Prostě – Bormio

Po třetí tu mažu nadpis a přemýšlim jak začít. A víš co? Prostě cestopis. Proč tam, jak tam, co tam. Takže zimní Itálie uvnitř.

Teda já už tu párkrát byl a vlastně pokaždý odjížděl spokojenej. A dalo by se říct, že ne jinak tomu bylo i teď. Do Bormia jsme vyrazili s Alicí, panem Tobiášem a morální podpory babičky někdy v sobotu ráno. Z Prahy je to skoro 700km ale cesta asi 10hod. Nebylo kam chvátat, obzvlášť konec je furt samá vesnice, tedy pokud se jede přes Švýcarsko a poté do Livigna tunelem. Tunel má na zimní sezónu omezenej provoz právě na soboty, kdy se mění tůristi. Prostě z Itálie ven se musíš dostat do 11hod dopoledne, protože pak je tenhle jednosměrnej tunel a cesta přes přehradní hráz, otevřená pouze těm co do Itálie přijížděj ze Švýcarska. Průjezd taky není zrovna lacinej, za průjezd tam i zpět zaplatíš 45€, skoro tedy lepší to objet přes nějakej průsmyk, ale nejbližší paso Stelvio, je stejně přes zimu skoro pořád zavřený – šutry a laviny, takže tahle daň za průjezd tě skásne ještě než řekneš: Juuhelemámomsjezdovky..

Pak ale přichází bezcelní zóna a chlast a nafta za bezkonkurenční ceny. Permic a jinejch radovánek, se ale tyhle úlevy netýkaj. Každopáně my valíme ješte asi 35km z kopce dolů, kde už číhá ač malá, tak tůristy obletovaná vesnice Bormio. Parking v centru má skoro každej penzion řešenej podzemníma garážema, takže safety first a volný ulice.

Sněhu sice dole ve vesnici není ani co by se za nehet všlo, ale dojezd sjezdovky, má bílou stopu jasnou a to na šířku několika rolb. Nahoře se už ale odehrává jiná story. Neřekl bych sice že je to úplná pohádka, kdo by to taky čekal v půlce března, ale sjezdovky jsou pokrytý sněhem všude a dokonce i mimo ně je sněhu dost na nějakej ten menší vejlet, ale na lítání z větších skal to úplně není. Spodní kabina teda člověka vyveze do středu a odtud je už několik voleb jak a kam nahoru.

 

Osobně myslím že je ráno lepší si chvíli počkat na velkou kabinu pro cca 30-40lidí a s tou to vyvalit až těsně nad 3000mnm. Zaprvé ráno parádní výhled a za druhé, je tu na té prudší ze dvou sjezdovek z vršku, dlouhou dobu mažestr. Bloumat se pak dá po sjezdovkách a lanovkách v různejch variantách a nebo… hmmm a nebo – prostě podjet nahoře lano a pustit se po hřebeni kam až to komu jeho mimosjezdovkový skliz dovolí. Teda viděl jsem i guida, co měl sebou nějaký dvě regulérní trdla, ale snad vědel co snima. Dolu jim to pak trvalo snad půl hodiny, ale když turismus zavelí..

Každopádně po hřebeni vedlo dost mojich cest právě z tohodle vrcholu a dolů pak už jen zatáčky v relativním prašanu a sem tam nějakej menší poskok – přeci jen to tu neznam a byl jsem vlastně sám. Nahoře pak dobrý teploty, lavinovka byla na jedničce a sněhu málo.

 

Za ten týden se ale volnej svah rozjezdil do totálního motocrossu, kdy bohužel ke konci týdne stoupajíci teploty a sluníčko udělalo z pár míst fakt nepředvídatelnej podklad. Buď prašan nebo led. Naštěstí to ale pro mě bylo bez ztráty kytičky a tak jediný válení po sněhu přišlo ve chvíli, kdy jsem lyže vyměnil za snowscoota a zkusil si pár výletů mimo sjezdovku. Sranda to ale byla veliká i přes ten sníh za límcem.

 

Celkově mě teda Bormio opět potěšilo a to nejen sněhem, ale i termálníma pramenama, kam si po lyžování můžeš zaskočit dopřát zmrzlýmu nebo vytřesenenýmu tělu relax a to nemslím v městských lázních, ale dvě (tu druhou musíš trochu hledat) parádní tůňky, kam sice chodí dost lidí, ale vždy se tam dalo vejít a hlavně ten pocit, že ležíš v teplý vodě, vedle tebe zurčí horskej potok a máš výhled na zasněžený vrcholky hor, to je prostě paráda.

Jako tečku už bych jen nadhodil, že jsem objevil parádní místo na lezeni (tipnul bych to minimálně na 20cest – jednodýlkovky) a celá stěna otočená na jih, takže takhle na jaře paráda! V Bormiu je pak i nějakej bikepark, ale o tom třeba příště i s nějakou návštěvou Livigna..

 

Tejden to byl teda parádní a já si chrochtal v mikině a tenkejch rukavicích. V sobotu ráno pak už jen poslat rodinu domu a sám jsem sednul na vlak, pak v Miláně metro M2 a metro M1 a bus a teď tu sedím v neděli v podvečer po prvním dni ježděni ve Francii v Méribel a čeká na mě další týden na svazích..

Tu zimu prostě letos vyždímu do poslední vločky!

Muhahahaaaaa….

-a-