo k sobě s teplotama a sněhem asi tak blízko, jako pogující metalák na koncertě Britney Spears. Bylo vedro. Přesto ale přišla chvilka, kdy i přes ty dospělý letní teploty přeběhnul tak trochu mráz po zádech.

Na most dorážim s lehkým zásekem, takže zábava je už v plném proudu. Testovací skok má Tom za sebou a dokonce už i další člověk má v tváři o několik vrásek víc. Nikoliv ale vrásek co s šedinama přichází. Jsou to spíš takový ty vrásky kolem pusy. Ty vrásky když máte přilepenej rohlík na ksichtě a ten vám nejde sundat. Přiblblej úsměv a pohled do nikam. Zůčatněně jsou sice dotyční po dotázání schopni odpovídat, ale myšlenkama lítaj někde v éteru. Na řadu tak přichází další skokan, ještě koncentrovaný, s jistou dávkou nerovizity. Tom ale zkušeně připravuje a vysvětluje co a jak.

Pak už jen přelézt zábradlí a jde se na to. A za pár vteřin se hurónskej řev nese údolím. Dohoupat, vylézt ze sedáku a hup do vody. A další rohlík a lehce nepřítomnej výraz někdy i na pár desítek minut, nebo hodin. Pobíhám si tak kolem, občas něco cvaknu a najedou mě Tom zasahuje větou:

“Hele Dejve, tak teď deš asi ty. No a jak půjdeš..?”

Hmm.. Teda napadlo mě to zase už cestou sem a to mě ani Tomáš nemusel posílat tu smsku o jedom slovu. Ruce – znělo to údernický slovo. Chvilku sice váhám, ale snad abych si zas dodal trochu odvahy to říct sám? Aby to bylo moje rozhodnutí? Ale nakonec to ze mě padá – “Jdu za ruce..”

Sedák odcvaknout a jediný na čem teď zaleží je vybrat která smyce bude ta pravá? Oranžová, nebo modrá? Modrá je dobrá. Voda pod náme je sice trochu do zelena, ale obloha to kompenzuje a tak při dalším parádním západu slunce v neděli večer lezu přes zábradlí na Zvíkovským mostě. Na sobě koupáky, v ruce modrou smyci a pod sebou padesát metrů. A pocit – ten pocit, že ač člověk drží život pevně ve svých rukou, tak stejně není úplným pánem situace.

A tak jsme si skočili. Nejdřív já, pak Tom. Keinovku. Za ruce. A s námi pár dalších kamarádů, sice už pěkně spořádáně v sedáku, ale se zážitkem minimálně stejným jako je to pro nás i přes to, že je to už po tolikáté.

A právě proto se v nedělní podvečer domů nespěchá za úkolama, za přípravou do práce, za stereotypem. Proč prostě nejet ven – na druhou stranu..

..za zážitkama..

 

 

-a-

 

7 komentářů pod “Ruce nad hlavou se houpou..”

  1. Pedro

    Bude video? Celkem by mě zajímalo, jak to vypadá, když to člověk skáče za ruce.

  2. Andy

    Já video tentokrát nemám. Sice někdo točil na telefon, ale přiště video určitě bude – máme ještě takový malý nápad.. ;)

  3. Ross

    musim taky pliiiis …. rekni kdy a ja prijedu pliiis

  4. Pedro

    Tak v tom případě aspoň otázky – jak je těžký to udržet? Je to jenom o hlavě, nebo to je i odstředivka jak hovado? Co by se nad tou vodou stalo, kdybys to neudržel?

  5. Andy

    Pedro: No – když provlíkneš ruku smycí, tak v pudu sebezáchovy by se udrželo asi dost lidí (pokud nemáš 100kg, nebo nejsi chabrus na ruce), protže ano – dole a jakmile to začne stoupat, tak JE TO ODSTŘEDIVKA JAK HOVADO! Ještě dlouhou chvíli poté máme pak na ruce vytlačenou smyci a ruka může trochu brnět..
    Prostě zkus se cvíli houpat na 5ti metrovým laně. No a pak si vezmi, že to naše má 40m a prvních 10-15m letíš volným pádem.
    Hehe – a co by se stalo nad vodou kdybys to neudržel? Hodilo by tě to do dálky a rozplác by ses o vodu.. :)

    Nicméně, ještě než jsme to skákali bez jištění, tak proběhly pokusy jestli to oba udržíme. S jištěním v sedáku, kdy lano zůstalo s průvěsem a drželi jsme to za smyci.

  6. Čárys

    Proste nejste úplně vylizany, diky bohům ;)

  7. Metro

    ty jsi magor … krásný magor :-)

Komentář: